Není síť jako Síť: Kolik máme Internetů a jaké vlastně jsou?

Úvod Všichni, kteří jsou nějak odborně spjati s informačními a telekomunikačními technologiemi, nepřijdou do rozpa...


Úvod
Všichni, kteří jsou nějak odborně spjati s informačními a telekomunikačními
technologiemi, nepřijdou do rozpaků, když se na ně obrátíte s otázkou
"Vysvětlete mi prosím, jaký je rozdíl mezi Internetem a internetem". Zřejmě dle
zavedené terminologie odpovědí, že Internet je konkrétní celosvětová počítačová
síť.
Na dotaz k pojmu internet tazatel zřejmě dostane standardní odpověď, že
internet je obecné označení pro propojení několika počítačových sítí, tedy
označení typu sítě, který bychom mohli také jinak vyjádřit označením síť (ze)
sítí. Tedy Internet je jistě i internetem, obráceně to samozřejmě neplatí, ne
každý internet je Internetem. Záměna pojmů se stala v našich sdělovacích
prostředcích skoro módou. Některé časopisy a noviny se předhánějí, kdo dosáhne
největší četnosti slova internet ve svém vydání a dodá tomuto pojmu ještě větší
mlhavosti, než označení samo o sobě přináší.
Zajděme v našich otázkách o krok dále. Zeptejte se: "Vysvětlete mi prosím, co
to je Internet2 nebo co to je NGI (New Generation Internet Internet nové
generace)." Nejsem si jist, zda v tomto případě dostanete uspokojivou odpověď.
Avšak pozorný čtenář našeho časopisu si jistě vzpomene, že již ke konci roku
1996 Computerworld o připravovaných projektech těchto vysokorychlostních sítí
informoval. Od té doby vývoj značně pokročil a myslím, že bude zajímavé
zjistit, do jakého stadia realizace těchto experimentálních sítí pokročila.
Když už jsme u těch významů a částečně se překrývajících pojmů: Jaký vztah
platí mezi Internetem a Internetem2, případně NGI? Odpověď zní: Každá služba
nám známého Internetu bude i službou těchto architektonicky, kapacitně a
funkčně pokročilejších sítí, ale obráceně, nové progresivní funkce a aplikace
nebudou schopné pracovat na klasickém Internetu. Tedy prozatím můžeme
předpokládat funkční kompatibilitu ve směru Internet a Internet2, případně NGI.
Je asi pravděpodobné, že po dokončení vývojových, experimentálních a
ověřovacích prací náš důvěrně známý Internet, který v současné době zahrnuje
skoro 40 milionů připojených počítačů a jehož soudobý okruh uživatelů se
odhaduje na 150 milionů lidí, postupně, možná i skokem, absorbuje dosažené
výsledky a změní se v něco, co se nám všem dnes zdá snem či fantazií. Jestli se
bude zase nazývat Internetem nebo jinak, nevíme.
Pohled do zámoří
Projekty sítí Internet2 a NGI probíhají v severoamerické režii. USA znovu
potvrzují a upevňují své celosvětové prvenství přinejmenším ve sféře
technologií počítačových sítí. Jestliže se v roce 1996 mluvilo o síťových
kapacitách daných šíří pásma do 1 Gb/s, dnes, po 2 letech, realizují se v
uvedených projektech kapacity v rozmezí 2,4 až 9,6 Gb/s. Ohromující pro nás
musí být časový plán NGI, který předpokládá, že v roce 2002 se budou v projektu
demonstrovat i architektury a aplikace pracující na terabitové šíři pásma (tedy
1 000 Gb/s). To jsou rychlosti zcela nepředstavitelné v naší republice, kde se
jedná o to, aby uživatelé měli za rozumnou cenu přístup k Internetu na úrovni
rychlosti komutovaných telefonních linek, tedy v praxi řádově do několika
desítek kb/s.
Za oceánem mají ale úplně jiné starosti. Americký nástup se snaží zachytit
kanadské, holandské a skandinávské univerzity, ostatní Evropa pouze svou
vysokorychlostní sítí TEN-34 (34 Mb/s) zatím pouze smutně přihlíží, jak jí, a
samozřejmě i nám, vlak nenávratně ujíždí. Důsledky zřejmě nepocítíme ihned, ale
až za určitý čas. Důsledky nejen politické a ekonomické, ale i důsledky
zasahující úroveň vzdělanosti, kultury a národní prestiže.
Tuzemský stav
I když odhady ukazují, že u nás s Internetem tak či onak pracují pouze asi 4 %
obyvatel, a bylo by tudíž logické předpokládat, že zatím nemáme vážné kapacitní
těžkosti, známé potíže v konektivitě ukazují na určité problémy, které se
pravděpodobně prudce vyhrotí při významnějším zvýšení zátěže. Speciálním
problémem zůstává nespolehlivost spojení uživatelů Internetu s přípojnými místy
poskytovatelů internetových služeb prostřednictvím komutovaných telefonních
linek. Postižení jistě znají velmi časté situace, ve kterých se spojení
rozpadne a musí být navázáno znovu. Není neobvyklé, že např. při hodinovém
surfování Internetem místo deseti impulzů potřebných při nepřerušeném spojení
je zapotřebí takových impulzů podstatně více. Ty musí uživatel samozřejmě bez
ohledu na kvalitu spojení zaplatit.
Pravděpodobnost, že několikaminutové spojení obvyklého telefonního hovoru se
rozpadne, je velmi malá a finančně nezatěžuje normálního uživatele telefonu.
Rozpady spojení se projevují až u delších hovorů, například při práci s
Internetem, a tím jejich účastníky znevýhodňují a poškozují.
Problémy tohoto druhu samozřejmě v USA nemají i pokud pomineme cenu a kvalitu
dial-up přístupu, pro internetového uživatele se zde především otevírají
perspektivy progresivnějších komunikačních prostředků, navíc opět cenově
přijatelných.
Role státu
Často byla v USA diskutována otázka, jakou úlohu má hrát stát v internetovém
rozvoji. V praxi byla tato otázka vyřešena iniciativou HPCC (High Performence
Computing and Communications), kterou severoamerická vláda rozvíjela od počátku
90. let a kterou navazovala na své dřívější aktivity uskutečňované
prostřednictvím federálních agentur, např. ARPA, NSF a NASA.
Dřívější i soudobé vládní aktivity v internetové oblasti jsou považovány za
potřebnou investici státu do vysoce funkčního a výkonného výzkumu. Úspěch
vládní internetové politiky přinesl USA nejen mezinárodní prestiž a velký
náskok před ostatními státy, ale i vznik internetového průmyslu a jeho
prosperitu, statisíce nových pracovních příležitostí, další růst národního
důchodu. Dlouhodobé investice do internetového výzkumu se staly vysoce
efektivními a tato skutečnost zřejmě v posledních letech probudila nejen chuť
silných komerčních firem se na něm výrazně podílet, ale i snahu podrobit si ho
jako svou výlučnou zájmovou doménu.
Jedině tak lze vysvětlit, že v souvislosti s NGI se objevil posun v argumentaci
pro silnou vládní spoluúčast v dalším internetovém rozvoji. Objevují se totiž
názory, že pouze silná vládní aktivita zamezí možné komerční monopolizaci
internetového výzkumu a tudíž i monopolnímu využívání jeho výsledků.
Podívejme se nyní podrobněji na stav řešení uvedených projektů. V rámci
úplnosti se zmíníme také o jednom z prvních severoamerických pokusů v oblasti
vysokorychlostních sítí, o počítačové síti vBNS (very high performance Backbone
Network Service).
I. Projekt Internet2
V říjnu 1996 skupina severoamerických univerzit za vládní podpory a za
předpokládané spoluúčasti komerční sféry vyhlásila tzv. Internet2 Project.
Tímto projektem navázala severoamerická akademická sféra na své dlouhodobé
aktivity a zkušenosti z výzkumu, vývoje, ověřování a využívání síťových
technologií, s cílem posunout další vývoj v této oblasti k aplikacím, jejichž
řešení dosavadní Internet neumožňoval. Severoamerickým univerzitám šlo
především o vědecko-výzkumné a výukové aplikace, které považovaly za klíčové ve
své další práci.
Důvody vzniku projektu
Vznik projektu byl ovlivněn 3 významnými důvody. Především zrušení dosavadní,
byť již funkčně nevyhovující páteřní sítě NSFNET a její komerční náhrada vedly
k poklesu síťového servisu univerzitám, především z důvodu častých poruch a
přetížení. Tyto nechtěné a neočekávané důsledky měly negativní dopady na
akademickou komunitu a bylo proto zapotřebí služby zkvalitnit.
Nové předpokládané aplikace, které měly posílit vedoucí úlohu severeoamerické
vědy ve světovém měřítku a vytvořit předpoklady pro splnění národních cílů v
oblasti distanční výuky a celoživotního vzdělávání, vyžadovaly podstatně zvýšit
šíři pásma používané síťové infrastruktury, možnosti interaktivní práce a práce
v reálném čase, a to navíc v multimediálním prostředí. Neméně důležitým důvodem
byla snaha vyzbrojit novými síťovými možnostmi a naučit s nimi efektivně
pracovat nejen vědecko-výzkumnou a výukovou sféru, ale i širší národní a
internacionální internetovou komunitu. V tomto smyslu zamýšlený severoamerický
přechod akademické sféry od dosavadního Internetu k plánované síti Internet2
nabývá mezinárodního významu a jistě přispěje k akceleraci tvorby nových
síťových služeb a aplikací v celém globálním Internetu i v jeho národních
součástech.
Popis projektu
Projekt Internet2 je členěn na fáze a má být řešen v průběhu 3 až 5 let od
svého vyhlášení. Jeho ukončení lze tedy očekávat v letech 1999 až 2001.
Počáteční rozsah účastníků projektu se rozšiřuje nejen o další univerzity, ale
i o vládní organizace a vedoucí počítačové a telekomunikační společnosti. Během
počáteční fáze projektu bylo mezi nejdůležitějšími participujícími organizacemi
vybudováno širokopásmové síťové propojení. Souběžně s řešením tohoto úkolu
připravují ustavené pracovní týmy uvažované aplikace s tím, že do půldruhého
roku by měla být k dispozici předběžná demonstrační řešení (beta-verze).
Účastníci
V říjnu 1996, kdy projekt vznikl, přihlásilo se k jeho řešení 34
severoamerických univerzit. V téže době americká vláda vyhlásila svůj projekt
NGI (Next Generatin Internet), vyjádřila podporu akademickému projektu
Internet2 a doporučila, aby se na obou projektech vzájemně spolupracovalo.
Proto řada univerzit a organizací se účastní práce na obou projektech. V
současné době projekt Internet2 sdružuje přes 110 univerzit, práce se účastní
významní komerční partneři jako je Ameritech, Cisco Systems, dřívější Digital
Equipment Corporation, IBM, MCI, Sprint, Sun Microsystems a řada dalších
komerčních i nekomerčních organizací.
Historie
Řešitelé projektu Internet2 se již 3krát setkali, aby prezentovali výsledky
svých prací. První setkání proběhlo v říjnu 1997 ve Washingtonu, druhé na
tomtéž místě v dubnu letošního roku, třetí pak v září v San Francisku. Na
setkáních byly představeny projekty aplikací v nejrůznějším stadiu
rozpracovanosti, od počáteční identifikace a určení vhodnosti (Explore), k
posouzení předpokladů a prostředků potřebných pro řešení (Define), k přípravě
demonstrace (Pilot) a jejího předvedení (Deploy) až ke konečnému stadiu
demonstrovaného řešení (Validate).
Na loňském setkání bylo předvedeno přes 10 zajímavých projektů. Mezi
demonstracemi v konečném stadiu řešení byly např. aplikace Bezpečné video pro
Internet2 (Secure Video for Internet 2), Technologie multicastu (Multicast
Technology), Digitální knihovna (Digital Library). Demonstrace aplikace
Digitální knihovna projekt VARIATIONS hudební knihovny Indiana University
předvedla dálkový bezporuchový přenos digitálního audia v rozsahu a kvalitě
kompaktního disku na 45 pracovních stanic hudební knihovny a recitačního centra.
Dubnové setkání představilo odborné veřejnosti skoro dvě desítky aplikací. Tak
například v pilotním stadiu byla prezentována aplikace Klasifikace a
vyhledávání obrazů v patologii (Pathology Image Classification and Retrival),
která předváděla k neznámým digitalizovaným obrazům z mikroskopu vyhledání
obrazů podobných z klasifikované kolekce uložené v pittsburském
superpočítačovém centru.
Na zářijovém setkání v San Francisku byly prezentovány další dvě desítky
aplikací. Obzvláštní pozornost byla věnována aplikacím z oblasti výuky. Tak
např. společné úsilí skupiny amerických, kanadských a norských univerzit bylo
zaměřeno na inovaci systému CaseNET (Distance Education and Internet 2 Service
We Need), který vytváří speciální prostředí pro distanční výuku. Jeho základní
funkcí je umožnit audiovizuální propojení experta se vzdálenými týmy studentů a
instruktorů pro interaktivní diskuzi k tématu, na kterém právě společně
pracují. Možnosti Internet2 by měly pomoci zlepšit nejen dosavadní malou
kvalitu tohoto propojení, ale i realizovat vhodná propojení pro stejný účel
mezi vzdálenými týmy a instruktory.
UCAID
Přesně za rok po vyhlášení projektu Internet2, v říjnu 1997, ustavili řešitelé
organizaci, která má zastřešovat aktivity probíhající na projektu. Byla nazvána
University Corporation for Advanced Internet Development (UCAID) a jejím
řízením byl pověřen jedenáctičlenný orgán Board of Trustees of UCAID.
Organizace má v současné době přes 175 členů. Jsou mezi nimi univerzity,
korporace a neziskové organizace, které se spojily s cílem podpořit další
progres ve využívání síťových technologií ve vysokoškolské výuce. Soudobým
rozpracováním infrastruktury Internet2 je letos v dubnu ohlášený Abilene
Project, jehož cílem je výstavba celonárodní páteřní sítě pro potřeby projektu
Internet2. Je plánováno připojit na tuto páteř všechny univerzitní účastníky
projektu, tj. přes 110 severoamerických univerzit.
Mezinárodní spolupráce
Významným krokem k mezinárodní spolupráci na poli Internet2 bylo uzavření
smlouvy Memorandum of Understanding (MoU) v říjnu loňského roku mezi UCAID a
CANARIE (Canadian Network for the Advancement of Research, Industry and
Education), kanadskou neziskovou korporací. Tato smlouva specifikovala oblasti
vzájemné spolupráce při vývoji internetových technologií a aplikací nové
generace.
V září letošního roku podobnou smlouvu s UCAID uzavřela holandská akademická
síť SURFNET a skandinávská NORDUnet, reprezentující akademické sítě Dánska,
Finska, Islandu, Norska a Švédska. Ve smlouvách je zakotveno např. to, že budou
vytvořena síťová propojení mezi spolupracujícími univerzitami projektu
Internet2 a univerzitami evropských smluvních stran. Tato propojení budou
využívána pro vývoj a předkomerční testování pokročilých výzkumných a výukových
aplikací. Předpokládá se rovněž vzájemná spolupráce při přípravě standardů a při
jejich technické implementaci. Smlouvy tak vytvářejí předpoklady pro užší
kontakt příslušných evropských univerzit s rozhodujícími centry dalšího
internetového vývoje a pro technologický transfer urychlující dostupnost nových
služeb a aplikací v Holandsku a ve Skandinávii.
Členství v UCAID
Ziskové a neziskové organizace se mohou ucházet o 3 typy členství v UCAID řádné
(regular membership), afilační (affiliate membership) a přípojné (corporate
membership). Stav členství UCAID v září 1998 ukazuje tabulka na straně 10.
Podmínky pro jednotlivé typy jsou:
Řádní členové UCAID musí:
vybudovat internetové propojení s ostatními řádnými členy UCAID;
připravit se na využívání svého přípojného uzlu GigaPoint a naplánovat jeho
vybudování a připojení na páteř sítě Internet2;
vyvinout a demonstrovat aplikace vhodné pro síť Internet2;
spolupracovat pří řízení projektu;
finančně přispívat na UCAID (roční příspěvek 25 000 dolarů a průměné roční
náklady na jeden GigaPoint ve výši asi půl milionu dolarů).
Afilační členství je určeno pro neziskové organizace zabývající se výzkumem a
výukou, které nesplňují podmínky řádného členství (požadovaný roční finanční
příspěvek na UCAID je 10 000 dolarů).
Přípojné členství je vhodné pro ostatní organizace (roční příspěvek 10 000
dolarů), které se chtějí účastnit činnosti UCAID jako např. partneři (přispějí
dodávkami zařízení nebo služeb alespoň ve výši 1 milion dolarů na projekt
Internet2), sponzoři (přispějí dodávkami zařízení nebo služeb alespoň ve výši
100 000 dolarů na projekt Internet2) nebo i jinak, ale nesplňují podmínky
řádného nebo afilačního členství. Seznam členů UCAID uvádí tabulka na straně 10.
Náklady
Projekt je finančně zajištěn od členů UCAID v rozsahu nejméně 80 milionů dolarů
ročně. Předpokládá se, že řešitelé navíc získají od NSF a od dalších
federálních agentur granty, ať již pro řešení projektu Internet2 nebo na
spolupráci při řešení projektu NGI.
Abilene
V dubnu tohoto roku oznámil viceprezident USA Al Gore, že UCAID dokončil vývoj
protokolu IP (Internet Protocol), označovaný jako Abilene, který byl speciálně
připravován pro nasazení na celonárodní síti optických kabelů firmy Qwest. Tato
síť byla technologicky dovybavena firmami Cisco Systems a Nortel (Nothern
Telecom) a určena jako základ připravované páteřní sítě, Abilene Network, pro
Internet2. Jako počáteční spoje byly použity spoje OC-48 pracující s rychlostmi
2,4 Gb/s. V příštím roce mají být použity spoje OC-192, které umožňují práci s
rychlostmi alespoň 9,6 Gb/s.
Základem infrastruktury Internet2 je soustava optických kabelů se směrovacími a
přepojovacími uzly GigaPOP. Tato soustava má cílově poskytovat "kvalitu
servisu" QoS (Quality of Service), tj. zajišťovat přenos paketů s požadovanou
preferencí, s cílem dosahovat bezporuchový přenos dat v potřebných časových
tolerancích. QoS je nezbytně nutnou podmínkou pro rychlou interakci nových
aplikací a pro přenos masivů dat v reálném čase. Další požadovanou funkcí je
multicasting, zvýšená bezpečnost přenosu a použitelnost autentikačních
protokolů.
Den D se blíží
Abilene Network má být oficiálně otevřena 1. ledna 1999. V příštím roce má
vedle připojení dalších uzlů GigaPOP a dalšího kapacitního rozšíření poskytovat
služby nejnižší úrovně QoS. Je plánována i realizace mezinárodního připojování
na smluvním základě. V souladu s cíli projektu Internet2 je formulován obsah
pravidel o používání síťových prostředků Conditions of Use (CoU) a stanoveny
ceny za připojení
a využívání síťové infastruktury. UCAID předpokládá rovněž úzkou spolupráci s
vládními organizacemi účastnícími se projektu NGI (Next Generation Internet).
Práce probíhají úspěšně. Ke konci září byly v San Francisku poprvé veřejně
demonstrovány funkce páteře Abilene Network, na jejíž dosavadní vývoj byla
vynaložena částka půl miliardy dolarů. Její realizovaná část umožňuje
zabezpečovat aplikace projektu Internet2 mezi univerzitami Purdue University,
Indiana University, Great Plains Network in Kansas City, University of
Washington, a San Francisco. V příštím roce mají být tyto možnosti rozšířeny na
70 univerzit účastnících se projektu. Plány předpokládají, že vedle pokročilých
akademických sítí propojí se Abilene Network i s existující vBNS (very high
performance Backbone Network Services) a se sítěmi vládního projektu NGI.
Internet2 a ostatní sítě
Obě iniciativy, Internet2 a NGI, spolupracují v mnoha oblastech nejen v
propojení páteřních infrastruktur, ale i v aplikačních oblastech. Výsledkem
jejich snažení mají být nové internetové technologie a aplikace, které budou na
příslušné etapě experimentálního vývoje převzaty, dopracovány a rozvinuty
komerční sférou jako nové provozní služby dnešního Internetu. Cílem těchto
iniciativ tedy není nahradit soudobý Internet, ale za přispění komerční sféry
posunout jeho služby na vyšší kvalitativní úroveň. Samozřejmě, že dosažené
výsledky s největší pravděpodobností ukážou, že mnohé soudobé počítačové sítě,
financované severoamerickou vládou, se budou jevit nadbytečnými a budou
nahrazeny infrastrukturami, jejichž základy položí obě iniciativy. To
samozřejmě platí i globálně a proto můžeme očekávat analogický vývoj i v rámci
celosvětového Internetu.
II. NGI Internet nové generace
Souběžně s úvahami, které vedly k vytvoření univerzitního projektu Internet2,
nazrávala myšlenka formulovat podobné cíle formulovat pro oblast vládní
administrativy a pro oblast federálních agentur. Zrodila se tak myšlenka
Internetu nové generace Next Generation Internet. Poprvé s ní byla veřejnost
seznámena projevem prezidenta Clintona v Knoxvillu v říjnu roku 1996.
Co je NGI?
Iniciativa NGI je výzkumný a vývojový program pro federální vládní agentury, v
jehož rámci by měly být vyvinuty nové progresivní síťové technologie a
aplikace. Předpokládá se, že síla těchto technologií a aplikací bude
demonstrována ve zkušebním síťovém prostředí, které bude 100krát až 1 000krát
rychlejší než soudobý Internet. Byla zahájena v říjnu 1997 a účastní se jí tyto
federální agentury:
DARPA: Defense Advanced Research Projects Agency
NASA: National Aeronautics and Space Administration
NIH: National Institutes of Health
NIST: National Institute of Standards and Technology
NSF: National Science Foundation
Ministerstvo energetiky (Department of Energy) USA se iniciativy zúčastní až v
roce 1999. Pro rok 1998 je na řešení úkolů NGI vyhrazeno 85 milionů dolarů a
pro rok 1999 již 110 milionů.
Cíle NGI
Zaměřit výzkum na síťové technologie typu end-to-end v oblastech spolehlivosti,
robustnosti, bezpečnosti, "kvality servisu" (QoS) a síťového řízení, především
na alokaci a sdílené využívání šíře dat.
Vytvořit 2 experimentální síťová prostředí 100x a 1 000x.
První prostředí by propojovalo nejméně 100 míst (univerzity, federální výzkumné
instituce a další partneři) s koncovými rychlostmi alespoň stokráte většími,
než jsou běžné na soudobém Internetu. Východiskem pro jeho vytvoření jsou tyto
federální sítě:
NSFs very high performance Backbone Network Service (vBNS),
NASAs Research and Education Network (NREN),
DoDs Defense Research and Education Network (DREN),
DoEs Energy Sciences network (ESnet) (až v roce 1999).
Druhé prostředí by mělo propojit asi 10 míst s koncovými rychlostmi alespoň 1
000krát rychlejšími, než je běžné na soudobém Internetu. K jeho vytvoření by
měly být použity federální experimentální sítě, jako jsou ATDnet (Advanced
Technology Demonstration network) a AAI (DARPAs ACTS ATM Internetwork).
NGI se soustředí na aplikační technologie typu:
kolaborace,
digitální knihovny,
distribuované výpočty, privátnost a bezpečnost,
vzdálené operace a simulace.
Z hlediska disciplín se zaměří na vědní základy, krizový management, výuku,
životní prostředí, federální informační servis, zdravotnictví a výrobu.
Koordinací prací NGI byla pověřena komise CCIC (Committee on Computing,
Information and Communication) koordinačního úřadu National Coordination
Office. V únoru letošního roku
byl zveřejněn aktualizovaný plán prací NGI. Upřesňuje, že síťové prostředí 100x
by mělo pracovat s rychlostmi mezi 100 Mb/s až 1 Gb/s. U prostředí 1000x plán
mluví o potřebných rychlostech v řádu Tb/s.
III. vBNS
Jeden z prvních projektů velmi výkonných počítačových sítí byl projekt sítě
vBNS (very high performance Backbone Network Service). Tato síť spatřila světlo
světa v dubnu 1995 a byla výsledkem kooperace firmy MCI s NSF. Její původní
určení bylo spojit 5 severoamerických superpočítačových center. Později svůj
servis rozšířila i na další vědecko-výzkumná a univerzitní pracoviště. I když
jejím vlastníkem je MCI, tak přístup na ní je regulován agenturou NSF. Pro
obyčejný internetový provoz není samozřejmě k dispozici. V minulém roce byl
původní systém optických kanálů pracující na rychlostech 155 Mb/s (OC-3)
nahrazen systémem pracujícím s rychlostmi 644 Mb/s (OC-12). V příštím roce se
plánuje přechod na rychlost 2,4 Gb/s (OC-48).
Síť má implementovány vlastní síťové prostředky pro multicasting a QoS. Na její
infrastruktuře byla ověřována implementace IP protokolu s rozšířeným rozsahem
IP adres (Ipv6). Přes 50 univerzit využívá služeb této sítě při řešení projektu
Internet2.
IV. Závěr
Podaří-li se po roce 2002 vybudovat v USA síťové architektury pracující s
rychlostmi řádově na úrovni Tb/s, stane se internetový americký náskok
pravděpodobně nepřekonatelným na dlouhou dobu i pro integrovaná seskupení,
jakými je Evropská unie.
Určitou zlepšenou šanci se snaží získat holandské a skandinávské akademické
kruhy. Český Internet pravděpodobně na delší dobu ustrne v lepším případě na
stomegabitové úrovni, v horším případě na úrovni desítek megabitů (TEN-34 CZ).
Zájemce o podrobnější informace odkazuji na seznam URL nejdůležitějších
dokumentů souvisejících s tématem.
8 2854 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.