Mozek je tím největším kapitálem

Vstup firmy Spray do Seznamu byl pro český Internet přelomovou událostí. Po koupi společnosti NetBeans se jednalo o da...


Vstup firmy Spray do Seznamu byl pro český Internet přelomovou událostí. Po
koupi společnosti
NetBeans se jednalo o další původní český projekt, který se ke svému úspěchu
propracoval vlastně od
nuly. Na naše otázky odpovídá Ivo Lukačovič, dříve majitel Seznamu a nyní CEO a
majoritní akcionář no-
vé společnosti.

Většina čtenářů vás má zafixovanéhojako jednoho z mála lidí, kteří se díky
tuzemskému Internetu stali mi-
lionáři...
Tak jednoduché to ale není. Je omyl se domnívat, že jsem prodal firmě Spray
minoritní podíl v Seznamu
a peníze mi vzápětí přišly na účet. Ve skutečnosti probíhají podobné operace
tak, že firma se nějakým
způsobem ohodnotí a následně se její základní jmění navýší tak, aby v ní měl
investor příslušný podíl.
Znamená to, že peníze, které investor s sebou přinese, jdou do firmy a ne
zakladatelům do kapsy.

Spekuluje se o částce zaplacené za tento podíl, ale celou operaci nejde jistě
redukovat na jediné číslo. Co
vlastně taková celá transakce obnáší?
Transakce typu vstupu Spraye do Seznamu jsou samozřejmě poměrně složitě
strukturované. Bývají
v nich zahrnuty manažerské platy, opce na akcie mateřské firmy a manažerské
bonusy. Taková transakce
je tedy celkem komplexní záležitost.

Co podle vás přimělo Spray ke koupi minoritního podílu v Seznamu?
Zřejmě snaha o vstup do střední Evropy dříve, než je předejdou americké
společnosti. Obecně lze říci, že
firmy se kupují z různých důvodů, kvůli podílu na trhu, technologiím, lidem,
značce... Existují samozřejmě
i případy, kdy někdo koupí minoritní podíl ve firmě, ale smlouva je tak chytře
udělaná, že se mu i přesto
podaří tuto firmu ovládnout - a pak ji může například zničit a v tom samém
teritoriu vybudovat vlastní po-
bočku.

Možná poněkud nevhodná otázka, ale když už jste to sám zmínil: Jaké máte
záruky, že se nějaký "malér"
nestane i vám s firmou Spray?
Záruky samozřejmě nemám žádné. Může se to stát. Pokud si najmete dobré
právníky, dokážete podobná
rizika minimalizovat, ale nikoliv vyloučit.

Je mi jasné, že ptát se vás na nějakou konkrétní částku by bylo zbytečné.
Zajímalo by mě ale, co je podle
vás na Seznamu tím nejcennějším. Domníváte se, že by bylo cenu firmy možné
nějak pomyslně rozdělit
na databázi odkazů, vlastní aplikaci a doménu spojenou s určitou návštěvností?
Kolik procent z ceny by
podle vás připadlo na jednotlivé části?
Myslím si, že jednotlivé části od sebe dost dobře oddělit nelze...

Jak vlastně probíhá transakce, k níž došlo mezi vámi s Sprayem? Kdo koho
kontaktoval jako první? Co se
řeší e-mailem, co osobně? A najali jste si nějakou specializovanou poradenskou
agenturu, aby zrealizova-
la celou operaci?
Oni kontaktovali nás. Někdo kompetentním lidem ve firmě Spray ukázal audit
návštěvnosti českého
Internetu. Pak jsem byl osloven e-mailem, že je zde potenciální zájem, abychom
se stali součástí sítě
Spray. Investiční manažer firmy Spray následně přijel do Prahy "omrknout si
nás", potom jsem já odjel do
Švédska omrknout si je a pak začala samotná transakce.
Nabídek na akvizici jsem měl už předtím mnoho, ale nakonec jsem se rozhodl
právě pro firmu Spray.
Lákala mě možnosti podílet se na IPO (primární emise akcií) celé portálové sítě
Spray, která proběhne
pravděpodobně na americké burze Nasdaq.

Uvažoval jste namísto prodeje podílu o tom, že byste prodal Seznam celý a
použil získané peníze pro
osobní potřebu?
Zatím jsem o tom neuvažoval. V odborných kruzích se něčemu takovému říká exit.
Znamená buď to, že
podnikatel je už určitou firmou unaven, nebo že příslušná firma je na něj již
příliš velká. Pak tedy firmu
prodá, může v ní zůstat zaměstnán, může si založit firmu novou a nebo si vezme
na dva roky dovolenou.
Mně osobně ale práce v Seznamu uspokojuje.
Vybudovat firmu zcela od nuly během tří let - k tomu je kromě nápadu jistě
potřeba i téměř nadlidské úsilí,
každopádně to ale není práce s 8hodinovou pracovní dobou. Co všechno jste
Seznamu musel obětovat?
Neobětoval jsem nic. Dělal jsem prostě to, co mě bavilo a baví - s vědomím
toho, jaké to může mít ná-
sledky.

Přece jen jste ale kvůli podnikání např. zanechal vysoké školy. Není zde jistá
paralela s Billem Gatesem?
Nejde jen o vysokou školu. Další paralelu vidím v tom, že jsem také začínal ve
své firmě původně jako
programátor. A podobností by mohlo být i to, že se od těch technologií oba
stále nemůžeme odtrhnout. Bill
Gates ještě jako prezident Microsoftu stále chodil mezi programátory a psal
kusy kódu. V tom jsme si oba
určitě dost podobní (smích).

Váš dnes zřejmě hlavní konkurent Atlas je jakousi výkladní skříní technologií
Microsoftu. O Seznamu je
naproti tomu známo, že z původního unixového prostředí dnes přešel do
multiplatformního světa. Některé
vaše servery využívají Windows NT. Jaká je vůbec vaše filozofie ve vztahu k
těmto velkých platformovým
válkám, které zuří ve světě IT byznysu?
Naše technologická filozofie je: udělejme to tak, aby to fungovalo co nejlépe.
Existují lidé, kteří vedou sva-
tou válku UNIX kontra Windows. Na druhé straně stojí pragmatici. Ti první
uznávají pouze jednu platformu
a vždycky mají připravenou řadu argumentů, proč právě ta jejich je jedinou
správnou cestou. Pragmatik
naproti tomu nevede s nikým válku, ale chce vyřešit konkrétní problém a vždy si
zvolí to, co považuje pro
daný účel za nejlepší. Patříme do druhé skupiny.

Zaměstnáváte lidi na stálý pracovní poměr, nebo dáváte přednost externistům,
studentům, nezávislým
programátorům?
V poslední době upřednostňujeme hlavní pracovní poměr. Zjistili jsme totiž, že
tak můžeme lépe zajistit
stabilní růst firmy. Máme ale i několik externistů, hlavně mezi autory a
redaktory zpravodajského serveru
Novinky. Externě pro nás pracují rovněž tzv. odkazovači, kteří se starají o
databázi odkazů v našem kata-
logu.

Lidé u vás pracují za pevný plat, nebo je motivujete také nějak jinak? Třeba
podílem na zisku, nebo, když
jste teď akciová společnost, akciemi?
Na západě jsou dnes běžné dvě mimoplatové metody odměňování. První z nich jsou
zaměstnanecké
opce na akcie, druhou manažerské bonusy. Protože se snažíme být firmou
západního typu, používáme
tyto motivační faktory rovněž.

Vždycky mě fascinuje, když někdo vydupe firmu doslova z ničeho. Jak vlastně
začínal Seznam? Šlo také
o "garážovou" firmu?
Začínal jsem v obývacím pokoji. Dlouhou dobu nikdo nevěděl, že celý Seznam
sídlí právě zde a že já sám
jsem připojen dial-upem. Později jsme se přestěhovali do jedné motolské vilky,
potom jsme přesídlili do
obrovské tovární budovy v Košířích. Ještě loni byly naše kanceláře poloviční.
Chceme samozřejmě dál ex-
pandovat.

Mohl byste zmínit nějaké přelomové body ve vývoji Seznamu, které předcházely
nynější akvizici? V pozi-
tivním i negativním smyslu: tedy okamžiky, kdy jste měl chuť se vším skončit, a
naopak chvíle, které vás
povzbudily pokračovat.
Asi nejvýznamnějším bodem bylo, když jsem udělal neoficiální stránky Járy
Cimrmana a zjistil jsem, že je
na českém Internetu nemohu zapsat do žádného pořádného vyhledávače. Dalším
důležitým okamžikem
byla samozřejmě chvíle, kdy jsem Seznam spustil. A pak také moment, kdy mi
došlo, že aby firma vůbec
žila, musí vydělávat peníze. Protože minimálně nájem serveru něco stojí...
Euforických chvil bylo velmi mnoho. A co se týče těch negativních momentů:
Demotivující nebyly ani
tak nějaké neúspěchy, ale spíše fakt, že jsem se často setkával s nemorálním
přístupem některých čes-
kých podnikatelů. To člověka roztrpčí mnohem víc, než když mu o několik procent
klesne podíl na trhu ne-
bo něco podobného.
Vaše hlavní příjmy pocházejí z proužkové reklamy. Seznam byl zřejmě vůbec
první, kdo na českém
Internetu něco takového zkusil. Jak jste prodávali reklamu tehdy a jak dnes?
Začínali jsme samozřejmě těžko. Já sám jsem obcházel klienty. První
zaměstnanec, kterého jsem tehdy
přijal, byl to Marko Zekič, měl za úkol právě shánění reklamy. Nyní máme
několikačlenné obchodní oddě-
lení a prodáváme reklamu přímo i přes agentury.

Možná byste mohl něco říci i o sobě. Nebo byste raději přijal roli tajemné
postavy, která je skryta někde
v šeru, odkud tahá za nitky české Pavučiny?
Za žádné nitky netahám. Je mi 26 let, žiji v Praze, jsem svobodný. Co se zájmů
týče, rád cestuji do exotic-
kých krajů. S kamarádem si třeba koupíme letenky, vypravíme se do Nové Guineje
a tam bez průvodce
i GPS vyrazíme do pralesa. Tady se pohybuji ve světě špičkových technologií a
tam se najednou setkám
s lidmi, kteří stojí na úplně opačném pólu civilizace, vlastně ještě k
civilizaci vůbec nedospěli. Takové
kontrasty přímo vyhledávám.

Jak se na vás dívám, jste neformálně oblečen a vůbec nepřipomínáte nějakého
upjatého byznysmena.
Domníváte se, že technologické firmy obecně a start-upy speciálně změní tvář
byznysu a zbaví podnika-
telský svět přílišné vážnosti?
Určitě. Je to proto, že klasický byznys oproti tomu internetovému funguje velmi
pomalu, sune se ve vyjež-
děných kolejích. Existují tam určité rituály. Součástí rituálu je např.
oblečení, "povinná" kravata.
Internetoví podnikatelé na takové rituály ale nemají čas. Nemají čas si každé
ráno vázat kravatu a je
jim třeba také nepříjemné být takhle oblečeni, zatímco běhají zpocení po
kanceláři. K tomu, aby podávali
špičkové výkony, musejí být oblečeni především pohodlně.
Internetoví podnikatelé si také uvědomují, že největším kapitálem pro ně není
vzhled a jakost oděvu,
ale jejich znalosti, jejich mozek. Vědí, že si mohou dovolit chodit tak, jak
chtějí, protože investoři, tedy ten
klasický svět byznysu, prostě jejich mozky potřebují.
Dříve to bylo obráceně. Schopní lidé nutně potřebovali velké firmy a jejich
kapitál, aby mohli své nápa-
dy nějak uplatnit. Dnes se díky Internetu doba mění: velké korporace potřebují
mozky, aby mohly v dyna-
micky se měnícím světě vůbec přežít. Prostě: "Talent makes capital dance."

Děkuji za rozhovor i za závěrečnou vizi.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.