Nejvyspělejší Kodak nese označení EasyShare P880

Fotoaparát vybavený osmimegapixelovým čipem patří do nejvyšší třídy kompaktů, kterou v poslední době stále víc...


Fotoaparát vybavený osmimegapixelovým čipem patří do nejvyšší třídy kompaktů,
kterou v poslední době stále více ohrožují levné zrcadlovky. Čím hodlá Kodak
EasyShare P880 zaujmout náročnější uživatele?
Na první pohled se jedná o fotoaparát vycházející podobně jako Panasonic FZ30,
Fuji 9500, Sony R1 a další špičkové kompakty z koncepce levnějších zrcadlovek.
Ještě před dvěma lety bylo mechanické ovládání zoomu na objektivu, sáňky pro
externí blesk či podpora formátu RAW k vidění u kompaktních přístrojů pouze
ojediněle, dnes už je to ve vyšší třídě bezmála povinností. Totéž se týká i
bohaté funkční výbavy.
Oproti některým konkurentům nabízí P880 nezvykle širokoúhlé ohnisko, které v
přepočtu na film odpovídá 24 mm. Kompakty s tak širokoúhlým objektivem bychom
na současném trhu spočítali na prstech jedné ruky, Kodaku si proto jistě
všimnou krajináři a milovníci fotografií architektury nebo snímků z interiérů.
Na pohled vypadá fotoaparát velmi povedeně, když ho ale člověk vezme do ruky,
dobrý dojem se trochu ztrácí. Výrobci se očividně snažili spojit dvě nepříliš
slučitelné představy, totiž design a ovládání ve stylu zrcadlovky a zároveň
miniaturní rozměry. Výsledkem je fotoaparát, který je sice větší a těžší než
běžné kompakty, ale zase příliš titěrný na pohodlnou práci, na jakou jsme
zvyklí ze zrcadlovek. Nejhorší je to právě při mechanickém zoomování, kdy do
sebe prsty obou rukou narážejí a vzájemně se pletou. Když ale pomineme malé
rozměry, zaslouží systém ovládání pochvalu. Tlačítek je na těle spousta, velmi
jednoduše jimi lze nastavit například citlivost, vyvážení bílé či měření
expozice, k dispozici je i jedno programovatelné tlačítko s volitelnou funkcí.
Začátečníky by spousta ovládacích prvků mohla polekat, zkušení uživatelé ale
zajásají. Většina parametrů se mění pomocí ovládacího kolečka pod palcem pravé
ruky, případně malým, ale spolehlivým joystickem. Jen jsme příliš nepochopili
nastavení clony a času, k němuž je zapotřebí stisknout tlačítko s označením
Set. Joystick v tu chvíli nečinně zahálí, přitom by s ním bylo ovládání
expozičních hodnot mnohem pohodlnější. Při samotném fotografování nás potěšily
především celkově rychlé reakce přístroje. Náběh trvá necelou vteřinu, také
ostření je rychlé a díky oranžovému asistenčnímu přisvícení fotoaparát vcelku
spolehlivě ostří i do tmy. Rychlé je bohužel jen samotné fotografování, pro
ukládání snímků to neplatí. Fotografie v plném rozlišení 8 megapixelů se ve
formátu JPG na kartu (SD či MMC) ukládá zhruba 3-4 vteřiny, což je zejména při
pokusech o akční fotografování nepříjemné. Ve formátech RAW nebo TIFF je
ukládání ještě mnohem delší. Milovníci akčních snímků budou navíc patrně žehrat
i na tradiční slabinu lepších kompaktů, totiž elektronický hledáček. Podobně
jako jiné fotoaparáty trpí i Kodak v této oblasti nejen zrnitým obrazem, ale i
relativně pomalým překreslením. Kdo chce zkrátka fotografovat sport nebo
zvířata v přírodě, měl by uvažovat spíše o zrcadlovce. K běžné citlivosti v
rozsahu ISO 50-400 přidali výrobci jako kuriozitku i možnost nastavit vysoké
hodnoty ISO 800 nebo 1600. V poslední době je to u kompaktů móda, obraz při
této citlivosti ale nevyhnutelně trpí šumem a celkovou ztrátou kvality. Aby to
nebylo tak patrné, klesá u Kodaku rozlišení obrazu při těchto hodnotách na 0,8
Mp, čímž výrobci jasně naznačují, že to s vyšším ISO nemyslí příliš vážně.
Jinak nás ale fotografie pořízené Kodakem P880 velmi příjemně překvapily.
Velkou pochvalu zaslouží automatické měření expozice, snímky jsou kontrastní a
ostré, expoziční automatika ale vcelku efektivně brání rozsáhlejším "přepalům".
Také vyvážení barev je velmi dobré, barvy jsou věrné a přitom živé. U objektivů
s tak širokým ohniskem často hrozí neostrost v rozích snímků a výrazné
soudkovité zkreslení, Kodak se ale obojímu úskalí dokázal vcelku zdařile
vyhnout, ačkoli samozřejmě jisté zkreslení na snímcích s ohniskovou vzdáleností
odpovídající 24 mm najdete. Také chromatické aberace je málo a vyskytuje se
většinou jen v rozích fotografií mimo rovinu ostrosti. Při ISO 50 nebo 100 jsou
fotografie zcela čisté, při ISO 200 a hlavně 400 už na nich sice roste šum, ale
celkově je ho o něco méně, než bývá u osmimegových přístrojů zvykem. Pokud
nepatříte ke "šťouralům", kteří na monitoru zkoumají pixel po pixelu a hledají
sebemenší chybičky, můžete bez problémů používat i citlivost ISO 400, což
majitelům mnoha jiných kompaktů s vysokým rozlišením rozhodně nelze doporučit.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.