Laxní přístup při vývoji

V současném světě informatiky si jen stěží dovedeme představit život bez fungování počítačů a softwarových apl...


V současném světě informatiky si jen stěží dovedeme představit život bez
fungování počítačů a softwarových aplikací. Zvýšené nároky na výkonnost
počítačových systémů zákonitě vyžadují i rychlejší a efektivnější práci
vývojářských týmů. I když s příchodem nových vývojářských prostředků došlo ke
zvýšení jejich efektivity, stále zde existuje prostor ke zlepšování.
Na jedné straně disponují vývojáři těmi nejvyspělejšími technologiemi, na
straně druhé jsou však pod obrovským časovým a rozpočtovým tlakem. To často
vede k tomu, že se důležitým atributům programů, jako jsou výkonnost nebo
kvalita, věnují až v závěrečných fázích vývoje.
Tento jev odhalila nedávná studie agentury Forrester Consulting. Reaktivní
podnikovou strategii při řešení vzniklých problémů připustilo více než 40 %
účastníků studie. Podle agentury Forrester toto zjištění není překvapením,
protože oddělení IT musí podporovat rostoucí počet uživatelů, a tak se staví k
problému správy IT služeb reaktivně. Není však přijatelné, aby tato situace
přetrvávala, protože primárním úkolem IT oddělení je poskytování vysoké úrovně
IT služeb, nikoli řešení problémů s výkonem aplikací.
Podle výsledků průzkumu se o vzniklém problému s používanými aplikacemi na
straně koncového uživatele dozvědí dvě třetiny (67 %) dotázaných až v okamžiku,
kdy uživatel zavolá technickou podporu.
Reaktivní přístup při řízení výkonnosti je nákladný v mnoha směrech. Způsobují
to jednak náklady spojené s nefungujícími aplikacemi, jednak nepřímé náklady
spojené se mzdami pracovníků, kteří dané problémy odhalují a odstraňují, a
nakonec jsou tu ještě ztráty plynoucí z toho, že zaměstnanci místo své práce
řeší vzniklé problémy.
Průzkum finančních dopadů nekvalitního softwaru prokázal, že až 75 %
dotazovaných firem přiznává dodatečné náklady z tohoto titulu ve výši až 500
000 eur ročně. Tyto hodnoty ještě vzrostly u velkých podniků s více než 5 000
zaměstnanci, kde 15 % respondentů odhadovalo ztráty plynoucí z nekvalitních
aplikací na více než 1 milion eur ročně.
Tyto částky by se daly výrazně snížit, kdyby se riziko selhání měřilo a
vyhodnocovalo již v průběhu vývoje aplikace. Zároveň si je však třeba uvědomit,
že ani druhý extrém, totiž plošná kontrola prvků aplikace, nevede k žádaným
efektům. Společnosti by se měly ujistit, že nejdůležitější části aplikací
prošly důsledným testováním a došlo k minimalizaci rizika selhání.
Řešení tedy spočívá v nastavení priorit u těch částí aplikací, které
představují největší rizika, a v identifikaci těch částí aplikace, jejichž
případné selhání nebude mít zásadní vliv na provoz. Tento přístup je rozhodně
lepší než konstatování, že určité procento selhání lze tolerovat bez znalosti
toho, o které typy poruch se jedná a zejména které podnikové procesy mohou tato
selhání negativně ovlivnit.
A ještě k finančním dopadům nefungujících aplikací. Podle odhadů může být
řešení problémů po zavedení aplikace osmdesátkrát až tisíckrát nákladnější než
jejich odhalení v průběhu vývoje. Lze tudíž s jistotou tvrdit, že i kdyby tyto
odhady byly sebevíc nadneseny, představují nezvratný argument pro to, aby se
společnosti kvalitou softwaru zabývaly průběžně a nikoli až po jejich
dokončení.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.