Lumix DMC-FZ30: Nová vlajková loď Panasonicu mezi ultrazoomy

Dvojciferná, tedy vyšší ultrazoomová řada značky Panasonic (předchozí modely nesly označení FZ10 a FZ20) byla vždy...


Dvojciferná, tedy vyšší ultrazoomová řada značky Panasonic (předchozí modely
nesly označení FZ10 a FZ20) byla vždy oblíbená pro své užitné vlastnosti a
relativně nízkou cenu. Její zástupci však přece jen mezi naprostou špičku mezi
kompaktními fotoaparáty nepatřili - v ní se nacházely 8Mp modely, jako jsou
například Sony F828, Canon Pro1, Nikon 8700, Minolta A2/A200 apod. Díky FZ30
ale teď Panasonic do nejvyšší kompaktní třídy přece jen vtrhl, a to s plnou
parádou. Novinka přináší kromě vyššího rozlišení hlavně podstatně vylepšené
ovládání s mechanickým zoomem, pohodlnější nastavení expozičních hodnot, formát
RAW či mnohem lepší elektronický hledáček, hlavním lákadlem je ovšem stejně
jako u předchozích verzí objektiv Leica s obřím zoomem (ekvivalent 35-420 mm),
s výkonným optickým stabilizátorem a s velmi dobrou světelností f2,8-3,7
(pravda, předchozí verze měla konstantní světelnost f2,8 v plném rozsahu, ale
člověk nemůže chtít všechno). Pokud by po podobných parametrech objektivů
toužil majitel zrcadlovky, musel by si připravit šestimístnou částku, u
Panasonicu je vše k mání za necelých dvacet tisíc.

Mechanický zoom
Kompakt ale samozřejmě není zrcadlovka a lepší optické parametry nutně vyžadují
jisté kompromisy v kvalitě obrazu, k tomu se ovšem ještě dostaneme. Na první
pohled FZ30 připomíná menší zrcadlovku, v šedém plastovém provedení se trochu
podobá legendárnímu Canonu 300D. U zrcadlovky bychom se ale jen těžko setkali s
výklopným a otočným displejem, který naopak patří bezmála k povinné výbavě
nejlepších kompaktů. K dalším přednostem FZ30 patří mechanické ovládání zoomu a
hned dvě ovládací kolečka pro nastavení fotografických parametrů, což je luxus
známý většinou jen u dražších zrcadlovek.
Vzhledem k těmto výhodám ovšem velmi zamrzí skrovná nabídka tlačítek, jimiž se
ovládají jednotlivé parametry. Na jednu stranu potěší, že na rozdíl od starších
Panasoniců lze v prioritních režimech či při ručním nastavení expozice ovládat
expoziční hodnoty přímo kolečkem, ale pro nastavení citlivosti, vyvážení bílé
nebo kvality fotografií musíte bohužel pořád do menu. Na poměrně robustní tělo
by se přitom příslušná tlačítka bez problémů vešla. Začátečníkům to může
připadat jako malichernost, pro zkušené fotografy může být ale tento nedostatek
zásadní.
Jedno z mála samostatných tlačítek je vyhrazeno prohlížení fotografií, v tomto
režimu lze fotografie ale jen zběžně prohlédnout, pro histogram nebo detailní
přiblížení musíme nastavit prohlížení na hlavním voliči. To může výrazně
zdržovat v případě, kdy potřebujete zkontrolovat expozici nebo ostrost a
zároveň chceme mít fotoaparát připraven k rychlé práci.

Kvalitní hledáček
Jinak se s FZ30 fotografuje příjemně, dokonce netrpí obvyklým neduhem
ultrazoomů, totiž slabým výkonem elektronického hledáčku. Ten nabízí standardní
rozlišení 235 000 pixelů, má ale hezky vyhlazený rastr, a tak lze s Panasonikem
dokonce v určitých situacích vcelku úspěšně ostřit i ručně (pravda, chce to
statický a kontrastní objekt, ale i tak jsme ruční ostření při testování
několikrát úspěšně využili). Při automatickém ostření a dobrých světelných
podmínkách reaguje fotoaparát velmi rychle a vcelku spolehlivě, ačkoli při
nejdelší ohniskové vzdálenosti trvá ostření o něco déle a ojediněle se
fotoaparátu nepodařilo zaostřit vůbec. Ani v šeru neměl FZ30 se zaostřením
zvláštní problémy, zejména díky oranžovému asistenčnímu přisvícení. Pochvalu
zaslouží i rychlý náběh fotoaparátu.
Obrazový procesor odvádí velmi dobrou práci hlavně při zpracování barev, jejich
podání je neutrální a realistické, barvy jsou přitom příjemně syté a živé.
Výborně funguje i automatické vyvážení bílé, pokud člověk spěchá nebo nemá chuť
myslet na příliš mnoho parametrů najednou, nemusí používat předvolby,
automatika při testování zklamala jen výjimečně. Od optiky značky Leica člověk
čeká kvalitu automaticky a objektiv ve většině případů skutečně nezklame,
kresba je ostrá i v rozích fotografií v celém rozsahu ohniskové vzdálenosti,
což bývá u ultrazoomů často problém. O to víc zamrzí, že se výrobci nevyhnuli
druhému obvyklému problému širokorozsahových objektivů - totiž chromatické
aberaci. Ne že by na tom byl FZ30 nějak výrazně hůře než většina konkurence,
ale fialové kontury a to zejména při okrajích snímků, se vyskytují téměř u
všech kontrastních přechodů, což rozhodně není příjemné.
Chromatická aberace ale není hlavním problémem snímků - tím je vysoká míra
šumu. FZ30 bohužel patří mezi stále rostoucí skupinu fotoaparátů, jejichž
vysoké rozlišení neodpovídá fyzickým rozměrům snímače. Na malé ploše je tak
natěsnáno příliš mnoho světločivých buněk, mezi nimiž přetéká elektrický náboj
a výsledkem jsou snímky plné nevzhledných barevných teček. U FZ30 se s šumem
setkáte v poměrně velké míře již při nejnižší citlivosti ISO 80, zejména
krajinářům bude jistě vadit ztráta detailů, zejména mimo hloubku ostrosti. ISO
400 je pak v nabídce v podstatě jen z povinnosti - při této citlivosti v šumu
jemnější detaily zcela zanikají a z realistických barev zbývají jen slité
šmouhy, čímž trpí zejména odstíny pleti.
Lze pochopit, že diktát trhu dnes velí firmám zvyšovat rozlišení snímačů na
hranici rozumu a únosnosti, je ale škoda, že pak přicházejí vniveč i jinak
dobré vlastnosti fotoaparátu - k čemu je FZ30 skvělá práce optiky zachycující
nejjemnější detaily, když je pak zničí šum. Škoda, že Panasonic zatím nenabídl
"odlehčenou" verzi své nové vlajkové lodi s pěti nebo šesti megapixely - velmi
pravděpodobně by takový přístroj nabídl kvalitnější snímky.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.