Kudy kráčí pošťák

Protokol IMAP (Internet Message Access Protocol) nabízí celou řadu příkazů, které může uživatelský software elektro...


Protokol IMAP (Internet Message Access Protocol) nabízí celou řadu příkazů,
které může uživatelský software elektronické pošty a servery používat při
výměně informací. Je to nástroj, jímž koncoví uživatelé získávají přístup ke
svým zprávám ve schránce elektronické pošty nebo v konferencích na serveru.
IMAP umožňuje, aby uživatelský poštovní klient jako např. Netscape Mail,
Eudora, Lotus Notes nebo Microsoft Outlook stáhl vzdálené zprávy ze serveru,
jako kdyby byly uloženy na místním pevném disku.
Oč jde
IMAP Internet Message Access Protocol je nástroj, jímž lze získat informace o
vaší elektronické poště nebo o jednotlivých zprávách ze společného poštovního
serveru.
Tento e-mailový protokol umožňuje uživatelům spojit se ze vzdáleného místa s
poštovním serverem a prohlédnout si záhlaví a odesilatele e-mailových zpráv
ještě před tím, než je přesunou ze serveru k sobě.
S IMAPem mají uživatelé přístup ke zprávám tak, jako kdyby je měli uloženy ve
svém počítači, i když ve skutečnosti jsou v serveru na míle vzdáleném.
Přístup má klíčový význam
IMAP se liší od jiného přístupového protokolu, POP Post Office Protocol, který
ukládá všechny zprávy na serveru. Uživatelé se napojí na server, POP přesune
zprávy do přijímací schránky na jejich počítači a na serveru je vymaže.
Ron Rassner, analytik společnosti Creative Networks z Paolo Alta, vidí hlavní
rozdíl mezi POP a IMAP v tom, že POP3 dává uživatelům jen malou možnost
manipulace s jejich zprávami.
IMAP nabízí uživatelům inteligentní paměť, v níž si mohou zprávy prohlédnout
dříve než je přesunou včetně rozhodnutí, zda si přesunou i přílohy souboru.
Uživatelé mohou použít poštovní filtry a vyhledávací agenty na serveru.
Avšak dodavatelé interpretovali nejasnou specifikaci IMAP4 různými způsoby, což
vedlo k nekompabilitě mezi poštovními programy, říká Rassner. Uživatelé
programu Eudora Pro E-Mail např. nemohli přečíst přílohu, která byla napsána v
Netscape Mail. Mezery v kompatibilitě mezi dodavateli však zřejmě budou podle
Rassnera brzy odstraněny.
8 2819 / pen

Chronologický vývoj IMAPu
1986 IMAP vyvinut na Stanfordské univerzitě.
1987 Definován IMAP 2. Aktualizován klient a server. IMAP implementován na
UNIXu.
1988 V červenci poprvé uvolněn k testování.
1989 Mark Crispin, původní autor IMAPu, angažován Washingtonskou univerzitou.
1990 V srpnu předložen k testování revidovaný IMAP2.
1991 Protokol rozšířen o podporu Multipurpose Internet Mail Extensions MIME.
Umožňuje přenos i jiných než ASCII souborů po Internetu. Toto rozšíření je
základem pro beta-verzi IMAP2.
1992 Washingtonská univerzita zřizuje server na bázi beta-verze IMAP2.
1993 Internet Engineering Task Force vytváří pracovní skupinu pro IMAP. IMAP
implementován v prostředí operačního systému VMS, používaném zejména na
mainframech.
1994 IMAP4 předložen k testování. Schválen jako doporučený internetový standard.
1995 První server na bázi IMAP4 uvolněn k používání Carnegie Mellon Univerzitou.
1996 Univerzity of Washington organizuje první a druhé sympozium o IMAPu. Sun,
Netscape a další dodavatelé vyhlašují podporu IMAPu4.
1997 Dále se vybrušuje specifikace IMAP4.1. Vznikají dvě uživatelské aplikace
IMAPu Netscape Messenger a Microsoft Outlook Express integrované ve dvou
populárních webových prohlížečích Netscape Communicator a Microsoft Internet
Explorer.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.