Kouzlo starých časů

Článek "Vzpomínky na dobu sálovou" (viz CW 16/2004) a reakce, které vyvolal, ukazuje, že dávno minulé etapy ve vývoji...


Článek "Vzpomínky na dobu sálovou" (viz CW 16/2004) a reakce, které vyvolal,
ukazuje, že dávno minulé etapy ve vývoji výpočetní techniky si stále uchovávají
své kouzlo. Takovou záplavu e-mailů jsem neobdržel u žádného jiného materiálu
člověk by až nevěřil, že se dnes v Čechách nachází tolik lidí, kteří před řadou
let prováděli třeba migraci z mainframu na unixový server...
Kde se vůbec bere fascinace technologiemi starými několik desítek let? Pro
někoho to může být souviset s ohlédnutím do časů vlastního mládí podobně jako
někdo jiný stále vzpomíná na kombinaci T602 a dosových souborových manažerů.
Jakési až uhranutí se ale týká i lidí, kteří sálové počítače na vlastní kůži
nikdy nezažili. Přitom se právě svět IT nachází v pohybu až překotném,
technologie zastarávají ihned po svém uvedení na trh a rychle se stávají
historickými kuriozitami. Jakousi vzdálenou analogií by snad mohl být zájem o
"veteránské" automobily.
Vyplývá snad z toho, že nás svět sálových počítačů láká ze stejného důvodu jako
egyptské pyramidy a že náš zájem je podobný posedlosti archeologa? Možná
tehdejší obrovské stroje obklopené postavami v bílém plášti působí každopádně
podobně jako ty pyramidy vznešeně a monumentálně. Pak je zde také ještě pocit,
že tehdejší (např.) programátorské řemeslo bylo jaksi solidnější nacpat
aplikaci do miniaturní paměti tehdejších strojů bylo určitě kumštýřským kouskem
připomínajícím stavbu plachetnice uvnitř lahve nebo preciznost středověkých
řemesel. Náš obdiv tedy není jen záležitostí estetického cítění či nostalgie,
ale i úctou k technické dovednosti.
Snad nás přitahuje i určitá míra naivity, kterou se z dnešního pohledu
vyznačovali tehdejší vizionáři. Na jedné straně nepředvídali skutečně masové
rozšíření počítačů (von Neumann pokládal za zbytečnou tvorbu překladačů,
protože americké univerzity jsou přece plné studentů, kteří mohou strojový kód
pro pár existujících strojů generovat ručně), velkými optimisty ale byli třeba
v oblasti umělé inteligence, která se podle nich měla objevit co nevidět.
Zajímavé je, že podobná očekávání se zrodila ve stejné době, kdy současně
začala jako houby po dešti vznikat naopak hnutí vysloveně technofobní.
Historie nás možná vábí do svých tenat i tím, že dovoluje hry ve stylu
"bylo-nebylo". Nemohl se vývoj od počítačů 60. let ubírat jinými cestami? Co by
se stalo, kdyby Alan Turing neskončil svůj život jablkem napuštěným kyanidem,
co kdyby se Johnovi von Neumannovi nepodařilo přesídlit do USA? V těchto
alternativních scénářích se ostatně můžeme vydat ještě hlouběji do minulosti.
Vděčné je si představit, že již v 1. polovině 19. století dokázal Charles
Babbage uvést svůj mechanický počítač do použitelného stavu. Znamenalo by to,
že by se technologický vývoj prostě o jedno století urychlil, nebo by se ubíral
úplně jiným směrem? Neumožnilo by třeba včasnější zavedení příslušné
technologie vyhnout se řadě katastrof 1. poloviny 20. století? To všechno jsou
samozřejmě témata jako stvořená pro vědecko-fantastickou literaturu a řada děl
inspirovaných podobnými úvahami skutečně vznikla.
Výše uvedené úvahy představují ale spíše nejisté pokusy o výklad. Vlastně
nevím, proč mě pohled na fotografii sálového počítače naplňuje nadšením, ale je
tomu tak. Jak se ukázalo, podobné "postižení" navíc není nijak výjimečné...









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.