Mobily prý škodí zdraví ale dá se tomu věřit?

Agenturní zpráva: "Vyzařování mobilů může poškodit zdraví." Ó, velcí sestoupili a osvětlili nám nebezpečí hroz...


Agenturní zpráva: "Vyzařování mobilů může poškodit zdraví." Ó, velcí sestoupili
a osvětlili nám nebezpečí hrozící při používání mobilního telefonu. Jakoby se o
tom mluvilo první týden. Na kauze není ani podstatné samotné vyzařování, to
dobrovolně a vědomě přijímáme denně. Ale že by žádný novinář nepřiměl výrobce
mobilů, aby doložili příslušnými materiály, kolik jejich produkty generují
záření a jak může být škodlivé? Není příliš pozdě pro ty stamiliony telefonistů
a další miliardu, která si mobil koupí v příštích pěti letech?

Počkal jsem si, co se stane s jednou nevinnou zprávou agentury Reuters. Stalo
se záhy: Televize Nova ji použila pro svou reportáž o možné škodlivosti
používání mobilních telefonů. Ve zprávě se mimo jiné hovořilo o jistém občanovi
Spojených států, který žaluje Motorolu o 800 mil. dolarů za to, že mu prý
používání mobilu způsobilo rakovinu mozku. Média OPĚT zapracovala, ale bohužel
OPĚT nedotáhla kauzu do konce! Spustila se sice lavina dohadů a fám, která se
převalila přes ČTÚ a jednotlivá ministerstva, ale výsledek se rovná nule. Jako
obvykle, žádná reakce z ministerstva zdravotnictví, z ČTÚ (ministerstva dopravy
a spojů), a ani ze zdravotních pojišťoven. Přitom se tato kauza úzce dotýká
všech těchto institucí.
Státu proto, že při tak masivním používání mobilních telefonů už nejde jen o
jedince (dnes je nás mobilních uživatelů v ČR přes 4 mil.). Týká se také
zdravotních pojišťoven, protože si umím představit, co by se stalo s
pojišťovacím systémem, kdyby pár procent uživatelů v produktivním věku skutečně
zalehlo do nemocnic s chronickými bolestmi hlavy. Pokud jsou pojišťovny také
podnikateli, měly by mít zájem na zdraví svých pojištěnců (vydělávají přece na
těch zdravých a déle platících); ony snad podobný zájem nemají?
Zaostřeno na normy
Jak to tedy je s těmi normami? Je telefonování skutečně tak nebezpečné? Jsou
celuly nebezpečné? Když se zeptáte techniků odborníků, nevědí. Když se zeptáte
mediků, nevědí nebo jen matně tuší, že by něco takového problémy způsobit
mohlo. Když se zeptáte na ČTÚ, vědí, že oni nejsou za zdravotní část
komunikačních zařízení odpovědní, jen za technické parametry. Proč mě pak bolí
hlava, když telefonuji; jen tak? Organismus reaguje na něco neškodlivého?
Pátrám dále.
Další informace: Když už je veřejnost tak netrpělivá a žádné orgány, orgány v
EU a FCC (Federal Communications Commission) v USA nevyjímaje, nevědí co s tím,
začnou výrobci konat sami, dříve, než jim to někdo předepíše. Zajímavá taktika.
Nokia, Motorola a Ericsson se letos rozhodly (pozor: dobrovolně!), že začnou
své přístroje opatřovat informacemi o množství záření, které emitují. Standard
SAR (Specific radiation Absorption Rates) sice již existuje, ale je potřeba
sladit evropskou a americkou verzi. Navíc se mají první produkty s touto
značkou objevit nejdříve začátkem příštího roku.
Existují tisíce dokumentů a směrnic o elektronických zařízeních a vyzařování
elektromagnetických vln v rádiovém spektru. Existují normy, testy, dokumenty
popisující, jak testovat a co testovat. Nikde ovšem nenajdete, že by někdo
dlouhodobě testoval významný vzorek obyvatel na vlivy všech těchto druhů
záření. Většina však hovoří o tom, že elektromagnetické záření v místě svého
působení prokazatelně zahřívá mozek.
Všechny standardy vycházejí z jediných biomedicínských dat, ale v tom, co
předepisují, se různí! Takže, máme jeden zdroj informací (ten bio), z něj se
odvozují limity pro záření a zpracují se normy platné pro jednotlivé státy.
Proč pak platí jiná čísla u nás, jiná v Itálii, jiná v USA nebo Austrálii? Máme
tomu rozumět tak, že Italové jsou kvůli delšímu létu schopni snadněji
vstřebávat elektromagnetické záření?
Normy předepisují, jaké množství jakého záření může lidská tkáň absorbovat bez
trvalé újmy (krátkodobé silné záření nemusí zanechat na tkáni trvalé stopy).
Limity a standardy jsou stanoveny, no, jak to říci, na základě odhadů a
krátkodobých testů v laboratořích, žádné podobné dokumenty jsem nikde na
Internetu nenašel. Nelze tedy prokázat, že normy stanovující limity záření
odpovídají skutečnému množství záření, které nám dlouhodobě neškodí.
Co škodí
Většinu existujících studií lze rozdělit do dvou skupin. Jedna hovoří o
škodlivosti celulí, TV vysílačů a jiných vysokovýkonových zdrojů rádiového a
vysokofrekvenčního záření. Byla provedena měření, a pokud jsou pravdivá,
vyzařování celulí skutečně nepřekračuje žádné standardní hodnoty. Základnová
stanice mobilní sítě (BTS) umístěná 10 metrů nad zemí emituje záření 0,01
mW/cm3. Fakticky ale naměříte u země hodnoty mezi 0,00001 až 0,0005 mW/cm3.
Jiná čísla (také v toleranci) získáte při měření intenzity záření BTS na
výškových budovách.
Druhá skupina hovoří jen o mobilních telefonech, mikrovlnných troubách apod. Ta
mě zajímala nejvíce. Existuje několik studií z poslední doby, žádná ovšem
neprokázala, že by mobilní telefony měly vliv na zdraví člověka. Doporučuji
prostudovat materiály z USA na http://www.fda.gov/ cdrh/ocd/mobilphone.html a z
Velké Británie na http://www.iegmp.org.
uk/IEGMPtxt.htm. Co se týká dětí, studie sice nic neprokázaly, ale pro jistotu
si zjednodušily práci konstatováním, že malé děti by neměly dlouho telefonovat.
Jak prozaické.

Pozor na hands free
Mezitím provedla agentura Which testy, které šokovaly odbornou veřejnost.
Používání hands free sad totiž podle výsledků studie třikrát překračují úroveň
záření jinak emitovaného běžným telefonováním (s mobilem u ucha). Záleží přitom
na vzájemné poloze mobilu a kabelu hands free vedoucímu ke sluchátku. Pokud je
poloha jiná, než kritická, vliv záření na mozek je menší. Na základě výsledků
této studie prohlásilo britské ministerstvo průmyslu a obchodu, že musí
přehodnotit standardy.
Schvalování způsobilosti mobilů podléhá u nás ČTÚ, zabývá se jím odbor
certifikace Českého telekomunikačního úřadu dle litery zákona O
telekomunikacích ! 4 až 12 zákona, č. 151/2000 SB. Dle zákona ovšem ČTÚ vůbec
do hloubky neřeší zdravotní otázky věci. Při schvalovacím řízení vychází pouze
z technických a zdravotních norem platných v EU. Je to v pořádku? Znamená to,
že když na konci roku někdo prokáže, že standardy a limity byly stanoveny
nesprávně a mají být o tři řády přísnější, je "mobilní populace" již deset let
vystavována škodlivému záření? Kdo si to pak vezme na zodpovědnost? ČTÚ,
výrobci mobilů nebo ministerstvo kultury? Tipnete si se mnou?

Důležité standardy
IEEE (The Institute of Electrical and Electronics Engineers Standards
Coordinating Committee 28 on Non-Ionizing Radiation Hazards): Standard for
safety levels with respect to human exposure to radio frequency electromagnetic
fields, 3 kHz to 300 GHz (ANSI/IEEE C95.1-1991), New York, 1992. ICNIRP
(International Commission on Non-Ionizing Radiation Protection): Guidelines for
limiting exposure to time-varying electric, magnetic and electromagnetic
fields. Health Physics 74:494-522, 1998.
NCRP (National Council on Radiation Protection and Measurements): Biological
effects and exposure criteria for radiofrequency electromagnetic fields. NCRP
Report No. 86, 1986.
Národní standardy pro "bezpečné" množství záření Austrálie: Od roku 1998 byly
veřejné vyzařovací standardy regulovány podle směrnice "AS2772.1-1990
Radiofrequency radiation, Part 1: Maximum exposure levels-100 kHz to 300 GHz
including Amendment No. 1/1994" od Standards Association of Australia. Tento
standard omezuje množství obecného radiového záření emitovaného mobilními
telefony na 0,2 mW/cm3; bylo to 2 až 6krát menší záření, než stanoví standardy
FCC, ANSI/IEEE, ICNIRP a NCRP. Tento standard byl v roce 1998 revidován.
Kanada: Limity jsou ve standardu radiového záření na frekvencích od 10 kHz do
300 GHz, Safety Code 6, Canada Communication Group, Ottawa, Canada (1993). Na
kmitočtech celulí je kanadský standard stejný jako FCC standard. Velká
Británie: UK standard je 0,57 mW/cm3 na 900 MHz a 1,00 mW/cm3 na kmitočtu 1 800
MHz. Řecko: Standard se jmenuje "Measures for protection of the public from
operation of land-installed antennas. Athens, Hellenic Republic, 2000" a je
stejný jako ICNIRP standard.
Švýcarsko: Standard se jmenuje "Regulation about Protection against Nonionizing
Radiation. Swiss Federal Council, 1999". Stanovuje pro bezdrátové transcievery
nad 6 W limit 0,0042 mW/cm3 na 900 MHz a 0,0095 mW/cm3 na 1800 MHz. Pro rozhlas
je standard 0,0024 až 0,019 mW/cm3. Itálie: Standard se jmenuje "Ministero
DellAmbientem, Decreto 10 settembre 1998, n. 381, Regolamento recante norme
per la determinazione dei tetti di radiofrequenza compatibili con la salute
umana". Pro mobilní telefony je standard 0,10 mW/cm3. Jakmile se předpokládá,
že doba záření překročí 4hodinový limit, jeho hodnota se stanovuje na 0,010
mW/cm3. Lokální úřady mají právo limit ještě snížit, takže několik regionů má
limity 4krát nižší (0,0025 mW/cm3).
Zdroj: Cellular Phone Antennas (Base Stations) and Human Health, Version:
2.6.1, 22-Aug-2000, Author: jmoulder@mcw.edu
1 0006 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.