Mohou vás najít všude - Jak funguje lokalizace v síti GSM

Na konci loňského roku uvedly EuroTel s RadioMobilem službu, která zákazníky nejen přivádí v úžas, ale některým n...


Na konci loňského roku uvedly EuroTel s RadioMobilem službu, která zákazníky
nejen přivádí v úžas, ale některým nahání i strach. Jde o službu lokalizace SIM
karty tedy jinými slovy určení přibližné polohy mobilního telefonu a jeho
majitele. Podívejme se proto nyní podrobněji, jak tato služba funguje.
Technologie je shodou okolností u obou operátorů prakticky identická, což nám
popis značně zjednodušuje.
Veškerá komunikace, která souvisí s lokalizací, je přenášena prostřednictvím
SMS zpráv. Pro zjištění polohy SIM karty slouží celkem čtyři SMS zprávy. První
s požadavkem na zjištění polohy určité SIM karty je odeslána z monitorovacího
terminálu na ústřednu. Tam je tento požadavek zaregistrován a pomocí druhé SMS
zprávy je zaslán lokalizované SIM kartě požadavek na odeslání informací pro
lokalizaci. Ve třetí SMS zprávě odesílá lokalizovaná SIM karta požadované
informace na ústřednu. Ty pak putují ve formě informace o síle signálu na
různých kanálech (nic lepšího telefon odeslat neumí). Ústředna (resp. speciální
aplikace na SMS centru) tyto údaje přijme a zajistí jejich přepočítání na
lidsky srozumitelné souřadnice na mapě. Přepočet je tím nejnáročnějším na
zjišťování polohy a jeho kvalita je základním ukazatelem kvality celého řešení.
K přepočtu je mimo jiné nutno znát aktuální frekvenční plán celé sítě, bez
kterého není tento proces vůbec možno realizovat. V poslední, čtvrté SMS
zprávě, ústředna zasílá spočítané souřadnice na terminál, který dotazování
prováděl.
Bezpečnost
Je pochopitelné, že u takto citlivé aplikace je nutno garantovat bezpečnost. Ta
je zajištěna pomocí kódu LPIN, který si uživatel nastaví na své SIM kartě a
který se musí zadat do každého požadavku na lokalizaci SIM karty. Pokud
odeslaný kód LPIN nesouhlasí s kódem na SIM kartě, lokalizovaná SIM karta bude
požadavek ignorovat. Uživatel si také může vybrat, zda chce být o dotazech na
svou polohu nějak informován (pípnutím, zprávou na displeji) anebo zda si
dokonce přeje odeslání informací o poloze sám ručně potvrdit.
Podstatný rozdíl u obou řešení je ve front-endu. RadioMobil svoji službu
integroval s produktem Geobáze (od společnosti Geodézie), což je podrobná mapa
České republiky. Jednotlivé sledované objekty se potom zakreslují do mapy v
místě, kde je jejich přibližná poloha. Krom toho je možno předat zeměpisné
souřadnice objektu automaticky v podstatě jakékoliv aplikaci, která bude
schopna s nimi nějak naložit. EuroTel zatím svůj front-end nabízí ve formě
webové stránky, kde je zobrazena mapa se zakresleným sledovaným objektem. Obě
řešení mají něco do sebe řešení EuroTelu nevyžaduje žádnou instalaci softwaru
na klienta, ale naopak vyžaduje připojení k Internetu. Řešení RadioMobilu je
náročné na vybavení klienta (i zakoupením vlastní Geobáze), ale sledování
(zejména více objektů) je zde přece jen pohodlnější.

Telefony
Ačkoliv operátoři prohlašují, že lokalizace funguje se všemi telefony (s
podporou technologie SIM Toolkit), při zjišťování detailů dojdeme k závěru, že
ne všechny telefony jsou pro lokalizaci stejně vhodné. Ukazuje se, že podpora
SIM Toolkitu je na různé úrovni a různé telefony tyto služby podporují různě.
Některé např. posílají zpět pouze číslo nejsilnější buňky a nic dalšího. To
přesnost měření mimořádně snižuje. Jako dobré se osvědčily telefony Siemens,
Alcatel nebo nové telefony Panasonic (řada 70 a 90). Jako nevhodné se naopak
ukázaly telefony Nokia. Dále je vhodné použít takový telefon, který je duální.
Duální telefony totiž vidí i buňky na 1 800 MHz, a tím mohou měření značně
zpřesnit.
Je důležité si uvědomit, že GSM lokalizace nebude nikdy plnohodnotnou náhradou
GPS, protože nedosahuje ani zdaleka takové přesnosti. U GPS se naměřená
odchylka od skutečnosti odlišuje nanejvýš o metry. V GSM lokalizaci jsou to
minimálně desítky metrů typicky spíše stovky (v centru měst) až kilometry
(venkov). Při použití "nevhodných" telefonů (viz výše) je odchylka v řádu
kilometrů ve městech a desítek kilometrů ve venkovském prostoru. Výhodou ale
je, že GSM síť je schopna (byť jen přibližně) lokalizovat SIM kartu v budovách,
v některých tunelech, podzemních prostorách apod. zkrátka všude, kde je nějaký
signál. GPS oproti tomu potřebuje poměrně "slušný rozhled" po obloze. Očekává
se, že hlavními uživateli GSM lokalizace budou různé kurýrní služby, taxislužby
apod.
Na závěr poznamenejme, že je možné tímto způsobem hledat pouze speciální SIM
kartu, která má v sobě nahranou aplikaci pro odesílání informací o poloze.
Běžní uživatelé mobilních telefonů se tedy nemají čeho bát.

Jádro lokalizace
Jádrem procesu lokalizace je speciální SIM karta, v níž je aplikace (dle
standardu SIM Toolkit), která je schopna na požádání zaslat na ústřednu
informace o stavu sítě v daném místě (network measurements). K tomu je také
zapotřebí telefon, který standard SIM Toolkit podporuje. To jsou dnes takřka
všechny výjimku tvoří např. Nokia 5110.
1 0206 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.