Platební protokol SET

Výrazným faktorem, který v poslední době významně ovlivnil rozvoj elektronických platebních protokolů, je elektronic...


Výrazným faktorem, který v poslední době významně ovlivnil rozvoj
elektronických platebních protokolů, je elektronický obchod na počítačových
sítích, zejména na počítačové síti Internet.
Historie protokolu SET
S rozšiřováním Internetu cítili poskytovatelé služeb stále větší potřebu
neposkytovat informační zdroje zdarma, ale nechat si za poskytované informace
zaplatit. Toto byl první krok k elektronickému obchodu na Internetu placené
poskytování informačních služeb. Typicky se jedná o přístup k databázím, k
internetovým stanicím "BBS", o placené poskytování počítačového času, placený
přístup k elektronickým dokumentům, časopisům a knihám, o přístup k obchodním a
finančním informacím atd. Druhým krokem, který přišel později, byla potřeba
placeného poskytování i neelektronických služeb, jako je např. zásilkový prodej.
Problémem bylo, jak provádět platby za poskytované služby. Protože situace s
elektronickými platebními protokoly byla ještě nedávno v prostředí Internetu
neradostná (nikdo nechtěl jít s kůží na trh a provádět potřebnou konverzi
elektronických peněz na reálné peníze a naopak), většina obchodníků musela
volit způsob placení pomocí čísla kreditní karty.
Při tomto způsobu placení zákazník zašle obchodníkovi elektronickou cestou (v
našem případě pomocí WWW stránky) typ a číslo své kreditní karty a obchodník si
z ní pak inkasuje požadovanou částku. Vzhledem k rizikům, se kterými je tento
způsob placení spojen (číslo kreditní karty jde nezabezpečené přes počítačovou
síť, která patří mnoha poskytovatelům a která prochází různými státy), považuje
se tento způsob placení z hlediska bezpečnosti za zcela nevyhovující a nelze
jej doporučit.
Proto současně s vývojem bezpečných komunikačních protokolů probíhá vývoj
bezpečných platebních protokolů, které by dovolovaly přímé platby za služby
pomocí elektronických peněz. Vývoj platebních protokolů pro Internet sice
započal už asi před 10 lety, ale protože v té době byl Internet finančními
ústavy zcela ignorován, měl spíše charakter akademického výzkumu. Teprve před
několika málo lety se za vyvíjené protokoly postavily významné instituce a
sdružení, které mají sílu prosadit tyto platební protokoly do praxe.
Rok 1996 znamenal ve vývoji elektronických platebních protokolů velký přelom. V
tomto roce vyvinul MasterCard platební protokol pro platby v rozlehlých
počítačových sítích SEPP (Secure Electronic Payment Protocol) a VISA vyvinula
platební protokol STT (Secure Transaction Technology) s velmi podobným použitím
a vlastnostmi. Přestože v názvech ani v určení těchto protokolů nikde
nefiguruje pojem Internet, je jasné, že jejich hlavním polem působnosti bude
tato počítačová síť.
Velmi záhy VISA i MasterCard stáhly oba své návrhy a dohodly se na společném
návrhu elektronického platebního protokolu, který se jmenuje SET (Secure
Electronic Transactions).
SET je technická specifikace pro zabezpečení platebních transakcí, prováděných
prostřednictvím rozsáhlých komunikačních sítí, jako je např. Internet. SET byl
vyvinut společným úsilím společností Visa a MasterCard. Na vývoji se také
částečně podílely některé další firmy (Microsoft, IBM, Netscape, Terisa Systems
a Verisign, RSA DSI). Detailní informace o protokolu SET je možno nalézt na
adrese <www.mastercard.com/ set> nebo na adrese <www.visa. com/set>.
Je však nutné také říci, čím protokol SET není. Protokol SET je platební
protokol a není tedy obecným protokolem pro elektronický obchod. SET zajistí z
celého procesu elektronického obchodu pouze samotnou platbu. Ostatní akce v
procesu elektronického obchodu (např. nabídka zboží, výběr zboží, "nákupní
košík", dodávka zboží a vazba na účetnictví) protokol SET neřeší a tyto akce
musí být zajištěny jinými prostředky. Protokol SET se také poněkud liší od
některých jiných platebních protokolů tím, že je velmi těsně navázaný na
platební karty. Transakce, které z něj vycházejí na straně banky, jsou
ekvivalentní transakcím, provedeným platební kartou. Proto také zákazník, který
pomocí tohoto protokolu provádí platbu, musí být držitelem platební karty se
všemi právy a povinnostmi s tím souvisejícími.
Zúčastněné strany v protokolu SET
Zúčastněné strany (účastníci) v protokolu SET se dělí na primární a sekundární.
Primární strany jsou zákazník, banka zákazníka (issuer), obchodník a banka
obchodníka (acquirer). Primární účastníci se přímo zúčastňují procesu
platebního styku. Sekundární zúčastněné strany, kterými jsou platební brána a
certifikační autorita, nefigurují jako aktivní účastníci platby, ale slouží pro
zajištění funkčnosti systému. Nyní popíšeme činnost jednotlivých účastníků:
Zákazníkem se rozumí osoba, která vlastní platební kartu. Platební kartu
zákazník obdrží od své banky zákazníka, u které má veden účet. Banka zákazníka
je instituce, která vydala zákazníkovi platební kartu a která je odpovědná za
proplacení transakcí zákazníka.
Obchodník je osoba nebo společnost, která zákazníkovi prodává zboží nebo
služby. Banka obchodníka vykonává za obchodníka prověření autorizace platebního
příkazu a realizuje přesun peněz na jeho účet v rámci vyřizování obchodníkovy
pohledávky.
Obchodník může akceptovat karty více značek, je pro něj však neúnosné, aby
spolupracoval s více asociacemi bankovních karet. Tuto službu mu poskytuje jeho
banka. Jedná se o podporu autorizace verbální nebo telefonní formou a o
elektronický přesun plateb na jeho účet. SET zprostředkovává přístup k těmto
službám. Banka obchodníka si za poskytování služeb účtuje od obchodníka
poplatek daný jistou procentní sazbou z každé transakce. Platební brána banky
obchodníka (dále jen platební brána) je uzel sítě, který pracuje podle
pravidel, stanovených bankou obchodníka.
Jeho funkcí je podporovat rozhraní mezi protokolem SET a sítěmi asociací
bankovních karet. Toto rozhraní zajišťuje jednak funkce provádějící autorizaci
platby a jednak funkce pro provedení platby samotné.
Konečně poslední rolí, která vystupuje ve světě protokolu SET, je certifikační
autorita. Certifikační autorita vydává certifikáty veřejných klíčů jednotlivých
účastníků (zákazníků, obchodníků a platebních bran). Hierarchické uspořádání
různých certifikačních autorit jednotlivých stran, které vystupují v
transakcích řízených protokolem SET, umožňuje implementaci jejich vzájemné
důvěryhodnosti. Tyto hierarchie prozatím zavádějí jednotlivé asociace
bankovních karet nezávisle, neexistuje jediná společná celosvětová hierarchie
certifikačních autorit.
Zabezpečení protokolu SET
Protokol SET byl vytvářen s cílem, aby splnil následující obchodní požadavky:
1.Zajištění důvěrnosti informací o platbách a důvěrnosti informací o
objednávkách zboží, které jsou přenášeny spolu s platebními informacemi.
2.Zajištění integrity všech přenášených informací.
3.Autentizaci zákazníka a ověření, zda je legitimním vlastníkem bankovního účtu.
4.Autentizaci obchodníka a ověření, zda je obchodník oprávněn a schopen
přijímat platby od finanční instituce.
5.Zajištění maximální bezpečnosti systému a maximální ochrany všech
zúčastněných stran.
6.Vytvoření protokolu, který není závislý na bezpečnostních mechanismech na
transportní úrovni ani nezabraňuje jejich použití.
7.Podpora interoperability mezi různými softwarovými platformami a různými typy
sítí.
Transakce protokolu SET jsou zabezpečeny zašifrováním pomocí kryptografie
veřejným klíčem a podepsány elektronickým podpisem. Typická transakce protokolu
SET obsahuje informace, které jsou důvěrné mezi zákazníkem a obchodníkem (jako
např. druh objednaného zboží) a informace, které jsou důvěrné mezi zákazníkem a
bankou (jako je např. číslo účtu zákazníka). SET umožňuje, aby oba tyto druhy
informací byly umístěny v jediné zprávě, podepsané jediným elektronickým
podpisem.
Například zpráva, která obsahuje požadavek nákupu, se skládá ze 2 částí jedna
je určena pro obchodníka a druhá pro banku obchodníka. Pole, určené pro
obchodníka, je zašifrováno veřejným klíčem obchodníka. Pole,
určené pro banku, je zašifrováno veřejným klíčem banky. Mimo tyto 2 zašifrované
bloky obsahuje zpráva také 2 haše těchto dvou bloků a elektronický podpis.
Elektronický podpis je spočten tak, že se spočte haš obou hašů a ten je
podepsán soukromým klíčem zákazníka. Tento mechanismus podepsání zprávy
umožňuje, aby si podpis zprávy mohl ověřit jak obchodník, tak i banka bez toho,
aby potřebovali dešifrovat blok, patřící druhé straně.
Scénář použití
Použití protokolu SET může být velmi rozmanité. Předpokládá se však, že typický
scénář při použití tohoto protokolu bude následující:
1.Zákazník nalezne zboží (pomocí WWW v on-line katalogu, v katalogu
distribuovaném pomocí CD-ROM, v papírovém katalogu).
2.Zákazník vybere položku zboží.
3.Zákazníkovi je oznámena cena zboží.
4.Zákazník si zvolí způsob placení.
5.Zákazník zašle obchodníkovi vyplněnou objednávku spolu se způsobem platby.
Objednávka a instrukce pro zaplacení jsou podepsány elektronickým podpisem
zákazníka.
6.Obchodník požaduje autorizaci platby od banky obchodníka (eventuálně i od
banky zákazníka).
7.Obchodník zašle potvrzení objednávky.
8.Obchodník zašle zboží nebo poskytne požadovanou službu.
9.Obchodník požaduje platbu od banky obchodníka.
Je třeba upozornit na to, že z výše uvedeného scénáře protokol SET zajistí
pouze kroky 5, 6 a 7. Ostatní kroky scénáře musí být zajištěny jinými
prostředky.
8 0876 / ram









Komentáře
K tomuto článku není připojena žádná diskuze, nebo byla zakázána.