Na SDSL zatím zapomeňte

Porovnání možností služeb DSL Starý dobrý měděný kabel v sobě skrývá tiché, ale významné rezervy. Nad 4 kHz n...


Porovnání možností služeb DSL
Starý dobrý měděný kabel v sobě skrývá tiché, ale významné rezervy. Nad 4 kHz
nabízí enormní frekvenční spektrum, v němž je dostatek prostoru pro mnoho
pásmových šířek. Technologie Digital Subscriber Line (DSL) využívá tento
potenciál. Stále širší a intenzivnější využívání Internetu pro obchodní i
soukromé účely vyžaduje rychlé, nekomplikované a finančně únosné připojení. DSL
ho může nabídnout.
Jako řešení se nabízí různé techniky xDSL, přičemž "x" označuje různé varianty
DSL. Jejich výhoda: používají měděný kabel, položený téměř všude, a navíc mohou
být snadno udržovány moderními systémy pro správu.
Základem pro rozvoj a zavádění technologií xDSL je dosud nedostatečné využití
šířek pásma měděných kabelů. Pro hlasový přenos v telefonním styku se zatím
využívají jen frekvence do 4 kHz. Tradiční technikou lze u modemu docílit
přenosovou rychlost do 56 Kb/s, resp. při IDSN 64 nebo 128 Kb/s. Měděné kabely
však pokrývají frekvenční rozsah až 1,1 MHz nabízejí tedy prostor pro 250krát
více informací. Technologie DSL využívá tento zdroj, který jinak leží ladem.
Podle délek kabelu lze s variantou VDSL (vysokorychlostní DSL) docílit šířky
pásma od 8 Mb/s až po 55 Mb/s.
Použití DSL
Uživatelé přístupu DSL mohou nadále využívat část vedení analogově pro
telefonování, zbývající část pak paralelně pro přenos dat. Tato možnost je dána
tím, že se měděné vedení rozdělí připojením modemů DSL na tři různé kanály.
Jeden z nich tzv. úzkopásmový kanál zůstává nadále k dispozici pro tradiční
telefonní služby. Druhý kanál je vyhrazen pro spojení uživatele s
poskytovatelem služeb DSL. Třetí, tzv. širokopásmový kanál, slouží k přenosu
dat od poskytovatele služeb zpět k zákazníkovi. DSL znamená vždy pevné spojení,
tj. zákazníkovi je rezervováno vyhrazené připojení. Je tedy tak jako u pevné
linky "always on".
Na základě zkušeností z prvních pokusů s xDSL za reálných podmínek platí tč.
jako bezpečné šířky pásma od 2 do 4 Mb/s. U vyšších šířek pásma při kabelech
delších než dva kilometry je kvalita silně kolísavá. Přeměna na technologii DSL
se musí provést u zákazníka a v hlavním rozvaděči telekomunikačního operátora
(TU), kde se scházejí jednotlivá lokální měděná vedení.
U zákazníka nebývá přeměna komplikovaná a stačí obvykle jen připojit modem DSL.
Náročnější a dražší je instalace na druhém konci. DSL navíc může překlenout jen
určitou vzdálenost.
Stanoviště zákazníka a TU nesmějí být od sebe vzdáleny více než 3 až 5
kilometrů. Poskytovatelé DSL musejí proto zřídit hustou síť TU, aby mohli
připojovat zákazníky na velké ploše. Od TU vede propojení pronajatými linkami k
městskému přístupovému bodu (City-PoP) poskytovatele, odtud pak k Mega-PoP a
dále přes komunikační páteř poskytovatele internetových služeb na Internet.
Díky vysokému přenosovému výkonu není divu, že dnes kdekdo mluví o DSL. V České
republice je zatím vše ve stadiu testů a Český Telecom právě vehementně
prosazuje ISDN. V sousedním Německu se tento způsob nabízí ve dvou variantách:
jednak jako symetrické služby DSL (SDSL), jednak jako asymetrické (ADSL). SDSL
zaručuje v obou směrech toku dat stejnou přenosovou rychlost do 2 Mb/s. Hodí se
proto ideálně pro firmy, které chtějí např. využít vedení pro videokonference,
nebo např. pro zásilkové domy, které nabízejí svůj software ke stažení. SDSL
nabízí v Německu poskytovatelé QSC, Highway One a KKF.net, jakož i jejich
distributoři.
Na první pohled zaráží, že největší německý poskytovatel, Deutsche Telekom,
nemá ve svém portfoliu obě varianty, které by mu pomohly ovládnout celý trh. V
tomto případě je však bonnský podnik lepší, než jeho pověst. SDSL má totiž dnes
ještě vážné nedostatky, jako např. tzv. fenomén přeslechu. Ten se projevuje
tím, že spojení SDSL masivně ruší normální telefonní hovory v TU. Na podzim by
ale měla SDSL vypadnout ze hry. V tu dobu má totiž přijít na trh vylepšená
normalizovaná varianta, pravděpodobně pod označením SHDSL. Uživatelé a
dodavatelé SDSL pak nebudou moci své vybavení dále používat. Co takový přechod
znamená, může si každý představit: náklady na přestavbu budou ohromné a s
výpadky se při přesunech musí nutně počítat.
ADSL versus SDSL
Na rozdíl od SDSL poskytuje ADSL, jak již řečeno, asymetrické přenosové
rychlosti. Tím reaguje na skutečnost, že mnoho uživatelů má větší potřebu
stahovat data, než je vysílat na server vyšší úrovně. V počáteční fázi byla
nově vyvinutá technika upřednostňována, aby umožnila přenosy interaktivních
multimediálních aplikací, jako je např. Video on Demand. Z jiných oborů to je
dnes především teleworking, dálkový přístup, webová prezentace, homeshopping a
zejména přístup k Internetu. ADSL je tedy vhodný pro všechny uživatele, u nichž
záleží na využití existujících infrastruktur s jednostrannými vysokými
přenosovými výkony.
Špičkové výkony, které je možno dosáhnout u ADSL, jsou 768 Kb/s při vysílání
(Upstream na server vyšší úrovně) a 8 Mb/s při stahování (Downstream). Dochází
ovšem k silnému kolísání výkonu. Přenosový výkon se rychle snižuje při rostoucí
vzdálenosti stanoviště zákazníka od TU. Při malém požadavku na šířku pásma není
po technické stránce žádným problémem využít spojení ADSL jako SDSL: až do 768
Kb/s lze výkon realizovat jak v režimu Downstream, tak i Upstream. Vzhledem k
velkému rozšíření a zejména proto, že symetrická varianta není dosud
normalizována, měli by zájemci každopádně volit variantu ADSL anebo počkat. A
ještě něco: sebelepší spojení DSL není k ničemu, pokud poskytovatelé
nerozšiřují svou páteřní síť. Protože velké šířky pásma jsou k dispozici jen až
k TU dál platí jako dosud: World Wide Wait.
0 1332 / pen









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.