Nejen personalizovaný román...

Před nedávnem prošla internetovými zpravodajskými zdroji následující zpráva: Americký romanopisec Barry Beckham se r...


Před nedávnem prošla internetovými zpravodajskými zdroji následující zpráva:
Americký romanopisec Barry Beckham se rozhodl nabízet zasílání jednotlivých
kapitol své knihy prostřednictvím Internetu. Texty přitom budou šířeny
e-mailem. Poplatek za celou knihu by měl být asi 19 dolarů, což je poměrně
hodně. Není přitom jasné, zda autor má v tuto chvíli román již napsán nebo zda
jej teprve bude psát např. i podle ohlasu a připomínek čtenářů. O finančním
úspěchu celé akce se spíše pochybuje, jde zřejmě hlavně o to, otestovat zájem
uživatelů Internetu. Každopádně mě tato zpráva přiměla k menšímu zamyšlení nad
nově se rodícími trendy literární tvorby.
Výhoda první: personalizace
Jestliže se personalizují webové stránky, jde to u víceméně libovolného textu.
Ostatně tento trend můžeme pozorovat už i u filmů, které jsou ve
videodistribuci šířeny v několika verzích. Výsledně si představuji, že čtenář
si bude moci objednat řadu atributů příběhu. Romanopisec bude tedy souběžně
psát několik vzájemně se odlišujících knih; rozdíl mezi nimi může být např. v
drsnosti použitých výrazů, ale i v konci příběhu. Zde se samozřejmě může
výhodně uplatnit i inteligentní specializovaný software. Špatný konec románu je
totožný s koncem dobrým, pouze popis svatby uzavře věta "od té doby až do konce
života se zmítal v jedné těžké depresi", nebo, pokud si čtenář přednastavil na
stupnici podstatně vyšší intenzitu černého humoru, "podivnou shodou okolností
se zde oba nakazili leprou". Program by např. na konci románu generoval podobné
věty zcela náhodně.
Kalkulovat však lze i s takovou mírou interaktivity, kdy čtenáři románu budou
svými připomínkami přímo ovlivňovat, jaké bude další směřování příběhu. Mezi
jednotlivými kapitolami by se např. konalo hlasování.
Je otázkou, jak velká by byla divergence personalizovaných románů. Rozuměli by
si např. lidé, odebírající personalizovanou podobu jediné knihy? Konvergoval by
román vždy k analogickým koncům kapitol, nebo by příběh naopak beznadějně
divergoval? Napadne vás jistě celá řada dalších komických aspektů.
Vážně míněná připomínka: takto vzniklá díla budou podle všeho neuspořádaná,
poněkud zmatená až chaotická. Mnozí spisovatelé by sotva měli zájem je tvořit
či být pod nimi podepsáni. Není se jim příliš co divit. Nicméně v popularizaci
literatury (např. mezi hráči počítačových her) by se podobné hrátky s příběhem
uplatnit jistě mohly.
Výhoda druhá: odhad nákladu
Některé údaje hovoří o tom, že pomocí Internetu se dnes v USA prodává až 10 %
knih. Z tohoto důvodu by zájem uživatelů Internetu mohl být signifikantním
údajem pro volbu tištěného nákladu (řekněme opět v přepočtu 1 : 10). V ceně
on-line publikace by bylo i předplacení tištěné podoby knihy. Tato varianta by
měla i následující výhody: elektronická verze by byla vlastně zdarma, sloužila
by pouze jako upoutávka verze tištěné. Proto by se uživatelé snad i méně
zdráhali za ni platit. Navíc, zatímco elektronický text může být jednou
zakoupen a poslán řadě známých, zde se současně prodává i skutečná kniha. V
případě podobné marketingové strategie by samozřejmě odpadla možnost
personalizace; nelze předpokládat, že by bylo ekonomicky schůdné vydat tiskem
každou knihu maličko jinou.
Vážně míněná připomínka: i přes jistou grotesknost si myslím, že tento způsob
prodeje knih by se mohl uchytit. Řadě lidí by možná dostačovala pouze na černo
získaná elektronická verze. Tím by paradoxně prodejnost verze tištěné mohla
poklesnout. Osobně si myslím, že klasickou knihu složka z laserové tiskárny
nenahradí, ale podíl lidí s opačným názorem může být poměrně vysoký.
Neověřená perlička
William Gibson, jeden z autorů kyberpunkového žánru, údajně využil počítačových
technologií k vytvoření sbírky básní, kterou lze číst jen jednou. Text se
objevuje na obrazovce a pak nenávratně mizí. Informaci jsem sice slyšel z řady
vzájemně nezávislých zdrojů, nicméně je neověřená. Autor by každopádně dosáhl
toho, že četba jeho díla je neopakovatelným zážitkem, ale myslet si o tom může
každý co chce.
Kde jsou nejoblíbenější knihy
Internet je občas obviňován z likvidace klasické nakladatelské produkce. Na
druhé straně se však vzhledem k téměř nulovým nákladům považuje za ideální
způsob prezentace nekomerčních či poněkud extravagantních uměleckých směrů.
Pokusím se ukázat na úskalí tohoto názoru.
Snadnost zveřejnění dokumentu v on-line podobě vede k tomu, že většina
materiálů je pouze výsledkem grafománie a nutkavé potřeby cosi sdělovat. Spíše
než o díla výstředního charakteru se mnohdy jedná o bláboly.
Přečíst všechny texty dostupné v on-line podobě přirozeně nelze, tudíž zájemce
musí obvykle stejně vycházet z názoru někoho jiného. Najít odborný text podle
klíčových slov je možné, najít tímto způsobem oblíbené stylistické obraty (a
další, ještě mnohem mlhavější a obtížněji kvantifikovatelné jevy jako např.
"atmosféra příběhu"), už asi sotva.
A tedy: většinový vkus se v jistém ohledu prosazuje i na Internetu. Co by
nemohlo vyjít v literárním almanachu, v on-line podobě samozřejmě vyjít může,
ale většinou si toho příliš mnoho lidí nevšimne mnohdy pak dílo mine i ty,
kteří svým vkusem náleží k analogické subkultuře.
8 0482 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.