Nové technologie a práce na dálku

Poté, co moderní informační a komunikační technologie od základu změnily způsob práce v podnikovém sektoru, začaly...


Poté, co moderní informační a komunikační technologie od základu změnily způsob
práce v podnikovém sektoru, začaly ovlivňovat i způsob života jednotlivých
lidí. Klesající ceny počítačů a snazší přístup k internetu, který se již
zdaleka netýká jen velkých měst, znamenal rozvoj nového způsobu práce tzv.
teleworkingu. Znamená to, že lidé vybraných profesí mohou pracovat doma a se
svým zaměstnavatelem komunikují prostřednictvím telefonu a internetu.
Doma mohou pracovat lidé nejrůznějších profesí od umělců přes švadleny,
opraváře menších přístrojů, ševce až po účetní, programátory, grafiky nebo
novináře. Každá domácí práce má dvě základní části: samotnou práci a následně
prezentaci jejích výsledků. Teleworking znamená především příležitost pro
zaměstnance, jejichž pracovní vstupy i výstupy jsou takříkajíc nehmotné, a je
tedy možné je přijímat a následně odevzdávat prostřednictvím internetu.
Jakékoliv shromažďování informací, jejich analýza nebo syntéza a definování
závěrů z nich plynoucích je činností vhodnou pro tento styl práce. Mezi
základní podmínky práce na dálku prováděné prostřednictvím informačních a
komunikačních technologií (teleworking, v USA telecommuting) patří: vhodná
pracovní náplň, ochota zaměstnavatele zkusit nové pracovní postupy, resp.
vhodná firemní kultura, odpovídající technické prostředky na straně pracovníka
včetně potřebného softwarového vybavení, přizpůsobení informační infrastruktury
firmy vzhledem k nárokům vzdálených pracovníků a samozřejmě přesná definice
práv a povinností obou zúčastněných stran spolu s odpovídajícím přizpůsobením
firemních procesů novým podmínkám.

Jak to začalo
Pojem telecommuting zavedl Jack Nilles, který sehrál klíčovou roli v propagaci
tohoto způsobu práce v USA. Opravdovou popularitu tomuto pojmu mu však
zajistila kniha futuristy Francise Kinsmana nazvaná přímo "The Telecommuters",
která vyšla v roce 1987. Termín "telework" zdomácněl v Evropě přičiněním
Evropské komise, která sponzorovala významný výzkum v této oblasti především
proto, že v něm viděla příležitost, jak rozvíjet ekonomické aktivity, a
vytvářet tak pracovní příležitosti v zemědělských oblastech nebo v místech s
hospodářskými problémy. Jack Nilles také v této souvislosti vymyslel zlomyslný
termín "the edifice complex" neboli komplex velkých budov nazval tak snažení
mnoha firem, podle kterých jim velká a drahá kancelářská budova dodá vyšší cenu
a prestiž. Kdyby nebylo tohoto komplexu, mohlo by podle Nillese mnohem více
lidí pracovat doma.

Teleworking je, když...
Začneme tradičně definicí pojmu a následně si řekneme, pro jaké profese je
tento způsob práce výhodný. Takže: teleworking můžeme definovat jako formu
práce, při které pracovník plní své úkoly prostřednictvím informačních a
komunikačních technologií (telefon, internet) mimo oficiální sídlo svého
zaměstnavatele.
Základem práce na dálku je zřízení tzv. home office neboli domácí kanceláře,
obvykle vybavené telefony (pevná linka a mobil), počítačem připojeným na
internet a dalším nutným příslušenstvím. Klesající ceny zařazují mezi běžné
pomocníky vzdálených pracovníků také různé PDA a komunikátory.
Teleworkery můžeme rozdělit podle způsobu práce zhruba do tří základních
skupin: na zaměstnance velkých firem, které jejich náplň práce nutí být většinu
času na cestách a svoji mateřskou firmu navštěvují jen příležitostně
(konzultanti, pracovníci certifikačních firem, auditoři, finanční poradci, ale
do budoucnosti i servisní pracovníci a prodejci), tzv. počítačové profese, tedy
pracovníky, u kterých je v podstatě jedno, kde pracují, protože vše potřebné
mají v počítači případně na internetu (programátoři, grafici, architekti,
designéři...) a nakonec lidi provozující svobodná povolání (novináři,
spisovatelé, reklamní textaři apod). Jde o hrubé členění, někde mezi uvedenými
skupinami se začíná rodit čtvrtá pracovníci připojující se vzdáleně do
podnikových aplikací. Dnes tuto skupinu zastupují převážně účetní, ale s
pokračujícím rozvojem a rozšířením podnikových informačních systémů, které s
tímto způsobem práce budou počítat, jde o skupinu s velkým potenciálem růstu.
Konzultanti a ti druzí
Začněme první skupinou teleworkerů, kam patří převážně konzultanti a různě
zaměření poradci a auditoři. Princip práce konzultačních společností spočívá v
tom, že pomáhají svým klientům řešit různě orientované problémy. Jejich síla je
v zaměstnávání špičkových odborníků, ze kterých tvoří mobilní týmy vysílané k
zákazníkům. Tito lidé jsou stále na cestách, jejich pracovními nástroji jsou
vedle vlastního mozku jen tužka, papír, notebook a telefon. Udržovat velké
kanceláře s veškerým vybavením pro odpovídající počet pracovníků se rozhodně
nevyplatí, proto na to jdou firmy jinak. Stálá místa v kancelářích jsou určena
jen pro pracovníky, kteří je opravdu využijí, pro "přelétavce" jsou vyčleněny
prostory s kancelářskými stoly vybavenými základním příslušenstvím a především
připojením na počítačovou síť. Jde o běžnou praxi, kterou přivedla k
dokonalosti např. společnost PricewaterhouseCoopers, a to v rámci zprovoznění
své nové budovy v Praze. Putující konzultanti mají nejen vyčleněny moderní
prostory, ale mají k dispozici i elektronický systém, díky kterému si mohou
"svůj" stůl rezervovat dopředu, a pokud přijdou bez předchozího ohlášení,
systém jim ukáže volná místa.
Zcela jiný systém práce mají teleworkeři z obou dalších skupin. V tomto případě
jde o lidi, kteří většinu dní v týdnu ráno vstanou a cesta do práce se jim
smrskne na cestu k pracovnímu stolu. Pouze v určené dny přijíždějí za svým
zaměstnavatelem, aby odevzdali či obhájili svoji práci a zároveň zjistili, co
je nového. Tento styl práce je možná překvapivě náročnější, než je práce
"létajících" konzultantů. Velkým nebezpečím je v tomto případě izolace od
ostatních lidí (i když je dobrovolná) a nutnost zachovávat jistý pracovní
režim. Důležitým kladem je to, co se ještě před nedávnem ironicky nazývalo klid
na práci.

Nová geografie práce
Vývoj v oblasti teleworkingu se rozhodně nezastaví u jednotlivých lidí
pracujících z domova. Technologie nabízejí nové možnosti a v zahraničí se již
zkoušejí další metody vzdálené práce tentokrát pojaté takříkajíc kolektivně. Na
scénu nastupují pojmy, jako jsou telecentra, telecottages a televillages.
Začněme telecentry. V tomto případě se vychází z myšlenky, že pracující
nemusejí být koncentrováni na jednom místě podle druhu práce, ale pracovní
místa jsou budována pro jednotlivé regiony. Telecentrum tedy znamená speciální
prostory vybavené pro práci s počítači a napojené na internet. Takové centrum
může vlastnit jedna nebo více firem, a slouží pracovníkům z jednoho regionu
města nebo třeba i okresu. Pokud pracovník změní pracovní zařazení, není třeba
ho stěhovat pouze se mu změní náplň práce. Pokud odejde, firma může hledat
náhradu v kterékoliv geografické oblasti, kde má vybudovaná nebo pronajatá
telecentra.

Počítače v chalupě
Telecentrum umístěné na vesnici používané v zemědělských nebo "přírodních"
oblastech se nazývá telecottage, což bychom mohli s trochou nadsázky přeložit
jako telecentrum v chalupě. Tato myšlenka vznikla ve Skandinávii aby se poté
šířila do dalších částí Evropy. Uchytily se např. v Irsku, Francii, Anglii,
Walesu a ve Skotsku. Jako telecottage může sloužit starší farma, školní budova
či v podstatě jakýkoliv dostatečně prostorný a dostupný objekt. Telecottage je
příležitost pro kvalifikované pracovníky, kteří nechtějí nebo nemohou žít ve
velkých městech, kde se nachází většina "high-tech" zaměstnavatelů. Další
významnou funkcí telecottages je školení, případně rekvalifikace místních
obyvatel pro práci počítači, což vyrovnává jejich konkurenceschopnost na trhu
práce.

Vesnice v síti
Cílem projektů nazvaných televillage (vesnice napojená na internet) je rozvíjet
celé společenské celky, v tomto případě vesnice, v intencích požadavků tzv.
networked ekonomy neboli internetové ekonomiky. Zde již nejde o pokusy
jednotlivců, ale o způsob, jak realizovat jistý životní styl. Projekt
televillage znamená vesnici, kdy každý dům má kompletní vybavení včetně domácí
sítě, která je napojena na síť obecní řekněme vesnickou. Potom už stačí některá
z forem širokopásmového připojení, aby obec získala rychlé a kvalitní spojení s
celým světem. Na rozdíl od telecottages nejde o příležitost pro průmyslem
zapomenuté kraje, ale o cílenou výstavbu, která umožní kombinovat bydlení v
atraktivní přírodní oblasti s excelentním přístupem ke světové "informační
dálnici". Jedna z prvních televillages je postavena poblíž Crickhowellu ve
Walesu, pro další jsou vytipována místa na skotské Vysočině. Několik projektů
se rozjíždí i ve Spojených státech.

Nejsou tu jen růže
Možná je načase opět upozornit, že teleworking neznamená jenom práci v idyle
pastorální krajiny. Ve své podstatě znamená rozptýlení pracovních příležitostí,
a je jedno, jestli směrem na venkov, na předměstí nebo do malých měst. Důvod,
proč se teleworkeři zatím ve městech příliš nevyskytují, je nasnadě ve městech
bývá pro kvalifikovaného člověka poměrně snadné najít si práci a teleworking
zatím není zdaleka tak rozšířen, aby rušil vžité struktury i tam, kde to není
bezprostředně nutné. Také je nutné upozornit na to, že tento způsob práce se
nehodí pro každého ne nadarmo se počet teleworkerů vztahuje k tzv. bílým
límečkům. Ve většině případů je podmínkou tohoto způsobu práce vyšší
kvalifikace, zahrnující pochopitelně dobrou úroveň ovládání počítače a
telekomunikační techniky.

Teleworking ve světě
Vývoj teleworkingu ve světě je dán úrovní telekomunikační infrastruktury,
počítačovou gramotností obyvatelstva (což souvisí s počtem počítačů v
domácnostech), firemní kulturou obvyklou v té které zemi, úrovní celkového
ekonomického rozvoje a v neposlední řadě též přístupem státních orgánů, jejich
pochopením dané problematiky a ochotou experimentovat s novými způsoby podpory
zaměstnanosti. V Evropě se snaží prosazovat teleworking Evropská komise, která
sponzoruje v této oblasti nejen příslušný výzkum, ale i konkrétní projekty s
cílem využít práci na dálku jako prostředek pro povzbuzení ekonomických aktivit
a k vytváření pracovních příležitostí v odlehlých oblastech nebo v místech s
ekonomickými problémy. Poměrně solidní informace shromáždila společnost
European Telework Online (ETO) na adrese www.eto.org.uk. Součástí stránek jsou
i jednotlivé národní prezentace, tu českou najdete na www.eto.
org.uk/nat/cz/indexcz.htm.

USA
Podle posledních odhadů pracuje v USA v rámci teleworkingu (zde spíše
telecommutingu) zhruba 20 milionů lidí. Zaměstnávají je velké i malé firmy,
mezi populární zaměstnavatele patří např. společnosti IBM, Microsoft či Ford.
Dynamický nárůst počtu teleworkerů je umožněn především rozvinutou ekonomikou,
vhodnou převládající firemní kulturou a vysokým počtem počítačů v domácnostech.
Evropa
V současnosti jsou evidovány přibližně 4 miliony evropských teleworkerů,
nicméně dynamika růstu je srovnatelná s USA. Rozvoj teleworkingu zde podporuje
Evropská komise, lokální vládní programy má např. i Velká Británie a Německo.
Úspěšné zkušenosti již mají ve Skandinávii, Dánsku a Holandsku. Vývoj brzdí
především ještě ne zcela dořešená privatizace v oblasti telekomunikací, což
znamená vyšší telekomunikační poplatky. Ani počet počítačů v domácnostech
nedosahuje stejných hodnot jako v USA. Teleworkery zaměstnávají především velké
společnosti.

Asie
Navzdory vysokému počtu počítačů v domácnostech není teleworking rozhodně
běžnou formou práce. Důvodem je většinou národní kultura a pracovní filozofie.
To platí především v Japonsku. Přesto se teleworking začíná i zde prosazovat.

Česká republika
Zatím jde spíš o zkusmé začátky, i když jsou zde velmi dobré předpoklady růstu.
Brzdou je především nedořešená liberalizace telekomunikačního trhu, tedy vysoké
telekomunikační poplatky, které teleworking zatěžují nadměrnými náklady. S
příchodem dalších zahraničních investorů a změnou firemní filozofie se očekává
prudký nárůst příležitostí pro tento způsob práce.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.