Lesk a bída open source

Šel jsem si nedávno do své banky pro novou platební kartu. Od vstřícného úředníka jsem vyslechl pár obvyklých pou


Šel jsem si nedávno do své banky pro novou platební kartu. Od vstřícného
úředníka jsem vyslechl pár obvyklých pouček, vzal jsem na vědomí, že součástí
karty je teď jakési pojištění proč ne, všechny pojistky, které potřebuji, sice
dávno mám, ale když je to zadarmo, jednou se může hodit převzal jsem kartu a
spokojeně jsem odešel. Překvapení se dostavilo až s následujícím výpisem z
účtu, na němž se skvěla kromě ročního poplatku za kartu také další řádově
srovnatelná částka za ono pojištění.
V podobné situaci se může ocitnout i CIO firmy, která se rozhodne pro nákup
nějakého rozsáhlejšího řešení od velkého komerčního dodavatele softwaru.
Zajímavá diskuse se v tomto směru rozpoutala kolem několika nově se rodících
open source projektů aplikačních serverů, které usilují o certifikaci
kompatibility se standardem J2EE. Projekty Geronimo, za nímž stojí Apache
Software Foundation, Jonas od evropského konsorcia ObjectWeb i již hojně
používaný aplikační server společnosti JBoss představují konkurenci komerčních
aplikačních serverů od softwarových gigantů BEA Systems, IBM a Oracle.
Zlatá horečka kolem open source javových projektů nevznikla náhodou. Vše
souvisí s nedávným rozhodnutím Sunu umožnit certifikaci kompatibility s J2EE i
produktům z této kategorie.
"Existují dva přístupy k firemní webové architektuře," říká John Rymer,
viceprezident a analytik společnosti Forrester Research. "Jsou firmy, které si
nejprve vyberou dodavatele a nechají se jím vést krok za krokem, a pak jsou
firmy, které mají o své webové architektuře vlastní představu a jen hledají
komponenty, které jim do skládanky nejlépe zapadnou
" Právě z této druhé kategorie se rekrutují příznivci open source softwaru,
jehož modulární architektura nezatěžuje systém zbytečnostmi, na druhé straně
však od uživatele vyžaduje důkladné technické zázemí.
Zajímavý pohled na open source versus komerční software z hlediska procesu
vývoje nabízí profesor Jim Herbsleb z Carnegie Mellon University. Zatímco u
open source softwaru podle něj slaví úspěchy distribuovaná metoda vývoje, v
jejímž rámci spolupracují na tvorbě jednoho produktu vývojáři z celého světa, v
případě komerčního softwaru tento systém nefunguje. Tvůrci open source většinou
šijí software na míru svým potřebám a vnášejí do něj vlastní zkušenosti,
komerční programátoři naopak se sklopenou hlavou plní marketingové představy
vedoucího projektu, které vycházejí vstříc průměrnému uživateli. Ani jeden z
těchto postupů není ideální, vzájemně se však dají jen těžko kombinovat.
Já osobně jsem sice na pochybách, že naše velké banky chtějí pro své klienty
vždy jen to nejlepší, ale do některé ze zbylých kampeliček svou výplatu v
nejbližší době rozhodně ukládat nehodlám. Ve srovnání s trhem aplikačních
serverů však tato analogie tak úplně nefunguje. Bude tedy zajímavé sledovat,
pro jaké řešení se rozhodnou zákazníci.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.