Naším krédem je evoluce

Firma ANECT vznikla v roce 1993. Tehdy se ovšem ještě nejmenovala ANECT, ale BGS partners CS a její zakladatelé si defino...


Firma ANECT vznikla v roce 1993. Tehdy se ovšem ještě nejmenovala ANECT, ale
BGS partners CS a její zakladatelé si definovali tři základní směry podnikání.
Za prvé to byly komunikační technologie, dále pak dodávky standardního
hardwaru, a za třetí dodávky softwaru na klíč. Asi pro roce činnosti, když
proběhlo první zhodnocení, se vedení firmy rozhodlo zastavit aktivity v oblasti
velkoobjemových dodávek hardwaru a směrovat svou činnost do oblasti komunikací
a programování. V roce 1995 přišel druhý milník ve vývoji firmy a tím bylo
rozhodnutí vyčlenit softwarovou divizi do samostatné firmy, AIS Software, která
se od té doby profiluje jako softwarehouse zaměřený na oblast pojišťovnictví. V
roce 1996 dostává společnost název ANECT. Dále už nechme pokračovat jejího
ředitele Miroslava Řiháka.
Když naše firma před pěti lety vznikla, měla 51% účast společnost BGS partners
CS se sídlem v Bratislavě. Ta dodala základní kapitál pro start malé soukromé
firmy a také obchodní vztahy, především šlo o vazbu na zahraniční dodavatele
namátkou třeba na Compaq, Cisco, 3Com... My jsme dali firmě do vínku naše
zkušenosti, schopnosti. Na začátku roku 1996 nicméně došlo k rozhodnutí, že se
tyto dvě firmy oddělí. Formálně byly tyto operace dokončeny v říjnu, tehdy jsme
odkoupili slovenský podíl a firma se transformovala v akciovou společnost ANECT.
S čím jste vstupovali na IT trh?
Součástí naší filozofie, se kterou jsme začínali, bylo mj. i to, že se chceme
věnovat velkým projektům. Prosadit toto rozhodnutí vůbec nebylo jednoduché na
trhu, který už byl v době našeho nástupu prakticky rozdělen. Oblast velkých
projektů je doménou především velkých zahraničních firem, které dávají garance.
Počínaje těmi projektovými, až po garance finanční či garance stability. Nám se
podařilo tu vytýčenou linii udržet díky všem lidem ve firmě, kteří dokázali
nerozptylovat se malými zakázkami. Vyžadovalo to absolvovat celou řadu školení
a naučit se řešit velké projekty. Správnost tohoto našeho rozhodnutí potvrdily
až výsledky za rok 1996.
Pokud jde o strukturu našich zákazníků doménou ANECTu je státní správa a
bankovní sektor. Jak bankovnictví, tak státnímu sektoru jsou vlastní komplexní
řešení, včetně zajištění komunikací a tam jsme se od počátku cítili díky svému
know-how silní.
Bankovnictví a státní sektor jsou jak známo nejkonzervativnější klienti. Jak
jste je přesvědčili, aby si vybrali vás a ne nějakou renomovanou zahraniční
firmu?
Domnívám se, že v první řadě je to díky našemu přístupu. Snažíme se opravdu
pochopit, co zákazník chce, jaké jsou jeho primární potřeby. Ač jsme firma,
která řeší problematiku komunikací, vždycky je vnímáme pouze jako nástroj,
který umožní zákazníkovi dosáhnout určitého cíle. Nesnažíme se klientovi
tvrdit, že když nakoupí síťové řešení od nás, vyřeší mu to všechny problémy.
Druhým důvodem je myslím to, že se přizpůsobujeme aktuálnímu stavu informačních
technologií klienta a nepokoušíme se řešit jeho problémy příliš revolučními
změnami. Především pro bankovní sektor platí, že je to oblast životně závislá
na IT. Tyto technologie už tam řadu let fungují, je nutné najít a provést pouze
určitý optimální upgrade. Naše filozofie je taková, že to, co už běží, musí
fungovat i nadále, naším úkolem je přinést novou účinnost, nové možnosti. Naším
krédem je evoluce, snaha ochránit investice.
Vy jste původně brněnská firma, která má dnes také pražskou kancelář. Myslíte,
že jsou rozdíly mezi firmami, které sídlí v metropoli a těmi z regionů?
Jestli se něčím liší, na to musí odpovědět zákazník. V naší firmě pracuje přes
60 lidí a z nich něco méně než 30 v Praze. V Brně máme umístěny záležitosti
týkající se účetnictví, dále logistiku a správu firmy. Projektování, servis a
instalace to je rozloženo rovnoměrně mezi obě pobočky a oddělení vedení zakázek
je v Praze.
Sídlit mimo metropoli má své výhody i své nevýhody. Určitou výhodou je podle
mého názoru větší loajalita pracovníků. V Praze mají své zastoupení velké
zahraniční společnosti, které mohou nabídnout velice dobré pracovní podmínky a
to samozřejmě má vliv na "věrnost" pracovníků firmě. Pokud jde o nevýhody tou
hlavní je vzdálenost, protože většina klientů sídlí v Praze. To je taky důvod,
proč naše oddělení vedení zakázek sídlí tady v Praze.
Loajalita zaměstnanců je pro vás hodně důležitá?
Určitě. Pod loajalitou si představuji v první řadě pocit sounáležitosti s
firmou ve smyslu uvědomění si sebe jako platné části firmy. Protože pokud se
podaří vybudovat tým, kde si lidi věří, kde se na sebe mohou spolehnout,
získává firma obrovskou sílu oproti konkurenci. To, co naše firma prodává, je
kolektivní know-how. Projekty, které řešíme, jsou natolik složité, že není v
silách jednotlivce to zvládnout sám a vždycky se musí opřít o tým lidí.
Loajali-tu je ovšem třeba chápat i v tom smyslu, že lidé cítí, že se jim vedení
snaží vytvořit optimální podmínky k práci, že jejich připomínky nezapadnou a že
jsou schopni ovlivňovat věci, které se jich bytostně týkají.
A jak jste se vlastně dostal k počítačům?
Vystudoval jsem na VUT v Brně. Po škole jsem nastoupil do České pojišťovny. Tam
jsem získal mnoho cenných zkušeností, neboť jsem mohl okamžitě pracovat se
špičkovými síťovými technologiemi. Později jsme s kolegy založili společnost
NETic. Naše aktivity směřovaly právě do oblasti sítí, převážně Novell NetWare,
školení a dodávek softwaru na klíč. Po určité době se naše představy o budoucím
směřování firmy s některými společníky rozešly a výsledkem bylo založení
společnosti ANECT.
Dnes jste v jejím čele. Co je podle vás hlavní povinností dobrého ředitele?
To se často sám sebe ptám taky. U firmy našeho charakteru by určitě to měl být
výběr vhodných pracovníků a definice vizí. Vizí o tom, kam se má společnost
ubírat, kde je její místo a kde bude její místo v budoucnu. A ty vize potom
přenášet na lidi tak, aby ve firmě existoval jednotný směr. Mluvili jsme tady o
určitém kolektivním know-how a úkolem ředitele je vybírat z té názorové
různorodosti, která ve firmě existuje, ty nejlepší myšlenky, snažit se je
uspořádat a dát jim směr. Rozhodně ale nelze tyto vize určovat nějak direktivně.
Děkuji vám za rozhovor.
8 0835 / jafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.