NA PŘÍŠTÍM INVEXU SUĎTE VÝSLEDKY

Kdo jiný z veřejné správy by měl být pro obor informačních technologií důležitější než (budoucí) ministr infor...


Kdo jiný z veřejné správy by měl být pro obor informačních technologií
důležitější než (budoucí) ministr informatiky? Vladimír Mlynář, který se zřejmě
stane prvním českým nejvyšším zástupcem chystaného ministerstva informatiky,
odpovídal na otázky Computerworldu.
Ministr se přesouvá od svého počítače vybaveného velkým LCD monitorem k
jednacímu stolu a začíná reagovat na první otázky.

Čtete někdy glosy Miroslava Macka na webu ViditelnýMacek.cz?
Ne. Ale když o mě něco obzvláště peprného napíše, tak mi to obvykle někdo hned
pošle e-mailem. Co zas napsal?
Mj. komentoval například vaše vyjádření, že informatika není politická
záležitost a že vám nedělá problémy sedět ve vládě se sociální demokracií.
Pan Macek často píše blbosti a občas jsou vtipné. Býti intelektuálním
provokatérem je dobrá pozice.

Pojďme k odbornějšímu tématu. V čem dnes vidíte největší problém informatizace
české veřejné správy?
Problém je stejný jako dříve resortismus. Stále platí, že resorty jsou zvyklé
si dělat všechno samy a brání se přijmout princip, že spojením společných sil
můžeme dosáhnout lepšího výsledku. Změny se týkají zajetých postupů při
vyřizování agend.

Máte nějaký příklad?
Teď jsme řešili přetrvávající odpor ministerstva financí k doručování daňových
přiznání a měsíčního podávání DPH elektronickou formou. Je to sisyfovská práce.
Tlačíte kuličku do kopce, a když už jste na vrcholu, skutálí se vám kvůli
nějakému úředníkovi, který se vzepře, dolů.

Už jste nějakou konkrétní "kuličku" vytlačil až na vrchol? V uplynulých týdnech
bylo několik věcí úspěšných. Kromě kompetenčního zákona se podařilo
zcentralizovat peníze na datové přenosy. Tzn. identifikovat je v jednotlivých
kapitolách a centralizovat do veřejné pokladniční správy. Jedná se o politický
úspěch, protože se taková změna nedařila přede mnou a všichni mi předpovídali,
že se mi to nepodaří také. Podařilo. Musím se ovšem přiznat, že na jednu
vytlačenou kuličku na vrchol se asi čtyři skutálí dolů do údolí a začínám zase
znovu. To jsem ale čekal.

Na Invexu jste řekl, že chcete především odstraňovat překážky v zákonech, které
brání rozvoji informatizace, než vytvářet zákony nové. Jaký bude postup v
úpravách zákonů?
Jeden z nich už je v poslanecké sněmovně novela zákona o rejstříku trestů,
která stanoví možnost získávat elektronicky výpis z rejstříku trestů. Zatím
pouze pro úřady soudy, policii, státní zastupitelství apod. V praxi umožní
například to, že když jdete žádat o živnostenský list, tak místo vaší námahy se
sháněním zmíněného výpisu si bude moci živnostenský úřad "sáhnout" pro
elektronický výpis z rejstříku trestů sám.

K tomu se musí upravit zmíněný zákon?
Ano. Zpět k předchozí otázce postup v úpravách, který budeme volit, je dvojího
druhu. Pokud jde o elektronický obchod, tak do konce listopadu by měla být k
veřejné diskusi druhá verze Bílé knihy, která bude seznamem změn a
legislativních kroků k rozvoji elektronického obchodu. Tam naleznete konkrétní
seznam zákonů, které je třeba změnit. Bílá kniha by měla být pak schválena v
příštím roce.

A druhá, vámi zmíněná, cesta úprav?
Pokud jde o úřední agendy nebo informatizaci agend veřejné správy, tak tam
jdeme cestou, kterou jsem rovněž popisoval na Invexu. Procesní analýzou chceme
identifikovat postupy, které jsou nejčastější, a těm se věnovat přednostně. V
tuto chvíli neumím vyjmenovat, které konkrétní zákony v této oblasti přijdou
první na řadu. To budeme vědět po novém roce.

Bude tržní tržiště?

Na jakém zákonu momentálně pracujete?
Například na novele zákona o zadávání veřejných zakázek, kde by mělo figurovat
elektronické tržiště jako normální nástroj při zadávání veřejných zakázek.

Když už jsme u elektronických tržišť Centrade a B2B zatím moc nefungují.
Takhle fungují, nefungují. Princip je bezpochyby správný, já na něm trvám a
budu se ho držet dál. Máme ovšem dva problémy. Jeden je ten, že objemy obchodů
jsou velmi malé, a tím pádem je provize velká jedná se o tři procenta. Tržiště
je totiž provozováno z provize, nikoli z peněz státního rozpočtu. Jakmile
obchodované objemy půjdou výrazně nahoru, půjde marže výrazně dolů. To je
logická věc.

Je nějaká páka na to, aby se obchodovalo právě přes ona elektronická tržiště?
V tomto smyslu chystám jednu výraznější aktivitu směrem k IT průmyslu. Když se
vyjádřím ostře chci, aby přestaly hezké řeči o podpoře věci, a místo toho aby
se firmy skutečně přihlásily na tržiště jako dodavatelé.

A druhý problém?
Je v pravidlech tržiště. Teď mi tady z nitra úřadu "přistál" návrh novelizace
pravidel tržiště, kde je například stanovena spodní hranice pro nákup. Ta v
nich dnes není, takže dochází k absurdním situacím. Například když si chce
informatik na okresním úřadu koupit disketu za pár korun, tak místo toho, aby
šel do papírnictví za rohem, měl by správně jít přes elektronické tržiště.

Jaké jsou termíny nápravy?
Spodní hranici nákupu upravíme během měsíce. A dostat více dodavatelů na
tržiště? Uvidíme po "osvětové" akci.

O Internetu do škol

Jak se díváte na centralizaci či decentralizaci v oblasti IT ve veřejné správě?
Jsou sféry, kde je centralizace vhodná, viz platby za datové přenosy, kdy je
stát jeden zákazník a díky tomu dosáhne neuvěřitelně nízkých cen, než když
platí jeho subjekty každý zvlášť. Příkladem může být pět úřadů v jedné budově,
kdy se pětkrát platí datové připojení, ačkoli fyzicky je to třeba jen jeden
kabel.
Pokud jde o informační systémy jednotlivých resortů, tam jsem jednoznačně
stoupencem stanovení standardů, které mají splňovat, ale rozhodně ne
centralizace ve smyslu nákupu. Další věcí je třeba nákup hardwarových řešení.
Tam je centralizace velmi problematická viz například projekt Internet do škol.

Když už jsme u Internetu do škol, několikrát jste se v tisku vyjádřil...
... že projekt patří paní ministryni Buzkové.

Že by se vaše ministerstvo mělo zabývat technickou stránkou věci a ministerstvo
školství obsahovou.
Ano. Ale dohodli jsme se, že současný projekt Internet do škol bude dokončen
pod gescí ministerstva školství.

Smlouva se tedy vypovídat nebude?
To je věc paní ministryně Buzkové. Do budoucna, až současný projekt SIPVZ
(Státní informační politiky ve vzdělání) skončí, což bude zhruba v roce 2005,
tak další projekty škol by měly být rozděleny tak, jak jste řekl.
Jestli se mají děti dívat na Playboy.cz nebo jak má vypadat informační
matematický portál, to přenechám ministerstvu školství. Ale jak má být škola
připojena, o to bychom se do budoucna měli starat my. Současný projekt, který
obě věci nešťastně spojil dohromady, bude tedy dokončen pod ministerstvem
školství.

Jaký máte názor na technické provedení projektu Internetu do škol?
Právě včera (22. 10. 2002 pozn. red.) jsem jednal s panem Palatou z AutoContu,
který se mě snažil přesvědčit o tom, že řešení projektu je opravdu dobré. A to
na základě toho, že jsem byl minulý týden v jedné škole v Rumburku, kde jsem v
praxi viděl, jak výsledek opravdu obtížně funguje. Musím ale říci, že se
samozřejmě jedná o složitou věc. Klasickým příkladem jsou ony produkty, u
kterých se musí platit za certifikaci.
Na jedné straně, jsou ředitelé škol, kteří říkají, že je to na hlavu postavené,
což je pravda. Na druhé straně, to co říká pan Palata, že nemůže do systému
pustit každé cédéčko, které je přílohou kdejakého časopisu, protože by se celý
systém zaviroval a zhroutil, je také pravda. Oba argumenty mají své jádro.
Považuji za nešťastné, že spolu ty dva tábory nenašly řešení, a výsledkem je
otrávenost učitelů i dětí, kteří s učebnami v rámci projektu pracují. Podle
mého soudu je příčinou i to, že od samého počátku byl projekt koncepčně
postaven na vadné tezi generálního dodavatele pro všechno, která pak vede k
těmto život komplikujícím věcem. V tuto chvíli nemám ani já, a myslím že ani
nikdo jiný, jednoduché řešení, které by situaci změnilo. Myslím si však, že by
se měla hledat cesta, jak koncové stanice předat školám.

Aby byly v jejich majetku?
Ano, aby byly jejich majetkem. Pak se soustředit na to, co vede ode zdi školy
do internetu tzn. připojení.
Myslím, že představa generálního dodavatele, který bude obhospodařovat tisíce
škol, by vyžadovala i do budoucna obrovské peníze. Projekt dnes uvázl v půli
cesty není dokončen. A evidentní je, že peníze na jeho dokončení v původní šíři
asi už nebudou. Čili polovičku, která existuje, provozovat ve stávajícím
systému je podle mého soudu velmi obtížné.

Kdo budou noví lidé?

Na Invexu jste říkal, že se vám na budoucí ministerstvo hlásí především
programátoři a správci sítí ty ale nechcete, chcete zkušené manažery.
Ano, to platí.

Jaké podmínky pro ně vytvoříte?
Vytvářím podmínky, které samozřejmě nejsou srovnatelné se soukromým sektorem,
takže jim nemůžu dávat vysoké platy ani služební automobily. Můžu jim nabídnout
docela zajímavou práci v projektových řízeních agend veřejné správy.

Máte nějaký příklad?
Tak třeba XY dostává projektový úkol převod auta přes internet. Součástí
projektu je zmapovat situaci, navrhnout řešení, připravit, je-li to třeba,
příslušnou novelu zákonů ve spolupráci s našimi právníky, připravit změnu
vyhlášek a zabývat se technickým řešením.
Není to taková práce, která ve státní správě tradičně existuje, tj. velmi
vágní, těžko měřitelná a pro mnohé mladé lidi málo přitažlivá. Myslím, že
můžeme nabídnout docela zajímavé věci.
Pak samozřejmě dobrý kolektiv a podobné řeči.

Sociální jistoty...
Ano, sociální jistoty státní správy.
Také ubytování pro nové zaměstnance...

Ne, to ne, žádné služební byty pro zaměstnance nemáme. Myslím, že mladé lidi
přesvědčím spíše tím, že nabídnu dobrou životní zkušenost.

Naše čtenáře by určitě zajímalo, v jaké výši se budou pohybovat platy. Musejí
zapadnout do nějakých tarifních tabulek?
To je z hlediska mého i ostatních lidí nepříjemná věc. Ve státní správě platí
systém tabulkových tříd, kde hraje roli praxe, věk, škola apod. Sice se
maximálně snažím využít možnosti, které mi dává zákon, a ohodnocovat lidi
individuálně podle výkonu. Nicméně nabídka nezní tak, že by zde zbohatli a
pořídili si vilu s autem. To bezpochyby ne.

Nejistá politika

Současná vláda prošla jednou menší krizí...
No, menší spíše větší...
... a může se stát, že od prvního ledna možná budete ministr informatiky, ale
zanedlouho už zase nebudete. Může být, to co je naplánováno, dokončeno i bez
toho, že byste tady byl přímo vy?
Pocitem nepostradatelnosti už netrpím. Tuto životní fázi mám již za sebou.
Samozřejmě, dříve či později, do tohoto křesla usedne někdo jiný. Když budu
optimista, tak to bude za čtyři roky nebo až za osm, a když budu pesimista, tak
se to může stát za 14 dní. Politik musí být na takovou situaci připraven. Když
tu bude sedět někdo jiný, bude mít jiné priority, cíle i jiný způsob práce, a
čas ukáže, jestli jsou lepší nebo horší než ty moje. Přiznám se, že by mě
mrzelo, kdybych skončil za 14 dní. Ani ne tak kvůli potřebě být ministrem, jako
spíše kvůli faktu, že bych nestihl nic z toho, o čem mluvím, přivést skutečně
do života. Na to potřebuji ideálně alespoň dva roky. Minimum je rok.
Je pravdou, že v tuto chvíli nemohu než mluvit. Konkrétní výsledky sice jsou,
ale vidí je jenom člověk, který je specialista v daném oboru. Například běžného
člověka, který chodí do práce a těší se na levnější internet, zmíněná
centralizace financí na datové přenosy moc nevzruší. Pro takového člověka budu
mít pozitivní informaci za rok, spíše za dva. Nebudou-li mi dány, tak zde
zůstanu zapsán jako zakladatel ministerstva, který o všem hezky mluvil.

Takže se můžeme zeptat asi za rok?
Myslím, že za rok na Invexu by měly být hmatatelné výsledky a může se soudit,
jestli jich je hodně, nebo málo.

Nové ministerstvo

Co se vlastně fakticky změní tím, že vznikne nové ministerstvo? Stejně už nyní
připravujete změny zákonů, pracujete na nich, což bude kontinuální i po novém
roce. Změní se něco zásadního?
Změní se to, že přesně 1. 1. 2003 dostaneme oblast spojů z ministerstva
dopravy, i když spolupráce běží už dnes. Změní se také rozpočet a personální
situace. To asi není pro čtenáře Computerworldu zrovna vzrušující informace,
ale z hlediska úřadu to znamená, že zde bude nová organizační struktura. To by
mělo vést ke změně stylu práce a podávaných výkonů.

Z ministerstva dopravy a spojů pravděpodobně bude muset odejít hodně lidí.
Tam budeme teprve o tzv. delimitaci, tedy přesunu od nich k nám, jednat. Týká
se to asi 30 až 40 lidí.

Nestačilo by v podstatě jen zreformovat ÚVIS?
Myslím, že díky ministerstvu lze hodně věcí s resorty vyjednat a získat.
Znamená to ovšem mít trpělivost. Po zkušenosti se zmíněnou centralizací financí
na datové přenosy mohu říci, že to lze. Je pravda, že jsem strávil mnoho hodin
se všemi členy vlády, abych jim poctivě a pečlivě vysvětlil, oč jde, proč, jak
a s čím, a musel jsem tak vyvážit informace, které dostávali odjinud. Pravdou
je, že stávající ÚVIS pro ministerstvo vnitra nikdy seriózním vážným partnerem
nebyl. To jsou Parkinsonovy zákony, které platí. A marná sláva ministerstvo se
baví na roveň jen s ministerstvem. Analogií je vztah knížete a zemana. ÚVIS byl
v postavení odbojného zemana, se kterým se knížata nebavila.

Nebude pro nové ministerstvo velmi obtížné získat z rozpočtu nějaké finance
například na úkor bohatých sociálních výhod občanů?
Tak zlé to zatím není, protože já důchodcům žádné peníze neberu. Do budoucna
chci jít takovou cestou, aby se peníze, které se v jednotlivých resortech
dávají na informatiku, vydávaly efektivněji. Mám trochu pocit, že je situace
podobná se zdravotnictvím. Tj. že do informatiky jde ze státního rozpočtu peněz
docela dost. Odhady jsou mezi dvěma až třemi miliardami každý rok. A podobně
jako ve zdravotnictví je jenom otázka, za co a jak se vynakládají. Před tím,
než bychom žádali o stamiliony navíc, tak musíme nejdříve zmapovat, kolik se
dává a jak efektivně. Jestli se náhodou některé věci neplatí třikrát,
čtyřikrát, což se de facto děje.

Odkud pochází ten odhad?
Jedná se samozřejmě o velmi hrubý odhad, který vychází ze tří zdrojů. Jednak z
rozpočtového výboru, který má k dispozici tabulky s informacemi o množstvím
peněz, které jednotlivé resorty vydávají na informatiku. Pak také z informací
od dodavatelů asi není tajemstvím, že především od Českého Telecomu, který moc
dobře ví, kdo mu kolik za co platí. A z našich informací, které máme zde.

Je v tom započítána i technická část projektu Internet do škol?
Není. Kdybychom ji započetli, tak se rozhodně jedná o více než tři miliardy
ročně. Ve zmíněné částce jde především o datové přenosy, nákupy a provoz
informačních systémů v jednotlivých resortech a veřejné správě. Ovšem kdybychom
zase brali výdaje za celou veřejnou správu, tak se dostaneme přes tři miliardy.
Když bereme resorty ministerstva tak jsme spíše u těch dvou.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.