Konsolidace s Itaniem

V průkopnických dobách bývá všechno alespoň při pohledu zpět tak nějak jednodušší. Jak snadné to zdánlivě měl...


V průkopnických dobách bývá všechno alespoň při pohledu zpět tak nějak
jednodušší. Jak snadné to zdánlivě měli například konstruktéři prvních letadel
ve srovnání se současnými projekčními kancelářemi. K vepsání dalších kapitol do
dějin letectví tehdy stačilo bezmezné nadšení a patřičná dávka technické
erudice. Dnes k tomu všemu navíc přistupují složité ekonomické aspekty, které
jsou v prostředí vyhroceného konkurenčního boje v drtivé většině případů
dokonce rozhodující.
Do podobné situace se už dostala i oblast informačních technologií. Důležité je
zpracovávat a ukládat data nejen rychle a spolehlivě, ale také v mezích
možností levně. Vyhrává ten, kdo při dostatečném výkonu ušetří náklady na
vlastní techniku, její obsluhu a potřebnou kancelářskou plochu. Nová etapa
sveřepé bitvy vedené na toto téma se na počátku července rozhořela na poli
výkonných procesorů pro velké servery. Intel představil nové 64bitové Itanium
2, a podporován v serverové oblasti nedávno vydatně posíleným HP tak podnikl
další výpad proti tradičním riscovým rivalům IBM a Sunu. Podrobnější informace
o tomto kroku Intelu najdete uvnitř čísla. Jakou však má skutečně Itanium 2
šanci na úspěch v konkurenci zaběhnutých značek Power4 či UltraSparc III?
Vezmeme-li v úvahu globální trh serverů všeho druhu, vyznívá pro Intel na první
pohled dobře skutečnost, že skoro devadesát procent v současnosti prodávaných
serverů je postaveno na procesorech této firmy. Střízlivější pohled z hlediska
obratu nám však prozradí, že do intelského segmentu směřuje pouze 40 % všech
příjmů ze serverového trhu. Zbylých 60 % jde podle průzkumů IDC z velké části
do kapes výrobců high-endových neintelských serverů. Význam těchto velkých
řešení přitom v mnoha oblastech roste úměrně s tím, jak se zvyšuje jejich
škálovatelnost, vzrůstají možnosti dynamického přidělování výkonu jednotlivým
úlohám a klesají provozní náklady i požadavky na obsluhu. Dalším trumfem v
rukou výrobců velkých serverů jsou vzrůstající nároky na bezpečnost provozu a
dat. Podle řady průzkumů je dnes pro uživatele skutečně v mnoha případech
efektivnější mít všechny své úlohy a aplikace konsolidované na jednom dobře
spravovaném a zabezpečeném serveru, než rozptýlené na desítkách malých serverů
ve firemní síti. Co hraje Intelu v případě Itania 2 či jeho potenciálních
nástupců do ruky, je určitě univerzálnost této platformy. Již dnes na ní lze
provozovat windowsová, linuxová a přičiněním HP i unixová řešení. To by mělo
přitáhnout pozornost výrobců softwaru a zjednodušit jim trýznivé rozhodování,
na kterou z mnoha konkurenčních platforem se jim vyplatí portovat své aplikace.
Jako prozíravé ze strany Intelu se jeví také poměrně razantní zatažení
linuxových partnerů do hry, k němuž došlo bez ohledu na dlouholeté úspěšné
partnerství s Microsoftem. Zatímco většinu stávajícího 32bitového windowsového
softwaru bude třeba pro 64bitové Itanium kompletně přepsat, řada linuxových
aplikací už na 64bitových platformách běží, a jejich úprava pro Itanium by tedy
měla být podstatně jednodušší, rychlejší a bezbolestnější.
Otázkou naopak je, zda pro přechod na Itanium skutečně dozrála vhodná doba.
Vývoj v oblasti procesorových technologií šel totiž v posledních letech
nečekaně rychle kupředu a objevily se postupy, jejichž použití umožňuje dále
uspokojivě rozvíjet starší koncepty procesorů. Jde například o měď,
0,13mikronovou technologii výroby apod. Starý dobrý 32bitový Xeon tak stále
mnohým uživatelům zcela postačuje, o výkonných riscových čipech od IBM a Sunu
ani nemluvě, a vysoké náklady spojené s migrací na Itanium se potenciálním
zájemcům budou jen těžko zdůvodňovat. A nakonec je tu ještě jedna firma, o
které se zatím v souvislosti se supervýkonnými procesory příliš nehovoří, která
však na těchto technologiích pilně pracuje a trpělivě čeká na svou příležitost
totiž AMD. Její 64bitový procesor Opteron, který je v současné době ve vývoji
(k dispozici by měl být v příštím roce), zůstane pravděpodobně kompatibilní s
dnešním 32bitovým softwarem, což by mělo představovat alespoň v první fázi
významnou výhodu oproti Itaniu. Intel má dnes sice na své straně několikaletý
náskok ve vývoji, pod tlakem výrobců riscových procesorů však v nejbližší době
mnoho klidu rozhodně neužije. Shrnuto a podtrženo, karty z pohledu uživatele
vůbec nejsou rozdány špatně. Vše nasvědčuje tomu, že zde v budoucnu zůstane v
oblasti velkých serverů hned několik procesorových platforem, které se budou
ucházet o přízeň zákazníků. Žádné z nich přitom v současnosti nehrozí takové
potíže, které by mohly nějak bezprostředně ohrozit vynaložené investice
uživatelů.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.