Nejsi dost legrační, aby sis zasloužil vyšší plat

Personální oddělení různých podniků vyrábějí různé druhy formulářů k získání informací o lidech, kteří se...


Personální oddělení různých podniků vyrábějí různé druhy formulářů k získání
informací o lidech, kteří se zde zajímají o práci nebo jsou již jako
zaměstnanci průběžně hodnoceni. Na tom není nic divného. Divné však někdy
bývají otázky, nebo dokonce celé kolonky do kterých by měl respondent sdělovat
informace vytěžené až z největších hlubin vlastní duše. Mnohdy se personalisté
pasují do rolí zpovědníků, ba je svojí rafinovaností často i předčí.
Nejzajímavější na celé této záležitosti je jistě skutečnost, že se tak děje
nejen u nás nebo v jiné evropské zbyrokratizované zemi, ale i tam, kde by se
očekávala maximální jednoduchost, střízlivost a pružnost. Tedy v Americe. Avšak
z omylu nás vyvádí řada konkrétních příkladů. O jednom z nich vypráví muž,
který se v této oblasti pohybuje dlouhou dobu, sociolog a publicista v jedné
osobě John R. Brandt z Clevelandu v americkém státě Ohio.
"Přítel mi nedávno ukázal nejneuvěřitelnější formulář pracovního hodnocení,
jaký jsem kdy v životě viděl," uvádí Brandt a pokračuje. "Kromě běžných žvástů
typických pro oddělení lidských zdrojů jako "čemu dáváš přednost" nebo "tvé
výsledky" či "funkční a technické dovednosti" (bla, bla, bla) zde byly uvedeny
čtyři kategorie, které mě málem shodily ze židle. Pokud si troufnete, zkuste si
sami najít odpovědi na požadavky obsažené v tomto skutečném hodnocení vaší
odbornosti, až se bude jednat o vašem zvýšení platu."
Brandt líčí situaci, kdy uvedená firma, jejíž jméno z etických důvodů neuvádí,
hodnotí lidi podle toho, jak se zdají být "jasní" nebo "zřetelní" svým
manažerům což je praxe, která vyvolává řadu otázek. Brandt říká, že je to v
dotazníkové kolonce, která se týká, jak sám sarkasticky poznamenává,
"intelektuální koňské síly". V kolonce naleznete otázky, zda výkon dotyčného a
pravděpodobně i plat odpovídají nikoliv jeho výkonu, ale stupni jeho IQ. Brandt
na tomto místě doslova říká: "Jak budou pracovníci hodnoceni ve vztahu k
požadavku intelektuální koňské síly? Podle toho, zda navštěvují kursy
rychločtení? Nebo že si dávají k obědu více ryb? A nezvýhodňuje tento způsob
hodnocení zaměstnance pracující pro stupidní šéfy, kteří pokládají dokonce i
průměrný intelekt za cosi vyššího než představuje jejich vlastní mozek o
velikosti hrášku?"
Všeobecně je známo, že smysl pro humor jistě představuje v podnikání aktivum.
Stejně tak je známo, že existují lidé, kteří neřeknou vtip, i kdyby si tím měli
zachránit život. Ale firma, o které píše Brandt, prý hodnotí lidi též podle
toho, jak nakládají s humorem bez ohledu na jejich vrozené vlohy. V dotyčném
dotazníku se totiž nachází i kolonka zvaná "humor".
Znovu Brandt: "Doslova se tetelím při pomyšlení, jak asi vypadají porady v
takové firmě, když jeden zaměstnanec za druhým využívá svoji dobu k diskuzi,
aby s odvážnou rutinou žádal o zvýšení platu v příštím roce a přitom
zavtipkoval: "Prosím, strhněte to například z platu mého šéfa!"
O té části dotazníku, která požaduje další osobní informace a nese titulek
"etika a hodnoty", Brandt říká: "Předpokládám, že by bylo přehnané domnívat se,
že by firma hodnotila charakter a pověst každého zaměstnance předtím, než s ním
podepíše pracovní smlouvu. Ale skutečně chcete, aby šéf, kterého jste si
nevybrali a jenž se mohl vyplazit odněkud zpod kamene posuzoval vaší etiku a
vaše mravní hodnoty? A jakou etiku a jaké mravní hodnoty vlastně použijeme,
abychom měli k porovnání nějakou normu? Podle Aristotela? Nebo v duchu židovsko-
křesťanské morálky? Či islámské? Hinduistické? Budhistické? Existencialistické?
A opět se můžeme ptát, co má zaměstnanec dělat, aby vyhověl kolonce "potřeba
zlepšení". Jít do kostela? Přispět na dobročinnost? Najít si práci u méně
etického (ale tolerantnějšího) zaměstnavatele?"
Americký sociolog a publicista si rovněž všímá onoho negativního znaku naší
doby, jenž se promítá i do zmiňovaného dotazníku a je poplatný tomu, jak je
naše současná společnost fascinována sondami do nejintimnějších koutků lidských
bytostí. Brand ostře kritizuje onen nechvalně známý požadavek dotazníku, který
označuje jako osobní odhalení, když k tomu uvádí: "Je nechutné, když se jedinci
s něšťastnými sklony nebo nechutnými zálibami stávají oslavenci jen proto, že
je o jejich nerozvážnostech informována veřejnost. Je dost zlé, když si tímto
způsobem populární moderátoři vybírají za oběti méně inteligentní lidi
vyhledávající slávu. Avšak stejně tak je nesvědomité, když firma hodnotí své
zaměstnance podle toho, jak dokáží o sobě uvést intimní záležitosti, náboženské
přesvědčení a slabosti. Můj soukromý život (a váš) jsou přece jen a jen
soukromými. V ten den, kdy vy nebo já musíme předstírat zájem o schůzi s
dvanáctibodovým programem, abychom získali lepší hodnocení a dostali přidáno,
je dnem, kdy bychom měli z firmy odejít."
9 2382 / ija









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.