Páteře, páteře a ještě jednou páteře

Zatímco v Tématu týdne loňského Computerworldu číslo 49 jsme se zabývali především projekty vysokorychlostních sí...


Zatímco v Tématu týdne loňského Computerworldu číslo 49 jsme se zabývali
především projekty vysokorychlostních sítí nové generace, které budou
přinejmenším v první fázi sloužit akademické sféře, dnes se podíváme na
největší světové komerční sítě.
V pojednání o infrastruktuře páteřních sítí se soustředíme především na USA. Má
to svoji logiku: jednak zde můžeme nejlépe demonstrovat pokrok, k němuž na
tomto poli došlo od zrodu Internetu, jednak je tato problematika u nás
relativně málo známá (s uzly evropských sítí se můžeme setkat častěji zejména v
kontextu českých poskytovatelů Internetu "zahraniční konektivitu zajišťuje
linka o kapacitě XY, která se ve Frankfurtu připojuje do sítě ZZ").
Kromě technologických aspektů má provoz páteřních sítí samozřejmě i svůj
ekonomický rozměr. Protože na tomto poli došlo v poslední době k několika
významným událostem, upřeme svoji pozornost i tímto směrem.

Trocha historie nikoho nezabije
Počátky Internetu sahají do konce 60. let. V té době probíhaly v USA výzkumy v
oblasti sítí s přepínáním paketů, jejichž praktickým výsledkem byla mimo jiné
síť ARPANET.
ARPANET, NSFNET...
ARPANET propojoval od 70. let americká armádní, vládní a výzkumná pracoviště.
Umožňoval vzdálený přístup k počítačům (předchůdce dnešního protokolu Telnet),
kvůli kterému byl vlastně ARPANET navržen, a komunikaci prostřednictvím
elektronické pošty, která vznikla jako jakýsi vedlejší produkt.
Síť se rychle rozrůstala. V roce 1983 ARPANET přešel na protokol TPC/IP, který
umožňoval spojení prostřednictvím různých fyzických linek (pronajaté telefonní
okruhy, optické linky, satelitní linky, Ethernet apod.). Rozvoji TCP/IP rovněž
pomohlo, že jeho podpora byla součástí tehdy populárního BSD Unixu, volně
šířeného v univerzitním prostředí.
Přesto je třeba považovat za
začátek architektury Internetu vznik páteřní sítě NSFNET v roce 1985. Americká
grantová agentura National Science Foundation (NSF) v té době provozovala pět
superpočítačových center. NSF chtěla umožnit přístup k superpočítačům výzkumným
pracovištím po celé zemi. Vzhledem k tomu, že v té době už existovalo mnoho
místních a regionálních sítí, používajících protokol TCP/IP, propojila NSF
svých pět superpočítačových center linkami o rychlosti 56 kb/s a nabídla
univerzitním a výzkumným pracovištím připojení k takto vzniklé síti. Provoz na
páteři NSFNETu rostl, síť byla postupně rozšiřována a upgradována (přes 1,544
Mb/s až na 45 Mb/s).
Během doby bylo k NSFNETu připojeno takové množství sítí, že začalo být
zajímavé se k němu připojovat i pro soukromé sítě (MCI, Sprint, AT&T,
Compuserve...). Americká vláda, sponzor NSFNETu, se tomuto tlaku postupně
podvolila. Bylo tedy možné k NSFNETu připojovat i soukromé sítě, pravda s
určitými administrativními obtížemi. To byl základ bouřlivého rozvoje
Internetu, který pokračuje dodnes.
CIX, NAPy, MAE
Se stále narůstajícím neakademickým provozem na páteři NSFNETu se začalo
uvažovat o jeho privatizaci a přechodu na komerční provoz. Proč by americký
stát měl podnikat v oblasti páteřních sítí? Ostatně, mnoho komerčních sítí si
začalo vyměňovat svá internetová data i mimo NSFNET, historicky prvním
takovýmto výměnným místem byl Commercial Internet Exchange (CIX). CIX měl na
počátku materiální formu routeru v serverové místnosti komunikační společnosti
Willtel ve městě Santa Clara. K tomuto routeru se mohly připojit všechny
komerční sítě a vyměňovat si tak jakákoliv internetová data, aniž by jejich
provozovatelé byli nařčeni ze zneužívání páteře NSF pro své účely.
Pod tlakem stále většího zájmu soukromých sítí se v roce 1993 NSF rozhodla
radikálně změnit architekturu Internetu. Namísto páteřní sítě spravované NSF
navrhla koncept tzv. Network Access Points (NAP), spočívající v několika
"přístupových bodech", ve kterých mohou být komerční páteře navzájem propojeny,
podobně jako v CIXu. NAPy jsou provozovány soukromými firmami na komerčním
základě a v podstatě nejsou nic jiného než serverové místnosti, kam si můžete
jako operátor páteřní sítě za poplatek přinést svůj router, zapojit ho na
společný ethernetový segment (nebo FDDI, ATM) a propojit svou síť s ostatními.
Z hlediska architektury Internetu tedy došlo ke změně : připojení k Internetu
dříve znamenalo přístup k páteři NSFNETu, nyní znamená peering se všemi
ostatními páteřními sítěmi v NAPech.
Kromě čtyř oficiálních NAPů (v San Franciscu, Chicagu, Washingtonu a
Pennsaukenu u New Yorku) vznikly i další přípojné body. Kromě již zmíněného
CIXu a státních Federal Internet Exchange (ve kterých jsou propojeny americké
státní sítě, např. armádní sítě, sítě NASA apod.) jsou významným propojovacími
body tzv. MAE. MAE, neboli Metropolitan Area Ethernet byly původně hlavně
metropolitní ethernetové sítě provozované společností Metropolitan Fiber
Systems. Časem se ukázalo, že tyto sítě jsou velmi dobrým místem pro místní
propojení páteřních sítí NAPy začaly být přetížené a zdálo se poněkud zbytečné
pro spojení dvou počítačů v rámci téhož města, ale připojených k různým
páteřním sítím, jít přes drahé meziměstské okruhy do NAPu, a po drahých
meziměstských okruzích zpátky (situace byla obdobná jako v ČR před vznikem
NIXu).
Tak se stalo, že z MAE se staly de facto NAPy, a MFS dokonce přejmenovala
zkratku MAE z Metropolitan Area Ethernet na Metropolitan Area Exchange. V
současné době MFS provozuje MAE-West v San José, a MAE-East ve Washingtonu, a
menší MAE v Los Angeles, Dallasu, Houstonu, New Yorku a Chicagu.
Soustava sítí
Jak je vidět, celý Internet není nic jiného než gigantická soustava sítí, které
si navzájem vyměňují data na základě bilaterálních a multilaterálních
peeringových smluv v NAPech a podobných
místech. Není těžké získat připojení do některého NAPu nebo MAE, ale problém je
přimět ostatní operátory páteřních sítí, aby s vámi uzavřeli peeringové
smlouvy. Většinou to neudělají, pokud nemáte připojení do všech NAPů a MAE. To
je poměrně logické, protože v opačném případě by váš provoz z města A (kde jste
připojen k NAPu) do města B (kde připojen nejste) používal páteřní sítě
ostatních operátorů a zmenšoval tak jejich průchodnost.
Kromě propojení v NAPech a MAE existují i další vzájemná propojení páteřních
sítí. K takovému propojení se operátoři rozhodnou v případě, kdy je množství
jejich vzájemného toku dat dostatečně velké na to, aby stálo za to jej
vyměňovat lokálně a nechodit přes dražší meziměstská nebo mezistátní spojení a
velké přípojné body.
V Evropě je situace s propojením sítí o něco složitější, neboť od poskytovatelů
Internetu jde většina provozu do USA, takže neexistují přímé obdoby amerických
NAPů. Přesto zde existují peeringová centra, ve kterých si evropští
poskytovatelé vyměňují svůj vnitroevropský internetový provoz.Mezi největší
evropská peeringová centra patří D-GIX ve Stockholmu, LINX v Londýně a AMS-IX v
Amsterodamu.
CIX, Commercial Internet eXchange je historicky první výměnné místo pro
internetová data. Ačkoliv význam tohoto místa v Santa Claře je již spíše
historický, i v současnosti v něm participuje řada významných provozovatelů
amerických sítí; jmenujme alespoň AGIS, @home Network, EUnet/Qwest, Calble &
Wireless, DIGEX, IBM Global Network/AT&T, UUNet, Sprint, Pacific Bell, PSINet...
Internetová adresa uzlu je http://www.cix.org.Největší internetové sítě s
mírným důrazem na USA
Ve vloženém textu vidíme přehled nejvýznamnějších internetových sítí. Na
některé z nich se podíváme podrobněji. Nejprve se však pokusíme o pohled
položený v poněkud obecnější rovině.
K základním charakteristikám největších sítí patří kapacity páteřních linek a
celkový počet přípojných bodů (POP Points of Presence). Ne vždy je ovšem možné
tyto informace uvést.
Především je třeba upozornit na určitý problém se zjišťováním konkrétních
údajů. Řada provozovatelů největších sítí nerada sděluje její úplnou topologii
(přípojná místa i kapacity linek). Typickým příkladem je MCI, která podobné
údaje naposledy poskytla roku 1996. Při posledním upgradu se omezila pouze na
konstatování, že kapacity linek byly posíleny na 622 Mb/s, aniž však sdělila
jakékoliv bližší podrobnosti.
Příčiny, proč firmy nerady uvádějí řadu informací, jsou různé. Může k nim
patřit neochota provozovatele poskytnout údaje ke komparativnímu srovnání s
konkurentem, stejně jako často uváděné obavy z teroristických útoků (agresor
znající topologii sítě může jistě uškodit více, než teroristický akt provedený
"naslepo").
Internetové páteřní sítě jsou obvykle tvořeny linkami o kapacitě T3, někdy i
rychlejšími. V případě amerických sítí lze předpokládat fungující peering,
poskytovatelé v Evropě si ještě některá data vyměňují přes USA.
Webové stránky největších internetových sítí mají někdy tvar firma.com, někdy
firma.net. Pokud sám název sítě končí na "net", nebývá zpravidla tento řetězec
v adrese 2krát opakován (PSINet má tedy adresu http://www.psi. net, ne
http://www.psinet.net/com). Speciální tvar mají adresy páteřních sítí
samozřejmě tam, kde se jedná o velké korporace, kde páteřní síť provozuje např.
jedna z divizí společnosti.
Cena páteřních sítí
Hodnota páteřních sítí se odhaduje řádově na miliardy dolarů. Např. IBM Global
Network byla nedávno prodána za 5 miliard dolarů. V případě MCI lze cenu
odhadnout řádově až na desítky miliard dolarů.
Provozovatelé páteřních sítí
Vlastnické vztahy jsou v případě jednotlivých páteřních sítí mnohdy značně
komplikované. Řada sítí je spravována konsorcii, jeden subjekt má nezřídka
podíl na vzájemně si prakticky konkurujících společnostech. WorldCom tak např.
dnes provozuje síť UUNET, síť ANS Communications, stejně jako síť získanou
akvizicí společnosti CompuServe. Vliv na vlastnické vztahy měly
samozřejmě i nedávné akvizice (prodej CompuServe WorldComu/AOL, přechod EUnetu
do rukou Qwestu, Cable&Wireless odkoupila síť MCI, proběhl prodej IBM Global
Network do rukou AT&T a investice Microsoftu do Qwestu...). Z tohoto důvodu je
vhodnější místo pojmu vlastník sítě používat pojem provozovatel.
Provozovateli amerických páteřních sítí jsou obvykle velcí telekomunikační
operátoři (AT&T, Sprint, MCI). Některé sítě patří komerčním firmám, zabývajícím
se primárně jinou činností (donedávna IBM Global Network, která vznikla z
interní sítě propojující pobočky firmy IBM). Řada sítí vznikla postupnou
privatizací sítí akademických. Pozoruhodná je i skutečnost, že řada firem
provozujících páteřní sítě vznikla prakticky od nuly, např. BBN. Evropský EUnet
vznikl původně ze sítě unixových počítačů, které spolu komunikovaly
prostřednictvím protokolu UUCP.
Základní charakteristika některých sítí
Při popisu byly využity zejména údaje pocházející přímo od provozovatelů těchto
sítí. Cenným pramenem je v tomto ohledu rovněž magazín Boardwatch
(http://boardwatch.internet.com/isp). Veškeré údaje mají nicméně spíše
orientační platnost. Nejistota se týká zejména ekonomických výsledků
jednotlivých sítí: předně, jak už bylo zmíněno, řada těchto sítí je vlastnicky
propojena, za druhé pak provozovatelé sítí mnohdy vyvíjejí ještě jiné (byť
účetně oddělené) komerční aktivity.
Jako jednu z charakteristik sítí uvádíme přibližný počet zaměstnanců. K tomu
stojí za to poznamenat snad jen tolik, že MCI, AT&T a Sprint jsou především
telefonní společnosti -proto mají více zaměstnanců, než by odpovídalo provozu
vlastní páteřní sítě.
AT&T
Provozovatel v současnosti zaměstnává okolo 127 000 lidí, obrat za 2. čtvrtletí
roku 1998 činil 12,8 miliardy dolarů, zisk za stejné období byl 1,15 miliardy
dolarů. Aktuálně zveřejněné výsledky za 3. fiskální čtvrtletí roku 1998
představují 13,653 miliardy dolarů obratu a 1,09 miliard dolarů zisku po
zdanění.
Internetová adresa je http:// www.att.com/worldnet.
Infrastruktura AT&T v USA je tvořena především linkami o kapacitě 45 Mb/s,
které podle dostupných údajů spojují celkem 16 měst: Seattle, San Fransicso,
Los Angeles, Denver, Dallas, Houston, Bridgeton, St. Louis, Chicago, Detroit,
Middletown, New York, Cambridge a Washington D.C. Celkový počet POP se v
případě AT&T uvádí jako číslo pohybující se kolem hodnoty 630. AT&T sehraje
díky akvizici IBM Global Network v budoucnu bezpochyby větší roli také mimo
území USA.
WorldCom/UUNET
Síť obnáší přibližně 2 500 zaměstnanců, obraz ve 2. čtvrtletí roku 1996 činil
4,96 miliardy dolarů. Počet POPů se udává jako více než 1 000. Příslušná webová
stránka je http://www.uu.net.
WorldCom/UUNet zahrnuje největší uzly v 59 amerických městech. Společnost je
kromě toho zastoupena v Kanadě (Edmonton, Otawa, Montreal), její linky vedou do
Sydney, Hongkongu, Stockholmu, Londýna, Monaka... Síť je tvořena linkami o
kapacitě až 622 Mb/s (OC-12), které propojují na dvou místech americké východní
a západní pobřeží. Větší část infrastruktury je tvořena linkami o kapacitě 45
Mb/s (DS-3).
V jihovýchodní Asii je dalším bodem sítě UUNET Singapur. V Evropě je UUnet
zastoupen v Londýně, Paříži, Bruselu, Amsterodamu, Frankfurtu, Stockholmu,
Zurichu, Milánu a Monaku. Zajímavostí je linka propojující Monako a Singapur.
MCI
Jak už bylo zmíněno, MCI většinu údajů o stavu své sítě tají. Přípojná místa
jsou každopádně na východním i západním pobřeží USA, nejrychlejší linky by měly
mít kapacitu 622 Mb/s (OC-12). Společnost má okolo 59 000 zaměstnanců, její
obrat za 2. čtvrtletí účetního roku 1998 činil 5,38 miliardy dolarů. Výsledky
za 3. čtvrtletí účetního roku jsou následující: obrat 7,64 miliardy dolarů (což
je však údaj WorldComu, který by se dal stejně dobře vztáhnout na předešlou síť
UUNET). Počet POPů se udává jako 450, webová stránka má adresu
http://www.mci.com.
Síť MCI prošla složitými vlastnickými proměnami, na nichž participoval WorldCom
a Cable&Wireless. Majetkové přesuny jsou předmětem šetření antimonopolních
institucí v USA i zemích Evropské unie.
Sprint
Síť Sprintu je tvořena linkami o maximální kapacitě 622 Mb/s. Některá americká
města jsou propojena linkami o kapacitě 155 Mb/s. Podle dostupných informací
jsou největšími uzly Seattle, Stockton, San José, Annaheim, Cheynne, Forth
Worth, Kansas City, Roachdale, Chicago, Relay, Atlanta, Orlando, New York,
Washington D.C. a Pennsauken (v New Jersey).
Celkový počet POP se udává přibližně 200. Společnost zaměstnává asi 48 000
lidí. Webová stránka má adresu http://www.sprintbiz.com. Poslední zveřejněné
ekonomické výsledky jsou neaktuální, uváděné z 2. čtvrtletí účetního roku 1998
(zisk zhruba 400 milionů dolarů).
GTE Internetworking
Síť GTE je tvořena linkami o kapacitě 622 Mb/s (OC-12), 155 Mb/s (OC-3) a 45
Mb/s (DS-3). Linky o největší kapacitě přitom spojují západní a východní
pobžeží USA. Síť zasahuje rovněž do jižních oblastí USA (Atlanta, Houston).
Číslo POP se udává jako 375. Obrat za 2. čtvrtletí účetního roku 1998 se uvádí
ve výši 6,28 miliard dolarů, zisk za stejné období činil téměř 800 milionů. Síť
GTE je provázaná se společností BBN, jak o tom svědčí i webová adresa
http://www.bbn.com.
Cable & Wireless
Síť Cable & Wireless zaměstnává asi 37 tisíc lidí, obrat 11,42 miliard dolarů,
zisk 2,11 miliard dolarů (všechny výsledky jsou ovšem z počátku roku 1998).
Číslo POP se udává 43, webová adresa je http://www.cw-usa.net. Společnost Cable
& Wireless koupila americkou část sítě MCI.
PsiNet
Síť PsiNetu je tvořena několika linkami o úctyhodné kapacitě 2 Gb/s (OC-48).
Tyto superrychlé linky spojují řadu amerických měst, mezi jinými New York,
Atlantu, Houston, Indianapolis, Chicago, St. Louis, Oklahoma City, Tuscon, Las
Vegas, Los Angeles, San Francisco, Salt Lake City a Denver. Linky PsiNetu
směřují do Japonska, Kanady, Mexika a Velké Británie.
PsiNet se dnes výrazněji angažuje na evropském kontinentě, jeho největší uzly
zde leží v Londýně, Paříži, Frankfurtu, Stockholmu, Mnichově a Amsterodamu.
PsiNet udává celkem více než 400 POPů, obrat 44,5 milionu dolarů (ovšem za 1.
čtvrtletí účetního roku 1998), jeho webová stránka je http://www.psi.net.
Aktuálně se nám podařilo získat i poslední výsledky společnosti za třetí
čtvrtletí účetního roku 1998, které obnášejí obrat 67 milionů dolarů (a
přinejmenším účetně vykázanou ztrátu).
PsiNet lze pochválit především za krásné interaktivní mapy svých sítí, kterými
lze bez problémů zoomovat. Adresa těchto map je ttp://www.psi.net/network/North
Amer.html v případě topologie Severní Ameriky.
EBONE
Síť Ebone má své přípojné uzly celkem ve 14 evropských městech (Londýn, Paříž,
Ženeva,
Milán, Amsterodam, Coppenhagen, Stockholm, Brusel, Zurich, Frankfurt, Mnichov,
Praha, Bratislava, Vídeň). Zámořská konektivita směřuje do New Yorku (POP od
loňského dubna) a Pensaukenu.
Qwest/EUnet
Síť, která vznikla akvizicí EUnetu Qwestem, obnáší rozvětvenou topologii v
Evropě a na severoamerickém kontinentu. Linky vedou i do Mexika, Portorika,
Japonska, Brazílie, na Havaj, do Damašku i Káhiry.
Kromě významnějších měst střední a západní Evropy zahrnuje topologie sítě
Qwest/EUnet také Tallin, Rigu, Vilnius, Bělehrad, Sofii, Bukurešť a slovinskou
Lublaň. Největším evropským uzlem je Amsterodam.
Adresa centrální webové stránky EUnetu je http://www.eu.net.
Global One
Údaje o síti Global One, včetně zemí, kde existují přítomné body, naleznete
např. na adrese http://www.globalone.net/about.html. Jednotná mapa udávající
kapacity linek i topologii sítě v globálním měřítku zde však bohužel schází.
Vybrané páteřní sítě celosvětově/USA
AGIS
AT&T
Bell Advanced Communications
Cable & Wireless
CAIS Internet
Concentric Network Corporation
CRL Network Services
Dataxchange
Digex Incorporated Network,
Inc.
Electric Lightwave
EPOCH Networks, Inc.
Exodus
Fiber Network Solutions
Frontier GlobalCenter
GeoNet Communications, Inc.
GetNet International
GTE Internetworking
GTE Internetworking/Genuity
GTE Internetworking/Nap.Net
IBM Global Network, resp. nyní AT&T
Icon CMT Corp.
IDT Corp.
Internet Services Of America
MCI, resp. nyní Cable & Wireless
Netcom On-Line
NetRail, Inc.
ntr.net
PSINet, Inc.
SAVVIS Communication
ServInt Internet Services
SPRINT IP Services
Teleglobe USA, Canada, UK,
International
TCG CERFnet. Inc.
Verio, Inc.
VisiNet
Vnet Internet Access
WinStar Goodnet
Worldcom/ANS Communications, Inc.
Worldcom/CompuServe Network Services
Worldcom/resp. UUNET Technologies, Inc.
ZipLink
Nějvětší páteřní sítě v Evropě
AT&T Unisource
EBONE
EUnet
UUNET
TEN34
IBM/At&T
Global One
Situace v ČR
Vzhledem k vysokým cenám telekomunikací a malé zajímavosti trhu ve srovnání se
západní Evropou se u nás příliš nesetkáme s velkými páteřními sítěmi, ale spíše
s jejich koncovými body (Ebone, nově AT&T, EUnet, Global One...). Kromě
peeringového centra NIX, kde jsou vzájemně propojeni tuzemští poskytovatelé
připojení, se velké české internetové sítě propojují i separátně (EUnet-PVT,
EUnet-CESNET, EUnet-SPT TELECOM), především v zájmu odlehčení provozu do NIXu.
Malý slovníček pojmů
Uvádíme malý výkladový slovníček pojmů, s nimiž se lze setkat v textu, a pojmů,
na které často narazíte při vyhledávání doprovodných informací.
T1, DS-1 standardní linky dodávané americkými telekomunikačními společnostmi.
Jejich kapacita bývá 1,544 Mb/s.
T3, DS-3 linka o kapacitě 45 Mb/s
E1 standardní linky dodávané telekomunikačními společnostmi mimo USA. Jejich
kapacita je 2,048 Mb/s
E3 linka o kapacitě 34 Mb/s
OC-3 linka o kapacitě 155 Mb/s
OC-12 linka o kapacitě 622 Mb/s
Francional (E3) je samozřejmě možné využívat pouze část kapacity linky (v tomto
případě E3)
POPs Points Of Presence, tj. body, kde se nabízí připojení k páteřní síti.
Pozor, tento pojem se poněkud liší od často uváděného jiného pojmu Dial-up
Ports.
POTS služba obnáší pronájem analogové telefonní linky, obvykle s možností
využít protokolu V.90
Multiple hub výraz znamená víceméně pouze to, že v jednom městě je více
přípojných bodů téže sítě
NAP, MAE Network Access Point, Metropolitan Area Ethernet, označení míst, kde
se propojují americké internetové sítě.
Přepínání paketů Zatímco v sítích s přepínáním okruhů se pro přenos zprávy z
bodu A do bodu B vytvoří virtuální kanál, v sítích s přepínáním paketů
neexistuje žádný vyhražený kanál. Zpráva se rozdělí na malé kousky pakety a ty
se opět složí na straně příjemce.
Traceroute Jeden z nástrojů pro zjišťování cesty paketů v Internetu. Program
vypisuje číslo brány, přes kterou paket jde, její doménové jméno a čas (v
milisekundách).
Některé aspekty fungování páteřních sítíVertikální model
Co vlastně provozovatel s páteřní sítí podniká? Nejjednodušší odpověď zní, že
pronajímá kapacitu linek poskytovatelům Internetu. Odpověď je ale složitější a
zahrnuje komplikované spektrum vztahů mezi vlastníky páteřní sítě, vlastníky
sítě regionální a poskytovateli Internetu. V této souvislosti obvykle hovoříme
o tzv. vertikálním modelu.
Vlastníci páteřních sítí opravdu poskytují připojení sítím regionálním, které
je potom přeprodávají např. lokálním poskytovatelům Internetu. Současně zde
však dochází k integraci služeb v tom smyslu, že i provozovatelé největších
sítí (a samozřejmě také provozovatelé sítí regionálních) často poskytují své
služby koncovým uživatelům (dial-up apod), fungují tedy také jako ISP. Navíc,
jak vidíme ve schematu, páteřní sítě představují teprve 2. úroveň v modelu, na
jehož nejvyšší příčce stojí uzly NAP.
Na příkladu AT&T si můžeme rovněž ukázat ceny, za něž jsou linky pronajímány
dalším subjektům. Pronájem linky o kapacitě 45 Mb/s vyjde přibližně na 50 000
dolarů měsíčně, 1,544 Mb/s stojí zhruba 2 000 dolarů, pevná linka o kapacitě 56
kb/s vyjde měsíčně přibližně na 600 dolarů.
Dvě investice ve zkratce
AT&T a IBM
Součástí dohody mezi AT&T a IBM byla kromě prodeje sítě IBM Global Network za 5
miliard dolarů další výměna zboží a služeb. K AT&T přejdou příslušní
zaměstnanci IBM. IBM bude nadále využívat tuto síť pro své komunikační potřeby
a bude v jejím rámci také nadále zajišťovat řadu služeb pro své zákazníky. AT&T
očekává další zisky z toho, že nyní získává přístupové body v řadě dalších
míst. Očekává se také výraznější nástup společnosti v Evropě.
Microsoft a Qwest
Microsoft se rozhodl investovat do Qwestu 200 milionů dolarů (za to obdržel
příslušný podíl v akciích) a poskytnout licence na některé své technologie.
Qwest bude zato dodávat svá kompletní podniková řešení založená na serveru
Windows NT.
Podmořské kabely
Nedílnou součástí topologie dnešního Internetu jsou podmořské datové kabely.
První transatlantický kabel položil v letech 1857 a 1858 bohatý newyorský
obchodník Cyrus Field. V roce 1857 neuspěl vůbec, druhý kabel vydržel v provozu
4 týdny. Teprve u třetího pokusu v roce 1866 lze hovořit o úspěchu. Kabel z
Irska do Kanady přenášel telegramy rychlostí až 20 slov za minutu.
První telefonní transatlantický kabel položila společnost AT&T až v roce 1956.
Vedl ze Skotska do Nového Skotska v Kanadě a byl schopen přenášet až 32 hovorů
současně. První transatlantický optický kabel byl dokončen v roce 1988 a
umožňoval přenášet až 40 000 hovorů.
Dnes kapacita podmořských kabelů přestává stačit stále rostoucím požadavkům
Internetu a je poměrně těžké nějakou podmořskou kapacitu získat 70 až 80 %
kapacity je dnes obsazeno a vlastníci zbytku jej prakticky odmítají prodávat.
Určitá naděje spočívá v rozšíření kapacity stávajících kabelů pomocí
technologie WDM, spočívající v současném vysílání na různých vlnových délkách.
Nové kabely dnes pokládají v podstatě jen 3 firmy: francouzský Alcatel,
americký Tyco a japonský KDD.
Satelitní přenosy
Pro prakticky veškerou internetovou komunikaci se dnes používají geostacionární
družice. Satelitní komunikace je obecně negativně ovlivněna přibližně 600ms
zpožděním (vyplývá z rychlosti světla a vzdálenosti orbitu geostacionární
družice, respektive jejího 2násobku). Vzhledem k nižší interaktivitě
satelitního přenosu je vhodné jeho využití např. pro přenos Usenetu.
Jak funguje peering v celosvětovém měřítku?
Podívejme se na 2 ukázky ve vložených textech. První z nich obnáší cestu paketu
z Belgie do Japonska. Všimněte si MAE-West na 11. hopu. Vidíme, jak paket
postupuje mezi Bruselem, New Yorkem (5. hop), Palo Altem (12. hop), až se
konečně dostává ke svému cíli. Pokud porovnáme cestu paketu s atlasem, nemáme
vážnějších námitek.
Naše druhá ukázka ukazuje opačný případ, kdy spojení mezi 2 evropskými zeměmi
probíhá ještě stále přes USA. Je vidět, že evropský peering stále není 100%.
Trasa z Belgie do Rakouska prochází přes New York, Amsterodam a Frankfurt.
Co se do TT nevešlo
Podívejme se na několik odkazů, kde lze najít další informace, a na adresy
společností nějak spojených s Internetem.
Organizace
Ačkoliv je oblíbeným tvrzením fakt, že Internet nikomu nepatří a nikdo jej
nevlastní, existuje přesto celá řada organizací, které jsou odpovědné za tvorbu
standardů, specifikace komunikačních protokolů, přidělování IP adres,
doménových jmen...
Do této skupiny patří:
Internet Society (http://www. isoc.org), která zastřešuje např. pracovní
skupinu IETF (Internet Engineering Task Force, http: //www.ietf.org), jež je
zodpovědná za vydávání dokumentů RFC, dále např. Internet Architecture Board
(IAB).
Za pozornost stojí ra.net (http: //www.ra.net), což je tzv. Routing Arbiter. Za
přidělování IP adres je odpovědná IANA (Internet Assigned Numbers Authority,
http: //www.iana.org), přidělování IP adres speciálně v Evropě má pak na
starosti RIPE (Réseaux IP Européens, http://www.ripe. net), z níž pocházejí
často citované statistiky o přírůstku počítačů připojených k Internetu v ČR i v
dalších evropských zemích. Za přidělování IP adres speciálně v Americe je
odpovědná ARIN (American Registry for Internet Numbers, http://www.arin.net),
Internic/ /Network Solutions (http: //www. internic.net) dosud odpovídají za
administrování kořenových nameserverů a přidělování domén druhé úrovně v
některých TLD doménách.
Některé další zdroje
www.geog.ucl.ac.uk/casa/martin/atlas/isp_maps.html Mapy v Evropě, Londýnská
metropolitní síť, Internet v Británii, topologie sítě TEN 34, infrastruktura
Eunetu. www.cybergeography.org/ Velké množství údajů, např. tzv. Atlas of
Cyberspace.
www.isoc.org/guest/zakon/Internet/History/HIT.html Některé statistiky o růstu
Internetu.
www.mouse.demon.nl/ckp/telco/telco.htm Přehled termínů z oblasti
telekomunikací, typy linek a jejich kapacity...
Ukázka 1: cesta paketu z Belgie do Japonska odpovídá "normální" geografii
alespoň to ukazuje výpis programu Traceroute
traceroute to www.fuji.co.jp (210. 128.219.11): 1-64 hops, 38 byte packets
1 ostc.belnet.be (193.190.199.65) 0.887 ms
2 science.belnet.be (193.190.196.1) 1.10 ms
3 brussels.belnet.be (193.190.60.25) 1.25 ms
4 212.1.200.9 (212.1.200.9) 101 ms
5 38.ATM5-0-0.GW3.NYC4.ALTER.NET (157.130.14.73) 102 ms
6 140.ATM3-0.XR2.NYC4.ALTER.NET (146.188.179.158) 101 ms
7 288.ATM3-0.TR2.EWR1.ALTER.NET (146.188.179.78) 102 ms
8 105.ATM6-0.TR2.SCL1.ALTER.NET (146.188.137.70) 167 ms
9 298.ATM6-0.XR2.SJC1.ALTER.NET (146.188.146.57) 169 ms
10 192.ATM3-0-0.SAN-JOSE9-GW.ALTER.NET (146.188.144.133) 170 ms
11 mae-west.iij.net (198.32.136.47) 162 ms
12 PaloAlto0.iij.net (202.232.0.109) 163 ms
13 iijgate.iij.net (202.232.0.245) 266 ms
14 Otemachi-bb3.iij.net (202.232.3.133) 266 ms
15 Osaka-bb1.iij.net (202.232.0.158) 283 ms (ttl=242!)
16 Nagoya-bb1.iij.net (202.232.0.102) 286 ms (ttl=241!)
17 Nagoya-bb0.iij.net (202.232.0.86) 292 ms (ttl=240!)
18 Nagoya1.iij.net (202.232.1.227) 295 ms
19 aimnetgw.iij.net (202.232.13.202) 305 ms (ttl=238!)
20 aimnetrt1.aimnet.or.jp (202.232.210.12) 304 ms (ttl=237!)
21 acrtfuji1.aimnet.or.jp (202.232.210.140) 321 ms (ttl=45!)
22 210.128.219.1 (210.128.219.1) 334 ms (ttl=43!)
23 210.128.219.10 (210.128.219.10) 337 ms
24 210.128.219.11 (210.128.219.11) 340 ms
Ukázka 2: Opět výpis programu Traceroute. Provoz mezi 2 evropskými zeměmi,
zatím probíhající přes uzel NAP, ležící v USA.
traceroute to www.Austria.EU.net (193.154.180.100): 1-16 hops, 38 byte packets
1 ostc.belnet.be (193.190.199.65) 0.990 ms
2 science.belnet.be (193.190.196.1) 1.72 ms
3 brussels.belnet.be (193.190.60.25) 1.71 ms
4 212.1.200.9 (212.1.200.9) 100 ms
Teď jdeme do USA
5 38.ATM5-0-0.GW3.NYC4.ALTER.NET (157.130.14.73) 101 ms
6 140.ATM3-0.XR1.NYC4.ALTER.NET (146.188.179.154) 101 ms
7 289.ATM7-0.XR1.EWR1.ALTER.NET (146.188.178.62) 102 ms
8 193.ATM11-0-0.HR2.EWR1.ALTER.NET (146.188.176.25) 102 ms
9 Hssi1-0.BR1.PSK1.Alter.Net (137.39.100.29)
104 ms
10 Pennsauken1.NJ.US.EU.net (192.157.69.75)
105 ms
Teď jsme zas zpátky v Evropě
11 Amsterdam2.NL.EU.net (134.222.228.33) 191 ms
12 Frankfurt2.eunet.com (134.222.228.46) 198 ms
13 Vienna1.AT.EU.net (134.222.228.30) 212 ms
14 Vienna20.AT.EU.net (134.222.161.20) 213 ms
15 e3.Vienna18.Vienna.AT.EU.net (193.154.160.2) 213 ms
16 www.Austria.EU.net (193.154.180.100) 216 ms (ttl=239!)

8 3091 / pah









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.