Nebeské komunikační systémy čeká světlá budoucnost

Satelitní komunikace procházejí právě nyní obdobím prudkého rozvoje, ale i prvních pochybností. Ujmou se opravdu vš...


Satelitní komunikace procházejí právě nyní obdobím prudkého rozvoje, ale i
prvních pochybností. Ujmou se opravdu všechny služby, které satelity nabízejí?
Začalo to už v šedesátých letech, kdy se do vesmíru dostaly první spojové
družice. Ty sloužily nejprve jen pro vojáky a pro špionáž. O něco později se
ukázalo, že jsou dobré i pro obyčejné smrtelníky. Pomáhaly nahradit chybějící
spoje na rozsáhlých, komunikacemi dosud nedotčených územích, nahrazovaly spoje
dosud neexistující a pomáhaly přetíženým podmořským kabelům.
Už koncem šesté dekády právě končícího století se přidala i možnost translace
televizních signálů. Konečně bylo možno přenášet obraz na velké vzdálenosti bez
podstatné ztráty kvality.
V osmdesátých letech zaparkovaly první družice na geostacionární dráze ve výšce
36 000 km, a zrodila se satelitní televize, časem se zbývající volná kapacita
těchto družic začala používat i pro přenos dat.
Počátkem devadesátých let se rodí projekty s družicemi na nižších oběžných
drahách (LEO a MEO) a s nimi navigační satelitní systémy, satelitní mobilní
telefony a systémy pro přenos dat. Satelitní televize a rozhlas začínají
využívat digitální přenos. Vývoj satelitních komunikací pokračuje.
Následující článek je zasvěcen nejvýraznějším projektům v oblasti satelitní
komunikace z poslední doby, satelitní telefonii, přenosu dat a navigačním
systémům.
Začátky projektu Iridium nejsou jednoduché
Satelitní síť mobilní telefonie konečně zahájila. Prožívá však těžké začátky. V
České republice trvalo poměrně dlouho, než byla získána příslušná licence a z
ceníku služeb je zřejmé, že nejsou určeny pro každého. Problémy má ale Iridium
i celosvětově (což je pochopitelně daleko závažnější problém), protože ani zde
nárůst počtu uživatelů zdaleka neodpovídá předpokladům.
V řídicím centru je kromě řídicího softwaru a možnosti přímého ovládání
satelitů i brána pro přenos hovorů do pozemních a celulárních sítí. Vzhledem ke
struktuře brány není problém s připojením PSTN či ISDN sítí či s komunikací
mezi jednotlivými druhy mobilních sítí. Tomuto systému se v rámci projektu
Iridium říká Inter-Protocol Roaming. Tato brána je do ostatních sítí připojena
pomocí PCM a SS7 nebo MFCR2 signalizací.
Chrakteristika satelitů systému Iridium
Hmotnost satelitu je kolem 690 kg, tedy velmi malá v porovnání s hmotností
současných geostacionárních družic. Jeho rozměry při startu činí 1,2 x 2,3 m a
po vysunutí solárních křídel za letu dosáhne satelit rozměru 4,6 x 4,6 m.
Satelit je vybaven digitálním procesorem, L-band kolektorem pro spojení s
mobilními telefony (Main Mission Antenna) v pásmu 1 616,0 až 1 626,5 GHz,
K-band anténou pro spojení mezi řídicím střediskem na Zemi a satelitem (Gateway
Antenna downlink 19,4 až 19,6 GHz, uplink 29,7 až 29,3 GHz) a FK-band anténou
(Crosslink Antenna) pro spojení mezi družicemi systému Iridium na kmitočtech
23,18 až 23,38 GHz.
Výkon družice činí 1 200 W, celková plocha solárních křídel je 7,8 m2. Baterie
existují v provedení 40 A-NiH2. Pohon satelitu je na hydrazin. Družice musí být
stabilizována ve třech osách.
Účastnický přístroj systému Iridium se podobá běžným mobilním telefonům,
hmotnost je však poněkud větší, asi 450 gramů, výkon kolem 0,5 W.
Společnost Iridium provozuje i paging
Společnost Iridium tuto službu zpřístupnila již při zahájení provozu satelitní
sítě. Uživatelé pagingu Iridium jsou dosažitelní kdekoliv na planetě během
několika vteřin, a to i v případě, že jejich satelitní telefon nebo klasický
mobilní přístroj bude vypnut. Služba "Follow me" v tomto případě přesměruje
všechny textové zprávy na pager nebo zašle zprávu oznamující přijetí hlasové
zprávy do schránky.
Pager je kompaktní přístroj s baterií, která vydrží pracovat na jedno nabití
přibližně 30 dnů. Je možno jej přenášet v kapse nebo ve speciálním pouzdře na
pásku. Na podsvíceném displeji lze zobrazit 20 znaků ve čtyřech řádcích.
Alfanumerické zprávy mohou obsahovat až 200 znaků, numerické 20. Přístroj
dodávají společnosti Motorola a Kyocera.
Výhledy systému Iridium do budoucna
Motorola v počátcích budování systému Iridium odhadovala, že by měl být v roce
2001 počet jeho uživatelů kolem 1,8 milionu. V roce 2003 to mělo být již něco
kolem 3,2 milionů lidí. V dalších letech, až prý uživatelé zjistí, jak je
využívání tohoto systému výhodné, se má jejich počet dále zvyšovat. Začátky
však jsou, jak jsme již zmínili, rozpačité. Nyní je uživatelů několik desítek
tisíc.
Systém Iridium by údajně neměl konkurovat již vybudovaným pozemním systémům
mobilních komunikací. Typickým příkladem užití by mohlo být zavedení systému na
územích, kde je dosavadní spojová infrastruktura nedostatečná nebo kde není
možno využít normální telekomunikační cesty. Například na palubách lodí či
letadel a též v málo osídlených oblastech a v rozvojových zemích, v nichž
neexistuje telefonní služba. Na moři je možné systému užít jak pro rutinní
spojení lodí operujících podél pobřeží, tak i pro případy nouzových volání.
Proti již existujícímu systému Inmarsat se dá očekávat redukce nákladů.
Satelitní sítě jsou pro nadnárodní firmy spásou
Družice, visící v okolí Země na geostacionárních drahách, sloužily zpočátku
pouze satelitní televizi. Protože však obvykle měly více přenosových kanálů a
anténních systémů, než bylo pro přenos televizních programů třeba, začaly se
současně používat i pro přenos dat. Tak vznikly telekomunikační systémy pro
přenos dat, které nazýváme VSAT (Very Small Aperture Terminal).
Mezi přednosti technologie VSAT patří snadná globální rozšiřitelnost
poskytovaných služeb podle přání zákazníka pomocí terminálů, bez vytváření
pozemní infrastruktury. Terminál VSAT totiž můžete umístit kdekoliv na
zeměkouli mezi 74. stupněm severní a 74. stupněm jižní šířky. Vybudování a
zprovoznění koncového terminálu je rychlé, poměrně snadné je i vytvoření a
provoz sítě. Technologie rovněž vykazuje nižší chybovost jak při navazování
spojení, tak i při vlastním přenosu dat, a to až desetitisíckrát (řádově 10-9
BER Bit Error Rate).
Možnosti technologie VSAT
Tato technologie umožňuje připojit vzdálené klienty nebo terminály k jednotnému
informačnímu centru firmy, propojit počítačové sítě poboček nebo partnerů s
centrálou firmy, budovat rozsáhlé sítě bankomatů, platebních terminálů či
systémů čipových karet, dálkově kontrolovat a řídit technologické procesy a
rovněž zálohovat pozemní spojení u kritických aplikací.
Systémy VSAT jsou bezkonkurenční především v případech, kdy zákazník vyžaduje
geograficky rozlehlé datové (někdy i telefonní) služby při rychlé národní či
nadnárodní expanzi firmy. Tato výhoda se ještě umocňuje na územích s chybějící
telekomunikační infrastrukturou.
Výhody a nevýhody technologie VSAT
Spojení prostřednictvím geostacionární družice je velmi spolehlivé a umožňuje
nerušenou práci vzdálených uživatelů. Není závislé na pozemní infrastruktuře
(především při užití topologie mesh) a případné změny, související např. se
stěhováním nebo rozšiřováním sítě, lze provádět velice operativně. Spojení do
zahraničí navíc dosahujete za zlomek ceny pronajatých mezinárodních okruhů.
Abychom jen nechválili problémem je doba odezvy při poskytování hlasových
služeb či vznik echa, což je závada sice odstranitelná, vede však k vyšším
nákladům. Vysoká vzdálenost družice od zemského povrchu způsobuje zpoždění,
které je dáno rychlostí elektromagnetického vlnění (300 tisíc km/s ve vakuu).
Přenos dat mezi geostacionární družicí a povrchem Země se opozdí o 120 ms.
Vezmeme-li v úvahu některá další drobná zpoždění a čas nutný pro zpracování
dat, dochází k celkovému zpoždění 270 ms u topologie mesh a 540 ms u hvězdicové
topologie.
Topologie sítí VSAT
Podívejme se nyní blíže na obě užívané topologie sítě. V případě hvězdicové
topologie prochází veškerý telekomunikační provoz přes pozemní řídicí stanici
HUB (Head Unit Broadcast). Tato stanice zabezpečuje dozor nad jednou nebo více
komunikačními družicemi a současně je systémovým správcem přenosových kanálů
mezi jednotlivými terminály VSAT. Uživatel zasílá řídicí signály (systémové
informace) přes pozemní telekomunikační trasy (protokoly pro komutovaná vedení
VTS, X.25, Frame Relay apod.) a datové přenosy jsou vedeny přes geostacionární
družici.
Taková komunikace je vhodná při asymetrickém přenosu dat, např. v Internetu,
kde malá dávka řídicích informací, např. adresa webové stránky, vyvolá mnohem
vyšší objem přenosu dat směrem k terminálu uživatele. Hvězdicová topologie
představuje rovněž vhodné řešení pro datovou komunikaci centrály firmy s
pobočkami.
V případě topologie mesh je správa přenosu dat řízena přímo z terminálů VSAT,
není zapotřebí žádná pozemní řídicí stanice. Spojení je navazováno z terminálu
VSAT jednoho účastníka přes spojovou družici přímo s terminálem VSAT druhého
uživatele. Tato topologie sítě umožňuje na přání zákazníka přímé spojení bod
bod (point to point) nebo bod více bodů (point to multipoint).
Poskytované služby
V komerčních systémech VSAT se v současné době používá technologie TDMA (Time
Division Multiple Access), tedy časový multiplex. Například mezi základní
varianty TDMA se stanicí HUB v síti ISBN (Integrated Satellite Business
Network) společnosti Hughes Network Systems (HNS) patří Aloha TDMA, Transaction
Reservation TDMA a Stream TDMA.
Aloha TDMA poskytuje vhodné řešení pro přenos pravidelných krátkých zpráv mezi
velkým množstvím terminálů. Jedná se tedy o jistou obdobu pagingu. Náhodný
přístup vytváří prostor pro vznik konfliktních situací, a proto se pakety,
které nebyly přeneseny, opětovně vysílají, dokud přeneseny nejsou. Nemůže tedy
být garantována konstantní časová odezva.
Transaction Reservation TDMA nabízí přístup podle zákaznicky voleného
harmonogramu, terminál VSAT si vyžádá nastavení časového intervalu pro přenos
paketů, a tím se předejde kolizním stavům. Je tak zajištěn kvalitní přenos pro
aplikace FTP či elektronickou poštu.
Stream TDMA představuje obdobu pevného propojení dvou terminálů VSAT, kdy je
určitý časový interval TDMA vyhrazen po celou dobu spojení pouze pro zajištění
komunikace mezi dvěma terminály VSAT.
Systémy VSAT umožňují také připojení do sítě Internet (TCP/ /IP) a paketové
přenosy X.25 (vhodné např. pro ověřování kreditních karet), X.75, ISDN a Frame
Relay, propojují geograficky vzdálené lokální sítě LAN (G.703), vytvářejí
virtuální sítě typu VPN a sítě typu VAN (Value Added Network), přenášejí
obrazové informace a poskytují hlasové služby. Datové toky pro přenos
užitečných informací se většinou pohybují v rozmezí od 9,6 kb/s po 512 kb/s.
Navigaci podle hvězd nahradil systém GPS
Satelitní navigace GPS (Global Positioning System) umožňuje s doposud nevídanou
přesností (pro komerční účely asi 100 metrů) určit místo na zeměkouli, kde se
právě nalézáme.
Systém byl původně vyvinut pro vojenské účely, stále více však nachází
uplatnění v civilní sféře. Využívá se především při navigaci automobilů, lodí a
letadel, své místo však nachází i v průmyslové automatizaci, zeměměřictví či
lesním hospodářství, přijímač GPS se stává i vybavením movitějších turistů.
Místo hvězd družice
Mořeplavci se už odedávna učili využívat hvězdy k určení své polohy. Pokud
nejste nenapravitelní puntičkáři a nezáleží vám na nějakém tom metru, pak
taková navigace funguje. Tedy pokud je nebe čisté. GPS má vlastně podobnou
ideu. Vytvořit konstelaci jakoby "hvězd", které mohou být "viděny" technicky
velmi pokročilými přijímači po celých 24 hodin denně, a to bez ohledu na počasí.
GPS však není první světový radionavigačni systém. Už po desetiletí má pobřežní
stráž USA k dispozici systémy LORAN-C, OMEGU a radiomajáky. GPS není ani prvním
navigačním systémem využívajícím družice, jejichž signál pokrývá celou
zeměkouli. Již v roce 1964 začal pracovat program Transit (někdy též zvaný
SatNav), který je financován americkým námořnictvem. Slouží dodnes. GPS byl
vlastně vyvinut, aby se vypořádal s některými omezeními Transitu.
Hlavní silou, podporující rozvoj GPS, bylo a je ministerstvo obrany USA. Proč?
Odpověď najdeme v nedávné historii. Při válce v Perském zálivu i v současných
bojích v Jugoslávii vojenské síly USA hojně využívaly a využívají přenosné
přijímače GPS. Moderní zbraně mají zabudován přijímač GPS jako součást svého
navigačního systému. U střel Tomahawk se např. prostřednic-tvím GPS poskytuje
informace o poloze jinému systému DSMAC (Digital Scene Matching Area
Correlation), který je využíván k navigaci.
Součásti systému
GPS sestává ze tří hlavních segmentů: vesmírného, řídicího a uživatelského.
Vesmírný segment tvoří seskupení satelitů, kterých je 24. Družice se pohybují
na oběžných drahách 20 180 km nad zeměkoulí. Krouží v šesti orbitálních
rovinách, z nichž každé dvě mezi sebou svírají úhel 55 ?. Dobu oběhu mají asi
12 hodin. Jejich umístění zajišťuje, aby kdekoliv ve světě v jakoukoliv dobu
bylo alespoň pět satelitů na dohled uživatele. Pro přesné určení polohy jsou
přitom nezbytné minimálně čtyři satelity.
Řídicí segment se skládá z řídicí stanice (master control station) nacházející
se v Colorado Springs ve státě Colorado, a dále z pěti monitorovacích stanic a
tří pozemních antén rozmístěných po celém světě. Monitorovací stanice zaměřují
všechny satelity v dohledu a posílají shromážděné údaje do řídicí stanice,
která přes počítač přesně určí oběžné dráhy satelitu. Další upřesnění polohy se
vysílá každému satelitu přes pozemní antény.
Uživatelský segment sestává z antén a přijímačů GPS, které umožňují uživatelům
na zemi, moři a ve vzduchu určit jejich přesnou polohu a rychlost. Rovněž mohou
získat přesné údaje o čase.
Možné zdroje chyb
při navigaci
Pro vlastní navigaci, kterou popisujeme v samostatném článku, je důležité znát
aktuální přesnou polohu jednotlivých satelitů. K určení polohy stačí informace
ze 3 z nich (podrobněji se o principu dočtete ve vloženém článku) a z interních
hodin přijímače. Údaje ze čtvrtého satelitu pak případně doplňují soubor čtyř
rovnic se čtyřmi neznámými, našimi souřadnicemi x, y, z a časovou chybou.
Takový systém rovnic má vždy řešení.
Úmyslné chyby
Teď, když jsme si řekli, jak můžeme zredukovat či zcela vyloučit potenciální
chyby vyskytující se při navigaci, zmiňme se o zdaleka největším zdroji chyby,
který má na svědomí americké ministerstvo obrany. Důvod, proč ministerstvo
vytvořilo systém řízení se selektivním přístupem S/A (selective availability),
spočívá v požadavku, učinit systém méně přesným pro nevojenské či dokonce
nepřátelské vojenské uživatele.
Satelity GPS vysílají dva signály. První je C/A signál neboli tzv. hrubé
zjištění (coarse-acquisition) na frekvenci 1 575,42 MHz. Civilní příjemci mohou
přijímat pouze toto C/A vysílání. Druhý, P signál, je tzv. upřesnění
(precision), a vysílá se na kmitočtu 1 227,6 MHz, ale také na 1 575,42 MHz.
Technika rozprostřeného spektra dovoluje, aby byly oba signály vysílány na
stejné frekvenci.
Oba signály (kódy) se vysílají v pseudonáhodném formátu. Tento formát pomáhá
příjemcům určit dobu, po kterou signál cestuje. Je to také velmi účinný způsob,
jak vyslat údaje. I slabé signály mohou totiž být dobře zachyceny. Kód také
ministerstvu obrany umožňuje, aby mělo řízení systému stále ve svých rukou.
Například v případě války může ministerstvo změnit kód, a nepřátelské přijímače
tak budou bez užitku.
Upřesňující P kód je zašifrován, takže k němu mají přístup jen vojenští
uživatelé. Také se velmi těžko dešifruje. Kód C/A není zašifrován, ale řízení
S/A snižuje vlastní přesnost ze 20 až 30 metrů na 100 metrů či více.
Přijímače GPS
Průměrný přijímač umožňuje přenos navigačních a řídicích signálů rychlostí 9
600 b/s. Skládá se z displeje, klávesnice a satelitní paraboly s průměrem asi
10 cm. Anténu lze oddělit od zbytku přijímače a může být připevněna na
vzdáleném místě kabelem. Samotný přijímač váží kolem 50 gramů, aktivní anténa
asi 130 gramů. Přijímač může obsahovat sériové rozhraní RS 232 pro připojení k
počítači.
Když zapnete přijímač poprvé, po dlouhé době nečinnosti nebo poté, co jste
cestovali na dlouhou vzdálenost, musíte jej inicializovat. Může to chvíli
trvat, než přijímač automaticky získá údaje z oběžné dráhy. Doba inicializace
patří k důležitým technickým údajům, označuje se TTFF (Time to First Fix) a
pohybuje se od 20 sekund do 25 minut, typická doba obvykle nepřesahuje 7 minut.
Údaje o poloze však zpravidla získáte mnohem rychleji, protože přijímač si
uchovává orbitální data pro satelity ve své paměti, a tedy ví, které satelity
by měly být nad horizontem. Vybrané satelity se zpravidla zobrazí na horní
řádce displeje jsou identifikovány čísly od jedné do dvaceti čtyř.
Spodní řádka displeje pak zpravidla udává sílu signálu, zatímco jednotka se
snaží zaměřit na satelit a získat údaje. Když přijímač získá silný a stabilní
signál, bývá to opět indikováno na displeji. Poté, co jste napojeni na tři
satelity a přístroj získal údaje, přechází na position mode.
Mapy a další funkce
V modu "position" ukazuje displej vaši zeměpisnou šířku a délku spolu s
indikací toho, který geodetický systém je použit. To je důležité, jestliže
chcete porovnávat čísla udaná v určité mapě nebo ve vámi vytvořené mapce.
Například v USA byste použili NOAM 1, což je severoamerický geodetický systém
roku 1927. V Evropě byste mohli použít EURO 3 z Ordinance Survey of Great
Britain, 1936. Správný systém si opět vybíráte prostřednictvím voleb na
přijímači.
Když získáte údaje o poloze, můžete je uchovat v paměti spolu s určením času,
kdy jste v daném místě byli. Přijímače bývají vybaveny většinou také track
módem, ve kterém lze zobrazit vzdálenost, směr a body, v nichž jste až do té
chvíle zjišťovali svou polohu. Můžete graficky nebo alfanumericky popsat vaší
cestu.
Popis obsahuje vzdálenost mezi výchozím bodem a současnou polohou (v metrech,
mílích nebo námořních mílích), směr vašeho současného postavení od výchozího
bodu (ve stupních ne-bo deskriptivní směr, např. ENE) a vaši zeměpisnou šířku
ve vztahu k výchozímu bodu nebo v absolutních číslech.
Zatímco track mód vám dovolí zkontrolovat vzdálenost od bodů a směr k bodům,
které jste prošli, navigační mód umožňuje zkontrolovat vzdálenost a směr k
vašemu místu určení. Můžete si do paměti ukládat také body po cestě, místa,
kterými procházíte po cestě k místu určení. Přijímač může nechat zaznít zvukový
signál, když se přiblížíte k místu uloženému v paměti (do 300 metrů nebo až do
9 tisíc metrů, podle vašeho přání).
Maximální rychlost, kterou můžete cestovat a ještě přitom získávat přesnou
navigaci, bývá okolo 590 mílí za hodinu (530 uzlů). Přijímače se dají použít
pro jakýkoliv typ pozemního nebo námořního cestování, a také v mnoha letadlech.
Závěr
Kromě zmiňovaných satelitních systémů a projektů existuje ještě řada dalších,
které se buď již používají nebo jsou teprve ve stádiu zrodu. Jejich význam pro
veřejnost je však zatím marginální. Satelitní přenos dat, navigace a koneckonců
i mobilní telefonie jsou však živé a stále více používané.
Jedná se o segment trhu, který ještě ani zdaleka není nasycen a další rozvoj
závisí nejen na pokroku užívaných technologií, ale především na poklesu cen.

9 1303 / pen

Jak se dovoláte satelitním telefonem?
Satelity systému Iridium se pohybují na nízké oběžné dráze a Zemi oběhnou za
100 minut a 28 sekund. Každý z těchto 66 satelitů vytváří na zemi 48 úzkých
svazků (multispot beams), kde jednotlivé buňky (spoty) zajišťují komunikaci s
účastníky na zemském povrchu v přibližně kruhové stopě o průměru 680 km. Systém
je určen především pro mobilní hlasovou komunikaci (plným duplexem 2 x 2 400
bitů/s), ale i pro obousměrný přenos dat a pagingových zpráv (technologií
TDMA/FDMA 2 400 bitů/s) s celosvětovou působností a pro propojení do veřejných
telekomunikačních sítí.
Hledání a spojení účastníka se děje např. takto: Informace se předá od
účastníka A na satelit (v pásmu 1,6 GHz), dále buď ze satelitu na účastníka B
nebo, je-li účastník B místně značně vzdálen, předává se informace účastníka A
z jednoho satelitu na další satelity (mezidružicová komunikace probíhá v pásmu
23 GHz) a teprve ze satelitu, který je situován nejblíže k účastníku B, jde
informace přímo k němu. Telefonní číslo účastníka platí pro celý svět, je tudíž
stále stejné, bez ohledu na to, kde se účastník právě nachází.

Navigace pomocí GPS
Technologie navigace pomocí GPS se dostává stále blíže k uživatelům. Plánuje se
dokonce její integrace s mobilními telefony. Princip činnosti je zde snadno k
pochopení. Jestliže víte, jak daleko jste od několika satelitů na oběžné dráze,
a víte-li přesně, kde satelity na oné dráze právě jsou, pak můžete určit svoji
polohu užitím tradičních triangulačních metod.
Ačkoliv je princip prostý, činnost sama není tak jednoduchá. Nejprve musíte
určit, jak daleko jste od obíhajícího satelitu. Vzdálenost se určí měřením
délky času, který potřebuje radiový signál, aby se dostal od satelitu k vašemu
přijímači. Vzdálenost od satelitu se tedy bude rovnat rychlosti signálu
násobené časem, jenž signál potřebuje, aby dorazil k přijímači.
Jelikož rychlost signálu známe (je rovna rychlosti světla neboli 300 tisícům km
za sekundu), potřebujeme pouze určit čas, který signál potřebuje na překonání
vzdálenosti k přijímači. Protože každý satelit vysílá přesný časový signál a
každý přijímač obsahuje vestavěné hodiny, můžeme snadno určit cestovní čas
signálu.
Když už víme, jak daleko jsme od satelitu, musíme určit, kde je sám satelit,
což také není právě triviální. I když se dozvíme, jak daleko jsme od jednoho
satelitu, příliš si nepomůžeme. Jestliže například víme, že jsme od něj 22 000
km, dozvěděli jsme se vlasně pouze, že jsme někde na povrchu koule s poloměrem
22 000 km. Toto určení polohy nám pochopitelně nestačí.
Pokud toto vše podstoupíme ještě jednou a dozvíme se, jak daleko jsme od dvou
satelitů, naše situace se trochu zlepší. Můžeme určit, že jsme někde v průniku
dvou kruhů. Přidejme třetí satelit a naše poloha je už téměř jistá. Tři měření
nás už přivedou k pouhým dvěma možným bodům.
V mnoha případech je to vše, co potřebujeme, protože jedno z nabízených řešení
je evidentně nesprávné, a tak jej ignorujeme. Aby se vyloučila veškerá
nejistota, můžeme provést měření ze čtyř satelitů a dozvíme se, který z oněch
dvou bodů je správný.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.