Od Smart karet ke Smart automobilům?

Vybírání poplatků za používání silniční sítě je celosvětově rozšířeným jevem stejně tak, jako snaha o sledo...


Vybírání poplatků za používání silniční sítě je celosvětově rozšířeným jevem
stejně tak, jako snaha o sledování a regulaci dopravního provozu na
jednotlivých hlavních komunikacích. Způsobů, jak tyto potřeby řešit, je celá
řada, počínaje dálničními mýty a vizuálním sledováním provozu z vrtulníků a
konče snahami o zavádění systémů GPS. Ve vyspělých zemích se systémy GPS
setkávají s obecnou nedůvěrou především v souvislosti s ochranou soukromí
jednotlivce. O řešení schopném tyto obavy u většiny řidičů odstranit založeném
na Smart kartách schopných reagovat na rádiový signál se v těchto dnech
diskutuje na Novém Zélandu.
Ministerstvo dopravy zde společně s rozhodujícími dopravními organizacemi,
jakými jsou např. Transit NZ (TNZ), Automobile Association (AA) a Road
Transport Forum (RTF), dlouhou dobu hledá alternativní způsob, jakým zabezpečit
vybírání poplatků za používání silnic. Jedním z možných efektivních, avšak
drahých řešení je satelitní systém GPS (Geographic Positional System), jenž by
byl schopen monitorovat každé vozidlo pohybující se po silnici zároveň s dobou,
po kterou silnici používalo. To je současně jedním z hlavních možných přínosů
tohoto řešení. Řidiči by tak byli odrazováni od používání nejvytíženějších
silničních tahů ve špičkách podle jednoduchého pravidla, strávíš tím velké
množství času, podle něhož také zaplatíš.
ETTM důraz na soukromí
Aucklandská společnost Walker Datavision, produkující a dodávající do nedávné
doby pouze tiskárny a software pro registraci vozidel a výrobu SPZ, přišla se
svým vlastním systémem pro vybírání poplatků a řízení provozu ETTM (Electronic
Toll And Traffic Management), jenž není založen na satelitních technologiích.
Systém ETTM používá miniaturní transponder (zařízení schopné vysílat a přijímat
rádiový signál) umístěný ve voze společně s předplacenou Smart kartou. V
silničním podkladu nebo na pevných objektech nad silnicí (mosty, brány) jsou
umístěny přístroje, jež při průjezdu vozu zachytí rádiový signál vycházející z
transponderu a současně odečtou příslušnou částku ze Smart karty. V tomto
případě tedy nedochází na rozdíl od satelitních systémů k žádné přesné
identifikaci vozidla. "Identifikace vozidla není vůbec nutná anonymně si
koupíte kartu v jakémkoliv obchodě a vyměníte ji za tu, ze které budou veškeré
finance vyčerpány. Nikdo nebude moci sledovat pohyb konkrétního, přesně
určeného vozidla po silnici," komentuje řešení Paul Ryan z Datavisionu.
Pro identifikaci a postih řidičů, kteří nebudou vlastnit platnou kartu, bude
sloužit složitý videosystém navázaný na odečítací zařízení, schopný
vyfotografovat SPZ vozidla, jež projede sledovaným úsekem bez možnosti odečíst
z jeho Smart karty poplatek. Údaje o "pirátském" vozidle budou ve velmi krátké
době přeneseny do centrálního počítače a další postup je již zřejmý.
Nechceme být pionýry
Podle Ryana je systém ETTM úspěšně používán v amerických městech (Houston) a
státech (Oklahoma) a v městských aglomeracích Singapur a Melbourne i z toho
plynou jeho výhody oproti systému GPS technologie je na rozdíl od GPS
vyzkoušená, zaběhnutá a mnohem levnější. Náklady na pořízení a zabudování
jednoho transponderu do vozidla se pohybují kolem 8 amerických dolarů, pořízení
jedné GPS jednotky vyjde na stovky dolarů.
Představitelé TNZ se obávají, že rozhodnutí o výběru systému pro vybírání
poplatků za používání silnic se může táhnout ještě dlouhou dobu. Usilovně se
sice pracuje na shomažďování dokumentace o výhodách a omezeních jednotlivých
systémů, samotné zavedení nového systému však závisí ve velké míře na
legislativních změnách. Ať bude vybrán ten či onen systém, musí být přizpůsoben
pro podmínky Nového Zélandu. V Singapuru, kde systém ETTM velmi úspěšně funguje
již delší dobu, byla situace při jeho nasazování poněkud jiná. Aglomerace měla
nad všemi vjezdy do města vybudovány mosty nebo brány, na které se snímače
jednoduše umístily. Vedení TNZ si nedovede dost dobře představit, že by se po
celé zemi měla budovat nákladná zařízení pro umístění snímačů. Jejich
zabudování do silničního podloží je zřejmě reálnější, vzhledem k atmosférickým
podmínkám panujícím na Novém Zélandu a kvalitě silniční sítě by však snímače
musely být mnohem odolnější, a to nejen mechanicky. To by samozřejmě přineslo
zvýšení nákladů.
Na scéně kromě technologie i zákony
Každopádně je podle současného práva plošné používání elektronických zařízení
pro sledování a vybírání silničních poplatků ilegální, to tvrdí i představitelé
ministerstva dopravy. Jedinými možnými, právně podloženými poplatky pro řidiče
jsou daně z nákupu paliva a platby za použití přesně vymezených úseků silnic,
jež jsou dnes vybírány na mýtech. Před nasazením systému musí tedy proběhnout
úpravy v soustavě zákonů, týkající se kromě dopravy i mnoha jiných oblastí, což
může trvat díky zainteresovanosti mnoha protichůdných subjektů a jejich
lobbování velmi dlouho.
Většina kontra lobbistické skupiny
V souvislosti z chystanou privatizací silnic a vznikem společností provozujích
jednotlivé úseky může vyvstat další problém. Jednotlivé společnosti se totiž
mohou, ale nutně nemusí shodnout na stejném systému pro vybírání poplatků. K
této otázce se vyjadřuje George Fairbairn, PR ředitel Automobile Association,
následovně: "AA si je plně vědoma možných diskuzí o různých metodách pro výběr
poplatků za používání silnic, v současné době ale nemá k dispozici stanovisko,
jež by prezentovala veřejnosti." Fairbairn je však přesvědčen o tom, že
motoristická veřejnost dá vzhledem k ochraně soukromí přednost systému, jenž
nebude schopen monitorovat vozidla, tím pádem však ani efektivně řídit provoz.
"Řidiči musí být přesvědčeni, že zavedení systému nebude počátkem konce ochrany
jejich soukromí na silnicích. V tom má jasně lepší předpoklady systém ETTM, ale
co bude dalším krokem?", ptá se. "Motoristé budou mít rozhodující slovo již z
toho prostého důvodu, že celý systém zaplatí oni." Společnosti proto budou
muset nutně respektovat názor těch, kteří jim budou přinášet zisky.
Při úvahách o novém systému hrají jako obvykle velkou úlohu i lobbistické
skupiny. Jednou z nejvýznamějších je Road Traffic Forum. Představitelům RTF,
organizace prosazující zájmy společností provozujících těžkou nákladní dopravu,
se např. nelíbí současný stav, kdy řidiči nákladních vozů platí za průjezd
určitými úseky mnohem více, než řidiči osobních automobilů. "Dopravní problémy
se zácpami ve velkých městech nemáme na svědomí my, nýbrž lidé používající
osobní auta k cestě do práce a za nákupy. Měli by tedy nést větší díl
odpovědnosti i poplatků," tvrdí Tony Friedlander, výkonný ředitel RTF.
Mnoho nákladních vozů na Novém Zélandě již používá jednotky GPS pro navigaci,
Friedlander je však v otázce masového přijetí systému GPS realistický:
"Sledujeme vývoj názorů. Nepochybujeme o budoucím hromadném používání
satelitních systémů podobných GPS, v současné době se však stále jedná o velmi
drahou technologii, pro kterou právě vzhledem k její ekonomické náročnosti
ještě nepřišel čas. Zároveň je dnešní společnost velice alergická na jakýkoliv
náznak možného porušení soukromí jejích členů." Současný stav ve vybírání
silničních poplatků je pro velké dopravní společnosti časově, administrativně a
tedy i ekonomicky náročný, proto RTF nemá žádné vážnější námitky proti zavedení
systému jednoduššího a pro dopravce v důsledku levnějšího. Alespoň prozatím...

9 1809 / ijan









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.