Maximální výkon na cesty srovnání

V oblasti "velkých" počítačů střední a vyšší kategorie se procesor Pentium II už pevně zabydlel. Pro nejvýkonněj...


V oblasti "velkých" počítačů střední a vyšší kategorie se procesor Pentium II
už pevně zabydlel. Pro nejvýkonnější pracovní stanice a servery je už nějakou
dobu k dispozici i specializovaný čip Pentium II Xeon. Přenosné počítače mají
vyšší nároky na takové aspekty jako velikost, hmotnost nebo příkon. Proto i
vývoj procesorů pro tuto kategorii postupuje s určitým zpožděním. Dnes však už
prakticky všichni výrobci notebooků mají v nabídce modely vybavené mobilní
variantou Pentia II. Několik jsme jich pro vás v TestCentru otestovali.Mobilní
Pentium II
Jak bylo poznamenáno v úvodu, výroba procesorů pro notebooky je poněkud
specifická. S ohledem na malý výstup tepla, hmotnost a rozměry, je často
potřeba zvláštní balení. Je pravda, že některé notebooky kategorie Pentium měly
na základní desce standardní patici typu Socket 7 a je technicky možné je
osadit libovolným vhodným procesorem a ne jen speciální mobilní variantou.
Speciální verze součástek pro notebooky bývají vždy o něco dražší než základní.
Jednak je prostě dražší výroba zmenšených a odlehčených variant, ale hlavně
notebooků se prostě prodá méně než stolních počítačů. Tím pádem jsou
specializované součásti vyráběny v menším množství a tedy i za vyšší cenu. U
Pentia II je standardně dodávaná verze svými rozměry pro notebooky zcela
nevhodná. Intel tedy vyrábí 2 specializované varianty Mini-Cartridge a Mobile
Modul.
V podobě Mobile Modulu byly vyráběny už poslední verze Pentia MMX pro
notebooky. Toto balení obsahuje zároveň vhodný čipset a umožňuje tak výměnu za
rychlejší procesor i jiné generace. Konkrétně zatím Pentia MMX za Pentium II.
Respektive některé testované modely note-booků jsou až na procesorový modul
shodné se staršími typy dodávanými s Pentiem MMX. Toto řešení většinou
používají menší výrobci, nebo ti, kteří chtějí mít své modely snadno
rozšiřitelné na aktuální CPU.
Moduly s Pentiem II obsahují čipovou sadu Intel 440BX. Podporovány však nejsou
všechny funkce známé od stolních počítačů. Nelze používat současně paměti typu
EDO i SDRAM, nefunguje ECC (Error Correction Code) ochrana před chybami v
paměťových čipech. V první verzi také vůbec není přítomen AGP port. Grafické
adaptéry jsou proto zatím na PCI sběrnici. Ostatně z testovaných počítačů měl
AGP zatím jenom Compaq. Je připravována nová varianta modulu s podporou AGP.
Ani tato nová verze zatím nebude podporovat 100MHz sběrnici.
Na rozdíl od modulu je provedení Mini-Cartridge vlastně jen samotný procesor se
sekundární cache ve velmi malém balení. Taková varianta je výhodná pro ty
vývojáře, kteří chtějí více ovlivnit návrh základní desky a lépe využívat
možností čipsetu. Protože znalost konkrétního provedení procesoru nebývá pro
uživatele užitečná, většina výrobců ji ani neuvádí ve svých specifikacích.
Intel pečlivě rozlišuje řady svých výrobků a tedy i Pentium II od mobilního
Pentia II. Liší se však obě tyto varianty i jinak než velikostí balení? Odpověď
zní ano, základ obou procesorů je samozřejmě shodný, ale několik drobností bylo
u mobilní verze upraveno vzhledem k plánovanému použití. Pro zjednodušení byla
odstraněna podpora fault-tolerant (chybovzdorných) operací a více procesorů,
změněna byla také terminace sběrnice. Důležitější jsou přímé kroky ke snížení
spotřeby i odpadního tepla. Mobilní Pentium II podporuje dvojí napájení a jeho
jádru tak stačí napětí nižší než 1,8 V, které vyžaduje V/V část L2 cache.
Součástí jádra mobilního procesoru je tepelný senzor v podobě tepelné diody,
tato integrace ještě o trochu zlepšuje možnosti řízení napájení a tepla.
Varianta pro notebooky má také trochu jinak vyřešeno vypínání L2 cache. Oproti
stolním počítačům se cache vypíná už při stavech "méně hlubokého usnutí"
procesoru. Poslední významný rozdíl souvisí s provedením procesoru. Protože se
u notebooků příliš nepočítá s upgradem procesoru, není potřeba nastavovat jeho
frekvenci. Ta je tedy napevno nastavena přímo v něm. Velmi podrobná dokumentace
k procesorům Intel je volně k dispozici na http://developer.intel.com.
Rozhoduje výkon
Ti, kdož se rozhodnou pro notebook vybavený Pentiem II, nejspíše berou za
rozhodující výkon. U notebooků zatím vždy platilo, že při nominálně stejné
konfiguraci procesoru a operační paměti měl přenosný počítač podstatně menší
výkon než běžný stolní počítač. Příčinou je zřejmě výkonnost dalších komponent,
jako jsou pevné disky či grafické čipy. Dnes stoupá výkon i těchto součástí.
Nejnovější 2,5" disky pro notebooky umějí pracovat i v režimu UltraDMA/33 pro
přenos dat po IDE kanálu rychlostí až 33 MB/s. Stejně tak se stále zlepšují
možnosti akcelerace u grafických karet. Běžnou se stává akcelerace 3D funkcí a
přehrávání videa. Jak ukázal současný test, notebooky, v jejichž jádru odměřuje
čas Pentium II, už nejsou všechny pomalejší než nejpomalejší "velké" počítače
se stejně taktovaným procesorem. I když zatím v průměru poskytují znatelně
nižší výkon. Ale, fakt, že nejrychlejší notebook s Pentiem II na 266 MHz je
výkonnější než několik nejhorších desktopů a že nejpomalejší stolní počítač s
266MHz Pentiem II by se zařadil doprostřed pole notebooků, ukazuje, jak daleko
postoupil vývoj komponent pro přenosné počítače.
Typický notebook s Pentiem II
Modely notebooků, které vyžadují výkon Pentia II, tvoří špičku v nabídce
jednotlivých výrobců. Proto obvykle disponují možnostmi, o nichž se jejich
levnějším bratříčkům zatím jenom zdá. Co obvykle nabízí podobný přístroj?
Paměť
V základní dodávce mívá notebook nainstalováno 32 až 64 MB operační paměti, což
odpovídá nárokům aplikací pod Windows, pokud rychlost jejich práce na rychlém
procesoru nemá být přibržďována. Maximální velikost paměti RAM strojů této
kategorie bývá alespoň 128 MB, ale často i více. Některé z testovaných
notebooků nebyly vybaveny jen základním množstvím paměti, ale byly rozšířeny,
skutečné velikosti pak odpovídá cena i výkon. Stejně jako u desktopů se jako
jediný rozumný typ paměti prosazuje SDRAM. Prakticky vždy je paměť rozšiřitelná
pomocí modulu SO DIMM.
Procesor
Pro vysoký výkon nemá smysl se bavit o něčem jiném než o Pentiu II. V
současnosti jsou dodávány verze taktované na 233 a 266 MHz. Všechny testované
notebooky byly vybaveny rychlejší verzí, proto výkonnostní testy ukazují
skutečné rozdíly mezi implementací jednotlivých výrobců a mezi ostatními
použitými díly. 266 MHz samozřejmě není trvalým výkonnostním stropem. V blízké
budoucnosti jsou plánovány mobilní procesory s frekvencemi 300 a 333 MHz. Na
notebooky se 100MHz sběrnicí si zatím budeme muset počkat, i přestože vývoj
notebooků nemůže jít úplně mimo obecný vývoj počítačů. Grafika a displej
Poznávacím znakem všech přenosných počítačů nejvyšší kategorie je velký
displej. Nutností v této společnosti je rozlišení XGA (tedy 1 024 x 768 bodů) a
provedení displeje s aktivní TFT maticí. Používaná plocha se přece jenom u
jednotlivých výrobců a modelů trochu liší. Standardem je v této třídě
úhlopříčka 13,3 ". Velmi časté jsou však i displeje o úhlopříčce 14,1". To už
představuje větší plochu, než jakou poskytuje běžný 15" monitor. Přitom LCD
displej s TFT maticí dává krásně ostrý obraz. Takže maximální rozlišení je
radost používat, na rozdíl od mnoha normálních 15" monitorů, kde z dlouhodobě
používaného rozlišení 1 024 x 768 bolí oči, byť je zobrazováno s ergonomickou
obnovovací frekvencí. K displeji nerozlučně patří i zobrazovací adaptér. Mezi
nimi žádná zvláštní jednota nepanuje. Jsou používány tradiční čipové sady jako
NeoMagic MagicGraph, ale rozšiřuje se i produkt S3 ViRGE/MX, výjimečně se
objevují i čipy firmy Trident. Provedení paměti často nebývá uvedeno. Pokud
nechybí, můžeme se dočíst, že byla použita paměť EDO RAM nebo SGRAM. Vlastně se
tak situace neliší od velkých počítačů. Ani na velikosti videopaměti se u
špičkových notebooků nešetří. Rozlišení 1 024 x 768 vyžaduje alespoň 2 MB pro
práci v 16bitové barevné hloubce. Některé přenosné stroje však jsou vybaveny i
4 MB paměti pro grafiku. To umožňuje používat 3D akceleraci v nižších
rozlišeních, ale i použití výstupu na externí monitor třeba v 1 280 x 1 024
nebo dokonce 1 600 x 1 200 bodů. Protože jedním z možných použití přenosného
počítače jsou různé prezentace, mohou mít kromě běžného 15pinového VGA
konektoru i televizní výstup, buď v provedení S-video nebo zdířku cinch pro
kompozitní signál.
Ukládání dat
Na pevné disky v noteboocích jsou podobně jako na procesor kladeny mnohem větší
požadavky než u běžných počítačů. I u velkých kapacit se zatím udržuje 2,5"
formát, disky často mají tloušťku pod 10 milimetrů. Navíc je požadována vyšší
odolnost proti otřesům v klidu i za provozu. Přes tato omezení už dosahují
notebookové disky stejných kapacit, jako mají běžně prodávané disky pro
desktopy. Základní velikost u řad, z nichž pocházejí naše zkoušené vzorky, bývá
3,2 nebo 4,1 GB. Tato čísla jsou sama o sobě úctyhodná a celkem nedávno byly i
takové velikosti výjimkou. Dnes jsou však nabízeny disky o kapacitě 6,4 GB a
IBM nabízí pro notebooky disk Travelstar 8GS s takřka neuvěřitelnou velikostí
8,1 GB. Jak už jsme se zmínili v odstavci o výkonu, podporují nové disky režim
UltraDMA/33.
Zatím standardní součástí vybavení je 3,5" disketová jednotka, která je z
hlediska kompatibility ve světě PC nepřekonaná. Nikoli v základní sestavě, ale
volitelně jsou pro přenášení většího objemu dat nabízeny jednotky ZIP a LS-120
Super Disk. U těchto nadstandardních zařízení velmi záleží na konkrétní nabídce
ke konkrétnímu modelu. Často podobné jednotky nejsou uvedeny na trh současně s
notebookem, nebo se jejich nabídka postupně rozšiřuje. Ještě vetší kapacitou
disponují dnes již vzácné mechaniky MO (magnetooptický disk). Protože tyto
jednotky se dodávají ve formě výměnných modulů, často je lze nahradit i druhým
pevným diskem, standardní jednotkou CD-ROM nebo DVD-ROM.
Multimédia
Tím jsme se přesunuli do oblasti multimediálního vybavení notebooků. Jednotky
CD-ROM a DVD-ROM nabízejí totéž, co ve velkém provedení. Jen CD-ROM jsou zatím
o trochu pomalejší většinou zvládají 20 až 24násobnou rychlost čtení. CD
mechaniky pro notebooky měly až donedávna také problémy se čtením CD-RW médií.
Nakonec ne všechny testované notebooky se s touto problematikou zcela
vyrovnaly. Protože DVD je médium nejen pro ukládání dat, ale i pro distribuci
filmů, jeho nezbytným doplňkem je MPEG dekodér. Ten je jen výjimečně součástí
základní dodávky. To se týká třeba mode-lu Toshiba Tecra, který je standardně
dodáván s DVD-ROM jednotkou. Většinou jsou typy,
ke kterým lze dokoupit DVD-ROM, rozšiřitelné také o dekodér MPEG.
Zcela samozřejmou součástí vybavení je podpora zvuku. Možnosti dodávaných
čipových sad ESS, Crystal Sound i Yamaha jsou si velmi podobné. Jde o čipy
kompatibilní se standardem Sound Blaster, se 16bitovým vstupem i výstupem
zvuku. Prostorový zvuk či wavetablová syntéza MIDI nástrojů jsou řešeny
softwarově. Notebooky s hardwarovou wavetablovou syntézou se objevují jen
výjimečně a tohoto testu se žádný nezúčastnil. Ostatně MIDI výstup (a tedy i
game port) bývá na notebooku vynechán. Zabudované stereoreproduktory a mikrofon
jsou nutnou výbavou i u nižších kategorií přenosných počítačů.
Klávesnice a ovládání
Použití velkých displejů dává i dost místa pro pohodlnou klávesnici. Blok
numerických kláves se zatím na plochu notebooku nevejde. Všechny hlavní klávesy
mají standardní rozestup 19 mm, zmenšeny nebo zúženy bývají pouze některé
ovládací klávesy na pravé straně a horní řádka funkčních kláves. U několika
modelů různých značek se také objevilo další přiblížení běžné klávesnici.
Typický blok kláves Ins, Home, PageUp, Del, End a PageDown si zachovává své
rozmístění, jen je uklizen vpravo vzadu za ostatními klávesami. Jen výjimečně
chybí speciální klávesy pro Windows, byť nejsou vždy tradičně umístěny. V
případě existence bloku stránkových kláves se někdy jedna z nich nachází až za
klávesou F9. Jediné klávesy, jejichž nepřítomnost v takové situaci ještě může
překvapit, jsou přepínače Alt a Ctrl na pravé straně mezerníku. Obvykle napravo
chybí pouze Ctrl.
Někdy jsou notebooky ještě vybaveny několika tlačítky navíc. Buď jsou určeny
pouze pro ovládání hlasitosti, nebo jsou jako u Compaqu volně programovatelné.
Pro ovládání kurzoru se v noteboocích ustálila 2 zařízení trackpoint a
touchpad. Někteří výrobci preferují jedno, jiní druhé, u některých záleží na
modelové řadě. Obě tato zařízení mají také mezi uživateli své příznivce a
odpůrce. Šalamounské řešení proto nabízí např. testovaný HP OmniBook. Je
vybaven trackpointem i touchpadem a buď lze používat oba, nebo jeden z nich v
BIOSu vypnout.
Akumulátory
Aby bylo možno používat počítač tam, kde není přípojka elektrické sítě, k tomu
slouží akumulátory. Prakticky u všech dnešních notebooků se používají
akumulátory typu Liion. Jejich kapacita se liší, ale jejich výdrž zaleží i na
další konstrukci notebooku. Je potěšující, že s přechodem na 0,25Ám technologii
kleslo napájecí napětí a spotřeba procesoru. I přes použití velkých TFT
displejů se tak délka provozu na baterie u nejvýkonnějších notebooků zvýšila.
Prakticky všechny notebooky jsou modulární a nabízejí možnost nahradit výměnnou
mechaniku druhou baterií.
PC-karty
Změna jména někdejšího standardu PCMCIA na PC Card (PC-karta) je už historickou
záležitostí. U výrobců se už ustálilo používání dvou vylepšení. Grafické
čipsety dovolují využití technologie Zoomed Video, který umožňuje přenos obrazu
z PC-karty přímo do videopaměti. Tato technika se uplatní u takových karet,
jako jsou televizní tunery nebo dekodéry MPEG. Druhý standard Card Bus je
významnější, rozhraní pro PC-karty získává stejné možnosti jako standardní PCI
sběrnice. Card Bus vyžadují všechny karty, které potřebují vysoký tok dat. Do
této kategorie patří třeba 100Mb síťové karty.
USB a FIR
Jak se poslední dobou mění PC, tak se mění i notebooky. K obvyklým sériovým a
paralelním rozhraním přibyl jako standardní vybavení port sběrnice USB. Je
zajímavé, že prakticky všechna prodávaná PC, stolní i notebooky, disponují
možností USB a přesto prodej USB zařízení alespoň u nás vlastně ještě nezačal.
Infračervený port dnes již neodmyslitelně patří k přenosnému počítači;
zjednodušuje komunikaci s jinými stejně vybavenými zařízeními. Pro
infračervenou komunikaci na PC funguje standard IrDA. Zařízení na dnešních
noteboocích zvládají tento standard v režimu FIR (Fast InfraRed), který
dovoluje spojení rychlostí 4 Mb/s. Toshiba Tecra 780DVD
Tato Tecra je jedinečný notebook i ve srovnání s ostatními špičkovými počítači,
které se zúčastnily našeho testu. Celkové první místo si proto určitě zaslouží.
Jako jediný z testovaných modelů má DVD mechaniku přímo v základní sestavě, ale
i ostatní vlastnosti hovoří v její prospěch. Ve výkonnostních testech se
ukázala jako lepší než většina ostatních. Překonal ji pouze Compaq. Ve srovnání
vlastností ovlivňujících mobilitu se umístila uprostřed pole s vyrovnanými
parametry. Výdrž jejích akumulátorů i hmotnost jsou průměrné.
Popišme si raději ty vlastnosti, které způsobily tak skvělý výsledek. Kromě
"povinného" Pentia II s taktem 266 MHz a 512 KB sekundární cache, je ve výbavě
64 MB operační paměti na základní desce, pro jejich rozšíření až na 192 MB jsou
připraveny 2 sloty SO DIMM. Pevný disk disponuje kapacitou 5,1 GB, což je druhé
největší číslo a o jeden GB více než měly disky instalované ve většině
testovaných počítačů. Zmíněná dvourychlostní DVD-ROM jednotka Toshiba SD-C2002
samozřejmě funguje i jako 16x CD-ROM a poradí si i s médii CD-R a CD-RW. Tato
jednotka je vyjímatelná a je možno ji vyměnit za běžnou 3,5" disketovou
mechaniku. Do tzv. SelectBaye je však možno ještě dokoupit 20x CD-ROM, druhou
baterii případně i druhý pevný disk. K disketové jednotce je dodán rámeček s
kabelem pro externí připojení ke speciálnímu konektoru na počítači. Tecra je
jediná z testovaných notebooků se dvěma konektory sběrnice USB, všechny ostatní
mají k dispozici pouze jeden. Také jen ona má videovýstup v obou používaných
rozhraních S-video i kompozitní cinch. 4 MB paměti pro grafiku stačí při
použití externího monitoru na rozlišení 1 280 x 1 024 v 16bitové barevné
hloubce. K DVD patří také MPEG dekodér. Tecra DVD jej už má
zabudovaný, u nás je samozřejmě dodávána varianta pro region 2,
poradí si s formáty DVD V1.0 a MPEG-2 pro video a AC-3 a MPEG-2 pro zvuk.
Použitý TFT XGA displej patří k těm menším, přestože 13,3" je jen o málo méně
než úhlopříčka 15" monitoru. Zcela unikátní je konektor pro přímé připojení
kamery např. pro videokonference, která je dodávána jako doplněk.
Toshiba používá u notebooků na českém trhu trochu nezvyklou kombinaci popisu
kláves britský s českým. Užitečná je pojistka na vypínač. Ta zabrání nechtěnému
vypnutí nebo i zapnutí notebooku.
Toshiba Satellite
Pro 490XCDT
Vzhledem se Satellite Pro podobá předchozí Tecře. Svým vybavením je to však už
běžnější počítač s Pentiem II, tedy také o něco levnější. Celkové umístění
uprostřed tabulky znamená, že v ničem příliš nevyniká. Výkonnostně je průměrný,
při práci mimo elektrickou síť vydrží pouze hodinu a půl. V jeho neprospěch
hovoří i cena. Ostatní parametry jsou celkem vyrovnané a odpovídají průměrnému
notebooku s Pentiem II.
Stejně jako předchozí Tecra, má výměnnou CD--ROM jednotku. Do tohoto slotu lze
vložit disketovou mechaniku, přídavnou baterii, příp. i druhý pevný disk. Také
u Satellitu je disketa dodána s rámečkem a kabelem pro externí připojení na
speciální konektor. Parametry displeje jsou shodné s Tecrou, grafický adaptér
je však vybaven jen 2 MB RAM.
Chybí televizní výstup pro prezentace se staršími promítacími přístroji.
Klávesnice i další ovládací prvky včetně pojistky vypínače jsou provedeny
stejně jako u Tecry, ubylo jen tlačítko Reset.
Jak jsme testovali
V celkovém hodnocení byly sledované parametry rozděleny do několika kategorií.
První z nich je výkon. Jeho hodnocení vychází z obvyklých benchmarků
TestCentra. V konfiguraci a vybavení jsou zahrnuty především možnosti testované
konfigurace, dodaný software a dokumentace a zda bylo k notebooku přibaleno i
něco navíc. Přenosnost se skládá z položek důležitých pro práci s notebookem v
terénu. To znamená jeho rozměry, hmotnost a jak dlouhý poskytuje provoz na
akumulátory. Položka Konektivita a rozšiřitelnost zachycuje možnosti rozšíření
konfigurace a připojení různých zařízení.
Hodnoceny byly pouze parametry, v nichž se alespoň jeden z testovaných
notebooků odlišoval. Při počítání bodů byl použit princip ideálního notebooku
sestaveného podle nejlepších parametrů zkoušených modelů. Například při
hodnocení rozměrů dostal vždy plný počet bodů počítač s nejmenší šířkou,
hloubkou a výškou, ze získaných bodů byl pak vypočítán vážený průměr. Při tomto
způsobu hodnocení by 100 bodů (ať celkově, či v některé kategorii) dostal jen
ten notebook, který by byl nejlepší ve všech parametrech. Že se tak nestalo
nikde, kde bylo vzato v úvahu více údajů, svědčí o celkové vyrovnanosti
jednotlivých výrobků. Záruční doba a cena jsou už spíše do počtu. Zvláště cena
hraje roli především při rozlišení výrobků jinak zhruba stejných kvalit.
Při určování bodů za výkon byl použit výše popsaný postup. Časy, za které
proběhly skripty v jednotlivých programech, byly srovnávány vždy s nejlepším. V
samostatné tabulce je pak uveden i standardní hodnota Benchmark TestCentra IDG.
Ta vychází z koeficientů jednotlivých časů vůči časům referenčním. Výsledná
hodnota je stonásobkem aritmetického průměru těchto koeficientů. Takové číslo
je o trochu spravedlivější než prostý součet jednotlivých časů, i když při
větších rozdílech je pořadí obojího shodné. Hodnoty OfficeBench a GraphBench
jsou počítány podobně, ale jde o vážené průměry se zaměřením na kancelářské,
resp. grafické aplikace. Referenční časy vznikly na dnes už historickém stroji
s procesorem 486DX4/100 MHz a 16 MB RAM. 384 bodů u vítězné Toshiby znamená, že
je 3,84x rychlejší než zmíněný srovnávací počítač.
V konfiguraci se projeví kapacita pevného disku, vlastnosti CD-ROM nebo DVD-ROM
mechaniky, možnosti grafického adaptéru a velikost displeje, vlastnosti
klávesnice a dalších ovládacích prvků. Z dodaného softwaru zbyla k hodnocení
jen přítomnost takových utilit, jako je antivirový program, vše ostatní bylo u
testovaných kusů srovnatelné. U dokumentace jsme hodnotili její podrobnost a
zda byla dodána v češtině. Jediným doplňkovým vybavením navíc byla u některých
notebooků brašna.
Možnosti rozšiřování byly u většiny testovaných modelů podobné, hodnoceny byly
jen rozdílné parametry jako maximální velikost operační paměti, počet USB
portů, přítomnost videovýstupu, eventuální připojení plnohodnotné docking
station a možnosti doplňkových rozšiřujících mechanik.
NoteStar NP-6326T
Na první pohled je tento nový NoteStar velmi podobný notebookům Asus řady
P-6300 (i značení je podobné). Druhý pohled na displej, na který BIOS při
startu vykreslí velké logo Asus, ukáže celou skutečnost. Vzhledem k tomu, že se
originál také zúčastnil testu a oba kusy jsou si skutečně podobné, popíšeme zde
to, čím se NoteStar liší. Grafika a displej jsou shodné. Testovaný kus byl
vybaven větším množstvím operační paměti, větším 4,1GB diskem a o trochu
rychlejší 24x
CD-ROM mechanikou. NoteStar má také na rozdíl od Asusu pro ovládání kurzoru
trackpoint. Výborně se umístil ve srovnání přenosnosti, první až druhé místo
získal především díky dlouhému provozu na akumulátory. NoteStar jako jediný
vydržel téměř 3 hodiny při plné zátěži. Ve srovnání se "stejným" Asusem měl i o
trochu nižší hmotnost.
Dell Lattitude CPi D266XT
Dell se bohužel celkově umístil až téměř na konci. Jednoznačně nejhorší byl ve
výkonnostních testech. Ve srovnání mobility však získal 3. místo. Lattitude byl
totiž jediným testovaným notebookem s hmotností pod 3 kg. Hodnocení trochu
sráží jen výdrž baterií, hodina a půl není příliš. Také ostatní vybavení Dellu
má o trochu slabší parametry, to však vyrovná cena, která patří k nejnižším.
Jen Dell a Asus stojí málo nad 100 tisíc korun.
Zmíněné slabší parametry jsou slabší jen ve srovnání s ostatními testovanými
kusy. Ve skutečnosti znamenají 32 MB RAM v základní výbavě, pevný disk o
kapacitě 3,2 GB, 20x CD-ROM, TFT displej s úhlopříčkou 13,3 palců a 2MB
grafický adaptér.
Lattitude nabízí z testovaných počítačů největší modularitu, má 2 univerzální
sloty, do nichž lze umístit CD-ROM, disketu nebo baterii. Disketovou mechaniku
je možno případně připojit i přes paralelní port. Dodán byl také prázdný
odlehčovací modul. Klávesnice Dellu měla pouze americký popis, byla však jednou
z těch vybavených kompaktním blokem kláves Ins, Del až PgDown.
Trochu nepohodlné je využití dodaných ovladačů. Na pevném disku jsou obrazy
disket a nástroj, který z nich udělá instalační diskety. Přestože instalace
ovladačů obvykle diskety nepotřebuje, nelze jejich obsah vybalit třeba na disk.
HP OmniBook 4100
V celkovém hodnocení skončil OmniBook neutrálně uprostřed, neboť jeho aplikační
výkon byl druhý nejhorší. Spolu s NoteStarem exceloval v možnostech
přenosnosti. Počet bodů sice mají shodný, OmniBook však má nižší hmotnost.
Rozměrově je notebook od HP větší kvůli rozměrnějšímu displeji, zato je velmi
plochý. Konfigurace patří ve většině parametrů mezi lepší. Pevný disk má
kapacitu 4,1 GB, CD-ROM jednotka čte až 24násob-nou rychlostí, v základní
sestavě však je jen 32 MB RAM a grafický adaptér používá 2 MB paměti. OmniBook
jako jediný z testovaných strojů nechal rozhodnutí, zda používat touchpad nebo
trackpoint na uživateli, neboť je vybaven obojím. Jednotka CD-ROM je
vyjímatelná a místo ní lze vložit disketovou jednotku volitelný Superdisk
LS-120 ne-bo druhou baterii. Do budoucna jsou plánovány DVD-ROM, ZIP a druhý
disk. Disketová jednotka sice může být připojena jako externí, ale příslušný
kabel je pouze jako volitelné příslušenství. Kromě běžného vypínače, který může
být vážnější softwarovou nehodou vyřazen z provozu, je OmniBook vybaven ještě
nouzovým vypínačem aktivovatelným pomocí narovnané kancelářské svorky.
Compaq Armada 7800
Nová Armada je notebook, jenž v mnoha ohledech své kolegy značně předčí, ale je
dosti nevyrovnaný. Celkové 3. místo ukazuje, že klady přece jen převažují.
Compaq má jako jediný implementován AGP port pro rychlou grafiku, zřejmě i díky
němu dosáhl výrazně nejlepšího výsledku v aplikačních benchmarkách. Na druhou
stranu je nejméně vhodný k přenášení.
Jeho hmotnost činí přes 4 kilogramy a na akumulátory dokázal pracovat jen
hodinu a dvacet minut. Vyšší hmotnost je způsobena i napájecím adaptérem
zabudovaným v těle notebooku. Celkově je na rozdíl od Tecry v základní sestavě
vhodný spíše pro náročnou běžnou práci než pro multimédia. Armada byla vybavena
výjimečným pevným diskem IBM o kapacitě 8,1 GB.
Je také první z popisovaných notebooků s úhlopříčkou displeje 14,1". CD-ROM
mechanika je výměnná za disketovou, tu však není možno připojit externě.
Dokoupit si lze také druhou baterii, jednotku LS-120 či druhý disk. Základní
desku je možno rozšířit o modem nebo síťové rozhraní. Modem může mít standardní
rozhraní RJ-11 nebo speciální 25pinový konektor, k němuž se dodávají kabely s
různými národními koncovkami.
Zajímavě a trochu neprakticky je vyřešena klávesnice Armady. Při prvním pohledu
překvapí chybějící opěrná plocha před klávesnicí. Při práci se ukáže, že
umístění přepínače Ctrl poměrně daleko od levého dolní rohu (kde se nachází Fn)
je nepříjemně nezvyklé. Compaq nemá speciální windowsovské klávesy, ale 4
programovatelné klávesy jsou standardně nastaveny na jejich význam.
Na dodávce softwaru je netradiční, že samostatné ovladače si lze stáhnout z
Internetu, ale záchranné CD slouží pouze k obnově kompletního operačního
systému.
Twinhead Slimnote XL2 26T
Přestože Twinhead není světově proslulá značka, získal v celkovém pořadí 2.
místo. Kromě dobrých ostatních parametrů mu v tom pomohla poměrně nízká cena.
Tento Slimnote patří mezi notebooky, které poskytují vysoký výkon, ale
vlastnosti určující jeho mobilitu už jsou horší. Za jeho vyšší hmotností se
skrývá napevno umístěná disketová mechanika. Při vážení tedy byly přítomny
disketa, CD-ROM i baterie. CD--ROM jednotku lze nahradit druhou baterií nebo
DVD-ROM. Twinhead měl v testu nejvíce operační paměti ze všech notebooků. Byl
vybaven 128 MB a dál už jej nejde rozšířit. Jako jediný z testovaných vzorků
měl grafický adaptér postavený na čipu Trident Cyber 9397. Pro jeho možnosti je
však důležitější, že používá 4 MB grafické paměti a že úhlopříčka vestavěného
displeje měří 14,1". Zde výrobce zákazníky poněkud podvádí, když uvádí velikost
14,2 ".
Asus P-6300
Jako poslední z notebooků s Pentiem II k nám dorazil produkt firmy Asus známé
spíše svými
základními deskami. Celkově se jejich notebook neumístil příliš dobře. Výsledky
benchmarků jsou spíše horší průměr a mobilita je o něco horší oproti jeho
"dvojčeti" NoteStaru. Asus byl totiž o trochu těžší a doba práce na akumulátory
zase kratší, byť vydržel o půl hodiny déle než třetí Toshiba Tecra.
Proti NoteStaru má Asus také slabší vybavení. Testovaný kus měl 48 MB operační
paměti, pevný disk o kapacitě 3,2 GB a dvacetirychlostní CD-ROM. Asus i
NoteStar používají grafický adaptér s čipem MagicGraph a 2 MB RAM a jejich TFT
displej má úhlopříčku 13,3 ". CD-ROM jednotka je stejně jako u všech ostatních
v univerzálním slotu, v němž ji lze nahradit disketovou mechanikou, případně
DVD-ROM. K DVD-ROM je vhodné si přikoupit upgrade grafické karty na MPEG
dekodér. Bohužel, tento slot nejde použít pro druhou baterii. Asus a NoteStar
jsou jediné z testovaných notebooků s MIDI/joystick konektorem.
Na srovnání Asusu s NoteStarem je celkem zajímavý fakt, že na Asus dává
dodavatel záruku 2 roky a na NoteStar jen 1 rok. Všechny ostatní testované
notebooky mají základní záruční dobu 3letou.
Závěrem
Na závěr je třeba především upozornit na základní nedostatek našeho srovnání
někteří významní producenti se totiž z různých důvodů nezúčastnili. Oproti
původním předpokladům se ukázalo, že trh s notebooky s Pentiem II se v době
testu ještě úplně nerozběhl. Z velkých výrobců chyběly třeba firmy IBM, Acer,
Fujitsu nebo Siemens Nixdorf.
Srovnání testovaných modelů lze dobře vyčíst z tabulek. V celkovém hodnocení má
každý z prvních tří notebooků jinou výhodu. Toshiba Tecra má skvělé
multimediální vybavení, DVD-ROM, MPEG dekodér a možnost přímého připojení
kamery. Twinhead Slimnote nabízí především velmi přijatelnou cenu za výkonnou
konfiguraci. Výhodou Compaqu Armada je velmi vysoký výkon i vybavení jako 8GB
disk.
Srovnání čistě podle výkonu a podle přenosnosti jdou většinou proti sobě. Ten,
kdo si chce pořídit výkonný notebook s Pentiem II, tedy musí zvážit, jak jej
bude využívat, zda bude potřebovat spíš hrubý výkon, nebo zda s ním bude
pracovat i mimo kancelář. Ve srovnání podle mobility hrají rozměry minimální
úlohu. Liší se většinou jenom minimálně a třeba OmniBook si větší plochu
vynahradí menší tloušťkou. Důležité pak byly především hmotnost a životnost
baterií. Uváděna je hmotnost samotného notebooku s baterií a obvykle CD-ROM
jednotkou bez jakýchkoli dalších doplňků. Ta se pohybovala od 2,9 kg u Dellu až
po 4 kg u Compaqu. Výdrž akumulátorů je uvažována bez jakéhokoli power
managementu, odpovídá tedy nejnáročnějšímu provozu bez přestávky. I zde se
ukázaly velké rozdíly. Minimum bylo hodina dvacet, což je poměrně málo i ve
srovnání s jinými notebooky, naopak nejvyšší bezmála 3 hodiny jsou zatím
vlastně praktickým maximem, kterého dosahují notebooky jen výjimečně.
8 1996 / or









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.