NEVIDITELNÝ SOK ZABÍJÍ P2P SÍTĚ

Když minulý týden přestal i formálně fungovat portál Napster (viz titulní strana čísla), přišel internet definitiv...


Když minulý týden přestal i formálně fungovat portál Napster (viz titulní
strana čísla), přišel internet definitivně o jednu významnou část své historie.
Napster byl již delší dobu pouze symbolem výměnných sítí, používaných z
největší části ke sdílení komprimované hudby. Fakticky nebyl nijak použitelný a
uživatelé dávno utekli k jeho potomkům.
Konec přišel v době, kdy se jiné, v současnosti aktuální a používané, sítě
potýkají s vážnými problémy. Tlak ze strany jejich odpůrců sílí a po snahách o
různé formální zákazy a soudní nařízení přicházejí otevřené sabotáže. Výměnné
sítě tak bojují se všudypřítomným, ale neviditelným nepřítelem.
P2P je obecné označení sítí pro výměnu nebo vzájemné sdílení souborů na
internetu a nejen tam. Název je zkratkou z anglického "peer to peer", rovný s
rovným. Každý člen takové sítě, vybavený klientskou aplikací, dává ostatním
členům k dispozici informace uložené ve svém počítači. Přesněji, jejich část,
kterou si sám určí. Popis těchto informací (resp. katalog adresáře) je u
většiny současných P2P sítí odeslán na tzv. indexový server. Když se některý z
uživatelů pokusí pomocí klientské aplikace najít v síti nějaký soubor, jeho
program se s tímto serverem spojí a zjistí, zda i u koho se na síti nachází.
Je-li hledání úspěšné, server předá hledajícímu klientovi kontaktní informace
klienta, u nějž je hledaná informace uložena. Pokud se uživatel po nalezení
souboru rozhodne jej stáhnout, jeho klient se již bez účasti serveru spojí s
vyhledaným protějškem a přenos může začít.
P2P sítě se za pár let své existence staly velice úspěšnými především na poli
sdílení hudby ve ztrátových kompresních formátech (MP3, nastupující Ogg
Vorbis). Není totiž problém najít a sehnat i bez sdílení MP3 s nejnovějším
hitem, jehož jsou právě plná rádia. Pokud ale uživatel fanoušek shání starší
nahrávku, nebo okrajový žánr, může mu pomoci jen jiný fanoušek. Za ideálních
podmínek (nastávají tehdy, když místo, kam se v klientském počítači ukládají
doručené soubory, je identické s místem, kde jsou uloženy soubory ke sdílení s
ostatními) platí, že čím vícekrát se informace přenese, tím je dostupnější. Pak
se může stát i vzácná nahrávka jednoduchou k sehnání.

P2P a hudební vydavatelé
Díky výše popsaným principům (a nejen jim) vzniknul z malého systému pro výměnu
souborů jménem Napster svého času ohromný kolos. V jeho síti bylo možné najít
prakticky jakýkoliv hudební žánr, téměř jakoukoliv nahrávku, která byla kdekoli
na světě pořízena a následně digitalizována. Firmy zabývající se hudebním
průmyslem a zejména pak takzvaná Velká pětka vydavatelů, formálně zaštítěná
organizací RIAA (www.riaa.org) tento systém dlouho ignorovaly. Jejich hlavní
příjmy pocházejí z prodeje nosičů kompaktních disků a kazet a také práv pro
vysílání. Proto jakýsi program pro výměnu souborů bez placení licenčních
poplatků nebyl příliš velkým nepřítelem. Ovšem jen do okamžiku, kdy se ukázalo,
že jeho existence má pravděpodobně vliv na prodej CD.
Vydavatelství proti výměnným systémům, jichž se velmi rychle vyrojilo hned
několik, rozpoutala otevřený boj zpočátku vedený soudní cestou. Podařilo se
dosáhnout faktické likvidace Napsteru a přestala fungovat také velmi rozsáhlá
síť Audiogalaxy. Populární, avšak obsahově chudší síť Kazaa přestěhovala své
servery mimo dosah amerických soudů a formálně změnila majitele. Bylo to proto,
že vydavatelé nejčastěji vedou soudní spory na území, kde platí zákony USA a
jejich politika na ochranu autorských práv.

Nové metody?
Vést proti něčemu takovému, jako jsou P2P sítě, soudní spory je ale
neefektivní. Úspěšná formální likvidace kterékoliv z nich znamená jen tolik, že
se její uživatelé přestěhují k jiné síti, nebo dokonce, že již zlikvidovaná síť
změní majitele, název a bude fungovat dále. Programátoři zabývající se vývojem
klientů navíc nespí. Sítě druhé generace, přímí potomci Napsteru, jsou ještě
zcela závislé na indexových serverech. Avšak vývoj směřuje k tomu, aby nebyly.
Přesněji, aby tyto servery vůbec nemusely existovat. Za těchto okolností se
(především ve Spojených státech) objevují hlasy, že ilegálnímu sdílení souborů
je třeba zabránit silou. Organizace RIAA argumentuje poměrně logicky, bere si
na pomoc americké zákonodárce a čelní představitele (http://www.thehill.com/
052202/ss_towns.shtm). Sdílení hudby je dle jejich představitelů pirátstvím a
nemorálním aktem. Pokusy zabránit mu se přesouvají od koncepčních kroků vůči
P2P sítím k uživatelům a odtud zase zpět podle toho, jaká je právě situace. Ta
se kvůli tomu začíná stávat nepřehlednou.

Nákaza
V poslední době se v sítích využívajících technologii Fastrak (tzn. klientské
programy Kazaa Media Desktop, Kazaa Lite, Grokster atd.) objevil zajímavý jev.
Zdá se, že se síť někdo pokouší "otrávit" vadnými soubory. Některé soubory
nabízené ke sdílení nejsou kompletní, záznam hudební skladby končí po několika
sekundách. Jiné se skládají zase jen z náhodných dat a jsou tudíž zcela
nepoužitelné. U dalších MP3 se zase stává, že obsah neodpovídá popisu v názvu
souboru a identifikačním ID3 tagu. Mnohdy je třeba stáhnout ze sítě až několik
desítek stejně označených souborů, než se podaří najít ten, jehož obsah a
kvalita odpovídají požadavkům uživatele. Nákaza se pravděpodobně šíří velmi
rychle a komplikuje život zejména těm, kteří jsou k internetu připojeni
pomalými telefonními linkami. Ačkoliv neexistuje důkaz, že by za touto
aktivitou stáli vydavatelé hudby, lze říci, že právě o tomto jsou mnozí
přesvědčeni. "Není problém vypustit několik málo vadných souborů. Ty se však
nebudou šířit dál. Když uživatelé zjistí, že obsahují špatná data, vymažou je,
a soubory se tak ze sítě postupně ztratí," hovoří o problému student
informatiky a horlivý uživatel výměnných sítí, který si nepřál být jmenován.
"To, čeho jsme svědky, je ale velice masivní infiltrace chyb do systému. Je
řízena a musela být připravena. Bylo by proti zájmům uživatelů, aby jí
nezabránili a aby soubory o kterých tuší, že jsou vadné zavčasu,
nezlikvidovali," dodává. Podle názorů některých odborníků existují v P2P sítích
jakési "pumpy". Jsou to počítače připojené k internetu velmi rychlými linkami a
s velikou diskovou kapacitou, na kterých běží upravené verze klientských
programů. Jejich úkolem je stahovat soubory ke sdílení, hlavně ty, které
existují v malém počtu kopií od uživatelů s pomalým připojením, a pak je
nabízet dál. Za normálních okolností se tak díky efektu pozitivního sdílení
(viz vysvětlení na začátku kapitoly) stávají dostupnými i relativně vzácné
nahrávky. Nyní ale mohou být právě tyto stroje spoluviníky poškozování sítě.
Podle již citovaného studenta je dokonce pravděpodobné, že "zcela otrávená
pumpa stojí na počátku celé nákazy". Tím se myslí počítač s rychlým připojením
a mnoha gigabajty lákavě popsaných, avšak bezcenných dat.

Léčba
Otrava P2P sítí je jejich těžkou zkouškou. Ačkoliv ve velkém se projevila zatím
jen u Fastraku, lze ji čekat i jinde. Názory na to, co může způsobit, se liší.
Podle odborníků existují tři hlavní koncepce.
První z nich říká, že se vadné soubory budou dále šířit sdílením, až síť zcela
zahltí. Ještě dříve, než se tak stane, ale odejde většina jejich uživatelů, a
současný P2P koncept se tak v důsledku otravy vlastně rozplyne. A pokud ne,
alespoň se radikálně zmenší.
Druhá koncepce připouští zasycení sítí vadnými daty, ale zároveň očekává nástup
obranných prostředků pocházejících od autorů sítě a jejich uživatelů.
Uživatelé, kteří si stáhnou špatné soubory, je budou mazat nebo nedovolí jejich
další sdílení. Programátoři pak do klientských aplikací implementují
technologii, která umožní rozlišit dobrý a špatný soubor. V důsledku
pozitivních kroků při vývoji a další decentralizace sítí se tak podaří jejich
obsah pročistit. Nákaza bude zažehnána nebo alespoň silně omezena.
Třetí z koncepcí představuje kompromis mezi dvěma předchozími. Podle ní budou
vadnými daty zahlcovány postupně další P2P sítě. Otrava způsobí, že některé z
nich ztratí svou současnou pozici a možná i zaniknou, ovšem ve prospěch jiných.
"Staré" sítě jako Kazaa budou postupně nahrazovány modernějšími a hlavně méně
centralizovanými sítěmi typu Direct Connect nebo WinMX. Tyto se ale zbaví svých
současných nešvarů. Už předtím, než se P2P sítě začaly plnit vadnými daty,
diskutovali jejich autoři a uživatelé o problému podepisování uložených
informací, tedy především hudebních souborů. Formát MP3 je relativně snadné
doplnit o elektronickou signaturu, například typu MD5. Ta dokáže například
přesně určit, zda během transportu nedošlo k poškození souboru. Kromě toho ji
lze použít i pro kompletaci do jednoho výsledného souboru z několika
zdrojových. Třeba v případě, když se klient, ze kterého je soubor stahován,
odpojí od sítě, lze pokračovat z jiného zdroje, jenž obsahuje soubor se stejnou
signaturou. Novinkou může být využití kryptografického podpisu k ověření, zda
obsah souboru odpovídá jeho popisu. Pokud si někdo poslechne novou skladbu v
MP3 a pak uvede v nějaké databázi její signaturu, například ještě doplněnou o
svůj vlastní digitální podpis, může tím zajistit, že kopii této skladby se
stejnou signaturou bude explicitně důvěřováno. Za to se ovšem zaručuje svým
jménem v tomto případě digitálním podpisem. Skladba může být uložena na mnoha
místech, ale protože její signatura je stále stejná, je jí důvěřováno. Soubor s
identickým popisem, ale odlišnou signaturou pak může, ale také nemusí obsahovat
očekávanou skladbu. Uvedený přístup k ověřování sdílených dat má stejně tolik
negativ jako pozitiv. Je to jen jeden z mnoha nápadů, jak P2P ochránit a udržet
v provozu do budoucna. Podle názoru některých softwarových inženýrů je jedinou
nadějí, sice ne šťastných, ale alespoň nějakých zítřků P2P, jejich naprostá
decentralizace. Ta se dá pozorovat již nyní na sítích Direct Connect. Bohužel,
tyto sítě jsou příliš často uzavřenými komunitami, nepřístupnými komukoliv
zvenčí. V lepším případě pak sice umožňují připojit se a sdílet data i
"cizincům", ti ale musejí splňovat tvrdé podmínky (kapacita linky, množství dat
apod.), a vzdalují se tak původním principům P2P.
Slovníček P2P (peer-to-peer sítě)
Fastrak - systém P2P používaný v sítích Kazaa a Grokster.
Direct Connect - jiný P2P systém. Nevytváří velkou síť, ale systém malých buněk
okolo lokálních center.
MP3 - ztrátový formát komprese zvuku. Velmi používaný, existují softwarové i
hardwarové přehrávače.
ID3 tag - část souboru MP3, která obsahuje textové informace s názvem skladby,
interpreta, alba atd.
Ogg Vorbis - alternativa k MP3. Na rozdíl od tohoto formátu není chráněn
patenty a lze jej využívat zcela volně. Zatím není příliš rozšířen.
MD5 - kryptografický podpis. Umožňuje vytvořit z proměnlivě dlouhé informace
(soubor) konstantně dlouhý otisk (podpis). Tento podpis se změní s každou
změnou původní informace.

Současné P2P sítě
www.kazaa.com, www.grokster.com síťě typu Fastrak
www.gnutella.com alternativní síť
www.winmx.com alternativní síť
www.neo-modus.com stránky systému Direct Connect

Otrava P2P
Výměnné sítě jsou zahlcovány soubory, které:
obsahují nesmyslná data
nejsou kompletní
neodpovídají popisům

Možnosti P2P do budoucna
Konec nebo radikální omezení P2P
Vytvoření ochranných mechanismů
Decentralizace sítí









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.