Náklady spojené s vlastnictvím

Minimalizace celkových nákladů spojených s vlastnictvím není ani tak otázkou technologie jako spíše správy. Volba vh...


Minimalizace celkových nákladů spojených s vlastnictvím není ani tak otázkou
technologie jako spíše správy. Volba vhodné technologie může sice pomoci,
nicméně důležitější je vědět, co se s ní dá všechno dělat. Je Unix levnější než
Windows? Podrobné analýzy naznačují, že ano. Musí však proto Unix představovat
lepší volbu také z provozně-obchodního hlediska? Otázka tedy nezní: "Je Unix
levnější?" Ale: "Je Unix výhodnější?"
Většina lidí vidí pod pojmem celkových nákladů spojených s vlastnictvím (Total
Cost of Ownership TCO) pouze účtenky a faktury. Tento úhel pohledu se vztahuje
k celkové ceně, kterou je nutno zaplatit za rozhodnutí, že budu něco vlastnit
nebo používat. Zároveň se předpokládá, že rozhodnutí mezi dvěma možnostmi A a B
lze snadno srovnávat prakticky výhradně na základě jejich ceny. Implicitně se
přitom předpokládá, že možnosti A i B jsou pro svého majitele zdrojem stejných
hodnot užitných i finančních. Vzhledem k tomu, že zmíněný předpoklad je splněn
jen zřídkakdy, koncept TCO nebere při rozhodování v potaz pouze prostý součet
částek z účtenek a faktur, ale postihuje také rozdíly ve výhodách, které různá
řešení nabízejí. V souvislosti s rozhodováním mezi platformami Unix a Windows z
hlediska jejich pořizovacích a provozních nákladů lze myšlenku TCO aplikovat
teprve poté, co si jasně definujeme srovnávací kritéria a způsob jejich
vyhodnocování. Definovat, co vlastně srovnáváme, není tak obtížné. Zatímco
"Windows" je značka pro řadu produktů, nikoliv jednotlivý produkt nebo balík
myšlenek, slovo "Unix" označuje sbírku myšlenek a nápadů zabalených do široké
škály produktů.
Srovnávání můžeme založit na hodnocení skutečných řešení, která plní konkrétní
obchodně-provozní a technologické úkoly. Tento úhel pohledu vyžaduje chápání
Windows i Unixu jako systémových architektur. Pod pojmem "Windows" se tedy
rozumí architektura Windows klient/server včetně PC instalovaných na
jednotlivých pracovištích a aplikací běžících na sdílených serverech, k nimž je
zajištěn přístup přes lokální počítačové sítě LAN. Pojmem "Unix" se označují
unixové servery a aplikace poskytované na klientských počítačích
prostřednictvím tzv. "smart displays" (definice viz níže) a jednoúrovňového
zasíťování.
Mnohem obtížnější je definovat stupnici pro hodnocení a známkování. V jakém
smyslu je jedno řešení lepší než to druhé? Jaká sporná hodnotící kritéria je
třeba uvést na pravou míru, aby mělo známkování smysl? Například založíte-li
hodnocení pouze na ceně, rychle dojdete k závěru, že Unix je několikrát dražší
platforma než Windows. Vždyť přece datový server HP-K580 stál v roce 1995
mnohem více než PC s procesorem Celeron a Windows Me, co jste dnes ráno
zahlédli v inzertní příloze novin. Nebo zkuste hodnotit pokles ceny řešení v
závislosti na čase, aniž byste se zabývali budoucím přínosem. Snadno dospějete
k závěru, že náklady nejradikálněji snížíte, jestliže zakoupené PC vůbec
nevybalíte z krabice a co nejrychleji je vrátíte prodejci.
Samozřejmě bychom rádi identifikovali a zahrnuli všechny náklady, které
souvisejí s rozhodnutím koupit a používat spíše produkt A než produkt B. To
však nelze, neboť mnohé z nákladů není možné ohodnotit.
Abychom byli spravedliví, musíme brát v úvahu aspekty, které nelze vyjádřit v
penězích nebo v technologických přínosech. Je třeba se zabývat také čistě
subjektivními pohledy na věc a jejich vlivem na hodnocení a rozhodování.
Systémová rozhodnutí nepadají výhradně na základě finanční výhodnosti, svou
roli hrají také organizační a personální aspekty. Může mít výběr jednoho řešení
za následek sociální náklady, které nelze opomenout? Může s sebou rozhodnutí
pro Unix nést také "náklady na přizpůsobení" v organizacích, které po 30 či 40
let utvářela filozofie centrálního počítače neboli architektura mainframe? Jaké
nevyčíslitelné náklady jsou spojeny s rozhodnutím, které odporuje názoru
většiny?
Jako jednoduchý příklad předpokládejme, že podle našich zkušeností stabilita
operačního systému a na něm běžícího softwaru na jedné straně zvyšuje
produktivitu uživatele a na straně druhé ho podněcuje k dalším experimentům,
studování nových funkcí a objevování nového softwaru. Dále víme, že zvýšená
stabilita je spojena s Unixem a nižší stabilita je slabinou Windows. Je tedy
zřejmé, že pokud jde o stabilitu, je výhoda na straně Unixu. Avšak zahrnout
tuto skutečnost do výpočtu podle konceptu TCO je prakticky nemožné, neboť
neexistuje rozumný základ, na kterém by se hodnota stability dala vyčíslit.
V našem konkrétním případě platforem Unix a Windows lze tedy na zásadní otázku
"co je levnější?" odpovědět pouze částečně, což bohužel neposkytuje dostatečný
podklad pro rozhodování mezi nimi. Ve snaze získat průkaznější základ pro
rozhodování mezi oběma platformami a přitom neopustit koncept TCO jsme se
rozhodli položit obecnější otázku. Místo "co je levnější?" jsme se zeptali "co
je výhodnější?"

Definice základů
Ještě předtím, než se pokusíme rozhodnout, je-li řešení A výhodnější než B nebo
naopak, musíme si definovat, co vlastně budeme porovnávat. V našem případě se
srovnávání týká dvou úplných systémových architektur zahrnujících hardware,
software a metody pro správu. Jedna architektura je založena na produktech s
visačkou Unix a ta druhá na řadě produktů Windows.
Obě zmíněné architektury se vyznačují celou škálou významných rozdílů, pokud
jde o jejich instalaci, správu, provoz a podporu. Z pohledu řídících pracovníků
je na obou systémových architekturách nejpodstatnější, jakou roli hrají v
organizaci firmy.
Stoprocentní spolehlivost uživatelského prostředí znamená, že oddělení IT
neprovozuje žádnou horkou linku nebo helpdesk. Na klientském počítači neběží
žádný operační systém, který by se mohl pokazit, a proto nemůže docházet ani k
žádným kolizím mezi OS a aplikacemi. Díky takovému řešení je demarkační hranice
mezi systémem a koncovým uživatelem velmi zřetelná a nedochází k žádnému
přetahování o správu. To s sebou dále přináší výhody v produktivitě práce,
neboť školení o aplikacích a pomoc při práci s nimi mohou obstarávat místní
odborníci z řad koncových uživatelů. Specialistům na Unix tak zůstávají volné
ruce pro vyhledávání, hodnocení a realizaci změn v poskytovaných službách, což
zajišťují v přímé spolupráci s uživateli. Obě srovnávané architektury vyžadují
pro svou práci sdílené centrální servery. Unix však podnikové organizační
schéma unifikuje, zatímco Windows jej fragmentuje. Přestože z čistě praktického
hlediska je spolupráce v prostředí Unixu snadnější a levnější, skuteční
"hybatelé" tohoto rysu jsou poněkud esoteričtí. Promyšlená technologie Unixu
hraje roli především firemního zdroje určeného pro podporu podnikatelských
aktivit, a je proto v souladu se základním cílem, kvůli němuž organizace
existuje: Jde o sjednocení aktivit řady jednotlivců za účelem dosažení
společných cílů. Windows, jsou naopak prezentovány jako výkonný osobní nástroj,
a jsou tudíž v rozporu se základní myšlenkou každé organizace.
K tomu připočítejte vrozenou nespolehlivost a složitost prostředí Windows a
snadno dojdete k závěru, že správcům systémů nezbývá než žít profesní život ve
lži. Musejí poskytovat uživatelům iluzi vlády nad systémem, která musí být o to
silnější, že vlastní PC stojí na uživatelově stole. Zároveň však musejí
zaměstnat někoho s pracovní náplní "hlavního hasiče či principála", který dbá
na disciplínu uživatelů a dokáže se postarat, aby se uživatelé nepokoušeli svou
vládu nad systémem nějakým významným způsobem dokazovat.
Unixový principál se naproti tomu spoléhá na vrozenou stabilitu systému. Na
jejím základě buduje s komunitou uživatelů vztah plný důvěry, v němž se obě
strany snaží dosáhnout společného cíle, místo aby proti sobě bojovaly.
V typickém prostředí Windows svádí většina správců systému své každodenní malé
války, ať už proti novým virům, se softwarovými upgrady, nebo třeba se síťovými
problémy. Výsledkem je, že správci systémů žijí od jedné krize k druhé, vždy
bojovně naladěni a vždy bez dávky koncentrace nezbytné k řešení dlouhodobých
záležitostí, sledování strategických záměrů nebo k tvorbě zisku. Naproti tomu
správci Unixu se mohou spolehnout na bezproblémový chod systému, a díky tomu
mají dostatek času na generování finančních zisků a na řešení dlouhodobých,
strategických záležitostí. Správce Unixu tudíž dokáže proměnit oddělení
informačních systémů v jedno z firemních aktiv. Avšak jeho windowsovský
protějšek je odsouzen do role černé díry na peníze, které vydělávají ostatní.

Shrnutí
Provedli jsme sedm případových studií se kterými se můžete seznámit na adrese
www.linuxworld.com/sitestories/2002/0403.tco.html. Jejich primární cíl spočíval
v nastolení souladu mezi výše zmíněnými teoretickými úvahami a provozně-
obchodní praxí a ve studování jejich odrazu v realitě. Z tohoto důvodu jsou
případové studie tak realistické, jak je to jen možné, a navrhovaná řešení
zpravidla překračují hranice jednoduchého konceptu TCO a hledají odpověď na
zásadnější otázku: "Která z architektur představuje výhodnější řešení?" V každé
ze studií byla učiněna snaha o kvantifikaci v rámci konceptu TCO, což však lze
provést pouze u těch nákladů, které lze snadno vyčíslit a přiřadit.
Ve většině případů neexistuje žádný rozumný princip, na jehož základě by bylo
možné vyčíslit nebo přiřadit podstatné náklady spojené se správou systémů a
jejich navázáním na organizační struktury firmy. Na první pohled je zřejmé, že
jedno řešení uvolní vedoucím pracovníkům ruce natolik, aby se mohli věnovat
obchodním záležitostem, zatímco druhé strhne pozornost vedení firmy k hašení
naléhavých problémů typu rozchodit server zajišťující elektronické obchodování
či omluvit se zákazníkům za to, že čísla jejich kreditních karet kolují
internetem. Jasné už však není, jak lze rozdíly tohoto typu mezi jednotlivými
systémy vyjádřit v penězích.
Podle výsledků hodnocení na základě konceptu TCO vychází jako levnější řešení
obvykle Unix. Je tu však ještě jedno důležitější hledisko, kterým je výše
diskutovaný provozně-obchodní přínos a podle kterého je zpravidla Unix také
výhodnější platforma.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.