Modrá krev nebyla podmínkou

Starobylý pražský Vyšehrad začínal podřimovat, když jsem jednoho dusného zářijového podvečera, modrým krznem od


Starobylý pražský Vyšehrad začínal podřimovat, když jsem jednoho dusného
zářijového podvečera, modrým krznem oděn (modrou krev nemaje), procházel jeho
branami, nic nedbaje kolena dloubání.
Po šancích jsem se pozvolna sunul k cíli svého putování v očekávání věcí
příštích a netušených. U vchodu snad eunuch jakýsi, rozžatou svíci v ruce
třímal, za ním pak livrejovaní lokajové dobrou medovinu podávali. Několik
tovaryšů z cechu početního se již družně bavilo i chystal jsem se i já k
rokování tomu připojit, když tu pojednou zřel jsem zjev nevídaný. Žena (snad
kněžna?) v róbě večerní, kvítko nezvykle modré barvy v ruce třímající, šla mi v
ústrety. Dvorně políbil jsem ručku její a požádán byv, bych se dobře bavil,
uposlechl jsem.
Dobrý mok mi dovolil zapomenout na dloubání a v očekávání věcí příštích usedl
jsem na volnou sesli. Připozvání na toto setkání tovaryšů cechu početního
slibovalo starobylou pohodovou krmi i hojnost různých nektarů. Středověcí hudci
a pištci s hadí robkou měli přispět ke vzpomínání, ba i Šemík měl skok svůj
zopakovati. Na nádvoří však nic neržálo, i přivřel jsem oči a duch můj na
toulky do minula se obrátil. Co je pár století, která po skoku do Vltavy a od
úprku Horymíra do Neumětel, uplynula? Nic, pouhé zrnko v písku času. Zatímco
pět roků, které uplynuly od doby, kdy byl dán glejt Modrým stránkám, mi
připadají jako staletí.
Vládcové jiných cechů tehdy ústrky novému dítku činili, ba co dím hanobili
jejich píli. Dobrého kořene však byli panoši i slouhové, kteří nic nedbali
nástrah jim činěných a s hledím otevřeným statečně obhajovali, co jejich bylo.
Stařičké nástroje používali k dobrému dílu a z psaní na papyrus se za ten
dlouhý čas dopracovali až k tištění jakýchsi koleček titěrných, kteréžto do
útrob složitých orlojů strkány jsou. Tam potom za zvuků nepochopitelných,
chroupání ovsa připomínajících, na skle barevné obrázky malují. Ony orloje
stroji početními jsou nazývány a z dob tmářských se vymanivší, k obveselování
ba i k robotě slouží. O tom všem šumot kolem mne zněl stále slaběji, neboť
medovinou ukolébán byl jsem ku sladkému spánku.
Rána na buben a hlas z amplionu rázem přetrhl nit mých středověkých myšlenek.
Ivana Gorgolová, ředitelka společnosti Modré stránky (která se mi ve sladkém
opojení s modrým karafiátem v ruce zdála býti kněžnou), přerušila small-talking
"Blue Pages Party", aby učinila společenské povinnosti hostitelky zadost. Ona i
její kolegové se právem měli při oslavě pětiletého výročí čím pochlubit: vůbec
první vydání katalogu Modré stránky vyšlo již v říjnu 1993 před tehdejším 3.
ročníkem brněnského veletrhu Invex Computer. V pořadí již 11. číslo katalogu
vychází letos koncem září tradičně jako pozvánka na podzimní Invex. Přílohou
katalogu byla vždy také elektronická podoba (Modré stránky na CD-ROM) a od
prosince 1995 byla samozřejmostí i on-line forma katalogu na Internetu. Za dobu
existence využilo katalogu, CD-ROM a on-line verze Modrých stránek k prezentaci
již více než 900 firem. Na základě požadavku firem i abonentů vyhověla redakce
jejich přání a chystá od roku 1999 opět bezplatné zveřejnění ověřených
informací všech firem z uvedeného oboru u nás.
U příležitosti výročí založení firmy uvedla v minulých dnech Agentura Modré
stránky pro uživatele nový vyhledávací systém
na adrese http://modre.stranky. cz, v jehož přehledu cca 7 000 firem je možné
během okamžiku nalézt vlastní firmu a aktualizovat své údaje. Změny se na Webu
projeví ještě týž den ihned po autorizaci redakce. Tento server se již dnes
řadí mezi nejnavštěvovanější on-line službu na "českém" Internetu. Kromě
katalogu informačních a komunikačních technologii vydává Agentura Modré stránky
dvakrát ročně jediný tištěný přehled domovských stránek českých firem a
organizaci WWW stránky (http://www.stranky.cz), a v rámci elektronického
publikování provozuje ještě největší, a toho času také jediný auditovaný,
on-line obchod na "českém" Internetu s názvem Český Amazon.
Pobyl jsem ještě drahnou chvíli, popil i pojedl dosytosti. S veselými tovaryši
jsem však nenotoval, neboť dloubání v noze mé sílilo. Požádav kněžnu o svolení,
by kočí její na královskou cestu mne dovezl, odjel jsem kočárem, divně
zapáchajícím. Prý mne vezlo padesát koní ukrytých pod plechovou zbrojí! Mámení
pekelné zmohlo asi kočího k podobnému plku. Slastně jsem se protáhl a už se
těšil na to, jak v studené své komnatě v tvrzi břevnovské houbičku, křídu a
tabulku vytáhnu a potěšení v písmu a malbě míti budu.
8 2171 / jaf









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.