Nepřidělávat práci navíc

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vzala ve své výroční zprávě na vědomí internet a deklarovala, že by p...


Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vzala ve své výroční zprávě na vědomí
internet a deklarovala, že by pro něj měla platit stejná pravidla jako pro
ostatní média. Debaty o té či oné podobě regulace internetu nejsou samozřejmě
žádnou novinkou.
Argumenty pro i proti byly již mnohokrát vyřčeny a nemá smysl je opakovat.
Diskuse v zásadě probíhají na dvou rovinách: zda je nějaká podoba regulace
žádoucí a zda je vůbec technickými prostředky proveditelná (eventuálně zda by
ty prostředky nebyly příliš komplikované, a tedy např. neefektivní z hlediska
vynaložených nákladů).
Postoj Rady, který klade internet na roveň ostatním médiím, je samozřejmě
vnitřně konzistentní: Bez ohledu na to, co je zakázané a co dovolené, je
obecně jednodušší, aby ono rozdělení platilo všude stejně. Opačný stav by byl
pro člověka, který se se zákonem nechce dostat do rozporu, velmi únavný asi
jako kdyby se legislativa měnila s každou stanicí metra či dnem v týdnu.
Určitá potíž tohoto přístupu mi však došla na pravidelném úterním First
Tuesday, a to sice konkrétně na setkání věnovaném problematice ochrany
soukromí. Jak vyplynulo z diskuse, současné právní normy kladou v ČR značná
omezení na sběr jakýchkoliv dat osobního charakteru. Dokonce v řadě případů
nesmíte různé databáze ani kombinovat (přičemž právě překryvy jsou tím
zajímavým ona norma tedy téměř zakazuje uplatňovat inteligenci a deduktivní
schopnosti). Každopádně lze velmi těžko zjistit, co vlastně s těmi osobními
údaji dělat smíte.
Oba problémy spolu zdánlivě příliš nesouvisejí. Ochrana soukromí je ovšem
stejně jako otázka regulace internetu tématem, který lze řešit nejen z
ideologických, ale i ze zcela pragmatických pozic. A tak podle mého názoru
nejsou příliš podstatné "zásadní" hádky o kriminalitě, cenzuře, odpovědnosti
poskytovatele či o tom, co je soukromé a co je veřejné. Drtivá většina
lidského konání se totiž odehrává v poněkud jiných dimenzích.
Nepříjemná na regulaci je pak z tohoto pohledu především hrozba byrokratizace
se všemi povinnostmi registračními a oznamovacími. K výhodám internetu patřil
dosud jakýsi bezlicenční stav, kdy můžete podnikat cokoliv, pokud přitom
neporušíte nějaký jiný zákon. K provozu serveru o tom, co vás baví, nemusíte
vlastnit registraci ani speciální právní doložku s výjimkou o nekomerčním
provozu. Nemusíte nikomu nic oznamovat. Pro správu databáze zájemců o váš
mailing list nemusíte (snad zatím?) vlastnit certifikát o tom, že s osobními
údaji nakládáte v souladu s tou a tou normou. Pro účast vašeho serveru ve
výměnném reklamním systému není třeba žádat o přidělení DIČ a něco účtovat.
Změna tohoto stavu by se řadě on-line projektů stala osudnou.
Pokud se vrátíme k výše uvedenému příkladu: Podobně jako zjednoduší život
skutečnost, že stejná pravidla platí na všech stanicích metra, je stejně tak
důležité, aby maximálně jednoduchá byla i pravidla samotná. Samozřejmě nejen
na internetu.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.