Nenasytný obr?

Co vede firmy ke slučování a vzájemnému pohlcování a jaký dopad to má na jejich akcionáře? Fúze a akvizice jsou...


Co vede firmy ke slučování a vzájemnému pohlcování a jaký dopad to má na jejich
akcionáře?

Fúze a akvizice jsou v současném světě byznysu běžným jevem. Jedná se o celé
odvětví finančního trhu s vlastním názvem (M&A, Mergers & Acquisitions), které
živí mnoho poradců, bankéřů a právníků. Výsledky výzkumu Bondholder Wealth
Effects in M&A uvádějí, že zatímco v 80. letech minulého století proběhly v USA
ročně v průměru 2 až 3 tisíce fúzí a akvizic, v 90. letech tento počet
několikanásobně vzrostl a dosáhl vrcholu v roce 2000, kdy bylo zaznamenáno 11
tisíc M&A v celkovém objemu 1,28 bilionu dolarů. Po splasknutí internetové
bubliny sice tento počet mírně klesl, ale stále se pohybuje na vysoké úrovni.
Dlouhodobý vzestup počtu akvizic je i přes své fluktuace odrazem vitality
amerického průmyslu, v němž stále vzniká mnoho nových firem. Nicméně důvody i
podmínky těchto aktivit se mohou v jednotlivých historických obdobích lišit.
Zatímco v 60. letech to byla vlna diverzifikačních spojení podniků, naopak v
80. letech zase docházelo k rozebírání takto vzniklých konglomerátů. Zatím
poslední a největší vlna M&A se objevila v souvislosti se vznikem
technologických (IT a biotechnologických) společností v minulém desetiletí.

Větší a ještě větší
Při dosahování zralosti jakéhokoliv odvětví probíhá nelítostná konsolidace, po
níž zůstává na trhu podstatně méně hráčů. Při tomto zrání se růstová křivka
firem zplošťuje a do popředí se dostávají faktory jako úspory z rozsahu a
expanze prodejních a distribučních kanálů. V IT průmyslu má čilý akviziční ruch
podobné funkce: doplňuje produktové řady, otevírá nové trhy nebo stimuluje růst
jinými než interními postupy. Má také za cíl vytlačit konkurenci což je pro
firmu nejlepší záruka přežití. Společnosti, hlavně ty větší, potom vnímají M&A
jako prodloužení svého výzkumu s novými společnostmi si koupí i jejich
technologie, které mohou začlenit do svého portfolia. Příkladem může být IBM,
které v 90. letech nakoupilo firmy Lotus Development a Tivoli Systems. Dobře
provedené spojení firem ale není samozřejmostí, zvláště pokud jde o strategicky
špatně podložený krok (například spojení AOL--Time Warner). Jeden z poměrně
spolehlivých ukazatelů úspěšnosti reprezentuje historie akvizic nakupující
firmy. Jestliže už ve své minulosti zdárně pohltila jiné, zvyšuje se
pravděpodobnost dalšího úspěchu. Mnoho větších společností, jako například
Intel, už získalo velkou praxi při rozhodování o akvizicích a při jejich
zpracování, tedy integraci akvizičních cílů.

Zisky a ztráty
Výzkumy dokládají, že spojení firem bývá finančně výhodné zejména pro akviziční
cíl, tedy firmu, která je cílem akvizice, a její akcionáře. Příčina souvisí s
tím, že zájemce musí za objekt svého zájmu zaplatit, a to zpravidla cenu, která
převyšuje hodnotu cílové firmy na burze (takzvanou prémii). Nakupující firma
typicky ztrácí bez ohledu na to, zda je akvizice hrazena v hotovosti, v akciích
mateřské firmy nebo formou půjčky. Ve většině případů proto akcie nakupující
firmy po oznámení klesnou a výzkumy dokazují, že tento pokles nevyváží růst
akcií ani v následujícím období. Naopak hodnota cílové firmy (měřená její tržní
kapitalizací) se zpravidla hned po zveřejnění akvizičního úmyslu zvýší. Zvláště
negativní důsledky pro akcionáře mají akvizice a fúze sjednané přehnaně
sebevědomými CEO. Ti totiž, jak dokazují výzkumy, z principu přeceňují
schopnost svých firem generovat zisky, jak ve svém stávajícím působišti, tak v
přebírané firmě. Takový CEO s přehnanou sebedůvěrou (kterou lze empiricky
definovat podle jeho nakládání s vlastními akciemi) v důsledku ničí hodnoty
akcionářům vlastní firmy. Je známo mnoho případů, kdy akvizice nemotivuje
racionální úvaha, ale osobní preference a rozmar vedení. Firma potom za
získanou "kořist" zaplatí více, než by odpovídalo skutečné tržní situaci, a
zvláště pak, když se jedná o nepřátelské převzetí proti vůli pohlcované
společnosti.

Jedno sousto za druhým
Ve světle těchto informací je zajímavé se podívat na akviziční úsilí druhého
největšího dodavatele podnikových systémů, firmy Oracle. Ta nedávno oznámila
dokončení akvizice svého někdejšího rivala Siebelu. Na rozdíl od PeopleSoftu se
v tomto případě nejednalo o formu do značné míry nepřátelského převzetí.
PeopleSoft vedl s Oraclem 18měsíční bitvu a za tuto dobu se cena jeho akcií
zvedla z výchozích 15,11 dolaru za kus na výsledných 26,50 dolaru. PeopleSoft
nakonec vystavil účet na 10,3 miliardy dolarů, tedy na částku s neobvykle
vysokou prémií, což jen dokládá předchozí tvrzení.
Zůstává otázkou, jakou roli v tomto procesu a výsledné ceně sehrál CEO Oraclu
Larry Ellison a jeho vytrvalá snaha PeopleSoft ovládnout. Trh totiž při
stanovování kurzu akcií posuzuje všechny faktory společně. Do kurzu se
negativně promítá již zmíněná vyplacená prémie, náklady na integraci a
konsolidaci produktů, potenciální odchod zákazníků, problémy s prodejci a
propouštěním. Na druhé straně stojí vyšší tržní podíl, možné úspory z rozsahu,
získání nových technologií a samozřejmě zisk generovaný získanou společností.
Motivem Oraclu k nákupu bylo zjevně posílení pozice na trhu. Analytiky
překvapila rychlost a agresivita této konsolidace. Ani Oracle se přirozeně
nevyhnul problémům: zákazníci pohlcených společností se obávají o životní cykly
produktů a dostupnost podpory, zaměstnanci zase o místa. Ellison se sice snažil
všemožně zákazníky uklidnit a ubezpečoval je, že budou souběžně vyvíjeny další
verze produktů PeopleSoft a J. D. Edwards. Těžko ale potom mluvit o nějakých
úsporách z rozsahu. Zmatků kolem převzetí se v průběhu tohoto procesu snažil
využít Microsoft a především SAP, který stále trhu podnikových systémů dominuje.
Mnohé záleží na tom, zda Ellison zákazníky přesvědčí, aby migrovali na novou
platformu Oracle Fusion, jež má být uvedena na trh v roce 2008 a měla by z
každé aplikace integrovat to nejlepší. Může to být ale nahrávka na smeč právě
pro SAP, jehož systémy se dlouhodobě vyvíjejí organicky, bez nutnosti
integrovat jiné produkty.

A co dále?
Oracle za poslední dva roky pohltil firmy v hodnotě 19 miliard dolarů. Ve
světle posledního vývoje se logicky objevuje otázka, zda bude nákupní mánie
Oraclu i nadále pokračovat. K tomu předseda jeho představenstva Jeff Henley v
lednu 2006 uvedl, že kvůli "strávení" dvou posledních velkých akvizic Siebelu a
Peoplesoftu se bude v letech 2006 a 2007 pravděpodobně jednat jen o menší
nákupy.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.