Odpovídá Gordon Moore

Původní jméno firmy mělo znít N&M nebo M&N Electronics. Jak je to správně? Bylo to Grove No Moore. Bylo to myslím N-M. ...


Původní jméno firmy mělo znít N&M nebo M&N Electronics. Jak je to správně?
Bylo to Grove No Moore. Bylo to myslím N-M. Grove, Noyce, Moore: Grow No More.
N-M Electronics nakonec neprošlo, takže jsme začali hledat jiný název. Někdo
řekl Moore, Noyce Electronics, ale Moore Noyce nezní zrovna správně, je to jako
jméno dcery Boba Noyce.
Porozuměl jsem tomu tedy tak, že jste měli problém při hledání "Intelu", že to
nebyla první volba.
Měli jsme nějakých tak pět možností předtím, než nám bylo jasno. Pak nás napadl
Intel a že koupíme jméno od mezinárodní hotelové firmy, která používala
Intelco, a určili jsme si za cíl koupit práva právě na to.
Kdo přišel s nápadem snížit to písmeno "e" v názvu?
Byl to muž jménem John Hall, který byl prvním PR konzultantem, který pracoval
pro Fairchild a "udělal se pro sebe". Řekli jsme mu, ať se podívá na naše logo,
a tohle byla první věc, kterou navrhl a nám se to líbilo.
Kdy jste se poprvé setkal s Robertem Noycem?
Ve firmě Shockley, po pravdě, Bob Noyce přišel do této firmy pracovat v pátek,
já následující pondělí.
Jaký byl směr Intelu při jeho založení? Jaký byl cíl?
Tedy, první produkt byla polovodičová paměť, která byla v té době skutečně
novou myšlenkou. Ale skutečnou motivací bylo vyrobit komplexní integrované
obvody. Nemůžete jich vyrábět a prodávat kvůli designu mnoho, ovšem naše
polovodičová paměť byla první z řady funkcí, kde jste mohli vytvořit jeden
návrh a prodávat ji všude, protože paměť byla univerzální pro všechny digitální
systémy. My jsme začali právě tady.
Velmi krátce potom, co naše paměť začala pracovat, jsme se začali ohlížet po
dalším. A jednou z oblastí byly kalkulátory, protože elektronický kalkulátor,
který tehdy právě přicházel do módy, jsme začali vidět jako něco, co může být
vyráběno ve velkém objemu. Jinými slovy: bylo možné vyrobit velké množství
jednoho obvodu, protože celkové množství kalkulátorů narůstalo. Do světa
kalkulátorů jsme ale přišli trochu pozdě, protože všichni hlavní výrobci
kalkulátorů měli již s polovodičovými firmami smlouvy.
Nakonec jsme zvolili japonskou začínající firmu s názvem Busicom, jež se chtěla
dostat do světa vědeckých a obchodních kalkulátorů, které byly navrhovány tak,
že jejich celá logika byla určena pro kompletní rodinu kalkulátorů nějakých 12
obvodů. Právě ty po nás požadovali. My jsme byli příliš malí na výrobu třinácti
typů obvodů. Byli jsme pěkně zaměstnaní jen s výrobou několika paměťových
obvodů. A když se na to tak dívám, nevěděli jsme ani pořádně, jak to provedeme.
Potom se jeden z našich inženýrů, Ted Hoff, který byl systémovou osobou v naší
firmě, díval do jejich kalkulátoru a řekl, že můžeme dělat jeden z těch obvodů
s obecnou počítačovou architekturou a CPU nemůže být složitější než paměťové
obvody, které jsme se pokoušeli vyrábět. Stačilo pár tisíc tranzistorů a různé
funkce, které se naprogramují z paměti, kterou jsme uměli vyrábět. Takže místo
abychom vyráběli 12, vyráběli jsme jediný obvod 4004.
Co konkurovalo uvnitř Intelu obvodu 4004?
Hledali jsme jen další typ paměti. Po pravdě, když se na to dívám zpětně, EPROM
je možná stejně důležitá ve vývoji mikropočítačového průmyslu jako
mikroprocesor sám, ale to v té době skutečně nebyl máš záměr.
Kdo tedy dal dohromady mikroprocesor a EPROM?
Všichni naši zákazníci. Nikdy jsme nevyráběli EPROM právě pro 4004.
1 1891 / rsm









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.