Netrpělivé čekání na Longhorn

Ačkoliv od uvedení následníka Windows XP na trh nás dělí ještě několik let, již nyní bijí podnikoví uživatelé ...


Ačkoliv od uvedení následníka Windows XP na trh nás dělí ještě několik let, již
nyní bijí podnikoví uživatelé na poplach. Už dnes se předpokládá, že dosah
Longhornu se po jeho uvolnění rychle rozšíří po celém světě a zcela změní práci
vývojářů. Co to však z dlouhodobého pohledu znamená?
Při prvním předvedení na Microsoft Professional Developers Conference vloni na
podzim společnost Microsoft ukázala, jak na následovníkovi Windows XP s kódovým
jménem Longhorn běží 20 let stará verze Visicalc. A tento prastarý DOS software
nebude jediným, který bude využívat součásti Longhornu zajišťující zpětnou
kompatibilitu. Win32, web, a dokonce i WinForms první GUI framework éry .Net,
to vše jsou z pohledu Longhornu zastaralá API. Jejich náhrady mají podle
Microsoftu společně nabídnout "to nejlepší z Windows a to nejlepší z webu".
Realizace celého projektu bude trvat ještě zhruba 2 roky. Avšak vzhledem k jeho
ambicióznímu rozsahu není předčasné uvažovat o tom, jak Longhorn ovlivní velkou
většinu podniků a firem, které dnes výrazně investují do Windows a webových
technologií. Jak přechod na Longhorn ovlivní toto dvojí dědictví? Které z
aspektů nového systému budou zahrnovat otevřené standardy a které vůči nim
zůstanou uzavřené? Převáží přínosy proprietárních funkcí náklady? Odpovědi na
tyto otázky jsou odlišné u každého z několika subsystémů Longhornu, proto to
vezmeme postupně po jednotlivých částech.
O jedné věci není třeba pochybovat, a to o hluboké provázanosti Longhornu s
platformou .Net. Když Microsoft naposledy tvrdil, že firma sází na řízený kód,
bylo to tvrzení marketingově silné, ale stěží podložené. Tentokrát již ale není
důvod, proč kroutit hlavou Longhorn je silně svázán s .Net Frameworkem. I když
jeho tři pilíře, Avalon pro prezentaci, WinFS (Windows File System) pro
ukládání dat a Indigo pro komunikaci, budou spoléhat na kombinaci řízených
(managed) a neřízených (unmanaged) služeb, aplikacím určeným pro Longhorn budou
poskytovat pouze řízená API. To je dobrá zpráva z hlediska dlouhodobé
prosperity Windows a produktivity vývojářů orientujících se na tuto platformu i
na bezpečnost uživatelů.
Aby byl Microsoft schopen dosáhnout zmíněných výhod, směřuje o několik let před
současnou hardwarovou křivku. Jen málokteré z dnešních PC (tzn. jen ta
nejvýkonnější) bude pravděpodobně cílem pro Longhorn a podle všeho žádný ze
současných handheldů nevyhoví požadavkům nového operačního systému.
I když je možné, že jednou tento projekt sjednotí Windows, z krátkodobého
hlediska je jisté, že ještě znásobí již tak problematickou fragmentaci operační
platformy Microsoftu. A aby důvodů k přemýšlení nebylo málo, názor Microsoftu,
že mnohé ze základních webových standardů mají nejistou budoucnost, staví tuto
společnost do střetu s jejími konkurenty, kteří pokračují v investicích do
těchto standardů a také do rozporu se zákazníky, kteří by uvítali jejich
podporu a další vývoj.
Jedná se o agresivní a riskantní strategii. Abyste zhodnotili, zda pro vás bude
Longhorn znamenat nějaký přínos, nestačí podle Microsoftu pouze odděleně
zvažovat jednotlivé funkce a vlastnosti. Hodnota systému jako celku dle tvrzení
výrobce převýší souhrn hodnot jeho jednotlivých částí. Koncepční
videoprezentace dokreslují velkolepý obraz. Na jednom z nich realitní makléř
využívá 2D a 3D grafiku Avalonu k vizualizaci dat na mapě, WinFS metadata a
kontakty k sestavení a sdílení souhrnu informací a XML messaging komponenty
Indigo pro napojení na webové služby a peer-to-peer spolupráci s investory a
věřiteli. V "Longhorn-only" světě proudí aplikace typu "rich client" do PC na
vyžádání pomocí funkce ClickOnce (pro snadnou instalaci jediným kliknutím),
která zaznamená svůj debut v nadcházející verzi .Net Frameworku 2.0 s kódovým
názvem Whidbey.
Reálný svět ale samozřejmě nikdy nebude postaven výhradně na Longhornu. Koncem
desetiletí bude Longhorn jednou z několika životaschopných voleb mezi Windows a
jinými platformami. Bez ohledu na to, který desktopový operační systém bude
převažovat, bude nejspíše běžně existovat diverzita i uvnitř samotných firem, a
tím spíše mezi jejich obchodními partnery a zákazníky. A desktop je už dnes
pouze jednou z částí stále rozmanitějšího obrazu IT prostředí. V určitém smyslu
Longhorn tuto diverzitu podporuje, v jiných ohledech však nikoliv. I když jsou
jeho pilíře vzájemně komplementární, každý z nich nese svůj jedinečný vztah k
nynějším technologiím a standardům. Pokud se tyto vztahy pokusíme rozplést,
uvidíme, kde jsou vytyčeny proprietární hranice, a můžeme zhodnotit, jaké
kompromisy bude Longhorn vyžadovat.

Indigo a komunikace
Věříte-li, že se z webových služeb v budoucích desetiletích stane lingua franca
síťové komunikace tak jako tuto úlohu v minulých dekádách plnil protokol TCP/IP
pak můžete Indigo považovat za nejméně diskutabilní pilíř Longhornu. Je jednak
pevně založený na standardech a jednak agresivně inovativní. Ne všechny v
Indigu podporované standardy jsou dnes už zcela dokončeny: bezpečnost, správa
identit, spolehlivý messaging či transakce, to jsou oblasti, jež se teprve
vyvíjejí. Dokonce ani přenos založený na protokolu SOAP, který je implementován
v jádru Indiga, ještě není všudypřítomný v takové míře, jak se očekávalo, a
objevují se i pochyby, že vůbec kdy bude. Pokud se ale na věc podíváme s velkým
nadhledem, existuje obecná shoda, že nějaký druh XML messagingu se skutečně
stane pojítkem pro služby, aplikace, uživatele a zařízení.
Jako pokračování tradice, jejíž počátky se datují k nejrannějším verzím
middlewaru Microsoftu na bázi COM, nabídne Indigo vývojářům automatickou
kontrolu nad messaging systémem a umožní jim opírat se o asynchronii, transakce
nebo šifrování s využitím elegantních anotací založených na metadatech namísto
mnoha řádků kódu. Nástroje a frameworky podporující tento deklarativní styl
budou proprietární a jak Microsoft doufá také silné. Ale úkolem Indiga je
současně zajistit, aby výsledné aplikace a služby byly schopny snadno
spolupracovat s jakoukoliv strukturou služeb založenou na standardech.
Za zvláštní zmínku stojí další dva faktory, jež se Indiga týkají. Zaprvé se
jedná o jediný z pilířů Longhornu, který bude k dispozici pro klienty na nižší
úrovni, a to možná dokonce ještě dříve, než samotný Longhorn. Zadruhé, Indigo
vylepšuje síťovou vrstvu tak, aby umožňovala efektivní lokální či peer-to-peer
využití XML messagingu. Čili teoreticky by si vývojáři měli vystačit se svými
znalostmi jak pouze v prostředí Longhornu, tak obecně ve Windows systémech i
otevřených prostředích bez toho, aby museli měnit svůj styl práce. Problémy se
vždy ukrývají v detailech, ale Indigo by, zdá se, mělo nabídnout maximální
efekt s minimálními omezeními.

WinFS a ukládání dat
WinFS se bude pokoušet o něco, co se na běžném desktopu nikdy nepodařilo
realizovat. Mezi NTFS a klientem (uživatelem i aplikacemi) bude vložena relační
databáze. A tato relační databáze se bude využívat nejen pro optimalizaci
vyhledávání, ale také pro pružnější uspořádávání informací. Z pohledu uživatele
se setře rozdíl mezi vyhledáváním a navigací. Běžné dotazy založené na známých
vlastnostech (názvu dokumentu, autorovi, datu) se urychlí. Současně bude možné
provádět nové druhy dotazů na základě vztahů mezi vlastnostmi. Jelikož
vlastníkem vlastností je systém, aplikace je budou sdílet a společně využívat.
A protože WinFS není založen na modelu stromu, ale spíše na orientovaném
acyklickém grafu, dva nebo více adresářů budou moci využívat stejnou instanci
určité položky.
Podtrženo a sečteno, tyto možnosti znamenají, že pokud existují příslušná
metadata a to "pokud" je třeba podtrhnout bude možné vznést například požadavek
typu: "Ukaž mi nedávné zprávy a dokumenty týkající se projektu X." A tento
dotaz bude možné uložit jako složku, která se automaticky aktualizuje. A z této
složky budete moci vzít položku nikoliv zástupce nebo symbolický odkaz, ale
samotnou položku tak, jak je reprezentována prostřednictvím WinFS ID a vložit
ji do seznamu úkolů, aniž by ji bylo nutné odstranit z jiných míst.
Je-li hlavní myšlenkou technologie .Net řízený kód, pak klíčovým aspektem WinFS
jsou řízená metadata. A mezi řízeným kódem a metadaty existuje úzké spojení.
WinFS položky jsou instancemi tříd .Net Frameworku. Aplikace je deklarují s
využitím proprietárního schematického jazyka a vyhledávají je pomocí
proprietárního dotazovacího jazyka.
Mohlo by na XML orientované schéma a dotazovací jazyk vyřešit stejné problémy
otevřenějším způsobem a sledovat přitom trend (který je ostatně patrný i ve
vlastních Office produktech Microsoftu) směřující k otevřeným formátům
dokumentů? Quentin Clark, ředitel správy programů pro WinFS firmy Microsoft,
tvrdí, že to není možné. "Relační jádro WinFS je z funkčního hlediska
nezbytností," říká, ale upozorňuje, že WinFS a Yukon (kódové označení
připravované verze SQL Serveru) sdílejí společný SQL/XML kód.
V konečném výsledku pokud dnes investujete do dokumentových formátů na bázi
XML, můžete počítat s tím, že WinFS zvládne provádění XPath a XQuery dotazů nad
těmito dokumenty. Pochopitelně, že by mnozí uživatelé také ocenili, kdyby
systém překládal mezi XML daty a WinFS metadaty. Tímto způsobem by mohl být XML
dokument vytvořený pomocí aplikace, která nepodporuje WinFS (a která eventuálně
vůbec neběží na Windows), zapojen do WinFS vztahů a chovat se uvnitř shellu
Longhornu potřebným způsobem. Clark říká, že určité možnosti překladu budou k
dispozici, ale dosud nelze říci, do jaké míry bude tato funkcionalita
automatizována.

Avalon a prezentace
Avalon směřuje ke sjednocení tří režimů grafiky Windows dokumentů,
uživatelských rozhraní a médií v rámci jediného zobrazovacího modelu. Darryn
Dieken, programový manažer Avalonu, říká, že díky velkému úsilí se již podařilo
vytvořit na 20 tisíc API. Jedná se o kompletní přepracování zahrnující
ovladače, služby dříve poskytované prostřednictvím uživatelských a GDI
(Graphics Device Interface) modulů ve Win32 a sady programovacích nástrojů pro
XAML (Extensible Application Markup Language). Cílem je podle Diekena vybavit
PC pro nadcházející desetiletí výkonnou, bezešvým způsobem integrovanou
grafickou technologií pro kombinaci videa, animace, 2D a 3D grafiky,
zobrazování a úpravy obsahově bohatých dokumentů a moderních softwarových
rozhraní.
Během cesty k dosažení tohoto cíle bude nutné odhodit spoustu zátěže. Avalon
poběží pouze na high-endových počítačích. "Ořezaná verze bude zřejmě fungovat i
na Windows CE," říká Dieken, "ale podstatou Avalonu je v maximální míře využít
možností počítače."
Obdobně Avalon je propojen s webem pouze v tom smyslu, že instalační funkce
ClickOnce umí odeslat aplikace jen na ty klienty, na nichž běží kompletní
systém Avalon. Vůbec nevyužívá webových standardů, jako je XHTML, CSS nebo SVG
(Scalable Vector Graphics), a namísto toho spoléhá na své vlastní obdoby
zmíněných technologií. Někteří z pozorovatelů zpočátku doufali, že XAML by mohl
podporovat alternativní renderování pro web. A je evidentní, že podnikoví
vývojáři, snažící se dosáhnout maximálního efektu s minimálním úsilím, by
takové řešení uvítali. Podle Diekena to tým, který na Avalonu pracuje, zkoušel
a celé měsíce strávil nad návrhem přístupu podobného ASP .Net, než dospěli k
závěru, že žádný jednotný model není schopen adekvátně vyjádřit obě paradigmata.
Jestliže jste přesvědčeni, že poskytování bohatého grafického obsahu uživatelům
intranetu nebo internetu pomocí Avalonu bude vaší konkurenční výhodou, pak vám
Microsoft tento úkol dramaticky usnadní. Ale budete muset dělat všechno od
začátku a také velmi odlišným způsobem, pokud budete chtít dosáhnout až na web.
Ačkoliv ASP .Net 2.0 vám zde může určitě pomoci, Microsoft nepracuje na
vylepšení podpory DOM, CSS, SVG nebo jiných standardních obohacení prohlížeče v
Internet Exploreru. A navzdory palbě z řad open source kritiků, kteří tvrdí, že
XAML by vůbec nemusel být neoddělitelně svázán s proprietárním modelem Avalon,
Microsoft nevidí žádnou možnost a také žádnou skutečnou motivaci pro vytvoření
standardní technologie pro plnohodnotné klienty.
Pro vývojáře komerčního softwaru pro Windows je jejich volba otázkou
načasování. Například dnes by mnozí z vývojářů rádi využívali .Net, ale
zdráhají se to udělat, protože vlastně dosud neexistuje žádná verze Windows pro
koncové uživatele, která by .Net standardně obsahovala. Microsoft opatrně
upozorňuje, že Avalon není zcela otevřenou technologií v tom smyslu, že je
svázán s .Net Frameworkem (lze jej tedy považovat za novou generaci Active X).
Nicméně některé firmy určitou otevřenost potřebují a jen stěží si mohou dovolit
investovat do technologie plnohodnotných klientů, která tuto možnost předem
uzavírá. Jinými slovy s Avalonem nelze počítat jako s univerzálním grafickým
modelem využitelným bez omezení v prostředí webu.

Celek a jeho části
Longhorn by dával dokonalý smysl v alternativním vesmíru, kde nikdy neexistoval
web, kde telefony zůstaly hloupými krabičkami a kde by Windows aplikace
ovládaly okraj sítě. Ale v tomto vesmíru není nic, co by okraj sítě zcela
ovládlo. Máme prohlížeče, telefony s funkcemi počítačů a rostoucí počet
přenosných technologií plnohodnotných klientů. I když by byl Microsoft rád,
abychom Longhorn považovali za unifikovaný celek, který jako takový nabízí
větší možnosti než souhrn funkcí jeho jednotlivých částí, jeho pilíře se budou
protínat s podnikovým IT zcela odlišným způsobem.
Indigo by díky zjednodušení využití protokolů webových služeb pro vývojáře
mohlo vynést Microsoft do popředí v oblasti podnikového middlewaru. Přestože se
využití Indiga v Longhornu bude soustředit na sítě, v nichž dominují Windows,
technologie není svázaná výlučně s Longhornem. Dokonce lze očekávat, že
Microsoft nebo jeho partneři přijdou s nabídkou samostatného middlewarového
řešení typu "enterprise service bus" postaveného na bázi Indiga.
Jestliže bude WinFS úspěšné ve snaze zlepšit možností uživatelů při organizaci
a správě lokálních informací, pak bude jistě žádanou technologií ve firmách,
které se snaží o zvýšení produktivity a snížení nákladů na podporu. Esem v
rukávu by měla být úroveň podpory starších formátů dokumentů i vznikajících XML
formátů. Výhody, které budou mít navíc k dispozici pouze nové aplikace
podporující WinFS, už jazýček na vahách nijak výrazně nevychýlí.
Možnosti prezentací v Avalonu zatím evidentně upřednostňují domácí
multimediální systémy před firemními desktopy. Zrychlující se konvergence
videa, hlasu a dat by tuto rovnici mohla změnit, a Avalon je navržen tak, aby
byl hnacím motorem této konvergence. Ale firmy, které se obávají uzavřenosti a
"dosažitelnosti" této technologie, budou muset kompromisy pečlivě zvažovat.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.