Komunikace v elektronickém světě

Jsme necelé tři roky nejen před koncem 20. století, ale i před začátkem nového tisíciletí. Mezinárodním jazykem ji...


Jsme necelé tři roky nejen před koncem 20. století, ale i před začátkem nového
tisíciletí. Mezinárodním jazykem již dávno nejsou esperanto, mrtvá latina, ani
ne "světové" jazyky, jakými jsou angličtina, němčina, francouzština, ruština,
čínština a třeba hotentotština. Zkrátka jazyky, kterými hovoří miliony. Opravdu
mezinárodními se staly programovací jazyky počítačových aplikací! A jelikož
ústředním tématem jedné podzimní akce, pořádané Akademií věd České republiky,
byla "Mezilidská komunikace v naší době", vydal jsem se po této stopě.
Milan Mareš (ÚTIA AV ČR) na téma "Komunikace v elektronickém věku" říká: Co
nového přinesla elektronická média? Po čistě technické stránce nabídla
elektronika nové možnosti záznamu informací a nové typy přístupu k nim.
Technicky jsou to jistě revoluční změny, pro samotnou podstatu mezilidské
komunikace se ale zdánlivě nic moc nezměnilo. Opravdu jen zdánlivě.
Příměrem k tomuto tvrzení byl kdysi historický vynález knihtisku, který tehdy
rovněž znamenal obrovskou demokratizaci přístupu k informacím stejně tak dnes
činí elektronická média, zejména Internet. Je to proto, že počítačové sítě
umožňují přístup k aktuální informaci v místě jejího vzniku, levně a bez
dřívějších omezení. Přesto přese všechno (jak tvrdí autor) mají počítačové sítě
ještě spíše pověst jakési atrakce pro fanoušky a to nejen u nás, ale i v mnohem
technicky pokročilejších zemích.
Uživatel Internetu v brzké budoucnosti možná bude, možná ale nebude brouzdat
např. zahraničními výběry z výstav. Čeká ho ale zároveň svět, ve kterém bude
muset umět hledat v počítačové síti adresy opraven a hotelů, nebo jízdní řády a
bez toho bude negramotný.
Jistě odvážné tvrzení, zřejmě však doložené zkušenostmi vědecké komunity, neboť
největší zkušenosti s využíváním počítačových sítí mají opravdu asi jen vědci.
Ti také zcela běžně využívají všechny možnosti, které elektronická komunikace
nabízí: od přenosů velkých souborů dat pro superpočítače, přes vydávání
elektronických časopisů až třeba po organizování vědeckých konferencí a
zařizování pobytů v cizině. Jak je z uvedeného výčtu vidět, vědci a jejich
"život" na Internetu mohou sloužit jako inspirativní příklad. Milan Mareš se
ale nevyhýbá některým obavám, které elektronická komunikace v lidech vzbuzuje.
Podle vlastností je rozdělil do čtyř základních skupin:
lodvádějí pozornost od důležité práce,
lslouží k šíření nežádoucích
ideologií nebo technologií,
lvedou k přehlcení světa záplavou informací,
lvytvářejí "informační kasty" a "informační gheta".
Dlužno s autorem tohoto rozčlenění souhlasit zejména proto, že: Žádné z těchto
rizik nevzniklo s informační elektronikou, ale bylo tady už dříve přinejmenším
od doby vzniku knihtisku a mnohdy dokonce se vznikem písemné komunikace vůbec.
Otevření nových možností však lidi neomezuje, ale v zásadě rozšiřuje jejich
obzor. A záleží jen na nich, jak se v novém světě naučí žít a jak kultura nové
možnosti vstřebá.
Stejně složitým problémem ba možná ještě složitějším se ukazuje problematika
"Čeština v nových komunikačních situacích", kterou se snaží řešit Světla
Čmejrková (Ústav pro jazyk český AV):
Máme-li charakterizovat současný stav češtiny, nabízí se jako přirozený časový
úsek období polistopadové, tedy období 90. let.
Má zřejmě pravdu, i když český jazyk na první pohled nija-kých výrazných proměn
nedoznal. Snad jen to, že se postupně realizovala snaha odstranit klišé,
připomínající předchozí režim a to jak v politice, ekonomice, vědě, technice,
kultuře, tak i v běžném životě. Zároveň s tím však do našeho jazyka začaly
pronikat nové výrazy a obraty, přebírané z cizích jazyků, zejména z angličtiny.
Ty totiž dokládají orientaci společenského života dneška na západní ekonomiku,
finančnictví, politiku i kulturu. Stačí si jenom připomenout slova jako
holdingová společnost, management, joint ventures, síťový marketing, public
relations, granty, gender studies apod.
Čeština je v 90. letech vlivům velmi otevřená a často se setkáváme s otázkou,
zda tím vzniká pro češtinu situace nějakého ohrožení. Každý jazyk má nepochybně
schopnost cizí prvky přijímat, vstřebávat je, ale také je za čas likvidovat,
nebo se jich zbavovat.
Světla Čmejrková se však dotýká i velice zajímavého problému angličtiny, jako
nejužívanějšího jazyku ve vědě a zcela bezkonkurenčně pak v oblasti počítačů.
Když si poslechnete řeč českých počítačových odborníků, ale i běžných uživatelů
textových editorů, zbývají v ní z češtiny často jen koncovky: uživatel Windows
je windowsista, windowsář nebo windowsák. Kdo pracuje v systému MS-DOS je zase
dosista, dosař nebo dosák. Stejně tak znějí i pojmenovávané činnosti: surfovat
po Internetu, upgradovat, zalogovat se, zasejfovat, kliknout, vydylítovat apod.
Zajímavé, že? A teď si představte ještě tu hrůzu, že se tak děje nejen v
odborné mluvě, ale že své specifické výrazy mají i poloprofesionálové, a že
existuje i slangová mluva různých společenských vrstev. Přitom přejímání a
počešťování anglicismů je proces živelný, přičemž na průběh tohoto procesu mají
vliv: formální odlišnost přejatého slova (včetně vztahu psané a mluvené
podoby), snadnost tvarového zařazení do systému češtiny, jak lze slovo
skloňovat a časovat apod.
Výsledkem formální adaptace bývají dnes nejčastěji grafické dublety přejatého
slova (podle původní psané a mluvené podoby), které se používají vedle sebe:
clip/klip, briefing/brífing, display/displej, spray/sprej, clearing/klíring,
speaker/spíkr, hot--line/hotlajn atd.
V této souvislosti si proto připomeňme, že nejnovější a nejrozsáhlejší
kodifikační příručkou je dvoudílný "Akademický slovník cizích slov" z roku 1995
a 1997 a že v současné době se chystá k vydání tzv. "Slovník neologismů".
Souhlasíme se Světlou Čmejrkovou v tom, že...nejde totiž jen o to, že do
češtiny pronikají cizí slova a vznikají neologismy pro označení nových jevů.
Vznikají totiž nové žánry, zejména publicistické a masmediální, jež mají na
běžné vyjadřování, mluvené i psané, soukromé i veřejné, nebývalý vliv!
Tematicky ji doplňuje Jiří Kraus (AV ČR), který se zabývá problematikou
normativních (preskriptivních) postojů laické i odborné veřejnosti v protikladu
s tzv. jazykovým dirigismem ("Co bude s češtinou a jak jí pomáhat?"). Ale to už
není parketa pro čtenáře počítačového časopisu. Tuto úvahu nad "krásou"
současné češtiny proto končím vzpomínkou na školní léta, kdy nám profesoři
češtiny vštěpovali dogma, které snad nejlépe vystihuje študácký výraz: Covboj
sedl na cobylu, vytasil colt a hnal si to caňonem v Canadě...
7 2694 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.