Ochrana proti pirátům

Počítačoví piráti jsou problémem pro výrobce jakéhokoli softwaru, ale vydavatelé a distributoři her jsou jejich akti...


Počítačoví piráti jsou problémem pro výrobce jakéhokoli softwaru, ale
vydavatelé a distributoři her jsou jejich aktivitou poškozováni snad nejvíce.
Je to logické piráti jsou nejčastěji mladí lidé a mladí lidé mají pochopitelně
blíže ke hrám než ke kancelářským aplikacím.
Dnes si povíme něco málo o technologiích, které herní firmy vyvinuly proto, aby
pirátství když ne vymýtili, tak alespoň znesnadnili.
V dobách osmibitových počítačů (Sinclair a spol.) ochrana proti pirátství v
podstatě neexistovala. Hry se šířily nejčastěji na kazetách, a tak i když byla
vyvinuta technologie, která kopírovacím programům zakázala hru duplikovat, vždy
tu byla možnost vložit kazetu do dvojitého magnetofonového přehrávače a prostě
ji na jinou kazetu přehrát. S příchodem Amigy a PC přišly i lepší hry, jejichž
vývoj už stál tolik peněz, že se výrobcům vyplatilo investovat nějaké
prostředky do ochrany proti nezákonnému kopírování.
Nejprve se rozšířila metoda odkazů na manuál. Znáte to vejdete do obrazovky a
najednou na vás hra vyplivne, že chce třetí slovo z pátého řádku na dvanácté
stránce manuálu. Pirát, který si jenom zkopíroval diskety, je v koncích.
Zajímavé je, že ač zpočátku tato "kontrola uživatele" probíhala hned po
spuštění hry, později autoři zapojili trochu psychologie a umístili kontrolu až
do pozdější fáze. Pokud hra byla dobrá, nebylo výjimkou, že hráč-pirát, zmlsaný
svým dosavadním postupem, neodolal, a zašel si koupit originál, aby mohl hru
"dojet" do konce.
S příchodem CD se zdálo, že pirátům odzvonilo. Vypalovací mechanika stála
zhruba sto tisíc, a tak v podstatě jedinou možností, jak hru nezákonně šířit,
bylo vypreparovat z ní většinu animací, hudby a zvukových efektů a zbytek
nahrát na diskety to se ale
zase moc nelíbilo hráčům-konzumentům. Dnes seženete vypalovačku pod deset
tisíc, a problém je zpátky.
Metod, jak zabránit zkopírování CD, je více na CD se uloží o něco více dat, než
je běžné (lisovna to zpracovat umí, vypalovací mechanika nikoliv), nebo se data
různě modifikují třeba se na disk vylisují záměrné chyby, které "chytrá"
vypalovačka opraví, ale hra to pak pozná a nespustí se. Nejznámější případ
použití této metody z poslední doby je hra Settlers III, jejíž pirátskou kopii
rozchodit je pěkná fuška. Nedávno se objevila nová metoda, která spočívá v
zanesení informace na jinak nepoužívané místo disku vypalovačka tyto informace
přepálit neumí a pirátská hra nefunguje.
Jenže všechny ochrany, které kdy autoři her vymyslí, se dají obejít. Zdá se, že
jedinou schůdnou cestou, jak přesvědčit opravdu hodně lidí, aby si koupili
originál, je systém přidané hodnoty. Proto dnes dostanete originální hru ve
veliké krabici, ve které najdete plátěnou mapu, vázaný manuál a figurku pro
štěstí. Snad právě tohle je cesta, která je správná mnozí rádi zaplatí za něco
navíc a piráti zajdou na nedostatek zájmu. Možná.

9 1855 / Mafn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.