Nábor odborníků na bezpečnost

Víkendový náborový program mezi studenty přitahuje do firmy špičkové uchazeče o místa. Rád se považuji za oddané...


Víkendový náborový program mezi studenty přitahuje do firmy špičkové uchazeče o
místa.
Rád se považuji za oddaného zaměstnance firmy, ale mám určité hranice. Nevadí
mi pracovat o víkendu, pokud se přihodí nějaký vážný incident, nicméně minulý
víkend jsem byl požádán, abych se zúčastnil jako hodnotitel náborového programu
naší firmy na vysokých školách. Myslím, že bych byl mohl odmítnout, nicméně se
očekávalo, že budu spolupracovat. Připloužil jsem se do kanceláře a s sebou
jsem si přinesl nevrlou náladu.
Naše oddělení lidských zdrojů každý rok pořádá nábor IT talentů z nejlepších
škol. Jeho zástupci navštěvují univerzity a provádějí dlouhé testy. Nejlepší z
uchazečů poté pozveme do firmy na víkendové testy a pohovory.
Kandidáti se po celý pátek věnovali testům z oblasti sítí, programování a
testům osobnosti. Nejlepších 10 % uchazečů jsme pozvali na víkend do nóbl
hotelu.
Sobota byla věnována celé řadě team-buildingových úkolů, po nichž následovaly
pohovory. Mým úkolem bylo vyhodnocení výkonů kandidátů při plnění týmových
úkolů a provedení pohovoru, který měl zjistit, jak by se hodili pro naši firmu
a můj tým. Nemám žádná volná místa pro trvalé zaměstnance, ale máme k dispozici
místa pro letní praxi a jedno volné místo na devět měsíců.

Týmové úkoly
Zavázal jsem se k mlčenlivosti ohledně úkolů, které uchazeči museli řešit,
nicméně mohu říci, že všechny týmy v jejich průběhu čelily překvapením, takže
jsme mohli zjistit, jak by si jednotliví lidé vedli ve stresových situacích.
Hodnocení týmů pro nás nebyla důležitá. Hledali jsme individuality, které
disponují vůdcovskými a vyjednávacími schopnostmi a vnímavostí k ostatním během
plnění daných úkolů, nikoliv tým s nejlepším výsledkem.
Třídění kandidátů během raných fází zafungovalo dobře; všichni zájemci, kteří
se dostali do závěrečných kol, byli neobyčejně bystří. Téměř stálo za to
obětovat volný víkend a vidět, jak si vedli. Nicméně přítomnost tolika hvězd v
jediném týmu také vedla ke třenicím. Všichni byli velmi nervózní a přítomnost
hodnotitelů, potulujících se kolem s poznámkovými bloky, situaci nijak
nezlepšovala.
Týmy vykazovaly tendenci štěpit se na menší skupiny lidí, kteří spolu
souhlasili, týmy nesměřovaly ke vzájemné shodě. Předpokládám, že se účastníci
domnívali, že bychom je hůře ohodnotili, kdyby ustoupili ze svých původních
pozic. Ve skutečnosti byl opak pravdou.
Po skončení týmových testů jsme přikročili k pohovorům. Každý z uchazečů
absolvoval dva rozhovory s různými zaměstnanci. Všichni měli samozřejmě úžasné
životopisy. Uvědomuji si, jak málo jsem toho měl za sebou, když jsem končil na
univerzitě. Laťka se od té doby zvýšila. Všichni uchazeči rozjeli během studií
vlastní výdělečné projekty nebo v létě pracovali u prestižních firem. Jeden z
nich například u Sun Microsystems, kde vytvářel nástroje pro vývoj softwaru,
další během práce pro IBM získal vlastní patenty.

Odhalení
Přesto si jeden z účastníků, který realizoval svůj vlastní projekt, během
pohovorů nevedl dobře. Když jsme ho požádali, aby uvedl příklad riskantního
rozhodnutí, které bylo špatné, vysvětlil, že dezinformoval své zákazníky a
vydával prototypy za dokončené produkty, nicméně byl vždy odhalen.
Při dotazu na motivaci členů týmu, kteří mu nejsou přímo podřízeni, tento
uchazeč odpověděl, že vhodnými metodami jsou pokřikování a hulákání. Do
závěrečného kola nepostoupil, přestože by se mohl dobře hodit pro spolupráci s
některými našimi špičkovými vývojáři.
Závěrečné kolo rozhodování se týkalo už jen nás, a tak jsme poslali uchazeče
domů. Naše IT týmy se teď začaly dohadovat o tom, o které ze studentů by měly
zájem. Mně se podařilo polapit vynikajícího zájemce o praxi. Také jsem projevil
zájem o mírně arogantního, nicméně úžasně inteligentního kandidáta, kterému
budu říkat Conner.
Stejně jako většina perspektivních zaměstnanců i Conner byl výkonný vývojář,
ale při týmových testech dal jasně najevo, že odhalil triky, které jsme s týmy
hráli. Taková schopnost je velmi užitečná v oblasti bezpečnosti, protože
potřebujete uhádnout, o co by se útočník mohl pokusit příště.
Některé skupiny odradil jeho zvyk dávat příkazy dalším členům týmu, nicméně
schopnost vést členy týmu správným směrem byla dalším kladem pro naše
bezpečnostní oddělení. Původně jsem s Connerem neabsolvoval pohovor já, a tak
jsem nevěděl, zda by ho zajímala práce v oddělení pro bezpečnost. Proto jej
oddělení lidských zdrojů požádalo, aby v pondělí absolvoval další pohovory s
mým týmem.

Zmatený pohovor
Protože jsem v té době nemohl být ve své kanceláři, zanechal jsem několika
zaměstnancům vzkaz, aby s ním provedli pohovor oni. Když se na to zpětně dívám,
bylo chybou, že jsem tam nebyl a nepředstavil ho. Po svém návratu jsem se
dozvěděl, že to byl jeden z nejpodivnějších pohovorů, které kdy absolvovali.
"O víkendu jste měl pohovor s Vincem. Jak jste si vedl?" zeptali se ho. "Ne,
neměl," odpověděl Conner. Pochopitelně, hodnotil jsem ho pouze z povzdálí.
Dívali se na něj trochu zmateně a položili mu jednoduchou otázku. "Dobrá, a
proč máte zájem o práci v oblasti bezpečnosti IT?" "Nemám zájem, já jsem
vývojář," řekl. Oddělení lidských zdrojů mu evidentně nic o dané práci
nesdělilo, takže si neuvědomil, o jakou pozici se jedná nebo proč by mohla být
pro něj vzhledem k jeho schopnostem vhodná.
Nicméně výše uvedenou odpovědí se mu zavřely dveře. Neschopnost oddělení HR
připravit ho na pohovor a fakt, že jsem ho ponechal napospas jiným, ukončil
jeho potenciální kariéru v naší firmě.
Doufám, že zkušenost z plnění týmových úkolů a morální podpora v podobě
pozvánky na další pohovory mu přinese úspěch jinde.
Řešíte podobné problémy jako Vince Tuesday? Podělte se o svoje zkušenosti s
námi i se čtenáři Computerworldu. Můžete psát na adresu bezpecnost@idg.cz.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.