Křehké hranice mezi svobodou a beztrestností

Týden na Internetu Fanoušci Napsteru podnikli hackerské útoky na řadu serverů. Česká pobočka Mezinárodní asociace ...


Týden na Internetu
Fanoušci Napsteru podnikli hackerské útoky na řadu serverů. Česká pobočka
Mezinárodní asociace fonografického průmyslu u nás spustila kampaň proti
nelegálnímu kopírování hudebních nosičů. Americký soudce zakázal tvůrcům
webových stránkek uvádět odkazy na program DeCSS. Co mají všechny tyto kauzy
společného?
Jednoduše je to celé o porušování autorských práv v souvislosti s Internetem,
poněkud obecněji pak o mantinelech, které má individuální svoboda. Začnu
americkým soudním rozhodnutím o nelegálnosti určitého druhu hypertextových
odkazů. Je samozřejmé, že takové rozhodnutí může být chápáno jako omezení
svobody projevu. Soudce Kaplan však na druhé straně přirovnal vystavení DeCSS
na Internetu ke zveřejnění citlivých údajů o bankovních účtech v denním tisku
jde o čin, který může snadno sloužit přímo k útoku na jeden ze základních
institutů moderní společnosti: na soukromé vlastnictví.
Zastával jsem dosud názor, že před soudem by neměl stát tvůrce Napsteru či
DeCCSu, ale ti, kdo s jeho pomocí porušují autorská práva. Jakákoliv snaha
činit provozovatele sítě zodpovědným za chování svých klientů nezní vůbec
sympaticky. Jenže částečně měním své přesvědčení pod vlivem následující
skutečnosti: sehnat jednotlivé porušovatele zákona je obtížné, zvlášť když jsou
v síti napůl anonymní. "Koncoví" porušovatelé jsou tedy de facto beztrestní.
(Stejně tak není žádný problém vybudovat závadnou stránku kdesi na druhém konci
světa, nacpat ji nelegálním obsahem a pak se na ni zcela beztrestně "jen"
odkázat.)
Jestliže je problematické stíhat koncové uživatele, musí zde být i jistá
odpovědnost provozovatele služby. Zbývá zřejmě především posoudit, zda
architektura dané sítě/služby nelegálním aktivitám nějak bezprostředně
napomáhá. Kradený software si jistě můžete posílat e-mailem (a teroristé se
mohou domlouvat telefonem), nedá se však rozhodně říct, že by elektronická
pošta (či telefon) měly v centru svého fungování právě tohle. U Napsteru či
DecSSu se ale pocit jejich "bezprostřední" vazby na porušování autorských práv
přímo vnucuje.
Pokud by např. provozovatel výměnné hudební sítě nějak ručil za její obsah,
nabízel by zde pouze věci, k nimž by vlastnil autorská práva. Místo modelu sítě
peer-to-peer by nastoupil centralizovaný model (podobně jako má v podstatě
MP3.com, nepočítáme-li ovšem službu MyMP3.com, která se také provozovatelům
stala málem osudnou). To by na druhé straně byla jistě škoda, protože sítě
peer-to-peer se jeví jako jinak velmi nadějná technologie. Podobně jako u
návrhu informačního systému bude zřejmě třeba najít mezi centralizovanou a
decentralizovanou architekturou nějaký kompromis.
I přes samozřejmou kontroverznost celého výroku newyorského soudce lze na druhé
straně přivítat, že tím Internet dostává další pravidla a rámce. Že se nejedná
o síť, kde může kdokoliv dělat cokoliv jaksi v "prázdnu", ale že zde existují
konkrétní následky (včetně trestní odpovědnosti) konkrétních činů.
Podle posledního průzkumu společnosti NetRatings má dnes přístup k Internetu
již 52 % amerických domácností. Kybernetické prostředí, v němž tedy více či
méně intenzivně funguje více než polovina americké populace, musí svými normami
nějakým způsobem kopírovat fyzickou realitu a její právní normy.
Samozřejmě, že však nad eventuální závadností hypertextových odkazů visí stále
pořádně velký otazník. Není jasné, kde je vlastně hranice onoho zákazu: Je
např. nelegální odkazovat se na stránku, která žádá legalizaci drog? Na stránku
s neonacistickým obsahem? Na stránku s kradenými čísly kreditních karet? Pokud
by se objevila tendence chápat nelegálnost odkazů v širším pojetí, stala by se
rázem čímsi velmi zlověstným. To by pak zpravodajské servery nesměly své články
doplňovat hyperlinky?
Jako druhý a podstatnější problém se mi však jeví dvě nutné doprovodné podmínky
trestnosti odkazu: tvůrce odkazu musel vědět, že propaguje stránku s nelegálním
obsahem a musel se odkazovat na stránku, kde "není kromě nelegálního obsahu nic
jiného" (viz na titulní straně uvedený případ problému odkazu na Los Angeles
Times: odkaz na takový server, i kdyby zde byl nějaký závadný obsah, bude
samozřejmě v pořádku). Oboje se bude skutečně velmi obtížně u soudu prokazovat
navíc, nepůjde pak celé nařízení obejít tím, že na "závadné" stránky umístí
jejich tvůrci bezpochyby legální odstavec o problému pěstování pokojových
květin?
Napster, DeCSS: samé kauzy, které s sebou nesou značnou vlnu emocí. Servery
hudebních a filmových společností jsou pod stálým náporem hackerů. Můžeme po
posledním soudním výroku očekávat další vlnu útoků? Podle analytiků nemají
stejně žádný smysl, Napsteru ani nikomu jinému v soudních sporech nepomohou.
Analytik společnosti Aberdeen Group Eric Hemmendinger uvedl, že aktivity
hackerů mohou mít jediný výsledek: velké "seriózní" společnosti budou opět
pohlížet na Internet jako na nebezpečné médium. Tím se jen zbytečně zpomalí
postup elektronické komerce.
Ira Winkler, prezident Internet Security Advisor Group, navíc řekl, že snad
nikdo s maturitou si nemůže myslet, že hackerským atakem skutečně pomůže někomu
v soudním sporu a získá si sympatie. Útočníci si však nyní mohou připadat jako
nějací bojovníci za svobodu a ne jako obyčejní vandalové, jimiž ve skutečnosti
jsou.
0 2312 / pahn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.