Opravdu potřebujeme obry?

Při nedávném transatlantickém letu jsem přemýšlel o své averzi k velkokapacitním dopravním letadlům. Oč více lid


Při nedávném transatlantickém letu jsem přemýšlel o své averzi k
velkokapacitním dopravním letadlům. Oč více lidí, o to méně místa a o to delší
čekání na cokoli včetně odbavení. Cesta se shodou okolností týkala
identifikátorů RFID. Když pak přišla řeč na RFID, bezpečnost a osobní svobodu,
nabídl James Dell Rosi ze společnosti Sun Microsystems zajímavý názor: V boji s
terorismem by výrazně pomohlo, kdyby byla letadla menší!

Menší letadlo je pro teroristu méně zajímavým cílem, a když přesto k nějakému
útoku dojde, jsou i škody přiměřeně minimalizovány. Letecký průmysl se přesto v
tuto chvíli vydal cestou novodobých Titaniků nebes a budoucnost ukáže, zda to
byla volba správná. Starost o bezpečnost však tím pádem plnou vahou doléhá na
bedra ochranky a bezpečnostních úředníků. Své pevné místo v toto boji mají i
spolehlivé identifikační doklady, v řadě případů vybavené biometrickými daty.
Už v listopadu by měly být vydávány pasy s čipem nesoucím biometrická data v
Německu. Od počátku má být v tomto RFID čipu uložena digitální fotografie
držitele dokladu, od března 2007 tam pak budou ukládány i otisky levého a
pravého ukazováku. Informace z čipu mají být čitelné pouze tehdy, bude-li pas
otevřený, a autorizované čtecí zařízení bude muset navíc před přístupem
spočítat správný kód. Spojené státy, které na své evropské, japonské a
australské partnery se zavedením biometrických pasů tlačí a podmiňují tímto
krokem další zachování režimu bezvízového styku, však zatím nemají žádný obecně
platný identifikační doklad o biometrii nemluvě pro své vlastní občany. Nyní se
jím má stát řidičský průkaz. Jednotlivé státy proto budou muset ověřovat
identitu žadatelů o řidičák a zpřístupnit jejich adresu a záznamy o přestupcích
v rámci společné databáze. Poté, co tento nový zákon, který má vstoupit v
platnost za tři roky, prošel bez větší debaty kongresem, začínají se ozývat
hlasy kritiků z řad zastánců práva na ochranu soukromí a to se jim z evropského
pohledu ještě nic tak zlého neděje. Uchovávání velkého množství osobních dat má
však svou stinnou stránku nejen z pohledu občana, ale i z pohledu státu či
státem touto činností pověřených subjektů. Jsou to náklady na provoz
příslušných databází a datových skladů. Evropská komise se proto podle slov
komisařky pro informační technologie Viviane Redingové hodlá zasadit o to, aby
telekomunikační operátoři a poskytovatelé připojení k internetu byly povinni
uchovávat data o činnosti svých zákazníků jen po dobu jednoho roku. Tento návrh
je míněn jako protiváha k iniciativě Velké Británie, Irska, Rakouska a Švédska,
která naopak požaduje uchovávání dat po dobu čtyř let. Nejde jen o bezpečnost,
říká Redingová, ale je potřeba vyvážit ji s právem na soukromí a s ekonomickými
možnostmi. A takovéto vyvažování nyní čeká nejen Evropu, ale celý svět. fn









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.