Konec bojů o platformu?

Web services webové služby jsou hitem roku. Žádné ohlášení produktu se už neobejde bez upozornění na tuto aplikaci ...


Web services webové služby jsou hitem roku. Žádné ohlášení produktu se už
neobejde bez upozornění na tuto aplikaci internetu. Jednotliví poskytovatelé
však své webové služby definují odlišnými způsoby a často poněkud nejasně.
Celý rozruch kolem webových služeb vyvolala bezpochyby firma Microsoft, když v
červnu loňského roku poprvé veřejně představila svoji strategii .Net. To, že se
přitom proti očekávání nejednalo o nafouknutou bublinu, ukázalo nedávné
představení vývojového prostředí Visual Studio .Net, které mimo jiné slouží k
vývoji webových služeb. Už rok před Microsoftem ohlásila firma Hewlett-Packard
novou architekturu pro internetové aplikace svým produktem E-Speak, který je
teď součástí většího aplikačního rámce, souhrnně označeného Netaction. Také
firma Sun představila krátce po premiéře .Net své čilé plány v oblasti webových
služeb v podobě One (Open Network Environment). V průběhu doby původní náskok
dotáhly také firmy IBM, Oracle i další a své plány nyní rovněž zaměřují tímto
směrem.
Na rozdíl od mnoha jiných trendů IT znamenají webové služby skutečně vzorovou
přeměnu na nový typ technologie pro počítačové sítě. Podstatným rysem je
komunikace založená na otevřeném standardu XML (extensible Markup Language)
mezi klientem a aplikací nebo mezi jednotlivými aplikacemi navzájem. Proto se
často mluví o XML webových službách. Zkrácenou, pro základní pochopení však
naprosto postačující definici pro webové služby přinesla firma IBM. Podle ní
jsou nové služby charakteristické třístupňovým zásobníkem (Web Service Stack) s
technologiemi SOAP (Simple Object Access Protocol), WSDL (Web Services
Description Language) a UDDI (Universal Discovery, Description and
Integration).

Přínosy
Především pro firemní účely nabízí nový vývoj velké přínosy. Integrace aplikací
byla dosud vždycky obtížná, protože bylo třeba sjednotit různé programovací
jazyky a middleware či aplikační programové vybavení. Boj komponent vedl k
divokému růstu adaptérů, přičemž provozní kompatibilita byla jen zřídka
uspokojivá. Na rozdíl od běžných technologií komponent se webové služby
nevyvolávají přes protokoly specifické pro objektové modely, jako je třeba DCOM
(Distributed Component Object Model), RMI (Remote Method Invocation) nebo IIOP
(Internet InterObject Protocol). Místo toho se začínají používat všudypřítomné
webové protokoly a datové formáty jako HTTP a XML, takže každý programovací
jazyk, každé aplikační programové vybavení a každá platforma může komunikovat
se všemi ostatními.
Na počátku všeho se na web nepomýšlelo jako na aplikační platformu. Nezávislost
HTML stránek na platformě a protokol HTTP procházející přes všechny firewally
se však ukázaly jako univerzální řešení pro fragmentovaný svět IT.

Hranice pokroku
Rychle ovšem byly vymezeny hranice tohoto atraktivního základního konceptu. V
posledních letech se etabloval velký počet koncových zařízení s různými
výstupními formáty na displeji. Zejména v oblasti mobilních zařízení rychle
roste počet přístrojů schopných spolupráce s internetem od wapových přístrojů
až po bezdrátová PDA. Pouhý převod webových obsahů z PC na menší formáty
obrazovky, jak se dnes často praktikuje, lze pokládat jen za mezikrok. V
budoucnu budou nutné takové aplikace, se kterými bude uživatel pracovat bez
závislosti na typu koncového zařízení. Jako řešení takových problémů vidí
výrobci kontextově závislou síť zajišťující přenos dat do libovolných koncových
zařízení, a to bez ohledu na typ serveru a formát obsahu. Předpokladem je
nejprve vytvořit personalizované webové prostředí, kde probíhá identifikace
uživatele nezávisle na koncovém zařízení a místě připojení, na kterém uživatel
zadá svůj dotaz. V tomto prostředí se předem definují a přidělují role, profily
a úrovně přístupu pro ochranu dat. Právě na základě této potřeby vybudoval
Microsoft svůj rozporuplný Passport Service, který má být v budoucnu stěžejním
bodem při používání webových služeb založených na softwaru firmy Microsoft.
Microsoft, Sun, IBM a další chtějí v budoucnu zabalit aplikační logiku do
komponent. V podobě těchto komponent budou k dispozici například sportovní
výsledky, kurzy akcií nebo kalendářní funkce. Zde bude na rozdíl od dnešních
modelů jedno, zda program výstup generuje, předává statická data nebo tvoří
svůj výstup z různých jiných služeb. Programy budou nabízeny jako funkce přes
aplikační servery nebo přes síť, například přes služby One Webtop (Sun) nebo
Hailstorm (Microsoft).

Microsoft .Net
Platforma .Net firmy Microsoft znamená především zásadní změnu v operačních
systémech Windows. A to díky prostředí CLR (Common Language Runtime), které
připomíná prostředí Javy, a jednotnému programovacímu rozhraní CLI (Common
Language Infrastructure). Ve firemních plánech programovatelného webu působí
internet jako komunikační médium mezi aplikacemi, vývojovými nástroji a
prodejci webových služeb. Browsery a další zařízení fungují jako klienti, kteří
tyto aplikace konzumují. Aplikace zase využívají webové služby a vyhledávají je
pomocí Disco (Discovery Protocol), který nabídne požadované soubory. Redmondský
obr přirovnává další vývoj svojí architektury .Net Web Services k vývoji
architektury DNA (Distributed interNet Architecture). Paralely lze například
pozorovat v Listeneru, který podporuje příjem webových služeb a který je
srovnatelný s prezentační vrstvou DNA aplikace. Novinkou ve srovnání s DNA je
mimo jiné to, že Listener je schopen rozumět zprávám SOAPu, generovat nové
zprávy a zároveň ovládat WSDL a UDDI. Windows 2000 tak poskytují obsáhlé API
pro webové služby: COM umožňuje implementaci prezentace obchodních dat do
byznysové logiky i definice úrovně přístupu k datům ADO. OLE DB a ODBC pak
umožňují vlastní manipulaci s daty. MSXML pomáhá při vytváření a příjmu XML
zpráv na Service-Listener. Active Server Pages (ASP) a ISAPI slouží při
implementaci Listeneru webových služeb. Pod kódovým názvem Hailstorm oznámil
Microsoft výstavbu vlastních webových služeb s povinností hradit náklady s nimi
spojené. Uživatelé mohou z libovolných koncových přístrojů, koncových bodů
Hailstorm přistupovat ke službám na bázi internetu, jako jsou Mycalendar
(termínový kalendář), Myaddressbook (adresář) nebo Mydocuments (datová paměť).
IBM s

WebSphere
Společnost IBM označuje svůj aplikační serverový balík WebSphere jako první
kompletní a modulární software pro webové služby. Firma má sice pro produkt
WebSphere vlastní široce nainstalovanou základnu, ale svou strategií se
zaměřuje v první řadě na vývojáře využívající dosud produkty Microsoftu. Z
dlouhodobější perspektivy má být v rámci strategie webových služeb dalekosáhle
integrována celá paleta produktů IBM od softwaru Tivoli přes MQseries až po DB2
a WebSphere. Velká modrá zveřejnila testovací verzi svého Web Service Toolkitu
(WSTK) v aktuální verzi 2.3. Hotové komponenty mají být později zabudovány do
vývojového prostředí Visual Age.

Oracle 9i
Firma Oracle se na rozdíl od konkurence držela v oblasti webových služeb
dlouhou dobu nápadně zpátky. Zveřejněním předběžné verze Jdeveloper pro 9i
prezentoval tento databázový výrobce poprvé konkrétní plány webových služeb.
Vedle J2EE tu jsou podporovány všechny běžné standardy na kterých tento nový
fenomén stojí. Vedle Windows NT/2000 jsou pro využití produktu certifikovány
také Linux a Unix. Hotový produkt má být k dispozici na konci tohoto roku.
Firma chce přenést svůj rozsáhlý integrační přístup, který zahrnuje všechny
řady produktů od databází až po firemní aplikace, také na webové služby. Oracle
tím sleduje vytvoření podobně rozsáhlé infrastruktury, jakou nabízí Microsoft.

HP Netaction
Svým projektem E-Speak byla společnost Hewlett-Packard v roce 1999 první
firmou, která o sobě dala vědět s myšlenkou webových služeb. Firmě se však
dosud nepodařilo realizovat své odvážné plány v dostupných produktech. Po
převzetí Bluestone rozšířili v HP firemní strategii o podporu J2EE i XML a svůj
projekt webových služeb nazvali jménem Netaction.
Zvláštní důležitost přikládá HP překlenutí rozdílů mezi produkty na bázi Javy a
těmi ostatními. Firma však stále bojuje o svůj image. I přes rostoucí obraty v
oblasti softwaru je společnost HP vnímána především jako výrobce hardwaru.

Shrnutí
Přestože již všichni renomovaní výrobci softwaru oznámili svou strategii v
oblasti webových služeb, je dosud ke spatření jen málo skutečně hotových
produktů. Často zatím jde o pouhou marketingovou bublinu. Vyvstává tu otázka
obchodních modelů vhodných pro éru webových služeb. Určitý model lze vytušit u
Microsoftu, specialisty na desktopová řešení, protože jeho iniciativy v oblasti
webových služeb již značně pokročily. Hailstorm je sice (logicky) tolerantní
vůči platformě koncových klientů, ale pro použití těchto služeb předpokládá
existenci identifikace prostřednictvím Passportu (tedy služby zajišťované
Microsoftem). Uživatel se tak bude stále pohybovat v rámci světa Microsoftu,
byť o něco rozšířeném, a firmě bude vznikat obrat z uskutečněných transakcí.
Zbývá jen počkat, jakými prostředky budou reagovat ostatní velcí výrobci na
otevřené standardy webových služeb, aby si své uživatele udrželi.

Jak se vytvářejí webové služby?
- Poskytovatel služby vytvoří a příslušně nakonfiguruje webovou službu pomocí
zvoleného programovacího jazyka, aplikačního programového vybavení a platformy.
- Následně definuje webovou službu ve WSDL (Web Service Description Language).
Dokument WSDL popisuje vlastnosti webové služby tak, aby ji mohly využít jiné
služby.
- Poté zaregistruje službu v UDDI registrech (UDDI, Universal Description,
Discovery and Integration). UDDI umožňuje vývojářům zveřejnění webových služeb.
Díky tomuto registru je jejich software schopen vyhledat jiné služby.
- Budoucí uživatel najde službu tak, že hledá v registru UDDI.
- Aplikace uživatele se spojí s webovou službou a vyvolá funkce služby za
použití protokolu SOAP (Simple Object Access Protocol). Protokol standardu
webových služeb poskytuje formát XML pro reprezentaci parametrů i návrat hodnot
získaných ze služby prostřednictvím HTTP.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.