Pestré možnosti tisku v počítačové síti

Ve firmách se dnes můžeme setkat s tiskárnami řady výrobců, které zaměstnanci využívají prostřednictvím nejrůzn...


Ve firmách se dnes můžeme setkat s tiskárnami řady výrobců, které zaměstnanci
využívají prostřednictvím nejrůznějších operačních systémů. Aby se však dalo s
úspěchem tisknout po síti, je nutná určitá úroveň standardizace všech jejích
komponent.
Existuje několik možností, jak uživatelům zprostředkovat tisk po síti na
vzdálené tiskárně. Zvolené řešení záleží na požadavcích na výpočetní prostředí
v dané firmě. Uživatelé zpravidla potřebují tisknout po lokální síti, výjimkou
však dnes již není ani požadavek na tisk zadávaný prostřednictvím internetu.
K nejčastěji používaným řešením síťového tisku patří nasazení tiskových
serverů. A to ve formě specializovaného hardwaru nebo PC s odpovídajícím
softwarovým vybavením. Zvolená zařízení by měla být vybavena výkonným
hardwarem, aby mohla bez problémů zpracovávat došlé úlohy. Nutností je
dostatečná kapacita pevných disků, neboť například postscriptové tiskové
soubory mohou rychle dosáhnout velikosti 40 MB a více. Protože může několik
uživatelů zadat své požadavky pro tiskárnu současně, musí systém efektivně
zvládnout také paralelní zpracování úloh.

Funkce tisku
Funkce používané pro zpracování tiskových úloh po síti se značně liší v
závislosti na platformě operačního systému. Je třeba rozlišovat zejména mezi
koncepčními, lokálními a pro síť specifickými zvláštnostmi. Například Unix
preferuje zcela jiné postupy než Windows. Proces tisku pod Windows a OS/2 se
naproti tomu velmi podobá. Jakmile v nich aplikace vytvoří tiskový výstup,
generují Windows pomocí GDI (Graphical Device Interface), resp. OS/2 pomocí GPI
(Graphical Programming Interface) tiskovou úlohu. Její data převezme do svého
bufferu takzvaný spooler. Soubor se pak dá buď přesměrovat na tiskárnu, nebo
znovu načíst a upravit. Existují-li v síti různé platformy, je pro úspěšnou
integraci nutná společná komunikační úroveň. Pod platformou Windows např. pojem
Tiskárna/Printer neznamená vlastní tiskárnu, ale rozhraní mezi mechanismem
tisku a platformou operačního systému. U Netwaru a OS/2 se toto nazývá fronta
na tiskárnu neboli Print Queue (PQ). PQ se dá propojit s několika rozhraními
(porty). Je-li tiskové výstupní zařízení obsazeno, přesměrují se data určená
pro výstup na další volnou tiskárnu. A naopak lze také nasměrovat několik PQ na
jedinou tiskárnu. Tento případ nastává tehdy, má-li být pro několik pracovišť
přístupná jedna tiskárna. U PQ není nutné, aby existovalo spojení s lokálním
portem. Také není třeba, aby dokumenty v PQ čekaly na lokálním počítači. Místo
toho se tiskárna většinou přímo připojuje na Server Queue (SQ) nebo se na SQ
přesměruje Local Print Queue (LPQ).

Problémy
V prostředí Windows a OS/2 způsobuje tisk poměrně málo problémů. A platí to
nezávisle na použitém protokolu TCP/IP (Transmission Control Protocol/
/Internet Protocol) nebo NetBEUI (Netbios Extended User Interface). Obě
platformy operačních systémů mohou společně používat stejné existující
tiskárny. Ani v sítích Macintosh zpravidla nejsou zaznamenány žádné problémy.
Složitější je situace v případě Unixu a ve smíšených prostředích. Správcové
Unixu obvykle používají TCP/IP ve spojení s protokolem LPR LPD (Line Printer
Remote, Line Printer Daemon) ale jen pokud se nepoužije Samba pro zaintegrování
unixových systémů do sítí OS/2 nebo Windows. K tomu, aby mohl osobní počítač,
který běží pod OS/2, používat tiskárnu NT klienta, je nutné na obou osobních
počítačích nainstalovat příslušné řídicí programy. Také souhra s Linuxem
předpokládá vhodné řídicí programy pro tiskárnu. U Netwaru jsou na straně
klienta nutné speciální ovladače pro tiskárnu, zatímco serverový systém nabízí
pouze tiskové fronty (Print Queues) bez speciálních ovladačů. Při použití
externích tiskových serverů je třeba vzít v úvahu, že některá z těchto zařízení
jsou adresovatelná pomocí DLC (Data Link Control). Tím vzniká svého druhu přímé
aplikační rozhraní k síti. Je ovšem třeba ještě použít přenosový protokol
TCP/IP nebo NetBEUI, protože DLC je sice k dispozici pod OS/2 a Windows, ale
nepatří k všeobecně používaným protokolům.

Internet Printing Protocol
Internet Printing Protocol (IPP), vyvinutý skupinou IETF (Internet Engineering
Task Force), nabízí zcela nové možnosti pro využití tiskáren. Pomocí IPP může
například uživatel v USA poslat po internetu příkaz k tisku (Print Request) na
tiskárnu v Německu. IPP je protokol pro výpočetní prostředí typu klient/server,
založený na TCP/IP, který se skládá z IPP serverového systému a IPP klientského
počítače. Serverový systém je srovnatelný s tiskovým serverem, resp. s
tiskárnou schopnou pracovat v síti. Protokol umožňuje uživateli identifikovat
tiskárnu po internetu, iniciovat tiskové úlohy a sledovat probíhající stav
tiskových úloh. Předpokladem je tu odpovídající přístupové oprávnění. Důležitým
prvkem při tisku prostřednictvím IPP je objekt Zadání tisku a tiskárna samotná.
Objekty se blíže definují pomocí sady atributů a operací. Proces komunikace
mezi osobním počítačem a serverovým systémem je založen na dotazech a
odpovědích (Requests and Responses). IPP pak využívá metody HTTP-1.1--Post.
Tiskárna je přitom adresovatelná nejméně jedním URL (Uniform Resource Locator),
který má tento tvar: ipp://print.ser ver/anwenderprinter/anwenderprint request.
Nové možnosti tisku, které poskytuje IPP, jsou kromě jiného zajímavé pro
týmovou práci a využití společných zdrojů.









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.