Mobilní hovory i internet dostupné v letadlech

Bezdrátové komunikace přinesly do letadel revoluci díky nim lze trávit čas i výrazně efektivnějším způsobem než s...


Bezdrátové komunikace přinesly do letadel revoluci díky nim lze trávit čas i
výrazně efektivnějším způsobem než sledováním filmů či poslechem hudby.
Pavel Louda
Použití mobilních telefonů je ve většině letadel v současnosti zakázané, a to
pod značně citelnou pokutou včetně možnosti vyloučení z letecké přepravy. Dosud
mohli zájemci využít telefonickou službu poskytovanou za úplatu komunikačním
systémem letadla (bez možnosti hovory přijímat) anebo odevzdat svou SIM kartu
palubnímu personálu, který ji vložil do příslušného centrálního přijímače, a
umožnil tak volání přes drátové rozvody přímo z jejich sedadel. Ale toto řešení
není pro uživatele zcela komfortní.
Výraznou změnu by mohla do této oblasti přinést možnost využít v letadle
celulární infrastrukturu, která by provoz letadla nerušila. Tento krok je však
podmíněn povolením, které musejí udělit příslušné regulační orgány. A ty tak
zatím neučinily, i když podle některých ukazatelů se zdá, že povolení v blízké
době vydají evropské orgány, které jsou k tomuto typu nabídky oproti americké
FCC přece jen shovívavější. Řada leteckých společností se na možnost mobilních
hovorů v letadlech už intenzivně připravuje a první dvě evropské aerolinky už
dokonce oznámily, že službu koncem příštího roku pro lety nad západní Evropou
spustí. Jedná se o firmy BMI (dříve známá spíše pod jménem British Midland
Airlines) a TAP-Air Portugal. Obě hodlají implementovat řešení od společnosti
OnAir, což je společný podnik firem Airbus a SITA. K dispozici budou uživatelům
jak mobilní hovory, tak i možnost posílat SMS zprávy.
Pro tyto účely už v polovině letošního roku firma Ericsson představila
speciální základnovou stanici GSM RBS 2708, která vychází z existující řady RBS
2000, avšak je upravena pro potřeby letadel. Například byla zmenšena její
velikost a hmotnost, dále byla vybavena speciálním šasi, které zabrání
interferencím s palubními systémy letadla nebo s telekomunikačními věžemi na
zemi. Díky této stanici může současně na jedné palubě telefonovat asi 60
uživatelů jejich hovory budou předány pozemní stanici prostřednictvím
satelitního uplinku. Jednotka využívá frekvenční pásmo 1 800 GHz a podporuje
mimo jiné datové přenosy pomocí GPRS či EDGE (výhledově se počítá i se sítěmi
UMTS). Zajímavé je i to, že posádka bude moci stanici vypínat, pokud si bude
myslet, že by telefonující cestující mohli rušit ty ostatní (například v noci).
Podobné řešení představilo i sdružení AeroMobile, zahrnující společnosti Arinc
a Telenor. To jako uplink hodlá využít stacionární satelitní síť Inmarsat,
která je dnes často využívána i pro provozní komunikaci v letadle. Poprvé by se
měla objevit koncem tohoto roku na palubách Boeingů B777-20LR.

Wi-Fi v letadlech
Zatímco mobilní hovory na palubách letadel jsou teprve v začátcích, datové
připojení různých notebooků, PDA či chytrých telefonů přes sítě typu Wi-Fi u
dálkových letů už úplně výjimečné není. Dominantní postavení na tomto poli
zaujímá služba Connexion by Boeing, kterou nabízí známý výrobce letadel spolu
se svými partnery. Těmi jsou například společnosti Lufthansa, SAS, Japan
Airlines či Singapure Airlines.
Boeing ke zprostředkování internetového spojení využívá dvoucestné satelitní
spojení, s jehož pomocí komunikuje se stanicemi umístěnými na zemi. Pro jedno
letadlo je k dispozici maximální propustnost 20 Mb/s (obvykle jde o 5 Mb/s).
Pokud se však v letadle k síti připojí větší počet pasažérů, může efektivní
rychlost klesnout i pod 200 Kb/s.
I když některé společnosti už ohlásily, že pro své pasažéry nabízejí i video na
přání či jiné služby náročné na přenosovou rychlost, zkušenosti prvních
pasažérů poukazují na to, že se zájemci musejí zatím spokojit spíše jen s
webem, e-maily či VPN spojením. Jako relativně použitelná byla hodnocena také
služba paketového přenosu hlasu (VoIP), a to i přesto, že satelitní uplink
vnášel do hovoru delší prodlevy. Connexion by Boeing si v současnosti účtuje
pro mezinárodní spojení asi 30 dolarů za jeden let či 10 dolarů za hodinové
spojení.

Další alternativy
Konkurenční OnAir zatím takovou škálu služeb nenabízí v podstatě jde jen
možnost posílat krátké textové zprávy pomocí zabudovaného systému v sedadle
(odesilatel na ně může obdržet i odpověď) a o přístup do e-mailové schránky
(výměna informací obvykle není prováděna on-line, ale ve zvolených
intervalech). Do budoucna, pravděpodobně v roce 2007, se u OnAiru počítá s
plnohodnotným přístupem k internetu, a to pomocí uplinku SwiftBroadband od
Inmarsatu. Pro jedno letadlo však bude dostupná kapacita jen 864 Kb/s, o kterou
se bude moci dělit až 80 pasažérů. Sám Inmarsat si ale od své nové generace
stacionárních satelitů slibuje, že letecké společnosti využijí jeho technologii
především pro lety nad oceány. V současnosti vypustil zařízení, které pokrývá
Evropu, Afriku a Asii, přičemž v blízké době by se měl na oběžnou dráhu dostat
i satelit pro Ameriku. Testuje i provoz satelitních telefonů přímo na palubách
letadel.
Jiné řešení nabízí skupina firem okolo společnosti Verizon Airfone, jež zase
hodlají nabídnout řešení založené na terestrické bázi. Access point letadla se
totiž při letu průběžně připojuje bezprostředně k pozemním stanicím. Tato
technika však vyžaduje schválení od regulačních úřadů, nicméně šéf firmy
Verizon Airfone věří, že provoz bude moci být zahájen už v březnu 2007.


O mobilní internet v letadlech je zájem
Podle studie, kterou v září tohoto roku uveřejnila firma SITA, chce na konci
roku 2007 nabídnout svým pasažérům nějakou formu vnitropalubní komunikace téměř
polovina leteckých společností. Největší zájem je přitom o přístup k internetu,
k e-mailu a SMS. Mobilní telefonii hodlá v roce 2007 poskytovat asi třetina
firem, což je zajímavé vzhledem k tomu, že tento provoz zatím nebyl schválen.
Studie poukazuje i na to, že letecký průmysl patří mezi ty segmenty, které
nejvíce využívají internet. Například 70 % všech světových aerolinek prodává
letenky přes internet, přičemž elektronicky je vystaveno asi 30 procent z nich
(v USA 63 %, v Evropě 24 % a v Asii 10 %). Dvě třetiny společností dnes také
využívá tzv. informační kiosky, které by měly v roce 2007 sloužit i k
odbavování cestujících. Stejný podíl firem hodlá do roku 2007 nahradit
magnetické proužky u letenek čárovými kódy čtečky pak budou moci využívat i
majitelé PDA či mobilních telefonů, kterým přijde elektronická letenka jen
formou obrázku (zcela tak bude eliminována potřeba vytisknutého dokumentu).









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.