Kouzla s písmy

V dnešní době lze snadno používat množství druhů písma a mnozí tak činí s bezstarostnou nenuceností. Ale co to sk...


V dnešní době lze snadno používat množství druhů písma a mnozí tak činí s
bezstarostnou nenuceností. Ale co to skutečně je font? A co třeba všechny ty
ostatní termíny, které se k fontům váží?
Do roku 1984 měl termín "font" význam pouze pro grafické návrháře, publicisty a
pro ty, pro které tisk znamenal velké tiskárny, ne desktopové periferie. Ti z
nás, kteří tehdy používali počítače, vídávali na svých počítačových obrazovkách
spíše primitivní písmena a číslice se stejnou roztečí a vytvářeli tiskové
výstupy, které v nejlepším případě vypadaly, jako že pocházejí z psacího
stroje. Ale v tom roce změnily dvě události svět fontů navždy. Nejprve
společnost Apple Computer uvedla na trh Macintosh a potom Hewlett-Packard
debutovala s originální tiskárnou LaserJet. Macintosh přivedl výpočetní svět ke
koncepci množství fontů, které skutečně vypadaly jako typy v knihách a
časopisech. Nadále už nebyly všechny znaky, ať velké W nebo malé i, nuceny
zaujímat prostor shodné šířky. LaserJet přišel se dvěma pro počítače novými
styly proporcionálního písma a my od té doby tiskneme naše memoranda a zprávy
písmem Times Roman, Helvetica apod. Macintosh a LaserJet společně otevřely pro
počítače svět typografie a jeho stovky let trvající tradice.
Několik termínů Ačkoliv virtuálně je veškeré "usazování typů" (typesetting)
děláno pomocí počítače, bylo to po staletí velice specializované umění a byl
vyvinut bohatý jazyk pro popis rozličných elementů, které do něj vstupují. Toto
jsou jen některé z nejběžnějších termínů: Řez písma (Typeface): Odpovídá
základnímu designu písma, který je často rozšířen na celou rodinu řezů
(nazývaných v některých systémech styly), které jsou variantami základního
designu, jako je tučné (bold) a kurziva (italic). Řezem je tedy třeba známý
Arial.
Font: Technicky sada znaků obsahující v jednom souboru členy rodiny typů. V
praxi nicméně je tento termín používán šmahem k označení řezu, rodiny nebo
jednoho člena rodiny. Bitmapové fonty (Bitmap fonts): Jsou navrženy pro
zobrazení na obrazovce jenom v jedné velikosti a jsou optimalizovány pro
zobrazování v této velikosti. Bitmapové fonty se dnes příliš nepoužívají,
protože je předhonily mnohem všestrannější obrysové fonty.
Obrysové fonty (Outline fonts): Mohou měnit měřítko na jakoukoli velikost,
zůstávají ostré a jasné i při velkých velikostech. První obrysové fonty byly
vyvinuty firmou Adobe Systems sídlící v San José pro postscript a byly nazvány
fonty Type 1. Později Apple vyvinul formát TrueType, který byl následně přijat
firmou Microsoft pro použití ve Windows. A počínaje Windows 2000 byl nový typ
obrysových fontů nazván OpenType, což v podstatě nahrazuje a začleňuje oba typy
Type 1 a TrueType. Obrysové fonty bývají rovněž nazývány fonty vektorovými.
Znaková sada (Character set): Font v sobě může mít množství znaků. Některé
specializované symbolové fonty mohou obsahovat pouze několik znaků, zatímco
ostatní, navržené pro více jazyků, mohou mít až 1 000 znaků. Dvoubajtové znaky
(Double-byte characters): Množství asijských jazyků, založených na obrázkových
piktogramech značících slova nebo koncepty spíše než písmena abeced, používá
desítky tisíc znaků. To způsobuje pochopitelné problémy s fonty, k jejichž
zvládání nikdy nebylo ASCII navrženo. Nejobvyklejší cesta z tohoto dilematu
znamená alokování dvou bytů na znak namísto jednoho. To umožňuje počítači
uchovávat si více než 65 000 rozdílných symbolů. Piktogram (Glyph): Piktogram
je aktuální grafická reprezentace jednotlivého písmena nebo symbolu. Tudíž
piktogramy pro písmeno A ve dvou fontech budou rozdílné. Kerning: Tento termín
označuje horizontální rozteč mezi jednotlivými písmeny. Zejména jsou-li použita
ve velkých velikostech, musí být tato rozteč často přizpůsobována. Leading:
Obdoba kerningu, ale vertikálně. Změnou kerningu lze dosáhnout jiné vzdálenosti
mezi jednotlivými řádky textu.
Velikost v bodech (Point size): Typ a fonty jsou měřeny v jednotkách nazývaných
body, jeden bod se velice blíží 1/72 palce. Velikosti textu (při normálním
čtení) se nacházejí v rozsahu 8 až 12 bodů. Co tyto body měří, nicméně není
vždy zřejmé. Není to výška velkých písmen; je to vzdálenost od špičky nejvyšší
části, řekněme třeba písmene f, k dolnímu konci nejnižší části, řekněme písmene
g. Unicode: Počítače kdysi používaly pouze 128 znaků pro písmena, číslice a
symboly ASCII sadu. Vyžadovalo to množství softwarových úprav pro používání
jazyka s více přízvuky a diakritickými znaménky (jako např. v češtině) nebo
dokonce pro úplně rozdílné abecedy (jako je azbuka používaná v ruském jazyce).
Znakové sady byly rozšířeny na 256 a více, ale to problém zcela nevyřešilo.
Unicode je aktuální standard pro fonty, druh "super-ASCII" struktury, která
umožňuje existenci 65 tisíc znaků v jednotlivém fontu, s mechanismy pro
snadnější změny z jedné subsady na jinou. Unicode je na světě několik let, ale
dosud s ním bylo vykonáno relativně málo.
1 0036 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.