Kudy kráčí elektronická komerce

Kdosi kdesi ironicky poznamenal, že se počet uživatelů Internetu zvyšuje s každým novinářem, který o tomto tématu p...


Kdosi kdesi ironicky poznamenal, že se počet uživatelů Internetu zvyšuje s
každým novinářem, který o tomto tématu píše. Podobné nebezpečí hrozí zřejmě i v
případě obchodování na Internetu tedy činnosti, které je věnováno Téma týdne,
jež máte právě před sebou.
Je tedy obchodování po Internetu zatím pouze snem a nebo již skutečností? Má
smysl uvažovat o tom, že jednou zmizí klasické obchody a my si budeme zboží
vybírat, objednávat a platit prostřednictvím Internetu? A co doručování zboží
přímo po Internetu myšleny nejsou samozřejmě věci hmotné, ale např. obchodní
informace, hudba nebo grafika a s tím související placení malých částek? A týká
se vlastně elektronický byznys jenom Internetu a nebo může mít i jiné podoby?
Možná by stálo za to, zeptat se stovky náhodně vybraných chodců, co soudí o
těchto problémech. Jejich odpovědi by nás nepochybně přivedly k zamyšlení, zda
lidé, profesionálně se zabývající počítači, nežijí v jakémsi vlastním světě,
který je na hony vzdálený realitě. A znovu se tedy vynořuje otázka: Je tedy
opravdu doba elektronického byznysu již tady?
O elektronickém byznysu (občas použijeme i české slovo obchodování, jakkoli je
jeho význam poněkud užší) už bylo řečeno a napsáno mnoho. Na tom, co ještě jsme
ochotni za elektronické obchodování považovat a co už nikoli, pak také záleží
délka historie, kterou mu přiznáme.
V okamžiku, kdy totiž usoudíme, že do oblasti elektronického obchodování patří
i elektronická výměna dokumentů mezi výrobci, můžeme se klidně vrátit o dvě
desítky let zpět. Tam někam totiž sahají kořeny systému pro výměnu
elektronických zpráv EDI (Electronic Data Interchange), který dodnes umožňuje
vzájemnou komunikaci obchodních partnerů a co víc, díky standardizaci obsahu
předávaných zpráv umožňuje jejich automatické počítačové generování i
zpracování.
Chtělo by se tedy říci, že elektronický byznys vlastně není nic nového pod
sluncem. S klidným svědomím do něj můžeme zahrnout i různé telefonické systémy
(kde na požadavky zákazníka zadávané zpravidla prostřednictvím tónové volby
reaguje počítač), výměnu informací prostřednictvím BBS (Bulletin Board System)
a jistě bychom vymysleli i řadu podobných případů. Všechna tato řešení jsou
však zpravidla šitá na míru a pokud používají nějakou počítačovou síť, tak
zpravidla privátní.
Dnes se pod pojmem elektronický byznys zpravidla myslí obchodování na Internetu
a důvod je zřejmě prostý poprvé se totiž jedná o systém nejen globální, ale
také založený na standardech a již dnes takřka všeobecně dostupný jakkoli k
němu bohužel ještě zdaleka nemá přístup každý.
Business-to-X
Výše zmíněná vzájemná komunikace firem představuje hlavní součást
elektronického obchodování i v éře Internetu. Odhady jejího současného podílu i
předpovědi budoucího vývoje se liší podle různých zdrojů, ale v průměru se
uvádí současný stav 10 : 1 ve prospěch elektronického obchodování mezi firmami
(business-to-business) proti obchodování firem s drobnými koncovými zákazníky
(business-to-consumer).
Tento poměr ale může být poněkud zkreslující na první pohled by se totiž mohlo
zdát, že se tedy zřejmě asi málo využívá potenciál Internetu v oblasti
obchodování s koncovými zákazníky (což je ostatně pravda, ale zrovna tak se
málo využívá Internetu i k obchodování mezi podniky). Háček je ovšem v tom, že
při obchodování mezi firmami se dá vyměňovat jakýkoli druh zboží, zatímco
koncový zákazník si přes Internet těžko koupí např. boty nebo další zboží, kde
je nezbytná jeho fyzická účast při nákupu.
Někdy se jako součást elektronického byznysu uvádí i komunikace se státní
správou a to jak ze strany firem, tak občanů. Tato oblast je ovšem zatím polem
neoraným a kromě problémů, které souvisí s rozvojem elektronické komerce
obecně, se tu dají očekávat i typické problémy související s jakýmikoli změnami
ve státní správě.
Infrastruktura
Již v úvodu bylo zmíněno, že existuje jistá disproporce mezi lidmi pracujícími
běžně s počítači a těmi, kteří počítač v zaměstnání nepotřebují a ani se neřadí
mezi počítačové fanoušky. První bariérou elektronického obchodu je tedy
rozšířenost koncových zařízení umožňujících připojení k Internetu.
Jestliže dnes jsou takovými zařízeními v naprosté většině případů počítače,
otázkou je, jak tomu bude v budoucnosti. V poslední době se totiž kromě
set-top-boxů, které umožňují pracovat s Internetem prostřednictvím běžného
televizoru, objevily i nejrůznější webové telefony, tedy přístroje, které
nahrazují běžný telefonní přístroj, plní všechny jeho funkce a navíc je možné
jejich prostřednictvím pracovat s Internetem.
Pokud jste se začetli do našeho zpravodajství z letošního CeBITu, mohli jste se
tam dočíst o Internet Screenphonu od Alcatelu, s podobnými přístroji však
přišly i společnosti Cidco, Samsung nebo Siemens. Na trh se tak dostává
zařízení, které každý zná a umí s ním pracovat (vždyť je to "jenom" telefon) a
přitom již v současnosti umožňuje zjišťovat nejrůznější druhy praktických
informací v Praze např. počínaje jízdním řádem tramvají a konče kulturním
přehledem.
Zpočátku bude nejspíše bránit většímu rozšíření těchto přístrojů jejich cena,
která je zatím i u nejlevnějších z nich na úrovni low-end počítače PC. Dá se
ovšem předpokládat, že se vstupem dalších výrobců do tohoto segmentu trhu půjde
cena razantně dolů.
V souvislosti s webovými telefony vyvstává další otázka totiž kdo vlastně bude
v budoucnosti zprostředkovávat připojení k Internetu a jaké budou tarify.
Telefon přece účastníkům JTS (Jednotné Telefonní Sítě) pronajímá telefonní
operátor (u nás tedy zatím SPT TELECOM) a ten by tedy mohl zajišťovat za
zvýhodněné tarify i další služby s přidanou hodnotou, mezi které připojení k
Internetu bezpochyby patří.
Nejpozději v okamžiku, kdy se komunikace prostřednictvím Internetu stane
základním způsobem komunikace se státní správou (nehodil by se spíše
podmiňovací způsob?), budou zřejmě muset vzniknout i veřejné přístupové body k
Internetu (a těmi nejsou myšleny nejrůznější internetové kavárny, ale spíše
internetové telefonní budky). S růstem objemu provozu na Internetu pak souvisí
i potřeba růstu kapacity přenosových linek ta tu ovšem existuje neustále a
navzdory nejrůznějším pesimistickým předpovědím se zatím provoz na Internetu
nezastavil.
Motivace a bezpečnost
Koncoví uživatelé samozřejmě potřebují k připojení do Internetu nějakou
motivaci tedy dostupnost takových informací, které běžně potřebují, příp.
možnost nakupovat zboží s nějakou výhodou (např. cenovou). Zdá se tedy, že se
tu vše točí v uzavřeném kruhu obchodníci budou mít zájem zde prezentovat své
informace tehdy, až se tyto informace dostanou k podstatné části potenciálních
zákazníků. Ti ovšem naopak budou mít o tuto technologii zájem až v okamžiku,
kdy tam tyto informace budou...
Naštěstí není tento problém neřešitelný. Ani jedna strana tohoto pomyslného
dialogu totiž není ve stavu, kdy by čekala na stranu druhou; vzhledem k
dosažení určitého bodu, kdy už pro vybranou část z obou skupin představuje
Internet smysluplný cíl jejich úsilí, se stále rozrůstá počet lidí z obou
táborů, kteří s Internetem pracují. Jedni jako zákazníci a druzí jako
obchodníci. Otázkou tedy je, kdy se dosáhne oné kritické hranice, kdy si
Internet pořídí domů "všichni" a termínem "všichni" je myšleno pokrytí v řádu
desítek procent běžné populace.
Další často diskutovanou otázkou obchodování na Internetu je jeho bezpečnost.
Nejde přitom jen o bezpečnost placení, které se dnes často odehrává sdělením
čísla vlastní kreditní karty zcela neznámému člověku, navíc prostřednictvím
média, ze kterého si jej může odchytit spousta dalších anonymních lidí, ale
také např. o jistou anonymitu při nákupu nemusí přece každý vědět, co jste kdy,
kde a za kolik nakoupili.
V této souvislosti asi stojí za to se zmínit, že žádné zabezpečení není
stoprocentní a nejde jenom o Internet. Vzpomenete si ještě, kdy po vás v bance
chtěli při výběru nebo převodu peněz naposledy občanský průkaz? A i ten se dá
zfalšovat. Nemluvě o padělání bankovek... Bezpečnost placení prostřednictvím
Internetu je tedy nepochybně velmi důležitá, ale je vhodné si uvědomit, že
určité nebezpečí existuje vždy a všude.
Jazyky
Na zajímavý problém rozvoje "globálního obchodování" upozornil nedávno ve svém
článku pro americký Computerworld John Gantz, senior viceprezident IDC. A to na
problém nečitelnosti Internetu pro ty, kteří neumějí anglicky. Jestliže je dnes
totiž 85 % Webů v angličtině a většina uživatelů hovoří anglicky alespoň jako
druhým jazykem, v roce 2002 se očekává vzrůst počtu uživatelů na 300 milionů, z
nichž více než polovina nebude mluvit anglicky jako svým rodným jazykem a řada
z nich nebude mluvit anglicky dokonce vůbec.
Podle jeho názoru pak bude muset řada firem řešit problémy, zda a jak přiblížit
obsah svých webových stránek různě mluvícímu obyvatelstvu. Je lepší mít stránky
psané různými jazyky na jednom místě? Jak zohlednit požadavky různých
teritorií? "Lokalizace Webu bude v roce 2002 důležitým úkolem. A firmy, které
to zvládnou, budou mít důležitou konkurenční výhodu," uzavírá svůj příspěvek
John Gantz.
Ze strany obchodníků
Pokud jde o v současnosti nabízený hardware a software, zdá se, že již nic
nebrání zahájit elektronické obchodování ve větším měřítku. Řada předních
světových výrobců působících v oblasti počítačového průmyslu představila během
posledního půl roku svá řešení pro elektronický byznys přitom jde nejčastěji o
balíky složené i z produktů třetích stran (např. pro realizaci elektronických
plateb nebo tvorbu webových katalogů), u kterých je ovšem garantováno, že budou
bez problémů spolupracovat.
Elektronický byznys dává organizacím všech velikostí a oborů činnosti
příležitost ušetřit spoustu peněz a expandovat na další trhy. Přitom se z
jejich pohledu nemusí rovnou jednat o prodej zboží primárním účelem jejich
aplikací může být pouze sdělit
případným zájemcům informace o svých produktech, o podmínkách jejich dodávek,
hranicích množství odebraného zboží nebo dealerských cenách pro určitý odebraný
objem.
A protože je obchodování především o penězích, je důležitou podmínkou zahájení
elektronického obchodování nejen strana poptávky, ale také náklady nutné k jeho
zahájení a provozování. Podle IDC stojí vybudování elektronického obchodu
nejméně 10 tisíc dolarů, může se však vyšplhat až na 2 miliony; jeho vývoj pak
prý trvá typicky 4-7 měsíců. Podle stejného zdroje provozuje řada firem své
internetové aktivity na bázi outsourcingu během nejbližších 3 let by to mělo
být až 21 % společností. Hlavní přínos elektronického obchodu pak firmy, které
se pro něj rozhodly, vidí v individuálních vztazích se zákazníky. Ti jim totiž
mohou přinést řadu cenných informací o svých požadavcích a o spokojenosti či
nespokojenosti s jednotlivými druhy výrobků nebo služeb.
Výše uvedené náklady mohou být ovšem v našich podmínkách ještě podstatně nižší;
spousta věcí se tu totiž ještě stále dělá na koleně. S náklady na zřízení a
provozování Webu souvisí také problém přitažení pozornosti potenciálních
zákazníků ke stránkám a tedy náklady na reklamu (případně nejen) na Internetu.
Jak dál
Není možné si nevšimnout, že se přes všechny zmíněné problémy nabídka zboží na
Internetu neustále zvyšuje otázkou je jen, zda tak rychle, jak by si
(potenciální) zákazníci představovali. Představitelé firem nabízejících řešení
pro obchodování prostřednictvím Internetu se z pochopitelných důvodů shodují v
tom, že už nastal čas elektronického obchodování. Nejrůznější analytické firmy
pak předpovídají elektronické komerci hvězdný růst.
Objevují se nejrůznější odhady, kdy budou úplně vytvořeny podmínky pro obchod
na Internetu. Jedni tvrdí, že je vlastně vše připraveno již dnes, jiným chybí
standardy pro zabezpečené placení a přenos objednávek nebo legislativní úpravy
obchodování prostřednictvím elektronických médií a očekávají, že se tyto
problémy dořeší nejdéle v průběhu 5 let. Odhady dosažení významnějšího podílu
(v řádu desítek procent) elektronického obchodu na celkovém objemu obchodů si
však většinou pohrávají s desetiletími. O budoucnosti elektronického
obchodování však, zdá se, nepochybuje nikdo.
8 1341 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.