Mainframy se otevírají světu

Staré dobré mainframy ve svých aplikacích uchovávají velké bohatství obchodních pravidel, podniky proto zkoumají nov...


Staré dobré mainframy ve svých aplikacích uchovávají velké bohatství obchodních
pravidel, podniky proto zkoumají nové cesty, jak jejich hodnotu i možnosti dále
rozvinout a propojit je se zbytkem jejich infrastruktury.
Ještě v roce 1991 předpovídal šéfredaktor amerického časopisu Infoworld, že
poslední mainframe bude vyřazen z provozu do pěti let. A pět let po jejich
prorokovaném zániku dnes mainframy hostí podle mnoha odhadů většinu obchodních
transakcí a podnikových dat. Společnost IBM, která nyní drží virtuální monopol
na poli velkého železa, zrealizovala v roce 2003 prodeje v hodnotě 6,8 miliardy
dolarů, což znamenalo skok v prodeji mainframů řady zSeries (jejíž nejvyšší
modely jsou označovány jako T-Rex) o 33 %.

Osvědčené aplikace
Proč se dinosaurům daří dokonce i když jejich mips (million instructions per
second), paměť či ukládací prostor stojí řádově více než jejich protějšky v
unixových a Windows serverech? Obvyklým vysvětlením bývají desetiletí investic,
velká spolehlivost a neuvěřitelné náklady související s případnou změnou. Ovšem
nejpádnějším důvodem ze všech jsou především mainframové aplikace, z nichž
většina je napsána v Cobolu nebo PL/I, jež přinášejí enormní obchodní hodnotu.
Brian Safron, programový manažer pro podnikové transformace v IBM, rád mluví o
"velké hloubce businessových znalostí", které jsou do těchto aplikací vloženy.
"Jestliže se pokusíte na jiné platformě reprodukovat aplikaci, v níž je
zachyceno 5, 10 nebo třeba 15 let vývoje obchodní logiky, budete se trápit
několik let, než se s novou aplikací dostanete zpět do bodu, kde jste se
nacházeli před tím," tvrdí Safron.
Než by podniky stáhnuly velké železo, raději se více soustřeďují na rozšíření
jádra své obchodní hodnoty širšímu spektru uživatelů a právě se objevuje vlna
nových technologií pro integraci starších systémů, která to umožňuje. S tím,
jak dnes firmy plánují využití architektur typu SOA (Service-Oriented
Architecture), které pracují s aplikacemi jako s opakovaně použitelnými
službami, jsou mainframy schopné ujmout se zde ústřední role. Klíčem je však
výběr odpovídajících integračních nástrojů pro zpřístupnění služeb
poskytovaných na mainframech.
"Taková selekce nepředstavuje snadnou úlohu," varuje Jake Freivald,
marketingový ředitel u poskytovatele integračního softwaru iWay. "Většina
dodavatelů reprezentuje určitý úhel pohledu na tuto problematiku, neboť v
některém směru vynikají a v jiných už ne. A to je dosud skutečný problém,"
vysvětluje Freivald.

Předními dveřmi
Jedna z nejméně propagovaných alternativ je současně tou nejjednodušší z
hlediska implementace: nasazení softwaru, který emuluje mainframový terminál
3270 a překlápí mainframové aplikace na webové. Nejjednodušší varianta, u níž
software převede zelené obrazovky 3270 terminálů a vloží je do browseru (to je
označováno jako screen scraping), je zde už od poloviny 90. let. Avšak nové
nástroje od firem jako WRQ nebo NetManage posunují tento přístup na novou
úroveň.
Benoit Lheureux, ředitel výzkumu ve společnosti Gartner, poznamenává, že
přístup založený na terminálové emulaci je povětšinou velmi jednoduchý.
Produkt Verastream firmy WRQ je příkladem toho, jak sofistikovaný může být
přístup k terminálové emulaci. Robert Vettor, obchodní technolog firmy
Raytheon, říká, že použil Verastream pro konsolidaci "sady opravdu ošklivých
mainframových obrazovek, jež byly staré už 25 let" do webové aplikace, která
sledovala příchozí dodávky uvnitř společnosti. Předtím byli uživatelé nuceni
prokousat se přibližně 20 zelenými obrazovkami. "Nyní se mohou celou dobu
pohybovat v rámci jedné stránky," dodává Vettor.
Vettor obzvláště oceňuje to, že je schopen aplikaci na Verastream serveru
publikovat jako webovou službu. Zatímco jeden vývojář může jednoduše vytvořit
front-end aplikace postavený na platformě .Net, jiný může realizovat javovou
aplikaci, která bude napojena (jako konzument) na stejnou službu. Jinými slovy,
Vettor zavedl jednoduchou mainframovou funkci do postupně vznikající
architektury orientované na služby (SOA) realizované ve firmě Raytheon, což
umožní, aby se dostupnost aplikace pro sledování rozšířila napříč celým
podnikem.

Snadná navigace
Ve firmě Blue Cross BlueShield popisuje podobnou zkušenost z využívání
emulačního produktu Web-to-Host společnosti NetManage ředitel pro prezentační
aplikační systémy Bry Curry. Pracovníci zákaznické služby využívající osobní
počítače potřebovali rychlý způsob přístupu k datům týkajícím se zdravotní
úrovně členů, kteří sem zavolali a data byla uložena na mainframu. Uvažovalo se
o CRM systému, to by však vyžadovalo migraci dat členů do příslušné CRM
databáze, což by vedlo k vytvoření dvou datových skladů namísto dosavadního
jediného. "Už 30 let používáme systémy, které jsou pro nás velmi efektivní a v
podstatě i kriticky důležité," popisuje Curry. "Proč tedy přenášet tato data na
webový server a duplikovat veškerá obchodní pravidla?"
Namísto toho zvolil Curry NetManage Web-to-Host pro převedení mainframové
obrazovky do příjemné, na webovém prohlížeči založené aplikace. "Myslím, že to,
co odlišuje tuto aplikaci od mnoha dalších, je, že ačkoliv je velmi
sofistikovaná, 90 % všeho, co jsme museli udělat, byla navigační logika,
nikoliv obchodní logika," tvrdí Curry.

V transakční vrstvě
Ačkoliv řešení pro emulaci terminálů pokročila až k šíření 3270 streamů v
podobě webových služeb, jsou primárně navržena pro lidskou interakci
prostřednictvím browseru. Komunikace mainframu s dalšími aplikacemi na straně
serveru ale vyžaduje integraci na úrovni API. Mainframy jsou v podstatě velkými
transakčními enginy, takže další aplikace jsou typicky integrovány se staršími
CICS (Customer Information Control System) nebo IMS/TM (Information Management
System/Transaction Monitor) aplikacemi pro zpracování transakcí.
Lheureux vidí mezi podniky jasný trend směřující k integraci na úrovni starších
transakčních aplikací. "Jestliže existuje možnost skutečně využívat API namísto
provádění screen scrapingu, pak to okamžitě využijí," tvrdí. "Mainframe je
obklopen všemi možnými J2EE či windowsovými a linuxovými servery, takže je
výhodné propojit je prostřednictvím adaptéru a získat díky němu výkonnější
rozhraní."
Přední hráči na poli middlewaru BEA Systems, IBM, Iona Technologies PLC,
SeeBeyond Technology, Software AG, Sonic Software, Tibco Software, Vitria
Technology a webMethods nabízejí interoperabilitu s transakčními systémy
mainframů. Většina z nich ovšem získala adaptéry díky partnerství se
specializovanými dodavateli jako Attunity, DataDirect, iWay nebo Neon.
Aplikační adaptéry mají typicky dvě součásti: jednu, která běží na J2EE nebo
Windows serveru, a druhou, jež běží na mainframu, aby se postarala o "špinavou
práci spočívající v přístupu k datům v back-endu", jak říká Lheureux.
Dnes je většina aplikačních adaptérů obousměrných. "Každý přemýšlí o tom, co se
děje v externím světě, odkud systémy přistupují k mainframu a spouštějí
transakce," podotýká Lheureux. Avšak mainframy také musejí být schopné
vyvolávat události či akce v jiných podnikových systémech. Pokud například
někdo odešle objednávku na mainframe přes terminálové rozhraní 3270, ERP běžící
pod Unixem může být updatován okamžitě, bez nutnosti čekat na dávkovou
aktualizaci.
Než se objevily nejnovější obousměr-né aplikační adaptéry, byl jediným
dostupným produktem, který takovou dvoucestnou funkcionalitu poskytoval,
middleware MQSeries od IBM. Nicméně Freivald z iWay varuje, že příliš mnoho
uživatelů se mylně domnívá, že integrace se staršími systémy je zajištěna pouze
tím, že na jejich mainframu běží MQSeries.
"Jde o nepochopení podstaty problému," zdůrazňuje Freivald. "Jakmile se jednou
připojíte k mainframu, budete přinejmenším stále potřebovat něco, co vytáhne
informaci z fronty zpráv, bude komunikovat s aplikací, poradí si s
vyskytnuvšími se chybami, reformátuje data a vrátí je zpět do fronty.
Implementace middlewaru zajišťujícího messaging není zdaleka dostatečná.
Integrace se staršími produkčními aplikacemi," tvrdí, "vyžaduje
konfigurovatelné obousměrné aplikační adaptéry."
IBM dodává svoji vlastní CICS Transaction Gateway, což je JCA (Java Connector
Architecture) adaptér pro propojení mainframu s J2EE aplikačními servery. Krása
používání adaptérů pro přemostění mainframů a aplikačních serverů spočívá podle
Safrona z IBM v tom, že mohou podniky zachovat veškerou funkcionalitu se všemi
neoddělitelnými detaily, které byly zachyceny, zachovat nedotčená veškerá
obchodní pravidla, ale přitom se pohybovat v objektově orientovaném světě.
Avšak pro plné využití výhod spočívajících v propojení javových a mainframových
aplikací bude možná podle slov Safrona pro některé uživatele lepší, aby
přepsali svůj kód v Cobolu. Namísto jeho volání pomocí konektorů může být kód v
Cobolu bezešvým způsobem začleněn do workflow spolu s javovými aplikacemi.
"Provedete změny, které jsou vhodné pro tradiční kód a které jej přizpůsobí
tomu, aby se stal skutečnou součástí e-businessového řešení i on-demand
workflow (workflow na požádání), a přitom stále využíval běhový engine CICS
nebo IMS." To zahrnuje refactoring cobolových aplikací, aby mohly být javovými
komponentami adresovány jako diskrétní části obchodní funkcionality.

Přímo do databáze?
Safron to nazývá prostředím se smíšenou zátěží a dodává, že IBM pracuje na
novém vývojovém frameworku. Zatím mohou programátoři používat WebSphere Studio
Asset Analyzer for Multiplatforms (od IBM), aby jim pomohl určit, nakolik je
cobolová či PL/I aplikace připravená pro začlenění do e-businessového řešení, a
rozhodnout, zda stojí za to ji přepsat a izolovat její obchodní komponenty.
Pouze málo podniků disponuje zdroji nebo je ochotno investovat do refactoringu
kódu v Cobolu. Ve skutečnosti je pro mnohé organizace běžné spíše se zcela
vyhnout komplexní integraci s dosud používanými aplikacemi a namísto toho se
připojit přímo do mainframové databáze, a to použitím databázového adaptéru.
Přístup přímo do databáze nicméně zvyšuje potenciální hrozbu jejího poškození.
"Riziko, které vstupuje do hry v datové vrstvě, spočívá v tom, že obcházíte
aplikační logiku," vysvětluje Lheureux z Gartneru. "A jde o skutečné riziko,
neboť právě aplikační logika je schopna ohlídat věrnost dat." Není proto
překvapením, že integrace s mainframovými databázemi bývá většinou realizována
na úrovni "read-only", tedy pouze pro čtení typicky se jedná o tzv. ETL
(Extraction, Transformation and Loading) operace, které kopírují velký objem
dat z databází pro jejich zpracování například v aplikacích pro data mining.
"Integrace na úrovni dat je nejjednodušší u těch aplikací, které nejsou příliš
složité," říká Freivald. "Čím více musí vývojář vědět o všech odlišnostech
rozhraní, tím těžší je pro něj dosáhnout maximální produktivity," dodává.
Uživatelé mainframů sledují takové interakce velmi obezřetně. Lheureux říká:
"Nemyslím, že může seriózní designér uvažovat o tom, že by kupříkladu nákupní
objednávka byla vkládána do systému pro příjem objednávek přímým přístupem k
databázi."

Využití mainframu
V podstatě neexistuje žádný rozpor mezi ochranou integrity mainframové databáze
a zpřístupněním výkonu mainframu v rámci celého podniku. Většina analytiků dnes
tvrdí, že trendem je otevřít aplikace a datová úložiště na mainframech v podobě
sady služeb architektury SOA. Nejzajímavější je přitom scénář, jenž využívá
výhodu vysokého výkonu mainframu v roli transakčního enginu pro generování
událostí, které ovlivňují další systémy.
Bill Ruth, CTO společnosti Software AG, uvádí Delta Airlines jako příklad
organizace s událostmi řízeným prostředím, v němž je na využití mainframů
kladen velký důraz (je označováno jako Delta Nervous System). "Jestliže
například dojde ke zpoždění při údržbě letadla, bude výsledkem několik
navazujících událostí," říká Ruth. Jedna událost tedy spustí v rámci tohoto
"nervového" systému několik dalších. S tím, jak mainframy generují stále více
událostí a předávají je sběrnicím v podnikové infrastruktuře, vzniká podle
Rutha příští generace SOA architektury, která sahá až za běžný model
messagingu. "Půjde o událostmi řízený model, kde jsou transakce a výstupy dat
spouštěny nějakou událostí," popisuje Ruth. "Vše se tak přibližuje fungování v
reálném čase."
Ve svém srdci byl mainframe vždy transakčním strojem pracujícím v reálném čase.
Ať už zbytek sítě s velkým železem komunikuje prostřednictvím emulace
terminálu, middlewaru pro integraci aplikací nebo databázových konektorů, ve
svém důsledku mohou mít mainframy na distribuovaný computing větší dopad, než
budou mít webové aplikace a SOA struktury na tyto trvanlivé boxy velikosti
lednice.

Linux na velkém stroji
Jak se mainframy přizpůsobují modernímu věku? Podle IBM na nich může běžet i
Linux. Velká modrá začala nabízet mainframy řady zSeries s open source
operačním systémem v roce 2000 a nyní se podílejí 17 % na příjmech z těchto
strojů a 22 % na prodané hardwarové kapacitě.
Čtete správně v době, kdy mnohé firmy nahrazují mainframy clustery linuxových
serverů, zákazníci IBM utrácejí velké peníze, aby mohli provozovat stejný
operační systém na velkém železe. Podle Tima Kana, ředitele IBM pro Linux a
virtualizaci na produktech zSeries, se totiž mohou náklady spojené se správou
clusterů rychle vymknout z rukou. "Je jednoduché uvažovat o zvyšování kapacity
přidáváním jednoho serveru za druhým," říká Kane. "Mnozí z uživatelů přidávají
i více než jeden server měsíčně."
Lepším řešením podle něj může být konsolidace distribuovaných systémů na jedno
hardwarové zařízení a použití virtualizačního softwaru z/VM díky němu mohou
stovky linuxových serverů běžet na jediném mainframu. Výsledkem bude rychlejší
I/O komunikace mezi aplikacemi i redukce prostoru, spotřeby a zdrojů pro údržbu
datového centra.
Zda se však konsolidace na mainframu přímo promítne do nižších nákladů, může
být sporné. Náklady na hardware a softwarové licence udržují tento typ strojů
stále ve sféře velkých korporací.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.