Možnosti studia informatiky na českých vysokých školách

Informatika a počítače? Každému z nás už daly o sobě vědět. Složenkou z pojišťovny, účtem za telefon, pozvánko...


Informatika a počítače? Každému z nás už daly o sobě vědět. Složenkou z
pojišťovny, účtem za telefon, pozvánkou k lékaři, výplatní páskou, rezervací
letenky. Jsou tu a musíme je brát na vědomí. Jejich aplikace mohou vykonat
mnoho užitečného, ale bez šikovných specialistů informatiků a zkušených
uživatelů mohou být investice do informačních systémů a informačních
technologií vyhozenými prostředky.
A proto je nutno umět je nejen dokonale ovládat, ale také usilovat o vzdělání a
kultivaci myšlení potřebného k návrhu aplikací, k ověřování jejich adekvátnosti
a správnosti a k umění rozpoznat, co je možné počítačům svěřit a co nikoliv.
V poslední době docházelo a dochází na vysokých školách v České republice (a
domnívám se, že i jinde ve světě) k živelnému rozvoji výuky nejrůznějších
oborů, které se informatiky a výpočetní techniky týkají. Některé méně, některé
více, některé si pouze vypůjčily podobný název pro vytvoření pokrokového image,
jiné se naopak skrývají za původními pojmy, jimž dnes málokdo rozumí. Je tedy
zřejmé, že každá vysoká škola, která chce seriózně vychovávat budoucí
informatiky, se musí jasně profilovat. Má-li být tato profilace smysluplná, pak
kromě zajištění odborných znalostí pedagogů, musí znát potřeby současné praxe a
profilace ostatních vysokých škol v oboru.
Podmínky průzkumu
Z těchto důvodů se skupina studentů a pedagogů Vysoké školy ekonomické rozhodla
zmapovat české vysoké školy zabývající se výukou informatiky. Vyhodnotila se
data platná pro roky 1994-1998 získaná z Učitelských novin (přehled vysokých
škol pro školní rok 1998/1999), údajů Ministerstva školství, mládeže a
tělovýchovy (roční výkazy o vysokých školách), webových stránek a jiných
prezentačních materiálů jednotlivých škol, a konečně také osobním kontaktem s
představiteli škol a kateder.
Z průzkumu vyplývá, že v podstatě každá vysoká škola se nějakým způsobem a s
různou úrovní podílí na výuce informatiky. Konkrétně se jedná o 44 fakult na 19
vysokých školách. Tento fakt je jistě způsoben tím, že k výkonu téměř každé
činnosti je nutná určitá úroveň znalostí informatiky. Nesmíme však opomenout,
že po roce 1989, kdy se uvolnil trh se západními technologiemi, se studium
informatiky, stejně tak jako studium ekonomie či práv, občas stávalo módní
záležitostí.
S tím také souvisí fakt, že počet vyučovaných oborů je 113 (počtem zaměření
jsme se nezabývali). Na první pohled je však zřejmé, že některé z nich jsou
naprosto identické, pouze s jiným názvem. Dále je nutno upozornit, že do jejich
výčtu jsme zahrnuli vše co se informatiky týče, tedy obory orientované na
hardware, software, implementace počítačových aplikací, analýzy a projektování
informačních systémů a další oblasti bezprostředně s informatikou související.
Počty studentů
Celkový počet studentů (samozřejmě i uchazečů a absolventů) všech vysokých škol
neustále roste. Jistě to souvisí s populační explozí v polovině sedmdesátých
let, s touhou po vzdělání a možností lepšího uplatnění v současné společnosti
(někdy se vysokoškolské vzdělání stává nutností), ale také s rivalitou mezi
jednotlivými školami v boji o studenty. Statisticky zpracované údaje jsou
uvedeny v tabulkách.
Můžeme očekávat, že analogicky roste i počet studentů informatických oborů. Z
uvedených dat vyplývá, že růst je dokonce rychlejší než růst počtu všech
studentů. Tento fakt je jistě v souladu s výše uvedenými úvahami, tedy že na
rozdíl od mnoha ostatních vědních oborů je informatika poměrně mladým,
atraktivním, dynamicky se rozvíjejícím oborem, zasahujícím do všech sfér lidské
činnosti. Studiu informatiky se na různých úrovních nyní věnuje necelých 6 %
studentů.
Jednotlivé školy
Co se týče jednotlivých škol, obsahu a kvality výuky, nelze dělat jednostranné
závěry. Je zřejmé, že v nabídce je mnoho kvalitních oborů, včetně oborů
vyučovaných na některých menších školách (co se počtu studentů týče), ale také
řada těch, které se výukou informatiky zabývají pouze okrajově. K jejich
porovnání je zapotřebí dalších analýz a aspoň částečné znalosti učebních plánů,
způsobu studia či možnosti uplatnění absolventů.
V uvedených grafech si tedy dovoluji uvést alespoň jedno z možných porovnání, a
to podíly jednotlivých škol na výuce informatiky dle počtu studentů a
absolventů (analogicky by bylo možné hodnotit dle počtu přijatých studentů, či
počtu uchazečů), které se v posledních pěti letech v podstatě ustálily.
Jak je vidět, nejvíce studentů se učí na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v
Praze a na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze (na každé přibližně 11 % až 12
% z celkového počtu studentů--informatiků). Další místa obsazují Fakulta řízení
a informačních technologií VŠP v Hradci Králové, Fakulta elektrotechniky a
informatiky VUT v Brně, Fakulta informatiky MU v Brně a Matematicko-fyzikální
fakulta UK v Praze (každá asi s 8% až 9% podílem). Těchto šest škol tedy
pokrývá asi polovinu výuky informatiky. Mezi dalšími jsou ještě např. Fakulta
provozně ekonomická ČZU v Praze, Fakulta aplikovaných věd ZČU v Plzni, Fakulta
elektrotechniky a informatiky VŠB-TU v Ostravě a Fakulta přírodovědecká UP v
Olomouci. Nicméně toto porovnání je pouze kvantitativní, nikoliv kvalitativní,
i když tato dvě hlediska určitě souvisejí.
Průzkum MŠMT
V současné době probíhá v rámci výzkumného programu Ministerstva školství sběr
a vyhodnocování dat od absolventů vysokých škol v ČR pro podrobný výzkum, který
současně koordinovaně probíhá i v zemích EU. Jeho cílem je získat srovnatelná
data, umožňující popsat situaci na trhu práce a analyzovat názory na vzdělávací
systémy jednotlivých zemí a postoje k dalšímu vzdělávání. Ze struktury
zpracovávaných dat lze soudit, že výsledky přinesou velké množství informací.
9 1062 / ramn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.