Komentář k P2P sítím

Bylo by zjednodušující tvrdit, že za současný stav P2P sítí mohou jedině mstící se hudební vydavatelé. Konec konc...


Bylo by zjednodušující tvrdit, že za současný stav P2P sítí mohou jedině mstící
se hudební vydavatelé. Konec konců, nikdo jim nic takového nedokázal a asi ani
nedokáže, i kdyby to byla pravda.
"Seděl jsem na netu tři hodiny, stáhnul a uložil osm souborů, než konečně
přišel nepoškozený. Ve chvíli, kdy jsem ho konečně měl, začal si ode mne někdo
stahovat jeden z předchozích poškozených. Tak jsem mu ho nechal, ať má taky
radost." Tyto věty zazněly v telefonickém rozhovoru s jedním z častých
uživatelů sítě Kazaa, když jsem se snažil zjistit, zda již na falešné soubory
narazil a zda mu komplikují používání sítě. Tento člověk, aniž by si to
uvědomoval, přispěl k poškozování toho, co sám rád využívá. Stal se pasivním
spolutvůrcem nákazy v P2P sítích. A jsem si téměř jist, že není sám. Na druhé
straně ovšem existuje i mnoho těch, kteří i když se s otráveným obsahem
setkávají, snaží se o jeho eliminaci ze sítě. A také těch, kteří ačkoliv P2P
aplikace používají, zatím na zkažené soubory nenarazili. To je důležité,
protože dokud je možné na první pokus najít konkrétní soubor bez toho, abychom
narazili na jeho vadnou verzi nebo podvrh, do té doby můžeme tvrdit, že alespoň
část sítě funguje bez problémů. Prozatím vše, co P2P sítě postihlo, se obrátilo
v pozitivum. Konec Napsteru (nikoliv formální, ale ten faktický) možná znamenal
rozpuštění tehdy největší databanky digitální hudby, ale na druhé straně
umožnil rozvoj konkurenčních sítí. Ukončení provozu AudioGalaxy představovalo z
hlediska obsahu pohromu přibližně stejných rozměrů. Naopak ovšem musíme
připomenout, že jakkoliv velikou sítí (co do množství sdílených dat)
AudioGalaxy byla, její technické řešení rozhodně nepatřilo k nejoptimálnějším.
Vždyť snadno lokalizovatelné (a vypnutelné) centrální servery nejenže
zprostředkovávaly vyhledávání, ale také přímo ovládaly klientské programy
určené ke stahování a odesílání souborů. Tedy, dělaly zbytečnou a riskantní
práci.
Otrava obsahu možná může P2P zlikvidovat. Ale aby se tak stalo, musela by
nastat extrémně nepříznivá shoda okolností, a to není moc pravděpodobné. Celý
problém má samozřejmě mnoho rozměrů. Rozzlobení vydavatelé jsou de iure
pochopitelně v právu. Argumenty, že soudy nic neřeší, jsou na místě. Avšak
pokud skutečně stojí za nemocí, která postihuje výměnné sítě, je otázkou, jakou
odpověď mohou očekávat od jejich uživatelů. "Hudební pirátství" ve formě
sdílení dat pomocí P2P bývá často připodobňováno, víceméně kvůli právníkům, k
pirátství v oblasti softwaru. Existuje zde ale jeden podstatný rozdíl. Zatímco
většinu zákazníků softwarových společností představují zase jen firmy, u hudby
je typickým zákazníkem koncovým uživatelem člověk. Firma nemá emoce. Chová se
logicky a do značné míry transparentně. Člověk ne. Firmě lze snadno pohrozit, a
pokud ví, že není v právu, nebude se bránit. Firma se obvykle nemstí. Člověk
ano. Napadení webu RIAA toho budiž ukázkou a možná, že jen velmi malou.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.