Mobilní operátoři diktují ceny

Český telekomunikační trh v poslední době připomíná hlučné barevné kolbiště, kde se rytíři v barevných zbroj


Český telekomunikační trh v poslední době připomíná hlučné barevné kolbiště,
kde se rytíři v barevných zbrojích střídavě seskupují podle různých hledisek k
bojům proti ostatním. Na vyvýšeném stolci rozhodčího sedí Český telekomunikační
úřad, jenž je sám bedlivě pozorován a souzen. V tomto případě vládou, která v
této situaci potřebuje jediné peníze z bohatého telekomunikačního sektoru.
Boje jsou v konkurenčním světě pravidlem, nicméně už sama příroda nastavila své
(původní) podmínky na fair play. Ve světě moderního byznysu je toto pravidlo
překračováno velmi často, ale většinou potichu. Křik se však spolehlivě spustí
tehdy, jestli si někdo ustele v hnízdečku chráněném monopolním nebo dominantním
postavením. Situace na českém telekomunikačním trhu z tohoto rámce nijak
nevybočuje ledva se ČTÚ dostal přes první vlnu bourání monopolu Českého
Telecomu na pevných sítích, už má další problém. Tentokrát se operátoři fixních
sítí sdružených v Asociaci provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí
(APVTS) bouří proti propojovacím poplatkům s mobilními sítěmi. Cena za
propojení fixních a mobilních sítí je podle nich nehorázně vysoká a vůbec
neodpovídá reálným nákladům. Za APVTS takříkajíc oblékl zbroj Milan Rusnák,
ředitel společnosti GTS. Za podpory předsedy asociace Svatoslava Nováka
vysvětlil důvody, které vedly k zaslání oficiálního dopisu adresovaného ČTÚ,
kde firmy žádají o přezkoumání způsobu výpočtu cen za propojení hovorů mezi
mobilními a fixními sítěmi. Milan Rusnák je v tomto případě ostříleným
bojovníkem jednání společnosti GTS o propojení sítí s Českým Telecomem sice
trvala déle než u ostatních společností, nicméně vedla k nejlepším výsledkům.
Je načase vysvětlit, o co vlastně jde. Cenové programy mobilních operátorů
zahrnují několik základních úrovní: nejlevnější je pro klienty volání v rámci
sítě svého operátora, o něco dražší jsou sazby při volání do jiné mobilní sítě.
Volání na a z pevných sítí je nejdražší a to alespoň třikrát oproti hovorům ve
vlastní síti mobilního operátora. Výsledek této cenové politiky je zřejmý
rodiny i firmy kupují mobilní telefony nejen svým putujícím příslušníkům, ale i
do "základen". Rodina tedy pořídí ještě jeden mobil domů, aby se volání
zbytečně neprodražovala, firma si nainstaluje GSM bránu. Výsledek ohromující
nárůst mobilů v populaci a skvělé zisky mobilních operátorů.
Operátorům fixních sítí se to pochopitelně nelíbí, takže se rozhodli jít na věc
logicky. Dali dohromady zjevný fakt, že fyzické přepojení hovoru z jednoho
telefonu na druhý (sice zjednodušeně, ale vždy) má tu samou strukturu. Pokud
jde o propojení cizích sítí, platí operátor volajícího operátorovi volaného
jistou částku za použití jeho infrastruktury. Náklady za využití této přepravní
cesty se však neztratí nebo razantně neklesnou ani v případě, že volající i
volaný použijí stejnou síť. Takže srovnáme-li tato fakta s cenovými programy
mobilních operátorů, vyjde nám, že hovory spojované s pevnou sítí finančně
vyrovnávají levnější hovory ve vlastní síti.
Na tom by nebylo nic špatného ostatně jde o geniální marketingovou strategii,
která přinesla mobilní telefony i do domácností babiček a dědečků, kterým se
jejich děti potřebují levněji dovolat. Potíž je v tom, že cena za propojení při
volání z pevné do mobilní sítě byla stanovena ze strany mobilních operátorů
jednostranně, bez posouzení regulátorem tedy ČTÚ. Kdo by se potom divil, že
zřizování pevných telefonních stanic stagnuje, když počet mobilů loni stoupl o
119 %!
I vstoupili operátoři fixních sítí na kolbiště a vyzvali ČTÚ, aby situaci
rozmotal a spravedlivě vyřešil. Tím ovšem dostali regulátora do
nezáviděníhodného postavení. Poté, co se mu podařilo ukočírovat propojovací
dohody mezi fixními operátory, se všeobecně předpokládá, že se stejně věcně
postaví i k této záležitosti. Jenže jeho postup se nejen nesetká s pochopením u
mobilních operátorů, ale nejspíš se nebude líbit ani vládě. Ta potřebuje nutně
vydolovat z mobilních operátorů peníze za licence na UMTS, a tak nebude stát o
to, aby se jim v této době krátily zisky. Za této situace dostávají mobilní
operátoři, kterým se rozhodně nechce dát vládě 15 miliard korun za vidinu
možných (ale i pochybných) zisků ze sítí 3. generace, do ruky skvělý argument:
"Pokud nám zkrátíte zisky, jak budeme moci investovat do infrastruktury?"
Ostatně v tomto smyslu se již vyjádřil Roland Mahler, ředitel RadioMobilu, když
na tiskové konferenci uvedl, že rozhodně nevidí cestu v extrémním snižování cen
za propojení. Podle něho je zhruba možný jejich 15-20% pokles v horizontu dvou
let. Ostatně reálná cena licence na sítě UMTS se prý pohybuje maximálně kolem 2
miliard korun. Nepochybuji, že Eurotel i Český Mobil budou reagovat podobně.
Bude tedy zajímavé sledovat, čí zájmy nakonec zvítězí.
1 0922 / dar









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.