Mám rád slovo "umožnit"

Zbigniew Zdanovicz je člověk, jehož curriculum vitae rozhodně nelze označit za fádní. Posuďte sami: Narodil se v Praz...


Zbigniew Zdanovicz je člověk, jehož curriculum vitae rozhodně nelze označit za
fádní. Posuďte sami:
Narodil se v Praze polským rodičům a v české metropoli strávil prvních pět let.
Pak se vrátil do Polska a češtinu zapomněl. Podruhé přijel v roce 1964 a jako
žák 9. třídy ZDŠ rozčiloval učitelky tím, že jako rodilý Pražák neovládá rodný
jazyk. V Praze prožil i srpnové dny roku 1968 a nastoupil na vysokou školu.
Elektrotechniku však už zase dostudoval ve Varšavě a tam také začala jeho dráha
informatika. Nejdřív ve státních podnicích v zahraničním obchodu a v
zemědělství. Ze začátku programoval a pak nakupoval stroje a programové
vybavení. Tak se dostal do styku s firmami, které byly tehdy ve východní Evropě
aktivní ICL, Olivetti, Wang, DataPoint...
Dál už nechme vyprávět hlavního protagonistu:
Hodně jsem nakupoval z Dánska a Německa, no a v roce 1980 jsem vyjel do
Hannoveru s ohromující sumou 300 dolarů nakoupit nějaké dárečky na Vánoce. A
zatímco jsem nakupoval, v Polsku vyhlásili výjimečný stav. Tak jsem tam zůstal.
V té době jsem už byl vedoucím kierownikiem výpočetního střediska jednoho
většího podniku. Na Západě jsem začínal zase od nuly. Úplně nejdřív jsem
roznášel obchodní letáky, no a pak jsem pracoval zase jako programátor, pak
projektant, pak šéf výpočetního střediska.
Jako ředitel malé softwarové firmy jsem začal prodávat systémové programy pro
sítě a tak jsem se dostal k výrobkům firmy Novell. S Novellem jsem několik let
dělal školení, byl jsem šéfem autorizačního školení pro Evropu, Afriku a Asii.
Pak jsem si řekl, že je čas zkusit něco jiného, lákal mě Unix. Letěl jsem tehdy
do USA na interview k firmě Interactive System do Santa Monicy a řekl jsem si,
že když už jsem tady, tak se podívám taky do Santa Cruz Operation. Zavolal jsem
tam, oni řekli přijeďte, a pak jsem pro SCO dělal sedm let.
Byla to pěkná doba, ale dost únavná a měl jsem strašně málo času na své osobní
zájmy.
Takže jste odešel?
Ano. Potřeboval jsem chvíli vydechnout a zastavit se. Chtěl bych pracovat ve
sféře výpočetní techniky tady, v této oblasti, ve východní Evropě. Pro mě
východní Evropa znamená flexibilitu, schopnost změny, rychlé zavádění nových
poznatků. Jsem zaměřený spíš "softwarově" než "hardwarově", i když pěkný
hardware taky není k zahození. Takže možná budu prodávat, možná projektovat,
možná budovat nějakou novou organizaci.
Mimochodem, tady bych chtěl poznamenat, že by bylo dobré, kdyby se časopisy
jako je váš trochu více dívaly na to, co se děje v ostatních východoevropských
zemích. Vůbec to není nezajímavé.
Co se vám líbí na počítačové branži?
Dynamika. Neustálé změny a neustálý tlak, který vás nutí sledovat nejnovější
technologie.
A nelíbí?
Zvláště v poslední době se mi nelíbí naivita uživatelů. Místo toho, aby se
zamysleli nad tím, proč chtějí zavést výpočetní techniku, nakupují a pak
nevědí, co s tím. Na té druhé, naší straně, je pořád ješ-tě moc lidí, kteří
toho využívají. A sledovat to je někdy nechutné.
Jakým směrem půjde, podle vás, informatika v nejbližších letech?
Velký význam má Internet a webovské technologie. Myslím, že to, co si vymysleli
pan Larry Ellison a spol., tedy NC, velké aplikace na centrálním serveru, to má
určitě velkou budoucnost. Další věcí je spojení zvuku a obrazu na síti a
samozřejmě barva a to digitální. Ta už je hodně na obrazovce, ale zdaleka ne
tolik v tisku. Propojení barvy s informací to bude také výrazný moment vývoje v
nejbližších letech.
O jednadvacátém století se říká, že bude stoletím informací. Budou ale ty
informace většině lidí k něčemu dobré?
Osmdesátá a devadesátá léta byla dobou, kdy jsme sbírali informace. Teď je
důležitá selekce a přístup k informacím. Přístup pro ty, kdo jej dosud nemají,
protože ten, kdo ovládá informace, ovládá svět. Tedy více demokracie pokud jde
o dosažitelnost informací. A za druhé je to selekce informací, protože v
současné záplavě informací se někdy ztrácí pojem o tom, co vlastně chceme, co
potřebujeme.
Většina firem hlásá nějakou firemní filozofii. Jaká filozofie je vám blízká?
To je velice těžká otázka. Myslím, že se mi líbí firmy, které ve své filozofii
mají slovo "umožnit". Nikoliv "dát", ale "umožnit". Protože "dát" v sobě
obsahuje něco diktátorského. Já mám raději demokratičtější "umožnit". Tomu
například odpovídá filozofie firmy Oracle a také mnoha malých nových
internetových firem. Na této filozofii je také postavena třeba Java. To je taky
důvod, proč mám o trochu raději software než hardware. Hardware už svou
podstatou omezuje přístup, zatímco software "umožňuje".
Myslíte si, že lidé "od počítačů" jsou něčím specifičtí?
Ne, nemyslím. V poslední době jsou exponovanější, protože informační
technologie ještě nejsou standardem, ještě pořád dochází k omylům a chybám,
takže lidé, kteří věci rozumí, jsou hodně vytížení. Velké věci se dějí i v
jiných oborech, i tam se pracuje, i tam jsou inovace a strašně zajímavé. Na
poli výpočetní techniky je v současné době enormně důležitá ještě jedna věc:
schopnost prezentovat svoje výsledky.
Proč jste si vlastně vybral jako studijní obor elektroniku? Pamatujete se?
Jasně. Já jsem chtěl dělat archeologii a po maturitě jsem se připravoval ke
zkouškám na Karlovu univerzitu. Rodiče mi ale řekli, že to není praktické,
takže jsem se dal na druhou věc, ve které jsem byl dobrý na fyziku. Začal jsem
na ČVUT studovat jadernou fyziku, ale to mě moc nebavilo a přešel jsem na
výpočetní techniku. Takže ryze praktické rozhodnutí. Mimochodem, za krátkou
dobu bude mít v sobě informatika něco z archeologie: vezměte si warehouse
computing to je archeologie jako vyšitá...
Děkuji vám za rozhovor.
8 1720 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.