O zlých workoholicích

Každý z nás je občas donucen využít služeb autobusových přepravců. Někteří se možná rozhodnou ukrátit a zužit...


Každý z nás je občas donucen využít služeb autobusových přepravců. Někteří se
možná rozhodnou ukrátit a zužitkovat promarněný čas nějakou kreativní činností.
Krom četby, štrykování či manikúry třeba datlováním důležité práce do svého
notebooku.
Přemýšlíte-li o poslední ze zmíněných variant, musím vás důsledně varovat. Má
nedávná cesta autobusem totiž byla pravým utrpením! Na poslední chvíli se
přihnala a následně stihla nastoupit do autobusu i jakási dýchavičná stařena
doprovázena nevzhledným čtyřnohým ořechem. Díky řidičově benevolenci se onen
tvor dostal do vozu jednak bez košíku a jednak bez vodítka. K pramalému nadšení
ostatních cestujících se hrdá majitelka vrčící bestie spolu s ní rozšafně
usadila v zadní části autobusu. Kdo by čekal, že němá tvář bude pokojně sedět v
uličce mezi sedadly a koulet svými smutnými bulvami, ten by byl překvapen. Drzé
stvoření se ihned s hlasitým štěkotem rozběhlo k řidiči a cenilo na něj své
zažloutlé tesáky.
"Paní, ten pes by měl mít košík a měla byste ho mít uvázaného na vodítku!"
snažil se autoritativně poučit neinformovanou paničku. "No jo, ale víte, vona
je Bětka hodná, ta by ani kuřeti neublížila," chlácholivě opáčila ona bodrá
žena a se spokojeným úsměvem zaklonila hlavu a začala dřímat. Nevím, jaký vztah
mělo ono zvíře k drůbeži, ale tváří v tvář rozšklebené tlamě jsem nenabyl
pocitu, že by mělo na psí známce vytepaný ornament člena klubu psích
vegetariánů.
Když se dal celý kolos do pohybu, začal tupý animus pobíhat v úzké uličce mezi
sedadly a očichávat zneklidněné pasažéry. Z výrazů jejich tváří jsem usoudil,
že se jim tato neobvyklá forma safari, kdy jsou šelmy vpouštěny přímo mezi své
obdivovatele, taktéž příliš nelíbí, nicméně jakási starší paní sedící na
sedadle vedle mě asi cítila k psímu zabijákovi notnou dávku sympatií a
pochopení. "Pojď sem ke mně, tebe už to nebaví, viď, chtěla bys ven, co? No já
toho mám taky plný zuby, je to dlouhý... Já bych tě pohladila, ale ty bys mě
kousnula, viď že jo, co?" masírovala podvědomí psa i nás všech v neúprosných
minutových intervalech, přičemž po hodině jízdy jsem začal brunátnět a spíše
než otisk psího chrupu v té chvíli ona paní riskovala prokousnuté hrdlo od mé
maličkosti.
Zpitomělý hafan povzbuzen trvalým přísunem vlídných slov se pomalu odšoural a
zaujal trvalé místo v uličce mezi mnou a onou vše živé milující bytostí. Svým
mohutným ocasem mi zastínil obrazovku notebooku, na kterém jsem do té doby
zcela nekonfliktně ťukal článek pro GameStar. "Jedeš, mrcho!" popuzeně jsem se
postavil zlé bestii. To jsem ale neměl dělat. "No jó, pán je workoholik, on
musí neustále pracovat, a tak nemá rád zvířátka, víš," utěšovala železnou,
odpor nesnesoucí logikou verbálně atakované zvíře. Tak to mám. Příště raději
nebudu v hromadných dopravních prostředcích psát články a budu si poklidně hrát
Carmageddon. Alespoň nebudu za nelidu...
0 0486 / or









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.