Palm, Psion nebo Pocket PC?

Každých několik let se v oboru IT rozhoří lítá bitva mezi různými systémy, mezi odlišnými platformami, které vša...


Každých několik let se v oboru IT rozhoří lítá bitva mezi různými systémy, mezi
odlišnými platformami, které však míří do stejného segmentu trhu, a očekávají
tedy stejného zákazníka. V 80. letech to byly 8bitové počítače a částečně také
PC versus Apple. V 90. letech pak třeba Windows proti OS/2, nebo Windows kontra
Linux, kde, na rozdíl právě od Warpu a Merlinu, ještě rozhodně není dobojováno.
Dnes je tím bojištěm i oblast PDA, osobních digitálních asistentů.

Všechny tři systémy, tedy Palm se svým Palm OS, Psion, později Symbian, se
systémem EPOC a Microsoft s Windows CE na platformách Pocket PC či Handheld PC,
se k současným verzím dostaly zcela odlišnou cestou.
OS je základ
Pro Palm OS byla určující jednoduchost. V podstatě přijal strukturu digitálních
diářů či levných proprietárních PDA, rozšířil ji o možnost dohrávání vlastních
aplikací a použil ji na platformě ovládané perem a dotykovou obrazovkou.
Obrovskou výhodou je tedy jednoduchost ovládání, nízká spotřeba a malé nároky
na hardware, ať už se jedná o parametry displeje či výkon procesoru.
Psion začal na EPOCu pracovat s jasným cílem chtěl vytvořit operační systém pro
PDA, který by byl šitý na míru malým obrazovkám, dotykovým perům a slabým
procesorům. Nepochybně se inspiroval na platformě PC, protože EPOC má disky
označené písmeny, adresářové struktury a soubory. Palm OS ničím podobným
(alespoň z pohledu uživatele) nedisponuje. Proto má EPOC obrovské možnosti ve
vývoji dalších aplikací, systém je velmi robustní a málo náročný na spotřebu
energie.
Microsoft s Windows CE šel zcela jinou cestou. Na počátku byly Windows 95,
které bylo potřeba "vměstnat" na malý displej. Nebylo nic jednoduššího, než
vytvořit GUI (grafický uživatelský interface) vizuálně velmi podobný Windows
95, který by se ovládal pomocí API (aplikačního programového interface) s
funkcemi podobnými funkcím Win32. Bohužel, záhy se ukázalo, že to tak
jednoduché nebude.
Zatímco Palm drtil svou jednoduchostí Ameriku, aplikací velmi rychle přibývalo,
EPOC ovládal Evropu a Psiony 3, 3mx, 5 a 5mx sbíraly jedno ocenění za druhým,
Microsoft se Windows CE snažil vylepšovat, ale nebylo mu to mnoho platné. Když
totiž na maličké obrazovce s komickým rozlišením necháte zobrazit tlačítko
Start, spuštěné aplikace a ještě informace i času, nezbude vám mnoho prostoru,
kde se budou aplikace vůbec zobrazovat. Microsoft zkrátka vsadil na to, že když
se líbí interface Windows 95 (a později i 98), musí se líbit CE na PDA. Pravda
byla ale někde úplně jinde.

Co je důležité
Uživatelé se ukázali nejen jako dostatečně konzervativní, ale také jako ti,
kteří dokáží rozpoznat kvalitu. Když vám notebook vydrží na akumulátory 2
hodiny a PDA s Windows CE celé 4, je to skvělý pokrok. Ale když vedle něj leží
Psion, kterému vyměníte baterie až po 20 hodinách plného provozu, tak se na ta
malá zařízení s okýnky díváte poněkud s despektem. A zcela stejně uvažovali i
uživatelé. Nechtěli něco, co je velké, těžké, má to zmatený displej a malou
výdrž.
Microsoft zahodil obrovskou šanci, jak zvýšit úspěch CE zařízení tím, že
neposkytl vysokou podporu konverzi a zpracování dokumentů ze stolního PC, které
běží na Windows a MS Office. Ono je sice pěkné holedbat se tím, že doma máte
Windows a v kapesním PC máte také Windows, ale když výsledek převodu mezi oběma
platformami není lepší než převod mezi PC s Windows a Psionem se systémem EPOC,
tak kde je potom ta výhoda?
Až teprve s příchodem Windows CE verze 3.0 se plaformy Pocket PC a Handheld PC
začaly zlepšovat a přinášet uživatelům výhody, kvůli kterým by si je koupili.
Došlo k tomu částečně pouhou shodou okolností. Jednak Intel provedl akvizici
britského ARMu, který je jedním z velkých producentů procesorů pro PDA
zařízení. Intel do něj napumpoval dost peněz a hlavně nové technologie a tak
jsme dnes na pohodlných 200 MHz. Není to oproti PC mnoho, ale když Psion či
Palm běží téměř na desetinové frekvenci, tak rozdíl je již cítit. Ne, že by se
zrychlilo uživatelské rozhraní, ale je k dispozici dost výkonu na další práci,
kterou může být třeba přehrávání MP3 souborů.
Integrovat do PDA zařízení přehrávač MP3 (a WMA) byl geniální tah. Otevřela se
tak šance, že si Pocket PC koupí i mladí fandové do hudby. Proč mít jen
přehrávač, když za relativně malý rozdíl (dejme tomu 300 dolarů) k tomu budete
mít i osobní digitální asistent? V našich krajích je 10-12 tisíc korun rozdílu
poměrně dost peněz, zvlášť vzhledem k tomu, že málokdo výhody PDA umí využít.
Bude tedy ještě chvíli trvat, než budou zákazníci stejným způsobem uvažovat i v
Česku, ale zvláště v USA je poptávka po takových zařízeních velmi silná.
Dokládá to ostatně masivní úspěch v podstatě multifunkčního iPaqu. Ten umí
přehrávat MP3 a je malý a lehký, přestože je jeho elektronika vsazena do
kovového obalu.
Svět Palmu je o něčem zcela jiném. Produkty Palmu jsou jednoduché, srozumitelné
a mají širokou podporu. Ono je to prosté, podíváme-li se na tržní podíl Palmu v
USA. Každý má Palm, mnoho firem jej přímo podporuje ve svých produktech, a
proto si ho další lidé kupují. Rozjetý vlak se těžko zastavuje. Nové modely
Palmu jsou pokračováním úspěšné ságy stojící na pilířích s nápisy "snadnost",
"spousta softwaru", "opravdu kapesní rozměry" a "moderní technologie".
Je těžké být soudcem, která z platforem je dnes nejlepší. S trochou věštění z
kávové sedliny se dá očekávat snad jen zvyšující se podíl Pocket PC na
celosvětovém trhu, i když, vzhledem k nové řadě Palm m50x, nebude nástup iPaqů,
Cassiopeí a dalších až tak rychlý.
Náš trh PDA je příliš málo rozvinutý, a tak dělat nějaké větší analýzy je dost
brzo. V každém případě je znát obrovský úspěch iPaqu, který v oblasti Windows
CE zařízení zcela bezkonkurenčně vede. Palm má obrovský potenciál, i když zatím
mu chybí dostatečný marketing a podpora. A Psion? S Revem na našem trhu
evidentně uspěl, otázkou však zůstává co dál.

Procesory v PDA
Stejně bouřlivý vývoj, jakým procházejí samotná PDA zařízení, se týká také
jejich komponent. Tou nejdůležitější je bezesporu CPU. Předně je nutné si
uvědomit, že PDA nejsou kompatibilní se světem Intelu (ani AMD), a vyžadují
tedy zvláštní druhy procesorů. Ty mají především radikálně sníženou spotřebu a
pak také obsahují řadu součástí, které jsou u klasického PC umístěny na
základní desce.
V začátcích, tedy v době, kdy se s Windows CE už dalo počítat jako s
konkurenční platformou, dominovaly procesory rodin Hitachi, ARM či MIPS. Jejich
výkon byl ještě daleko za možnostmi stolních PC, a tak mezi PDA a skutečnými
počítači byl značný rozdíl ve výpočetní síle.
Navíc Windows CE verze 2 ještě nebyly schopny pracovat se stejnými aplikacemi
na více procesorech, pro každý z čipů bylo třeba vytvořit vlastní verzi
programu. To se samozřejmě velmi negativně podílelo na oblibě platformy Windows
CE mezi uživateli a zároveň takto roztříštěné pole komplikovalo situaci i
vývojářům.
Současná doba je ve znamení klidu před bouří. Procesorů je sice velké množství,
ale jakési známky kompatibility jsou již zřejmé. Za této situace je lídrem trhu
britský ARM, již několik let však sídlící pod křídly Intelu. Se svými
StrongARMy pracujícími na frekvencích 133 až 200 MHz úspěšně dominuje těm
nejvýkonnějším PDA a zatím se nezdá, že by se tato situace měla změnit.
Následují Hitachi a MIPS, jejichž modely zaznamenávají úspěchy mezi levnějšími
a slabšími digitálnímu asistenty s frekvencemi pod 200 MHz.
Pozoruhodné je, že StrongARMy jsou úspěšné také na jiné platformě, a to mezi
Psiony. Poháněly jak Serii 5 (18 MHz), tak Serii 5mx (33 MHz) či Serii 7 (133
MHz).
Situace mezi Palmy je také zcela jasná. Motorola se svým DragonBallem ve
verzích EZ a VZ na frekvencích 16, 20 a 33 MHz absolutně pokrývá všechny typy
zařízení postavených na PalmOS. Nedávno ohlášený DragonBall MX1, který by měl
dosahovat frekvencí až do 200 MHz, bude jistě vítanou pomocí, otázkou však v
současné nelehké finanční situaci zůstává vůbec budoucnost celé společnosti
Palm.
1 1174 / zaj









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.