Novodobá informační válka na digitálním bojišti

Informace sehrávají důležitou úlohu nejen v civilní sféře, ale i ve vojenství. Informace mohou být přínosem, ale i...


Informace sehrávají důležitou úlohu nejen v civilní sféře, ale i ve vojenství.
Informace mohou být přínosem, ale i jednou z nejmocnějších novodobých a hlavně
perspektivních zbraní. Efektivnost použití složitých zbraňových systémů je
přímo závislá na kvalitě, věrohodnosti a včasnosti informací o protivníkovi.
Stručně vyjádřeno kdo má v rukou informace, je relativně ve výhodě, proto je
nutné ochraně informací věnovat mimořádnou pozornost. Ochranou informací se
rozumí, jak pečlivě dbát o to, aby se utajované informace nedostaly do
nepovolaných rukou, a zároveň zabránit průniku do informačních systémů zvnějšku
s cílem se jich zmocnit a nežádoucím způsobem s nimi manipulovat.
Otázkou je, zda získané informace odpovídají skutečnosti a zda je uživatel (v
případě armády velitel) schopen tyto informace efektivně využít se záměrem
dosáhnout převahy nad svým protivníkem. Informace jsou mezi zdroji a uživateli
předávány a šířeny prostředím, počítačovými datovými sítěmi apod. Z toho
vyplývá, že odolnost elektronických prostředků a sítí proti odposlechu, resp.
neoprávněnému využívání cizích dat, se stává jedním z prvořadých požadavků ve
všech moderních armádách. A naopak pokud před lety byly informace o aktivitách
ozbrojených sil získávány hlavně činností agentů, špionů, tzn. lidí působících
přímo v prostředí svého protivníka, dnes je hlavní úsilí soustřeďováno zejména
na elektronické prostředky, vyzařující tajná data do otevřeného prostoru, na
vniknutí do tajných informačních systémů a na působení v nich na dálku ve
vlastní prospěch. Podmínkou je dostupnost špičkových technologií v oblasti
elektroniky, zkušený a důkladně připravený lidský potenciál a dokonalá znalost
protivníka jeho technického vybavení, mentality příslušníků ozbrojených sil,
návyků a způsobů využívání informací v míru i v průběhu vedení boje.
Stejně jako např. konvenční válka je vedena konvenčními zbraněmi, kosmická
válka kosmickými zbraněmi v kosmu, informační válka (IW Information War) je
vedena v oblasti informací. Není ji tedy ani vidět, ani slyšet. Jestliže je
však rozpoutána ve své plné síle, její dopady a důsledky jsou přímo deprimující
má vliv na pokles morálky a bojového ducha vojáků a ve svém důsledku má přímý
vliv na bojeschopnost armády jako celku. Jestliže informační válka měla v 80.
letech podobu čistě teoretickou, v 90. letech již dostává zcela reálnou podobu.
Přední specialisté v této oblasti hledají stále účinnější a efektivnější
způsoby této relativně mladé války a v reálných podmínkách soudobých
ozbrojených konfliktů si ověřují správnost svých teorií.
O tom svědčí např. válka v Perském zálivu (1991 a 1998) a proti bývalé
Jugoslávii (1999). Prakticky ve všech případech byly ověřovány různé formy a
způsoby vedení informační války. Na základě těchto faktů odborníci dospěli k
názoru, že informační válkou, pokud bude správně a dovedně vedena, může být
dosaženo mimořádného úspěchu i bez použití klasických zbraní a co je podstatné,
bez ztráty na lidských životech. Praxe ukázala, že konkrétní dopady a důsledky
informační války jsou obvykle mnohem závažnější, než se původně předpokládalo.
Pojem "Informační válka"
Pojem informační válka může být chápán opravdu různě. Někdo v ní spatřuje
aktivity v oblasti komunikací, někdo zásahy do počítačových sítí informačních
systémů, jiný vstupy a narušování datových sítí, či do přenosů informací z
průzkumných systémů a prostředků, systémů velení a řízení vojskům. To proto, že
konkrétní náplň a vnější projevy informační války nejsou vždy zcela
"hmatatelné" a přesně vymezené hlavně proto, že dosud nejsou přesně známy
všechny její možné způsoby a formy. Na rozdíl od jiných, známých druhů války,
lze stěží rozpoznat zahájení dílčích přípravných aktivit, ofenzivy, přesně
stanovit její rozsah a vyhodnotit prvky informačních systémů, které byly
napadeny a způsob tohoto napadení, vyčíslit ztráty, apod. Na první pohled
relativně bezvýznamné napadení určité části (prvku) rozsáhlého informačního
systému obvykle způsobuje "řetězovou reakci", jejíž důsledky mohou být
dalekosáhlé. A nejen to.
V mnoha případech, kdy protivník využívá nejnovější technologie a rafinované
způsoby skrytých aktivit, lze některé formy informační války jen stěží odhalit
a rozpoznat, protože hranice mezi normální činností a nežádoucím vstupem zvenčí
jsou mnohdy těžce rozeznatelné. Proto i efektivní obrana bývá značně složitá a
vyžaduje mimořádnou zkušenost obsluh a operátorů. Informační válka má své
kořeny v elektronickém boji (EB), resp. v elektronickém průzkumu a aktivním/
pasivním rušení rádiových signálů. S rozvojem mnoha teorií se den ode dne
rozrůstají možné oblasti a způsoby jejího uplatňování a již dnes mohutně
překračuje hranice klasického EB. Její konkrétní odraz je spatřován nejen v
elektronických opatřeních a protiopatřeních, ale i v psychologických operacích,
různých formách klamání (v záměně pravých informací za dezinformace) apod. V
praxi může být umocňována psychologickou válkou, resp. psychologickými
operacemi. Jejich podstatou je využívat rozhlasové a televizní vysílání k
působení na psychiku obyvatel ve svůj prospěch. Problém je však složitější a
vyžaduje podrobnější objasnění. O tom snad někdy jindy. Nyní se vraťme k
informační válce.
Snad každý, kdo byl na vojně, si pamatuje známou poučku bez spojení není
velení. Výzbroj a zabezpečení technickými prostředky se v souvislosti s úsilím
o budování "digitalizovaného bojiště" kvalitativně mění. Doby, kdy velitel se
zbraní v ruce křičel z plných plic "hurá", jsou nenávratně pryč. Podíl
elektroniky, zejména prostředků komunikace a přenosu dat v moderních zbraních a
prostředcích zabezpečení bojové činnosti ve dne i v noci, ve všech moderních
armádách rok od roku znatelně vzrůstá. Komunikační prostředky jsou stále menší,
lehčí a současně čím dál výkonnější a odolnější proti rušení a odposlechu. Pro
vojáka v terénu proto nejsou výraznou zátěží. Naopak, umožňují mu být neustále
v kontaktu se svým velitelem, ostatními vojáky a součinnostními prostředky na
zemi i ve vzduchu a navíc mu neustále poskytují pocit jistoty a vyšší osobní
bezpečnosti.
Moderní prostředky zkvalitňují velení
Kvalitativně a velmi rychle se také mění i způsob velení vojskům. Soudobé
bojiště je doslova přeplněno elektronikou a prostor je nasycen signály všech
druhů a kmitočtů. Tato elektronika má velitelům ulehčit rozhodovací procesy a
zvýšit efektivnost použití zbraní. Všichni specialisté v oboru informační války
se shodují v názoru, že může být vedena vertikálně i horizontálně v celé
oblasti velení, řízení, spojení i použití moderních zbraní. Velitelé si rychle
na digitální bojiště zvykají. Sami se v praxi přesvědčují, jak dokonalý mohou
mít přehled o situaci z prostoru, vzdáleného desítky či stovky kilometrů a jak
snadněji lze velet vojskům. O to víc je pro ně horší, když jsou přinuceni
přijímat nouzová opatření a používat zastaralé, dávno překonané způsoby vedení
průzkumu a velení. Ještě horší je ale to, že moderní zbraně, které jsou závislé
na této elektronice, je prakticky nemožné přinutit k zastaralé nouzové funkci.
Příkladem toho jsou "naslepo" odpalované protiletadlové řízené střely (PLŘS)
proti letounům NATO v Iráku, Jugoslávii. PLŘS, aby zasáhla cíl, nutně potřebuje
komunikaci a data s řídicí ústřednou a radarem. Jestliže se jí tyto údaje
nedostávají, odmítá fungovat. Podobně je tomu u bojového letounu, který je
naváděn z pozemního střediska taktického letectva. Ztráta dat o cíli, prvcích
navedení a součinnosti mu rázem bere všechny trumfy. Pilot je odkázán sám na
sebe, na svůj zrak, protože senzory a komunikační prostředky jsou zarušeny,
letouny protivníka nemá šanci zjistit, natož odpálit PLŘS. Je bezbranný a navíc
snadno zranitelný.
To byl typický průběh vzdušných soubojů letounů NATO s letouny jugoslávského
vojenského letectva. Problém vůbec nespočíval v oblasti kvality letounů a
jejich výzbroje, ale v oblasti informační války, tedy přesněji řečeno, kdo měl
a kdo neměl informace o protivníkovi. Zde vyšlo jasně najevo, kam až může vést
ztráta životně důležitých informací. Z toho vyplývá, že hlavním cílem "úderů"
informační války jsou srdce a páteř ozbrojených sil, tzn. různé automatizované
systémy, využívané od prvosledových jednotek až po týl. Úder může mít v
závislosti na konkrétních podmínkách omezený (místní) až globální charakter.
Obecně platí, že klíčový faktor moderního vedení bojové činnosti spočívá ve
schopnosti sběru, zpracování, rozšiřování a využití informací o protivníkových
ozbrojených silách, spolu se znemožněním protivníkovi získávat informace o
vlastních silách a prováděných opatřeních. Za nejúčinnější jsou podle poznatků
z posledních ozbrojených konfliktů považovány takové aktivity, které vedou k
narušování již vstupních zdrojů (primárních údajů) a následných přenosů
informací v rámci budovaných polních i stálých informačních sítí. Na ně pak
navazují manipulace s daty na úrovni sekundárních zdrojů (tzn. zpracovaných
informací, poskytovaných uživatelům v rámci informačních systémů). Základním
předpokladem pro vítězství v informační válce je vybavení jednotek
odpovídajícím zařízením, které umožní přenos, přijímání a zobrazení digitálních
informací. Datové sítě, usilovně budované ve všech moderních armádách, umožní
velmi rychlý sběr, třídění a distribuci adresných dat o bojišti, které jdou
daleko za hranice běžných lidských možností. Dokonalost systémů a prostředků
umožňuje automatizovat mnoho rutinních procesů.
Dokonalost ale obvykle znamená i složitost. A čím složitější je technické
vybavení, tím menší jsou možnosti člověka kontrolovat funkce, které se uvnitř
zařízení odehrávají. Vestavěné samotestovací obvody, které jsou dnes již
samozřejmostí většiny elektronických zařízení, dovedou rozpoznat závady a
odchylky provozních veličin, ale s dovednou manipulaci s daty na vstupu či na
výstupu zařízení si však obvykle neporadí. Situaci lze přirovnat k řádění dosud
neznámého viru v počítači. I když obsluha zjistí napadení, obvykle již bývá
pozdě a náprava je prakticky nemožná. Zbývá jen vypořádat se s následky. Než
obsluha stačí uvést systém do pořádku, varovat všechny uživatele o průniku
dezinformace, může následovat další útok na jiném místě a jiným způsobem. Za
těchto okolností se již nedá věřit ničemu a nikomu. Informační systém jako
páteř systému velení a řízení ozbrojeným silám se stává nepoužitelným a nutí k
okamžitému přechodu k nouzovým opatřením na všech stupních, tzn. k defenzivě.
Zbraňové systémy nemohou být efektivně využívány, nebo s ohledem na značný
podíl elektroniky a závislost na vnějších elektronických prostředcích a
počítačích, které jsou ale napadnuty, nemohou být používány vůbec. Konečný
důsledek může být tragický v podobě celkové ztráty bojeschopnosti armády jako
celku.
Tendence rozvoje informačních systémů
Při zvyšování účinnosti velení vojskům je i na taktickém stupni výrazná snaha o
širokou automatizaci a standardizaci technických prostředků velení a řízení
zbraňových systémů a racionalizaci řídicích postupů. Novým prvkem je vývoj a
postupné zavádění tzv. víceúčelových systémů, které sdružují většinu dříve úzce
specializovaných řídicích, informačních, spojovacích, identifikačních,
navigačních a dalších systémů. Nové technické prostředky hlavně automatizují
procesy velení vojskům v celém komplexu a mimoto umožňují nepřetržitou
součinnost řídicích, výkonných a zbraňových podsystémů.
Tento systém si lze představit jako rozprostřený komplex, sdružující lidi,
výpočetní a spojovací techniku, jejichž činnost je zaměřena na automatizovaný
sběr, zpracování a přenos informací nezbytných pro optimalizaci velení vojskům,
jejichž konečným cílem je efektivní využití těchto informací. Prioritu tady
mají procesy velení vojskům v boji, kdy je kladen největší důraz na rychlou
reakci na momentální situaci. Jejich struktura je pak téměř shodná s
organizační strukturou vojsk. Systémy zavedené na jednotlivých stupních velení
jsou vzájemně propojeny a vytvářejí jednotný funkční systém.
Základními technickými prostředky jsou počítače s příslušenstvím, které
zabezpečují informační, výpočetní a kontrolní operace. Prostředky spojení
umožňují přenosy dat a běžnou komunikaci, která zvyšuje úroveň informačního
styku mezi místy velení i uvnitř nich. Ve všech moderních armádách převažuje
trend postupné integrace stávajících a vyvíjených automatizovaných systémů,
zejména v oblastech řízení boje a paleb, vedení průzkumu a týlového
zabezpečení. Zajímavou skutečností je, že i přes závažné snižování vojenských
rozpočtů, které mělo a má dopad na téměř všechny druhy zbraní, se snad nikdy
nedotklo automatizovaných systémů velení, řízení a spojení. Je tedy logické, že
informační systémy, resp. jejich technické prostředky a obsluhy, se stávají
terčem nových zbraní, schopných záludně a nečekaně více či méně tyto prostředky
napadat, způsobovat "ztráty informací" a v jejím důsledku, nepřímo i ztráty
bojeschopnosti vojsk.
Jaké jsou hlavní zbraně informační války
Informační válka patří mezi nejnovější koncepce, vypracované zejména
Ministerstvem obrany USA v nedávné době. Akce vyvolala předpokládanou reakci v
mnoha dalších armádách a problémem se nyní intenzivně zabývá řada vývojových a
výzkumných ústavů. Hlavními zbraněmi v informační válce, jak již vyplývá z
jejího názvu, jsou informační prostředky a technologie, které se používají k
rychlému a skrytému působení na vojenské a civilní informační systémy
protivníka, s cílem narušovat nebo znemožňovat jeho provozy, provádět
manipulace s obsahem a formou přenášených informací. Na první pohled vypadá
tato definice nevinně, ale pokud se zamyslíme nad důsledky, dospějeme k závěru,
že pravý opak je pravdou. Cílevědomá činnost, zejména vnášení dezinformací,
může v konečném důsledku vést až ke snížení bojeschopnosti a bojové
připravenosti, na které závisí jak udržení spolehlivé obrany, tak dosažení
konečného vítězství a může mít tedy přímý negativní vliv na infrastrukturu,
ekonomiku apod. Předpokládá se, že informační válka by mohla být vedena jak
samostatně, tzn. bez použití běžné bojové techniky, zbraňových systémů,
prostředků a způsobů ozbrojeného boje, tak koordinovaně s nimi, v úzkém souladu
s dalšími druhy a způsoby bojové činnosti.
Svým charakterem a způsobem průběhu informační válka jako zvláštní způsob
vojenských aktivit spadá mezi tzv. "studenou válku" (především ekonomickou) a
klasickou tzv. "horkou válku". Výsledkem informační války je dočasné,
periodické, či stálé narušení správné funkce prvků infrastruktury protivníka
(informačních systémů velení, řízení a spojení velitelských stanovišť na všech
úrovních, zejména pak raketových útvarů, odpalovacích zařízení balistických
raket, činnosti bojových letounů a leteckých základen, přístavů, systémů
spojení, týlového zabezpečení atd). Na rozdíl od klasické "horké války", tj. s
použitím konvenčních nebo i jaderných zbraní, není informační válka orientována
na materiální, ale na informační a datové objekty (tzn. veškeré konstrukční
prvky informačních sítí, prostředků přenosu dat, počítačů, včetně všech druhů
nosičů informací). Prováděná opatření nemusí vést k přímému fyzickému zničení
jejich materiální báze, živé síly a bojové techniky.
Možné podoby informační války
Možnosti a efektivnost informační války se stále zvyšují v souvislosti s růstem
složitosti, provozních možností a šířením mikroprocesorů, jako součástí
složitých zbraňových systémů a senzorů. Ty se v rukou specialistů mohou stát
vysoce účinnou a výkonnou zbraní, jejíž skutečnou bojovou sílu a možnosti v
celé šíři si lze jen stěží představit. Podle amerických specialistů budou v
informační válce používány různé speciální prostředky, především počítačové
programy (software).
Tyto speciální "programové prostředky", použité ve zbraňových systémech
dodávaných pravděpodobnému protivníkovi, mohou být bez zjevného poškození
těchto systémů, příčinou narušení jejich funkčnosti a náhodných
nevysvětlitelných výpadků, vázaných například na určité druhy provozu,
charakterizujících "ostré použití" zbraní. V teoriích informační války
specialisté již dospěli k některým doslova neuvěřitelným závěrům. Například se
tedy předpokládá nasazení speciálních virů v různých počítačích, jejichž
aktivace (oživení) může být řízena i dálkově, nebo různými podněty zevnitř
vybudovaných vlastních informačních sítí. Zamýšlí se rovněž použití speciálních
prostředků, které např. při výbuchu vytvářejí silné elektromagnetické impulzy,
schopné ničit základní polovodičové struktury (mikroprocesory, integrované
obvody, operační paměti apod.), celé elektronické obvody, ale i různé izolační
materiály, používané v počítačích, počítačových sítích a v jejich
příslušenství. Zkoumány jsou rovněž různé podněty, způsobující vznik různých
chemických a biologických látek, mikrobů apod., s druhotnými následky na
dílčích konstrukčních prvcích. Ty mohou způsobit mnohem rychlejší stárnutí
techniky, korozi či snížení kvality, stálosti a pevnosti různých materiálů.
Různý obsah a formy informační války
Informační válka může předcházet bojové činnosti nebo ji za předpokladu, že
bude efektivně a účinně vedena, může i zcela nahradit. Vždy bude záviset na
technické a technologické připravenosti informační válku vést. Vhodné metody,
vyspělá technika a prostředky informační války mohou podstatně zvýšit bojové
možnosti nebo do jisté míry kompenzovat některé nedostatky a omezené možnosti
konvenčních sil a zastarávajících zbraní. Jsem přesvědčen, že informační válka
nemůže v blízké budoucnosti nahradit válku klasickou, resp. ozbrojený konflikt.
Zcela jistě však může změnit a určitě i změní způsob a průběh jakéhokoliv
dalšího ozbrojeného konfliktu. To je víc než jisté.
V informační válce sehrávají hlavní roli informace o protivníkovi a schopnosti
velitelů s nimi operativně a profesionálně zacházet. Do procesu získávání
vstupních údajů je začleňována stále širší škála průzkumných prostředků
(systémů rádiového, radiotechnického a optoelektronického průzkumu atd.)
instalovaných na družicích, letounech, bezpilotních prostředcích, vrtulnících,
lodích a vozidlech. Hlavním cílem je centrální sběr všech dostupných dílčích
podkladů a vytváření multispektrální obrazové informace o protivníkovi. Na
objemu, komplexnosti, věrohodnosti a rychlosti jejich získávání, dovedném
zpracování a účelném rozdělování uživatelům obvykle závisí úspěšnost
"ofenzivních opatření" informační války. Čím důmyslnější jsou proto způsoby
vedoucí ke zranitelnosti informačních systémů, tím účinnější a důmyslnější musí
být způsoby jejich ochrany.
Základním předpokladem pro vedení informační války je nebývalý pokrok v oblasti
výpočetní techniky a elektroniky, jejímž konkrétním výsledkem je hromadné a
široké zavádění různých informačních prostředků do všech oblastí, zvláště
vojenské. Specialisté nazývají dnešní společnost "informační" a zdůrazňují
veliký vliv informací na veškerou činnost vojsk v možných budoucích
konfliktech. Inteligentní technologii řadí ke změnám, svým rozsahem a významem
srovnatelným se změnami, ke kterým docházelo při zavádění prvních strojů do
výroby. Podle specialistů budou po roce 2000 lidé stále více pracovat s
informacemi a vědomostmi než s materiálními objekty. Až 60 % obyvatelstva
předních průmyslových zemí bude spojeno s informacemi a většina druhů práce
bude vykonávána prostřednictvím prostředků dálkového přístupu k informacím.
Negativní dopady má působit tedy i znemožňování přístupů do mezinárodních
informačních systémů (vojenských i civilních).
Zkušenosti z posledních ozbrojených konfliktů
Americké ministerstvo obrany se zabývá vypracováním tajných plánů informační
války a na konkrétní opatření ve vojenství s využitím nových informačních
technologií. Ozbrojené konflikty buď potvrzují, nebo vyvracejí různé teorie
forem a způsobů informační války. Určité prvky informační války se staly
součástí prakticky všech posledních ozbrojených konfliktů, kterých se USA
zúčastnily (např. válka v Perském zálivu, Libyi a v bývalé Jugoslávii).
Například vnášením dezinformačních zpráv a falešných povelů do systémů irácké
armády v rozhodujících fázích bojových operací způsobilo zmatek a následné
narušení procesů velení rozhodujících zbraňových systémů letectva a
protivzdušné obrany takovým způsobem, že velitelé nebyli schopni rozlišovat
skutečné informace od dezinformací a výsledkem byl naprostý chaos. Do éteru
byly rovněž vysílány sekvence zvukové korespondence např. pilotů s pozemními
středisky velení a navedení a pilotů navzájem, či osádek tanků s místy velení
pozemního vojska ze záznamu. Významným prvkem bylo rovněž intenzivní a
komplexní radioelektronické rušení, které ztěžovalo, nebo dokonce znemožňovalo
plnohodnotný a bezchybný přenos dat i rádiové spojení. Důsledky pro iráckou
armádu byly doslova katastrofální a mnohem závažnější, než se původně očekávalo.
Často se říká, že v irácké válce vítězství vybojovalo letectvo a význam prvního
skutečného ověření prostředků informační války v reálném boji byl neprávem
odsouván do pozadí. Možná, že i úmyslně, s cílem odvést pozornost od
konkrétních příznaků informační války. Ani specialisté irácké armády nejsou
dodnes schopni vyhodnotit, kde, jak a za jakých okolností byly jejich
informační a elektronické systémy napadeny. Proto mohly být stejné způsoby
napadení zopakovány ještě jednou v roce 1998, kdy se opět rozhořel konflikt v
Iráku.
A situace se opakovala s tím rozdílem, že informační válka byla ještě
rafinovanější a účinnější. Na druhé straně nelze ani tvrdit, že irácká válka
byla válkou čistě informační. Jisté však je, že měla nejen výrazný vliv na celý
průběh, ale samozřejmě i na její výsledek. A co letecké údery proti bývalé
Jugoslávii na jaře roku 1999? Podobná situace jugoslávská protivzdušná obrana
byla rušením rádiových sítí natolik ochromena, že nebyla schopna běžné střelby
na bojové letouny NATO. Systémy velení a řízení, spojovací sítě byly
paralyzovány, bojeschopnost téměř nulová. Informační válka znovu prakticky
ukázala své ostré špičaté zoubky. Málokdo si však tyto souvislosti plně
uvědomil. Specialisté mají v rukou hmatatelné výsledky a zkušenosti z těchto
ozbrojených konfliktů plně využívají ke zkoumání a rozvoji dalších forem
budoucí informační války.
Je pravděpodobné, že potenciální protivník vyvine efektivní technické
prostředky k vedení informační války. Zranitelnost pomocí prostředků informační
války je předními specialisty považována za hlavní problém národní bezpečnosti
USA na počátku 21. století. Proto je kladen mimořádný důraz na zabezpečení
spolehlivé ochrany nejen vojenských, ale i civilních informačních systémů,
které mají z hlediska bojeschopnosti armády zásadní význam.
Informační válka
Počátek 21. století je spojován s mohutným nástupem nových forem boje,
shrnutých pod pojmem "informační válka". Svým způsobem se jedná o válku
humánní, jelikož jejím výsledkem není ztráta lidských životů, ale pouze ztráta
schopnosti buď částečně, nebo zcela vést jakoukoliv bojovou činnost. Zaostávání
v oblasti vývoje informačních technologií a podceňování účinnosti informační
války a příprav lidí k účinné obraně proti ní se může v budoucnu vymstít.
Účinnost informační války je předními specialisty přirovnávána k účinnosti
zbraní hromadného ničení (ZHN). Zdá se, že staré známé úsloví z dob našich otců
"bez spojení není velení" ve věku informační války získává zcela novou dimenzi.
Informační válka, jako nová forma boje v oblasti informací může nabývat zcela
nové odlišné podoby od nenápadných skrytých manipulací s daty až po totální
selhání automatizovaných informačních systémů a ztrátu bojeschopnosti vojsk.
0 0541 / als









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.