Mýty Českého Telecomu

S tím, jak stát zvažuje privatizaci svého majoritního podílu v Českém Telecomu, se tato společnost znovu ocitá v zaj...


S tím, jak stát zvažuje privatizaci svého majoritního podílu v Českém Telecomu,
se tato společnost znovu ocitá v zajetí rozporuplnosti a kritiky. Jedním z
důvodů tohoto stavu jsou i současné soudní spory Českého Telecomu vůči státu a
ČTÚ (regulátorovi telekomunikačního sektoru), které se týkají údajných
finančních ztrát. Dalším jablkem sváru je pokuta, nejvyšší svého druhu v
historii naší země, která mu byla udělena Antimonopolním úřadem za zneužívání
dominantního postavení na trhu a v neposlední řadě požadavek alternativních
telekomunikačních operátorů volající po tom, aby ČTÚ okamžitě zrušil nové
telefonní tarify, které tito považují za nebezpečně orientované proti
konkurenci.
Mýtem číslo jedna je, že Českému Telecomu byly vlivem požadavků a regulatorních
opatření státu způsobeny v roce 2002 "finanční ztráty". Na to se dá odpovědět
stručně: 52,9 miliardy korun příjmů. 4,3 miliardy Kč čistého zisku po zdanění.
Toto jsou fakta týkající se hospodářských výsledků Českého Telecomu za rok
2002. Jinými slovy, Český Telecom by chtěl před daňovými poplatníky hovořit o
své chudobě a zároveň by rád pěl ódy na výsledky hospodaření firmy před svými
akcionáři.
Dalším mýtem je, že příjmy plynoucí z Eurotelu nemají žádnou vazbu na aktivity
Českého Telecomu v oblasti pevných linek. K tomu musím podotknout, že co se
týče pokračující výkonnosti v roce 2003, která i nadále Českému Telecomu
přináší zisk, pan Felix přednedávnem obhajoval nároky společnosti na kompenzaci
"finančních ztrát" tím, že velká většina jejího zisku nepochází ze služeb
pevných linek, ale z divize Eurotel. Přesto je dominantní pozice Eurotelu v
sektoru mobilních telekomunikací přímým výsledkem toho, že jeho vlastník měl
dříve stoprocentně monopolní a stále má téměř monopolní pozici v sektoru
poskytování pevných linek maloobchodním zákazníkům. Vzhledem k tomu, že Eurotel
jasně těžil ze svého spojení s monopolním Českým Telecomem, ponese tu samou
zodpovědnost vůči veřejným rozpočtům jako jeho mateřská společnost minimálně do
té doby, kdy bude od Českého Telecomu kompletně oddělen.
Třetí mýtus zní: Český Telecom je jedinou společností, která významně investuje
do telekomunikační infrastruktury. Toto tvrzení Českého Telecomu fakta rovněž
popírají. Společnost Tiscali, jako jen jeden z mnoha příkladů, investovala
vysoké částky nejen do své mezinárodní infrastruktury (disponuje v Evropě
největší vlastněnou IP sítí), ale rovněž do připojení svých českých uživatelů k
této infrastruktuře. Co se týče vnitrostátní pevné infrastruktury, ta je v
majetku Českého Telecomu. Domácí a zahraniční operátoři platí Českému Telecomu
ročně miliardy korun za připojení k ní. K čemu jinému mají být tyto miliardy
použity, když ne k investování do této infrastruktury?
Mýtem číslo čtyři je, že alternativní operátoři chtějí pouze "vyždímat" maximum
z investic ostatních subjektů. Ve skutečnosti je pravdou pravý opak. V České
republice jsou všichni alternativní operátoři nuceni využívat a platit za
infrastrukturu, která je v majetku Českého Telecomu. Takto jsou nuceni
"investovat" do infrastruktury, kterou nevlastní a nikdy ji ani nebudou moci
vlastnit.
Dále byl prý Český telekomunikační trh již byl významnou měrou liberalizován.
Zde jsou fakta o současném stavu "liberalizace" telekomunikací v České
republice: Alternativní operátoři stále nemají k dispozici přístup k datovému
toku sítě Českého Telecomu. Do-sud nefunguje velkoobchodní nabídka nebo
velkoobchodní model pro vytáčené připojení za paušál. Neexistuje velkoobchodní
nabídka HTS služeb. HTS služby a telefonní služby účtované na jedné faktuře
může stejně jako volné minuty pro volání spojené s HTS dosud poskytovat
uživatelům z řad domácností pouze Český Telecom.
Šestým mýtem je, že ceny Telecomu jsou stanoveny na principu "skutečných
nákladů a přiměřeného zisku". Nicméně i přesto, co Český Telecom vykazuje jako
své "skutečné náklady", ČTÚ právě ve věci těchto výkazů proti Českému Telecomu
pravidelně vydává regulatorní opatření. Co se tý-če "přiměřeného zisku", stačí
upozornit, tak jak to přednedávnem učinil jeden nezávislý finanční analytik, že
marže EBITDA (zisk před zdaněním, úroky, odpisy a amortizací), kterou Český
Telecom za rok 2003 dosáhl, je jednou z největších mezi všemi evropskými
telekomunikačními společnostmi a výrazně převyšuje evropský průměr činící 37 %.
Mýtus sedmý zní: Regulace a požadavky alternativních operátorů rozvoj
telekomunikačního trhu nepřinesou. I zde je pravdou přesný opak. Pravda je ta,
že pouze díky krokům, které v zájmu zákazníků a spravedlivé soutěže učinili
alternativní operátoři a toho, že za tím samým účelem regulátor neustále
vydával nařízení namířená proti Českému Telecomu, za poslední tři roky
telekomunikační trh pokročil.
Dále by prý stát nebyl schopen provozovat celostátní pevnou infrastrukturu tak
efektivně jako Český Telecom. Tento výrok učinil pan Berdár v reakci na návrh
vyjmout monopolní infrastrukturu pevných linek z vlastnictví Českého Telecomu a
vložit její řízení do rukou státního orgánu, který by konal ve veřejném zájmu.
Nejenže je tento postoj útokem vůči managementu a zaměstnancům pracujícím ve
firmách vlastněných státem (pošta, správa silnic a dálnic, pracovníci městských
a obecních úřadů), ale navíc tvrzení pana Berdára se zakládá na tom, že Český
Telecom je "efektivní".
Za deváté by prý vyjmutí monopolní pevné telekomunikační infrastruktury ze
soukromého vlastnictví Českého Telecomu bylo "vyvlastněním" soukromého majetku.
Prostým faktem je však to, že Český Telecom i nadále zůstává společností, jejíž
majoritní podíl drží stát. Jako majoritní vlastník má stát pravomoc předložit
akcionářům ke schválení návrhy na restrukturalizaci. Takováto restrukturalizace
by akcionářům samozřejmě nabídla přiměřený zisk, například ve formě zvýšení
jejich podílu na vlastnictví aktiv již nemonopolní firmy.
Desátým mýtem je, že vyjmutí monopolní pevné telekomunikační infrastruktury z
rukou soukromé firmy by bylo návratem do "starých zlých časů". Ale v oněch
"starých zlých časech" byli čeští zákazníci, kteří chtěli telefonovat z pevné
linky, nuceni platit Českému Telecomu. I dnes jsou v 99,9 % případů nuceni
používat ten samý postup, takže stále v oněch "starých zlých časech" žijeme.
Faktem totiž zůstává, že Český Telecom i nadále vlastní monopolní pevnou
telekomunikační infrastrukturu a zároveň, že poskytuje telefonní služby pro
maloobchodní zákazníky.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.