Nechejte si posílat procesory a disky po síti

Když otočíte kohoutkem nad umyvadlem, z vodárny k vám putuje voda. Když cvaknete vypínačem na zdi, elektřina z elektr...


Když otočíte kohoutkem nad umyvadlem, z vodárny k vám putuje voda. Když
cvaknete vypínačem na zdi, elektřina z elektrárny rozsvítí vaši žárovku. A když
potvrdíte příslušnou nabídku na obrazovce tlačítkem OK, začne k vám proudit
výpočetní výkon z datového centra. Vítejte ve světě utility-based computingu,
který vám může ušetřit anebo také přidělat nejednu starost.
Výpočetní prostředí, kde jsou výkon procesorů a úložný datový prostor
poskytovány podobně jako voda nebo elektřina, vypadá teoreticky velmi zajímavě.
Anglicky je tento termín označován jako utility-based computing (odvětví
zajišťující dodávky plynu, elektřiny nebo vody se označují souhrnným názvem
utility).
Mnozí zasvěcení vyzdvihují utility-based computing (dále UBC) jak z hlediska
operačního, tak finančního. Firmy platí za práci procesorů (CPU), ukládání dat,
využití serverů nebo dalších zařízení podle toho, jak je potřebují. Náklady se
tak dají dobře předpovídat a v případě potřeby na rozšíření stávající IT
infrastruktury lze celý proces zvládnout velice rychle. Není totiž třeba
zajišťovat vlastní prostory, nakupovat hardware nebo najímat další obslužný
personál.
Kontrakty na služby UBC nabízejí ve světě například společnosti
Hewlett-Packard, IBM nebo Electronic Data Systems. V jejich rámci může být
vybavení v datovém centru poskytovatele buď vyhrazeno přímo jednomu uživateli,
nebo sdíleno více zákazníky, kteří poté platí částku odpovídající jejich podílu
na využití systému. Spokojenost uživatelů s využitím těchto služeb se podle
Pata Sullivana, analytika společnosti Gartner, liší podle okolností. V
případech, kdy jsou servery a další vybavení vyhrazeny jednomu klientovi, jsou
podle něj zákazníci zpravidla velmi spokojeni. Zejména oceňují, že nemusejí
platit za prostředky, které nepotřebují. Uživatelé sdílených zařízení, typicky
malé a střední firmy, však tak vysokou míru spokojenosti nevykazují. Pokud
nejde o čistou aplikaci poskytovanou v rámci ASP, zpravidla jim totiž nemůže
být poskytnuto individuálně upravené řešení na míru ušité jejich potřebám.

UBC není ASP
Utility-based computing má mnoho společného s dalším v jednu dobu velmi
propagovaným řešením IT operací v podniku s ASP (Application Services
Provisioning). V obou případech jde o řešení IT služeb formou outsourcingu, v
každém z nich však zákazník získává od poskytovatele do jisté míry odlišnou
službu. Také typy situací, ve kterých je vhodné využít každý z těchto modelů,
jsou odlišné, byť se některé z nich mohou překrývat. V případě UBC jde o
pronájem IT infrastruktury, především výpočetního výkonu (ve formě procesorů,
např. na mainframech) a úložného prostoru, u ASP jsou zákazníkovi poskytovány
kompletní aplikace. Poskytovatelé aplikačních služeb vyvíjejí aplikace
(případně kupují licence na aplikace třetích stran), instalují je na vlastní
servery, spravují je a umožňují zákazníkům k nim přistupovat. V případě UBC je
zpravidla otázka aplikací starostí zákazníka. V obou případech se však IT
oddělením odběratelů uvolňují ruce a mohou se tak věnovat jiným činnostem.

Výsledky
Organizace používají počítače proto, aby na nich provozovaly aplikace, které
uspokojují jejich specifické potřeby. Nákup (případně vývoj) softwaru (resp.
licencí na jeho provozování) není lacinou záležitostí.Ať už jde o aplikaci pro
PC, kterou IT department instaluje stovkám nebo tisícům uživatelů, nebo o
náročný mainframový nebo serverový software, který je třeba pořídit jen v
několika kopiích. A to je teprve začátek. Aplikace je běžně třeba v rozmezí 12
až 24 měsíců upgradovat a zajišťovat jejich průběžnou údržbu. Řešení v podobě
ASP se tu nabízí jako vhodné řešení.
Poskytovatelé aplikačních služeb (ASP) dodávají smluvně dohodnuté služby, v
jejichž rámci jsou aplikace pořizovány, nasazovány, hostovány, spravovány a je
k nim poskytován přístup z lokality zákazníka. ASP rovněž nakupuje hardware
serverů a další prvky sítě a pak je spolu s aplikací pronajímá klientovi. Tento
proces, který je v lecčems podobný leasingu auta, znamená, že klient na sebe
nemusí brát počáteční pořizovací náklady na hardware a software, ale naopak
platí za jejich používání. ASP poskytují přístup k aplikacím prostřednictvím
vyhrazené linky T1, internetu nebo intranetu. Poskytovatelé služeb hostí
aplikace na unixových serverech nebo na serverech s Windows NT, kde může běžet
řada různých programů. Současně mohou nabízet k pronájmu i tenké klienty,
jejichž prostřednictvím lze k aplikacím, které běží převážně na serverech,
přistupovat. Smlouva mezi poskytovatelem a odběratelem typicky stanovuje určité
kvalitativní parametry, které musí software, ke kterému se na dálku přistupuje,
splňovat.

Jako voda
Také utility-based computing je, jak už bylo zmíněno, jen jedním ze způsobů
outsourcingu IT operací (resp. jejich části, v tomto případě zpravidla
hardwarové). Je tu však jeden významný rozdíl: V případě UBC platí zákazník jen
za služby, které skutečně využívá. Smyslem využití tohoto modelu tak nemusí být
kompletní outsourcing určitého druhu operací, ale třeba jen překlenutí časových
úseků, ve kterých nároky na zátěž IT infrastruktury přesahují možnosti podniku.
Leckde se přitom takové časové úseky mohou vyskytovat jen sporadicky a proto se
nemusí vyplatit investovat do vlastních prostředků k jejich překlenutí.
V rámci typického kontraktu na UBC platí zákazník v závislosti na tom, jak moc
využívá zařízení dodavatele a jím poskytované služby, určitou paušální měsíční
částku. Ta odpovídá určitým specifikacím přiděleného výkonu CPU a úložného
prostoru. V pravidelných časových intervalech (typicky měsíčně) pak platí další
poplatky závisejících na skutečném využití dostupných prostředků např. za
období, kdy vyžaduje větší množství přidělených procesorů na nějakou náročnou
operaci.
Podle Sullivana ze společnosti Gartner není utility-based computing výhodný pro
společnosti a organizace, které disponují "stabilním" výpočetním prostředím bez
výrazných výkyvů ve využití výpočetního výkonu i systémů pro ukládání dat. Jde
například o vládní úřady. Naopak vhodný je podle něj tento model pro firmy
podnikající v oblasti finančních služeb nebo zdravotní péče, jejichž potřeby
jsou v čase velmi proměnlivé.

Buďte opatrní
Uživatelé by měli být při zajišťování konkrétních služeb typu UBC opatrní.
Představa, že zákazník platí jen za to, co skutečně spotřebuje, totiž nemusí
být vždy úplně reálná. Poskytovatelé služeb musejí pochopitelně stále platit za
udržování svých systémů v datovém centru a to i tehdy, pokud zákazníci zrovna
nevyužívají jejich plný potenciál. Tyto náklady se podle Colina Rankineho,
analytika Giga Information Group, nutně musejí promítnout do měsíčních
poplatků, které zákazníci platí. To je ostatně jeden z důvodů, proč se podle
Cathy Hotkové, viceprezidentky pro IT v NRF (National Retail Federation),
obchodní model UBC ve větší míře neujal mezi členy její federace. Podle
zkušeností, které v této oblasti získala, existuje mezi retailery velký zájem
využít sezonních výhod, které může výpočetní prostředí placené podle dodaných
služeb poskytovat. Bohužel však skutečné ceny podle nich neodpovídají tomu, co
je dodavateli proklamováno.
Podle Hotkové si členové federace stěžují na to, že musejí platit nemalé
poplatky za mainframové CPU, za servery i za systémy pro ukládání dat v
datových centrech poskytovatelů i v době, kdy je vůbec nepotřebují. "Jeden z
našich členů tento přístup přirovnal k placení za klimatizaci v lednu," dodává
Hotková. Dalším problémem, který s tím, co bylo řečeno, úzce souvisí, je
skutečnost, že zákazníci, kteří uzavřou jednoaž tříletý kontrakt na využití
mainframových CPU, mohou už za 6 měsíců výrazně přeplácet skutečnou hodnotu
poskytovaného výkonu. V této oblasti totiž podle Rankineho platí, že se cena za
využití procesorů snižuje v průměru o 30 % za rok. Navíc jsou podle jeho názoru
techniky, kterými je měřeno využití procesorů, velmi primitivní, což činí
spravedlivé účtování za využití serverů poměrně obtížným. Někteří z
poskytovatelů služeb, které navštívil, tak podle něj v podstatě ručně spočítali
servery a podle výsledku určili cenu. Rankine je současně přesvědčen, že
poskytovatelé služeb jsou v podstatě odrazováni od zvyšování efektivity svých
řešení. Jsou to totiž zákazníci, a nikoli dodavatelé, kdo platí za lví podíl
cyklů CPU a za místo v úložných zařízeních. "Není to tak, že by snad
provozovatelé schválně systém vyladili tak, aby fungoval co nejpomaleji, ale
provedl jsem již dostatečné množství auditů, abych viděl, že nastavení nebývá
optimální. Výkonnostní problémy se řeší prostě přidáním dalších procesorů nebo
disků," tvrdí.

Pro koho
Podle způsobu, jakým jsou kontrakty na UBC uzavírány, lze usoudit, že jde o
řešení vhodné pro velké společnosti s mamutími objemy zpracovávaných dat a pro
společnosti, kde dává smysl, aby výrobce spravoval určitou aplikaci nebo
službu. V tomto bodě se UBC velmi přibližuje klasickému ASP.
Glen Salow, CIO společnosti American Express, to shrnuje: "Domnívám se, že
musíte mít dost velké nároky na výpočetní výkon a úložný prostor, aby to pro
vás bylo zajímavé. Navíc si musíte být absolutně jisti, že se vám využití
utility-based computingu finančně vyplatí, protože jinak vám nestojí za to jít
do takového rizika."

Dva různé modely
Poskytovatelé služeb umožňujících outsourcing IT operací ve světě nabízejí
několik typů utility-based computingu. V praxi jde především o to, aby si
uživatel mohl vybrat, jaký způsob využívání nabízených prostředků a
odpovídajících plateb je pro něj nejvýhodnější. Obecně ale lze všechny přístupy
rozdělit do dvou základních modelů. V obou z nich mohou uživatelé rychle zvýšit
nebo naopak snížit využívané prostředky tak, aby to odpovídalo jejich potřebám,
v každém z nich však s jinou mírou flexibility. U typického poskytovatele mohou
dostat k dispozici další procesory nebo úložný datový prostor během pěti dnů od
zadání svého požadavku.
Exkluzivní služby: Hardware, software nebo služby (včetně personálu) jsou
vyhrazeny určitému klientovi. Předpokládejme, že má nějaká společnost např. v
USA kontrakt s firmou Hewlett-Packard na škálování směrem vzhůru i dolů na
jednom z jejích 64procesorovém serveru Superdome, umístěném v centru výrobce.
Systém je průběžně monitorován aby bylo možno říci, kolik CPU je aktivních ve
kterém čase a jaké je průměrné zatížení za měsíc. "Uživatel může používat v
průměru například 16 procesorů a pak v jednom čtyřhodinovém oknu všech 64
procesorů pravděpodobně proto, aby zpracoval na konci měsíce výsledky svých
prodejů. Lze předpokládat, že účet za daný měsíc bude znít na víc než na 16,1
procesoru," upřesňuje Nick van der Zweep, viceprezident HP pro řešení v oblasti
infrastruktury.
Sdílené služby: Hardware, software nebo služby jsou sdíleny skupinou uživatelů.
Ve smlouvě na sdílené využití služeb je stanoveno, že pokud například uživatel
A používá 10 % výkonu CPU na jednom mainframu a zákazník B 100 %, může
poskytovatel služeb přesunout určitou méně využitou kapacitu jednomu ze
zákazníků s tím, že je neustále monitorován aktuální stav. V tomto případě je
třeba počítat s menší flexibilitou v okamžiku, kdy více zákazníků zvýší
současně své nároky, může se stát, že jejich potřeby nebudou zcela uspokojeny.

Nový model na U. S. Open
Sestry Williamsovy nejsou jedinými, pro které je U. S. Open zajímavou
záležitostí. V loňském roce uzavřela asociace USTA (U. S. Tennis Association)
kontrakt se společností IBM na dodávku služeb typu UBC (utility--based
computing). V jeho rámci si objednala webový hosting, cachování obsahu webu,
jeho měření a příslušné analýzy.
"Tento model je pro nás cenově skutečně velmi efektivní, protože USTA potřebuje
pro svůj web během U. S. Open asi 50krát větší kapacitu než po zbytek roku,"
vysvětluje pohnutky k uzavření kontraktu Ezra Kucharz, výkonný ředitel pro
elektronická média USTA. Společnost IBM dodávala pro U. S. Open počítačovou
infrastrukturu po posledních sedm let. "USTA zajišťuje své webové aktivity
vlastními silami po 11 měsíců v roce. Poté přijde U. S. Open, oni přesměrují
svůj DNS (Domain Name System) záznam na centrum IBM a během dvou týdnů konání
turnaje se o jejich web stará IBM," vysvětluje Edward Curry z IBM.
Tento model by bylo možno označit za "e-business na vyžádání". V jeho rámci je
krátkodobá nadměrná zátěž uspokojována prostřednictvím třetí strany, kterou v
tomto případě představuje oddělení IBM Content Serving. To směruje část provozu
na své cachovací servery, čímž snižuje nápor na primární zdroj informací, u něj
pak realizuje rozkládání zátěže na více fyzických serverů.
"Tento přístup nám umožňuje dodávat nepřetržitě informace, a to za velmi
příznivých cenových podmínek," pochvaluje si spolupráci Kucharz. "Nebylo by
rozumné, kdybychom kvůli dvěma týdnům v roce investovali do infrastruktury,
která by byla po zbytek roku nevyužitá," doplňuje. Ačkoli odmítá přesně
specifikovat objem provozu, který musejí stránky USOpen.org v době turnaje
zvládnout, tvrdí, že v roce 2001 jimi bylo obslouženo 11 milionů uživatelů,
kteří si vyžádali 172 milionů webových stránek.
Utility-based computing tedy poskytuje uživatelům několik výhod. Těm, kteří
zavádějí určité řešení, umožňuje redukovat čas potřebný k jeho realizaci,
protože nemusejí budovat vlastní infrastrukturu, instalovat příslušná zařízení
a testovat jejich vzájemnou interoperabilitu, případně instalovat a
konfigurovat jednotlivé aplikace. K finančním přínosům patří možnost neplatit
jednorázově pořízení hardwaru, softwaru, systémů pro ukládání dat ani techniky
potřebné k tomu, aby tyto systémy v režimu 24 x 7 spravovali.
"Jsou tu menší počáteční investice a rychlejší návratnost," tvrdí Dev
Mukherjee, viceprezident pro strategii a marketing v IBM e-business-on-demand
group. Tento typ služeb podle něj také pomáhá organizacím, jakou je USTA,
soustředit se na jejich hlavní úkol, místo aby se staraly o IT. "Nenechejte se
mýlit my hlavně šéfujeme tenisu," dodává s úsměvem Kucharz.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.