Mac OS X: Druhá revoluce Applu?

Operační systém Mac OS X je považován za stejně revoluční krok, jakým bylo v roce 1984 uvedení původního Mac OS. S...


Operační systém Mac OS X je považován za stejně revoluční krok, jakým bylo v
roce 1984 uvedení původního Mac OS. Systém tehdy způsobil převrat v oblasti
domácích počítačů tím, že jako první na světě využíval dnes již neodmyslitelné
grafické rozhraní s okny a polohovací zařízení jménem myš. Výjimečnost Mac OS X
spočívá nyní především v tom, že se nejedná o běžný upgrade, ale o zcela nový
produkt na bázi Unixu, který nemá s původním, šestnáct let starým systémem
společný ani řádek zdrojového kódu.
V historii počítačového průmyslu se jedná o bezprecedentní krok, jenž pro Apple
samozřejmě představuje dosti hazardní hru, neboť s sebou přináší četné
komplikace se zpětnou kompatibilitou a z počátku je také třeba počítat s
množstvím chyb, kterým se vývojáři u takto komplikovaného softwaru nemohou ani
při nejlepší vůli vyhnout. Druhým unikátem je uvolnění kernelu pro Open Source
komunitu (viz http://www.opensource.apple.
com). Otevření kódu se sice týká pouze jádra (grafické rozhraní totiž obsahuje
několik licencovaných technologií jako např. PDF, QuickTime či OpenGL), nicméně
už nyní přineslo první ovoce v podobě přeportování pro platformu PC. Tím se
dostáváme k další důležité novince, a sice kompatibilitě applovského operačního
systému s procesory x86. Od uvedení prvního Mac OS uplynulo již celých šestnáct
let, během nichž se několikanásobně zvýšil výkon mikroprocesorů a počítače
pronikly do řady nových oblastí. To s sebou samozřejmě přineslo větší nároky na
operační systémy, které se musely přizpůsobit tak zásadním aplikacím, jako jsou
například Internet, multimédia, zpracování videozáznamu nebo DTP. Applovští
vývojáři dokázali na tyto změny sice reagovat velice pružně, nicméně stařičké
systémové jádro začalo v druhé polovině 90. let ztrácet dech a celková
stabilita i výkon systému zaplaveného kvantem rozšiřujících doplňků přestávaly
odpovídat požadavkům uživatelů. Odpověď Applu má jméno Mac OS X.
Velká unixová rodina
Mac OS X je plně kompatibilní s Unixem. Jádro nazvané Darwin totiž vzniklo
kombinací kernelů Mach 3.0 a FreeBSD. Běžný uživatel, který se při své práci s
počítačem omezuje pouze na klikání myší, tento zásadní rozdíl sice takřka
nepozná, ale ti, kdo se nebojí unixových příkazů, mohou sáhnout po terminálovém
okně. Podporovány jsou všechny standardní služby jako FTP či Telnet, a díky BSD
je přímo do jádra implementováno také TCP/IP. Samozřejmostí je pak systémová
Console. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že implementace Unixu je velice
dobře provedená a obavy uživatelů z kreativních oblastí, kteří někdy preferují
Mac OS před Windows především kvůli jeho uživatelské vstřícnosti a minimálním
nárokům na "technické" znalosti, jsou zbytečné v Mac OS X se o existenci Unixu
prakticky nedozvíte. Pokud si to někdo vysloveně nepřeje, může zůstat v bezpečí
grafického rozhraní. Nové technologie
Unix s sebou na druhé straně přinesl technologie, bez kterých se moderní
operační systém neobejde. První z nich je "protected memory architecture",
která řeší dobře známý problém klasického Mac OS, kde si objem paměti určovaly
samotné aplikace. To často vedlo k tomu, že si programy vzájemně "lezly do
zelí" a takto způsobené konflikty pak vyústily v zamrznutí systému a nutný
následný restart. Ochrana paměti kromě zvýšené stability znamená i to, že
napříště už nebude nutné každé aplikaci pracně určovat objem paměti RAM, s nímž
má pracovat a zároveň se také sníží požadavky na množství nainstalované fyzické
paměti. Druhou novinkou je plně preemptivní multitasking nahrazující nepříliš
dobře fungující tzv. kooperativní multitasking, který sice dovoloval chod
několika aplikací najednou, ale operace na pozadí pracovaly jen s minimálními
procesorovými prostředky. Uživatel má nyní k dispozici přehledný ProcessViewer,
který mu umožňuje sledovat a libovolně ukončovat veškeré procesy. Jednotlivé
položky jsou přirozeně opatřeny podrobnou statistikou s údaji o využití paměti
a procesorového času. Otazníky kolem x86
Příbuzenství Mac OS X s Unixem je ze strany Applu velmi chytrým tahem a může mu
v budoucnu přinést četné výhody. Vedle přímých efektů, jako je zlepšení
stability a výkonu systému, je to především zvýšení podílu na uživatelském i
serverovém trhu. Mac OS X totiž konečně řeší zásadní problém, kterým dlouhá
léta trpí jak Unix, tak Linux. Ačkoliv nikdo nepochybuje o jejich výborné
architektuře, zásadním problémem je kvalitní grafické rozhraní. Právě na tuto
největší slabinu Apple chytře zaútočil a kvalitní jádro opatřil výborným
rozhraním Aqua, které vychází z dobré tradice uživatelsky přívětivého GUI
Macintoshů. Druhý efekt představuje zvýšení počtu aplikací pro platformu
Macintosh. Ihned po uvedení Mac OS X se totiž začaly rychle objevovat
přeportované (resp. překompilované) unixové i linuxové programy. Vedle
komerčního softwaru je k mání třeba linuxový GIMP. S Linuxem pojí Mac OS X také
způsob distribuce. Apple uvolnil zdrojový kód jako Open Source. Projekt Darwin
nabízí k volnému šíření a úpravám nejen jádro operačního systému, ale i některé
další komponenty (např. QuickTime streaming server nebo NetSprockets). Ještě
zajímavější je přitom fakt, že Apple tak neučinil pouze pro platformu
Macintosh, ale vše přeportoval také pro stroje postavené na bázi Intelu.
Výsledkem je řada spekulací.
Objevují se např. úvahy o možné zásadní změně ve složení PPC aliance (v
současné době ji tvoří Motorola, IBM a Apple), v níž by mělo Motorolu nahradit
AMD. Právě v souvislosti s AMD se také často hovoří o vývoji síťových terminálů
Apple osazených Mac OS X a procesory AMD. Žádnou z výše uvedených spekulací
nelze v současné době vyloučit ani potvrdit, pravda je však taková, že první
impulz k přeportování Mac OS X pro platformu x86 učinil samotný Apple a navíc
tomu není dávno, co Steve Jobs veřejně kritizoval Motorolu za příliš pomalé
zvyšování frekvence procesorů PPC G4 a dokonce ji obvinil ze zodpovědnosti za
špatné hospodářské výsledky Applu. Je tedy skutečně možné, že Apple si nechává
otevřená zadní vrátka a jako zálohu vyvíjí Mac OS X na bázi x86.o

Mac OS X: svět podle Steva Jobse
Původní Mac OS postrádal natolik zásadní prvky jako preemptivní multitasking
nebo ochranu paměti. Z tohoto důvodu se proto Apple nakonec rozhodl vyvinout
zcela nový operační systém. Prvním pokusem byl projekt Copland, který Apple
představil v březnu roku 1994. Po několika odkladech ho však v roce 1996
ukončuje a namísto velmi náročného vývoje vlastního systému začíná uvažovat o
koupi hotového nebo alespoň částečně rozpracovaného produktu. Zprvu byl žhavým
kandidátem BeOS, ale nakonec zvítězila maličká, leč velmi dobře prosperující
společnost NeXT a její OpenStep.
Jiří Novák
Zajímavostí na této transakci, která proběhla v roce 1997, byl nejen fakt, že
tehdy těžce ztrátový Apple zaplatil za NeXT půl miliardy dolarů, ale především
to, že se jednalo o firmu založenou Stevem Jobsem krátce poté, co byl sesazen z
vedení Applu. Nový systém se měl původně jmenovat Rhapsody, ale po návratu
Stevea Jobse do Cupertina došlo k přejmenování na Mac OS X. Písmenko X přitom
odkazuje jak na nextovskou minulost, tak i unixové jádro a zároveň coby římská
číslice vyjadřuje, že se jedná o desátou verzi Mac OS. Počátkem roku 1999 se na
trhu objevil Mac OS X server, který oproti svému nextovskému předchůdci přinesl
řadu nových služeb: např. integrovaný QuickTime streaming server nebo WWW
server Apache. Uživatelská verze systému, která je navíc opatřena novým
grafickým rozhraním, byla veřejnosti poprvé představena loni v lednu a v září
došlo k uvolnění první veřejné bety. Oficiální premiéra konečné verze systému
pak proběhla 24. března. Zpětná kompatibilita
Přechod na nový operační systém s sebou samozřejmě přináší problém s
kompatibilitou. Apple, který je dobře znám svou ohleduplností vůči uživatelům,
díky níž se také těší značné zákaznické loajalitě, však přechod na nový systém
velice dobře připravil a v rámci možností se pokusil možné komplikace na straně
uživatelů i vývojářů snížit na minimum. Samotný Mac OS X využívá zcela nové
programátorské rozhraní nazvané Cocoa, ale vedle něj obsahuje ještě další dvě,
určená speciálně pro zajištění zpětné kompatibility. Prvním z nich je Carbon,
který se poprvé objevil už v Mac OS 8. Jde o speciální přechodné API, které má
za účel maximálně usnadnit portaci stávajících aplikací pro nový systém. Apple
uvedl rozhraní Carbon před dvěma lety a koncipoval ho tak, aby bylo
kompatibilní se starým i novým operačním systémem. Vývojáři, kteří nezaspali a
své produkty včas "carbonizovali", mohli díky tomu získat náskok a s předstihem
se připravit na dlouho očekávanou premiéru, aniž by nutně museli paralelně
vyvíjet dvě odlišné verze programů. Carbon už obsahuje například preemptivní
multitasking a ochranu paměti, takže při portování aplikace na Mac OS X údajně
stačí upravit pouze 10 až 20 % zdrojového kódu, přičemž aplikace mohou běžet v
obou systémech. Posledním z trojice podporovaných prostředí je Classic, v
kterém se spouští staré macovské aplikace bez nutnosti jakýchkoliv úprav. Ještě
v Rhapsody (tam se jmenoval Blue Box) šlo o samostatný emulátor, ale nakonec se
jej podařilo integrovat do Mac OS X natolik kvalitně, že uživatel při přepínání
mezi aplikacemi Classic a Cocoa prakticky nepozná rozdíl. Pakliže spustíte
"klasický" program, nastartuje se nejdřív v samostatném okně starý Mac OS 9,
ale poté už vše probíhá na jediné pracovní ploše. Starý systém a v něm spuštěné
aplikace se ovšem chovají jako dříve, což mj. znamená, že pracují se starým
grafickým rozhraním a nevztahují se na ně novinky typu preemptivního
multitaskingu. V případě, že dojde v Mac OS 9 k chybě, zachová se k němu
desítka stejným způsobem jako k ostatním aplikacím a prostě ho ukončí i se
všemi spuštěnými programy. Pokud jde o nové API Cocoa, jedná se z
programátorského hlediska o velmi zajímavý produkt. Základní vývojářské
nástroje, které jsou dodávány jako součást standardní instalace (tudíž je má k
dispozici každý uživatel Mac OS X), jsou stejně jako celý systém uživatelsky
velmi přívětivé a programátorům umožňují pracovat v jednoduchém grafickém
rozhraní. Samotné programování je samozřejmě plně objektové, přičemž aplikace
je možné díky architektuře Mac OS X psát také v Céčku nebo Javě, která je do
Mac OS X plně integrována (J2SE). Vývojářské nástroje navíc umožňují také
tvorbu webových aplikací pro applovské WebObjects. Po softwarové stránce tedy
Apple vyřešil problém "generačního rozdílu" velmi elegantně. Horší už je to ale
s hardwarem. Zajistit podporu pro všechny starší počítače by sahalo za hranice
lidských možností, takže pokud nemáte procesor G3 nebo G4, zůstanou vám slasti
Mac OS X utajeny. Grafika
Při tvorbě Mac OS X firma Apple samozřejmě nezapomněla ani na své příznivce z
kreativní oblasti a vedle unixového jádra zabudovala do systému také zcela nový
grafický systém, který tvoří tři komponenty: Quartz, Quick Time a OpenGL. Pokud
jste měli možnost Mac OS X zahlédnout, určitě vám neunikly divoké kousky, které
předvádí uživatelské rozhraní Aqua. Průhledná okna, dynamické změny velikosti
ikon a náročné animace sice nemají pro samotnou práci s počítačem žádný velký
význam, ale na druhou stranu názorně demonstrují možnosti grafického systému
Quartz, který je postaven na bázi PDF. Díky tomu je například možné jakýkoliv
soubor z libovolné aplikace uložit do PDF, což ocení především grafici
pracující v oblasti DTP a přes PDF navíc probíhá také veškerý tisk. Tím však
možnosti Quartzu, potažmo Mac OS X zdaleka nekončí. K jeho přednostem dále
patří například schopnost práce se všemi běžně používanými barevnými formáty:
RGB, CMYK nebo HSB a podpora alfa kanálu, neboli míry průhlednosti. Všechny
tyto nové vlastnosti jsou samozřejmě dostupné i vývojářům, kteří je mohou
využívat při tvorbě aplikací. Díky tomu se Mac OS X v budoucnu určitě dočká
velmi zajímavých programů. Navíc lze předpokládat také celkové zrychlení, neboť
řadu grafických operací, které dříve obstarávaly aplikace, nyní zvládá samotný
systém. Například Photoshop se tak může stát pouze jakýmsi rozhraním, které
bude volat funkce integrované do systému. Trojrozměrnou grafiku má v Mac OS X
na starosti technologie OpenGL, což ocení jak tvůrci 3D aplikací, tak i vášniví
hráči. Díky integraci OpenGL a jeho perfektnímu napojení na systémové jádro
Darwin se uživatelé Macintoshů také konečně dočkají macovské verze špičkového
programu Maya od firmy Alias/
/Wavefront. Video a zvuk dostal v Mac OS X přirozeně na starost dobře známý
QuickTime, který umožňuje přehrávání a zpracování většiny multimediálních
formátů: počínaje MP3 přes streamované video či Flash animace až po digitální
videozáznam (DV). Aplikace vytvořené pro Mac OS X tak mohou bezproblémově
pracovat s jakýmkoliv běžně používaným zvukovým, video nebo obrazovým formátem.
Webový server O tom, že se Apple snažil z unixového základu vytěžit skutečně
maximum, svědčí také integrace webového serveru Apache. Stejně jako v případě
celého systému přitom opět myslel jak na běžné uživatele, tak i na zkušené
síťové aministrátory, kteří mohou tento populární nástroj kontrolovat stejně
jako v prostředí Linuxu. Běžnému smrtelníkovi oproti tomu stačí v systémových
preferencích zapnout funkci Web Sharing, zadat IP adresu a do příslušné složky
na disku zkopírovat HTML dokumenty, případně ještě může dovolit Remote Login a
přístup přes FTP. Samozřejmostí je podpora CGI, PHP a WebDAV. O bezpečnost se
pak stará Kerberos. Atraktivní možností, která povyšuje Mac OS X z obyčejného
uživatelského systému na plnohodnotný webový server, je integrovaný QuickTime
Streaming server. Uživatel má opět k dispozici plnou profesionální verzi, která
obsahuje administrační nástroje.
První krůčky Po třech letech vývoje Mac OS X konečně vyráží do světa a nutno
přiznat, že se první krůčky dle očekávání neobešly bez mnohých komplikací.
První z nich paradoxně představuje grafické rozhraní Aqua. Z pohledu tradičních
uživatelů platformy Macintosh, kteří většinou pocházejí z kreativní oblasti, je
totiž zbytečně přebujelé. Po šestnácti letech strávených s decentním leč
intuitivním GUI najednou přichází těžký vizuální atak plný barev, animací a
dalších efektů, které mohou kreativní jedince rušit při práci. Aqua ovšem na
druhé straně přináší efektivnější, intuitivnější, přehlednější a jednodušší
pracovní prostředí, které bude maximálně vyhovovat především uživatelům bez
počítačových zkušeností. Apple během betatestování potvrdil také svou
vstřícnost vůči zákazníkům a do finální verze zakomponoval četné úpravy, díky
nimž se do Mac OS X nakonec vrátila celá řada prvků ze starého systému, které
se měly původně vytratit.
Co dál?
Osobně jsem měl možnost sledovat vývoj Mac OS X takřka rok a půl. Applovští
vývojáři dokázali podle mého názoru urazit obrovský kus cesty. To ovšem nemění
nic na tom, že současná verze Mac OS X je stále spíše nedodělkem, který v
nejbližší době nedokáže nahradit klasický systém. Nejlépe o tom svědčí fakt, že
Apple sice uvedl Mac OS X do prodeje, nicméně na všech nově dodávaných strojích
bude i nadále instalován starý Mac OS 9 a plné nasazení desítky by mělo přijít
v průběhu léta.
Původně se sice tato strategie interpretovala jako důsledek nedostatku
klíčových aplikací (Adobe, Macromedia atp.), které by měly být přeportovány
právě během následujícího půl roku, ale při pohledu na stávající verzi Mac OS X
je podle mého názoru jasné, že si byl Apple dobře vědom šibeničního termínu a
namísto odložení oficiálního uvedení na trh (což by mohlo být v době
komplikované situace IT titulů na americké burze dosti riskantní) raději pustil
do prodeje víceméně nehotovou verzi, jež se bude postupně ladit četnými updaty.
Ke cti cupertinských vývojářů v tomto případě slouží, že komplikace přiznali a
uživatele rovnou upozornili, aby si upgrade dobře rozmysleli, neboť stávající
verze systému je vhodná spíše pro nadšené experimentátory, kteří nejsou závislí
na stěžejních komerčních aplikacích. Během následujících měsíců by se pak mělo
objevit několik updatů a taktéž chybějící systémová podpora pro přehrávání DVD
filmů, synchronizaci s PDA nebo mechaniky DVD-R a CD--RW. V průběhu léta, kdy
má být Mac OS X nasazen jako hlavní systém, se navíc počítá s obsáhlejším
upgradem, který snad vyřeší také největší stávající problém Mac OS X nízký
výkon.
I přes proklamovanou rychlost Unixu totiž zatím nebyla dokončena optimalizace
systému pro PPC, natožpak pro 128bitový subprocesor AltiVec zabudovaný do
procesorů G4. V některých situacích je s rychlostí skutečně na štíru a silně
zaostává za starým Mac OS 9. Celkový dojem
Mac OS X jako celek představuje bezesporu výrazný krok kupředu. Apple nyní
stojí na prahu nové etapy a musí překonávat nemalé problémy. Pokud se však
rozhlédnu po svém "vodním" desktopu, tak osobně nepochybuji, že svět osobních
počítačů o jablečnou alternativu v nejbližší době rozhodně nezchudne.
1 0745 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.